KORKMAZ: Zní to dost jako informace jedna paní povídala, což není moc relevatní pokud, člověk nemá odkaz na něco hmatatelného.
Dal jsem si práci a našel něco použitelného
Historický vývoj sociálního zabezpečení od první republiky - Vysokoškolské kvalifikační práce - Vysoká škola ekonomická v Praze
https://vskp.vse.cz/74863_historicky-vyvoj-socialniho-zabezpeceni-od-prvni-republiky
zhledem ktomu, že vroce 1918 bylo v ČSR napočítáno asi 210000 válečných invalidů a 380000 tisíc pozůstalých po obětech1. světové války, bylo na místě přijmout adekvátní legislativu, která by těmto lidem zajistila veřejnou sociální pomoc.27Prvním takovým zákonem byl zákon č. 199/1919 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence. Tento zákon ministerstvu sociální péče nařizoval vést evidenci válečných poškozenců, zajistit jim adekvátní lékařskou péči, vyměřit a vyplácet důchody a vneposlední řadě také pečovat ojejich výcvik a školení. Výše zmíněný zákon „o organisaci péče o válečné poškozence“ byl pouze obecným vodítkem, komu vzniká nárok na pomoc veřejného sektoru a jak by tyto osoby mělybýt zestrany státu kompenzovány. Konkrétnější podmínky a nároky dávek byly vymezeny ažvzákoně č. 142/1920 Sb., o požitcích válečných poškozenců.
To je teda začátek, nicméně je jasné, že samotný stát je platil už předtím nějakou formu podpory, přepokládám, že to fungovalo i za protektorátu v nějaké upravené formě, nicméně to by chtělo najít nějakou publikaci.
Takže ačkoliv to nemůžu úplně vyvrátit, tak mi to přijde jako kec. Nějaká forma podpory mohla existovat za větší podporu nacistické vlády/nazi Německa ve formě účasti v nějakých spolcích vysloužilců atd. To by se asi dalo pochopit, jinak obecně proč by to dělali? Často to byli už starší lidi a důstojníci s vyšší hodnotí už byli nejspíš po smrti.