Zkusím rozpoutat debatu. Chodím na "tyčování" ke kamarádce takže máme třeba 2h trénink a z toho jsem hodinu a půl na tyči. Chodím k ní skoro rok s malou pauzou, občas jednou za týden občas třikrát a hlavou dolů se zatím jen učím pár prvků, protože se mi vždycky hned zpotí ruce a pak si tolik nevěřím. Nikam nespěcháme. No a přijela ke mě kamarádka z Holandska, která chodí na kurz od září a i když má tyč ještě doma tak tomu cvičení moc nedává a svalů zatím moc nenabrala. Každopádně po půl roce dělají cviky hlavou dolů a tak nějak zjišťuji že je to docela běžné po tak krátké době dělat tak těžké prvky. Zvlášť když nedělali padající bohyni a rovnou začali tento prvek
http://foxyreign.files.wordpress.com/2012/10/butterfly.png když mi to pak ukazovala a já jsem viděla jak má cuk v loktu, protože ve spodní ruce nemá dost síly aby se pořádně udržela tak jsem se fakt bála že spadne.... No nevím nějak přestávám být zastánce kurzů :D
Jak jste o vnímaly/i vy na kurzech případně jak jste do doháněly/i nebo se s tím tempem učení vypořádaly/i?