MIKATCHOU: V těhle otázkách můžu použít leda selský rozum, tak to zkusím. Konkurence by měla vést k vyšší kvalitě a efektivnosti, protože to jsou jedniné dva nástroje, jak ve férovém konkurenčním boji uspět - nabídnout něco lepšího než konkurence, případně nabídnout totéž levněji. Z toho mi vyplývá, že odstranění konkurence nedostatečně motivuje k ekonomičtější a kvalitnější práci, nepodněcuje vývoj a vede k plýtvání (přírodními i lidskými zdroji). Což se ostatně potvrdilo v bývalém východním bloku včetně Československa, jehož výrobky se v celosvětové produkci dostaly téměř na pomyslné dno co se kvality a technologií týče a ekonomicky země silně upadala a dodnes se nepodařilo ji zcela stabilizovat. Za další (a podstatnější) problém při odstranění konkurence vidím jistou marnost v tom, co lidé dělají. Pokud mám konkurenční prostředí, tak vím, že když budu dělat více a lépe, budu se i mít lépe (zjednodušeně řečeno). V prostředí nepřirozeně zbaveném konkurence mě za lepší výkon nečeká žádná odměna, protože je všeobecná rovnost, všichni se maj stejně. Všichni mají být stejní, jako stroje, což je ale pro člověka nepřirozené. Člověk není stádové zvíře. Toho si ostatně byli vědomi i socialističtí vůdci, proto začali rozdávat ocenění za práci nad plán apod. - jenže to zas boří tu rovnost, protože v tu chvíli někdo dostává odměny a někdo ne a co hůř - někdo musí stát nad tím a ty odměny udělovat a celé to řídit - a už se nám to kastuje, už sou tady kádrováci a jejich poddaní a co hůř, strana sama si ve své hierarchii určuje, kdo bude a kdo ne mezi těmi nahoře a sám o své vůli nemá nikdo možnost stoupat nahoru po společenském žebříčku - takže se nám ve výsledku vytvoří jakási marxistická šlechta a poddaní, kteří jsou do značné míry nesvobodní (systém určuje, kde, jak a co budou dělat) - už se nám začíná rýsovat princip podobný feudalismu, že? A problémů je mnohem více...
Takže já bych zůstal u konkurenčního prostředí jako základu zdravé soutěživosti, ostatně nebýt konkurenčního boje, byli by lidi stáje ještě v jeskyních...