JANITA: ono taky když píšeš "mám" a "donutit", tak je v tom takový imperativ, nařizuješ si to. A takovéhle příkazy, to nemá až takové trvání, jako když se Ti fakt chce, těšíš se na to, tělíčko už se po ránu třepe, že si dá apoň pár pozdravů slunci, rozhejbe páteř, jéé to bude paráda.
Ptej se sama sebe, "proč vlastně MUSÍM cvičit každý den jogu?" Jestli ono není lepší to přeformulovat na něco typu: "ráda cvičím/dělá mi to dobře, chtěla bych cvičit každý den ráno" nebo" Jak by to bylo fajn, kdybych cvičila každý den ráno." Atd. Protože to je potom motivace, která vydrží a funguje, vychází z radosti a nadšení, nikoliv z příkazu, který je hnán touhou po lepším sebeobraze.
Je fakt, že spousta z nás si prošla tím, že jsme x let drtili jogu denodenně, klidně i několikrát, ale většina lidí potom zmírní nebo trochu změní styl a nastavení. Taky cvičím každý den ráno, je to moc fajn, ale nemusím se do toho nutit, protože se mi fakt chce a vím že mi to dělá dobře. A tuhle kvalitu mohu ocenit právě díky tomu, že jsem se kolikrát na cvičení ráno vykašlal (nebo jej nestihl) a pak jsem vnímal jaké to je přes den, když si nezacvičím oproti tomu, když si zacvičím. A to je pro mě potom motor, protože den po ranní józe, to je labůžo, ať se děje, co se děje :-)