STQ: Mně přijde naopak fér, že Dalí si nehraje na duchovního učitele nebo učitele meditace, ví kde je jeho úkol, učit lidi, jak si dát dopořádku tělo a do základního pořádku hlavu pomocí ashtangy.
Jestli a jak pak budou někam pokračovat, to už je na nich, a je na nich najít si na to učitele, kteří se na to cítí a specializují.
Připadá mi to v naprostém pořádku. Daleko lepší, než kdyby se Dalibor snažil učit něco, na co se expertem necítí. Ostatně, na retreatu nám říkal trochu i proč to tak má, a jevilo se mi, že k tomu došel dlouhou cestou, kdy si sám na sobě jiné techniky vyzkoušel velice důkladně, a zjistil, že očividně nemá být jejich učitelem.
------------------
Ona je otázka, co je vlastně cílem.
Co je to vlastně to duchovno, ta cesta?
Pro mně to znamená, že se člověk stává víc sám sebou, svým pravým já, odpadávají z něj vrstvy nezdravosti a nesmyslů, a je více schopen nějakého pozitivního života tady na tom světě.
Nikdy mi nic neříkal abstraktní cíl osvícení, ale když jsem si sama pro sebe definovala, proč to všechno dělám, zjistila jsem, že je to v konečném důsledku vlastně to samé :) - jde mi o to, moct dělat to, proč tu jsem, a zbavit se všeho, co tomu překáží. A v tomhle procesu dojít tak daleko, aby bylo možné to, co tu konkrétně moje duše chce....(což nevím, jak přesně daleko je, ale je to ještě hodně práce a vůbec není co řešit, jen třeba makat :)
Ovšem, pokud se na to podívám z tohohle pohledu, pak takové cvičení ashtangy bez pokračování "dál" může být pro spoustu lidí v naprostém pořádku.
Není tu každý od toho, aby se v tomhle životě stal osvíceným mistrem, duchovním učitelem nebo tak něčím. Předpokládám, že jsme tu k tomu, abychom naplnili nějaký svůj potenciál, a to je u každého člověka trochu něco jiného. Umím si představit, že u mnoha lidí může být klidně tím nejvyšším duchovním potenciálem, když si dají tělo do pořádku pomocí ashtangy, a díky tomu budou lépe schopni žít pořádně svůj život, tvořit v něm, chovat se v něm dobře k ostatním lidem.
Ani si asi neumíme představit, kolik průserů způsobuje v našem světě současnej tělesnej stav průměrného člověka. Kolik snů zůstane nenaplněno, kolik konfliktů vzniká, protože lidi mají běžně sotva sílu chodit, neustále je bolí tělo, nefunguje jim metabolismus, atd., zkrátka jsou přichcíplí ze sedavého způsobu života a nemají ani ponětí o normálním stavu těla a normálním proudění energie....
Když se tohle všechno vyřeší, to je u mně obrovskej pokrok, a jsem ráda za každýho takovýho člověka, a je mi úplně jedno, jestli bude "něco dál", jestli půjde meditovat do Himalájí....nebo jestli tu energi, co získal, vloží "jenom" třeba do péče o svojí rodinu.