• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VON_GILOTINErecenze a kritiky aktualnich (i neaktualnich) filmu
    VON_GILOTINE
    VON_GILOTINE --- ---
    Sucker Punch 2011

    visualni orgie byly u Zacka Snydera ocekavatelne. obdrzeny v perfektnim baleni krasne lavirujicim na hranici kyce, zamerne prehnanosti a hlavne naprosteho smich-razicim eklekticismu. zde nebudu nic vytykat, prestoze bych se mohl hadat, ze neco mohlo byt jeste dokonaleji nakreslene blablabla.
    kamera bez vytek. fetisistickym tendencim se poddavala umerene.
    co se pribehu tyce..zde se mohu pouze usmivat a stejne tak jsem se usmival cely film.
    hereckym vykonum nemam prilis co vytykat.

    proste povrch je vylesteny jak to jen jde. a to by mohla byt podstata celeho filmu, povrch. a na nem taky plno divaku zustane. zboznuji diverzni pohadky.

    modri vsak vedi a od zacatku jim ta nadsazka kvedla za ocima. co tim tedy chtel autor rici?
    sel jsem na film v ocekavani vylesteneho popkornoveho eskapismu do nejz si narvu smysl sam pro sebe. namisto toho jsem prisel a nekdo se mnou hral hru na odkazy popkulturni tak i jinaci. ve filmu se hrala hra, hrdince hrala v hlave hra..vubec mi nevadilo, ze z pravidel jsem pochopil jen kousek.
    doted mi za boha neni jasne, jak mohl ten scenar Snyder prosadit pred producenty..nemluve o tom, ze bude directors cut s chybejicimi scenami, ktere mohou ledacos priznacit..

    mozna to se mi na filmu tak libilo, nema jasny hluboky vyklad, ale svadi k nim a pritom nas vede do zdi. cely film se nas snazi svadet a pritom nas vodi za nos aby pak nahodil extremne hluboky (lol) zaverecny proslov atd.. tvari se jako vylesteny povrch, ktery skryva hluboky smysl a pritom proteka mezi prsty pokazde pri pokusu ho uchopit..

    krasny film na testovani pseudointelektualu

    kazdopadne velke kladne body za silne hrdinky, kvalitnich hrdinek je malo.

    mel bych bohuzel vytky k soundtracku, bohuzel spise osobniho razu. snyder nejenze ve filmu nepouzil tu genialni palbu od Lords of Acid, kterou me rozsekal v prvnim nebo druhem traileru, ale pouziva pro film (je tam par vylozene videoklipovych sekvenci) cover-verze tretiho az ctvrteho radu, kdezto ja bych tam radeji slysel jine verze (nejvice to bylo citit u Tomorrow never knows a sweet dreams) ale to je holt takova subjektivni vada na krase. da se spekulovat o tom, ze je to naprosto zamerne.

    nemuzu se dockat reziserske verze.
    DYLER
    DYLER --- ---
    Odcházení

    Opravdu té kritice, která se po webu i v médiích šíří jak mrak z Fukušimy, nějak nerozumím. Mám pro to dvě vysvětlení. Buď tu látku lidé prostě nepochopili (ehm), nebo to bylo hodnoceno s a priorním přístupem "Havel je sráč, co si má co dovolit točit filmy, nota bene za veřejnoprávní prachy". Navíc je populární tohle šmahem sepsout – lidi budou klikat a hlavně číst, ať už napíšete cokoli (dobrý den, paní Hejdová, váš scénář k Dětem noci byl kumšt každým coulem).

    Problém je, že ten film je v pohodě, aniž bych se jakkoliv musel odprosťovat od toho, že to točil Havel, byť s ním v mnoha věcech nesouhlasím. Ale to s tím nesouvisí. Je to hezky natočená absurdita ("Tak já mám být tajemníkem bývalého tajemníka bývalého tajemníka?!"), která sice leckdy tlačí na pilu, ať už totálním přehráváním některých zúčastněných (Kaiser) nebo divokými záběry (nezvyklý Malíř) či rychlými střihy (dvousekundové záběry na novináře ploužící se po poli jako lační psi, hi-tech Riegerova dcera, Ivan M. Havel na balkóně), ale kompenzuje to naopak skvělými výkony (Abrhám), hravou Pavlíčkovou hudbou či stylizací a nuancemi (Havel na hrad / Dost bylo Havla na zdi).

    Prostě – vím, že měl Havel prašule od Bakaly, ČT a spol., i když si to mohl zafinancovat vlastně sám, vím, že měl jako debutant k ruce nezvyklý počet zvučných jmen, kteří by se na to jinak vyflákli, vím, že ta hra (on to opravdu není film v pravém slova smyslu) není kdovíjaká genialita, ale ta sebereflexe a um shodit se, ta mě na tom všem fakt baví.
    DYLER
    DYLER --- ---
    Kuličky

    Olga Dabrowská je zřejmě zatížena na příběhy. Spoluprací na scénáři s Petrem Zelenkou to předvedla už v Knoflíkářích, v roce 2009 si pak střihla režijní debut Kuličky, který si napsala zcela sama. Rozdíl je v tom, že co fungovalo jednou, podruhé skřípe. Může za to hlavně fakt, že zatímco v Zelenkově celovečeráku byly jednotlivé příběhy krásně sladěny a šikovně se prolínaly (byť měly kolísavou úroveň), v Kuličkách se jedná o uzavřené kapitoly, které mají jedno pojítko – soužití muže se ženou.

    No, ne že by předtím už něco podobného nevzniklo (když zůstaneme u téhle party, napadají mě třeba Samotáři, i když to byl spíš generační snímek), ale Dabrowská svou prvotinou nijak nejde dál. Naopak – už velice jednoduchým úvodem s dětskou svatbou nám předkládá zkratkovitý, stereotypní způsob myšlení („Ty nikam nepůjdeš – jsi ženatý!“ – tomu se budou v kině smát...) jak vyšitý a v tomto duchu pak celý film pokračuje (scéna ve třídě v jednom z příběhů mi připomněla Bastardy nebo Kameňák, kdy učitelka je ta blbá, utiskovaná a od dětí bez povšimnutí snáší i vulgární nadávky z očí do očí, které přechází, skoro je za ně pohladí).

    Druhou vadou jsou herecké výkony. Dokážu pochopit, že Kuličky jsou filmem levným, takže se šetřilo i na tomhle poli, ovšem obsazení převážně neherců (nebo studentů konzervatoře, ono to vyjde prakticky nastejno) moc neprospívá. To je vidět hned v prvním příběhu nazvaném Maminčin andílek, v němž dcera zjistí, že si matka všímá víc svého milence než-li jí, a tak se ji za to chce náležitě „odvděčit“. Nezbedné dítko tu hraje Tereza Nvotová, mladší sestra u nás známější Doroty, která toho času leze kdesi po Nepálu. Možná s sebou měla vzít i Terezu, protože hraní ji moc nejde. Předvádí jen ranec šklebení se a nesmyslné míchání slovenštiny s češtinou (které je zcela očekávatelně vysvětleno tak, že zatímco maminka je Češka, otec byl Slovák; proč tedy Nvotová mluví Slovensky jen na začátku příběhu? Aby si diváci neťukali na čelo kvůli jejímu přízvuku?).

    Oceňuji snahu o přiblížení menšinových sešlostí, jako je technopárty nebo příběh z fary (přijde mi, že jediný, kdo se v celém filmu trochu snaží hrát, je Jiří Vyorálek), ovšem je strašná škoda, že z toho autorka nevytěžila více. Bylo tam nespočet míst, říkajících si o karikaturu nebo zběhnutí ke komedii, které ale zůstaly prakticky totálně nevyužity. Za mě promarněná příležitost a rozhodně nedoporučuji.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam