Mohlo by vás zajímat:
Jaká je (a především bude) česká metropole? A jak se v ní žije
Libor Stejskal » Jaká je (a především bude) česká metropole? A jak se v ní žije
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/libor-stejskal.php?itemid=14576
Tak tentokrát jsme Interpelace pojali trochu lokálněji.
Možná ale jejich téma zaujme i ty, kdo považují Prahu za hlavní město své země, záleží jim na tom, jaká je a bude, rádi do ní i někdy zajedou.
Společně s moderátorem Tomášem Sedláčkem se příští čtvrtek, 27. října chceme na Nové scéně Národního divadla bavit o tom, jak žije a bude žít česká metropole (a také o tom, jaké je to žít v ní).
Diskutovat by se mělo o vizi Prahy jako moderního města 21. století. O tom, jakou má v tomto ohledu perspektivu. Jakým směrem se bude rozvíjet (předesílám proto, že nemíníme primárně probírat politické pohyby na radnici, hospodaření magistrátu nebo kriminalizace kauz). Jste srdečně zváni, začínáme opět v 17 hodin, vstup volný.
Naše pozvání k debatě přijali pražský primátor Bohuslav Svoboda, architekt Roman Koucký a sociální geograf Martin Ouředníček.
Postupně je zde všechny představím (krátkým životopisem z otevřených zdrojů a odpověďmi na čtyři stejné otázky, které jsem jim všem zaslal). Dnes začneme posledně jmenovaným.
Docent Martin Ouředníček působí na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK. Je autorem desítek odborných textů v mezinárodních i domácích časopisech, knihách, učebnicích a atlasech. A dále editorem knih Sociální geografie Pražského městského regionu (2006), Suburbanizace.cz (2008) a Atlasu sociálně prostorové diferenciace České republiky (2010). Vedl projekty „Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí“ (2007-2011) a „Sociálně prostorová diferenciace obyvatelstva a její vliv na kvalitu života ve městech a obcích České republiky“ (2006-2011). Ve výzkumné a pedagogické praxi se věnuje sociální geografii města, geografii osídlení, metodám geografického výzkumu a aplikované geografii.
Jak vychází Praha ze srovnání s dravým, "mladým" Berlínem a dalšími metropolemi bývalé východní Evropy? Jak ji podle Vás vnímá svět?
Jednotlivá města lze vnímat různou optikou, ve většině dimenzí je ale současný Berlín spíše podobný městům západní Evropy. Je to centrum populačně i ekonomicky mnohem většího státu s výrazně většími možnostmi v porevolučním období. Za Berlínem neztrácí jen Praha, ale i ostatní východoevropské metropole. Pozice ostatních východoevropských měst se stále více vyrovnává, což platí nejen o střední Evropě, ale například i o rumunské Bukurešti, slovenské Bratislavě. Velký význam má integrace do Evropské unie, důležitá je ale i geografická poloha a dominance v národním systému osídlení. Z hlediska kvality života je Praha stále mezi těmito metropolemi na špičce, uvnitř Česka by se ovšem našla "zdravější, levnější a obyvatelnější" města. Zvenku je Praha většinou vnímána jako turistické město s vynikající architekturou a historií, dobrou dostupností a relativně klidným životním stylem. Byznys ale hodnotí i další podmínky, kde Praha poslední dobou ve srovnání s východní Evropou spíše ztrácí.
Žijeme v konzervativním, nebo progresivním městě? Jací jsou Pražané obecně?
Praha je dynamické a měnící se město, proto je i představa nějakého univerzálního Pražana spíše jen hypotetickou konstrukcí. Sociální prostředí, sociální klima Prahy vytváří nejenom 1.2 miliónu lidí zde bydlících, ale také dalších 400 tisíc tzv. denního obyvatelstva dojíždějících za prací, službami, schůzkami nebo jako turisté. Z bydlících je pak celá řada "pražské náplavy" s kořeny dnes doslova po celém světě. Klasický Pražák je tak s nadsázkou "vymírajícím druhem". Životní styl, tep i rytmus města se za posledních dvacet let proměnil velmi výrazným způsobem a Praha je zcela jistě rostoucí, bohatý a relativně tolerantní melting pot. Spíše tedy vidím Prahu jako město progresivní.
Kde a v čem je třeba v Praze investovat a které změny - bez ohledu na obor - jsou pro spokojený život v Praze v budoucích letech nezbytné?
Pokud vezmeme Prahu jako širší region, nejvíce by městu pomohly investice do hromadné dopravy vázané především na kolejové trasy. Praha je zahraničními hosty ceněna pro fungující systém metra. I když Pražané volají po dostavbě silničních okruhů, podle mého názoru tyto stavby do značné míry indukují další nárůst automobilové dopravy. Investice do metra a železnice by pomohly uchovat poměrně příznivý poměr mezi uživateli hromadné a individuální dopravy. Kultivace nádraží a zastávek, doplnění drobných služeb, parkovišť pro dojíždějící, zavedení modernějších vlakových souprav by výrazně prospělo kultuře cestování. Revitalizace vlakových brownfields je přitom velmi lukrativní i vzhledem k výborně lokaci těchto pozemků. Na druhé straně nechápu narůstající promo turismu v Praze, který je sice jedním z důležitých ekonomických zdrojů města, na druhé straně přeměňuje některé části v disneyland.
Jak se česká metropole vyrovnává s dědictvím desítek let totality?
Praha, jako každé město, má tendenci se vyvíjet, rozrůstat v určitých zónách, které do značné míry zrcadlí podmínky své doby. Nemáme proto jedno homogenní prostředí města, ale spíše koncentrické zóny vyvíjející se velmi odlišným způsobem. Centrum a vnitřní části města nezaznamenaly kromě pár excesů významnější proměny, což bylo možná, při srovnání například s Bukureští, dobře. Toto "předsocialistické" město se dnes ničím neliší od podobně velkých měst v západní Evropě.
Totalitní režim zdaleka nejvíce ovlivnil části města, které se nacházejí ve vnější m prstenci metropolitního regionu, hlavně tzv. vnější město tvořené panelovými sídlišti a průmyslem a těsné zázemí města. Specifické problémy se dnes objevují na sídlištích. Můžeme pozorovat oslabování sociálního statusu jejich obyvatel zejména v těch nejméně žádaných částech města, demografické stárnutí a národnostní heterogenizaci. Pražská sídliště jsou zatím relativně drahá, což znemožňuje jejich větší úpadek, který je spolu s narůstající segregací nejvýraznější hrozbou současného Česka. Post-socialistická výstavba na okraji města není zdaleka takovým nebezpečím. Jde do značné míry o narovnávání socialismem pokřiveného významu těsného zázemí města, které bylo v důsledku střediskové sídelní soustavy výrazně degradováno.
I zde se však projevují specifické problémy spojené s oddělením bydliště a pracoviště a narůstající automobilovou dopravou a některé problémy související s ekonomickou a environmentální zátěží tzv. suburbanizace. Myslím, že v současné době už mnoho problémů spojených s totalitním režimem z prostředí města vytěkala a mnohem více budou město ovlivňovat společné evropské a globální trendy.