Teda s tou vůlí, to jsem na pětku. a navíc se mi nechce s ní pracovat když vidím nějakou překážku, když se mám tedy přímo přiznat... Nevím jaká metoda by mi vyhovovala, složitostí (počínaje u mně například právě anglickými texty, ze kterých mám takový divný strach, když tam nevidím záchytné známé slovíčko na první pohled) se fakt někdy děsím, takový nyní neurčitelný strach. jakoby neopodstatněný... ale cením si těch postů a snahy! jenže se musím hodně kopat, abych to (sebe, své strachy) vůlí překonala.

Všimla jsem si takové věci, že jakmile jsem svou pozornost přestala upínat převážně k přítulovi, je mi líp, agresivita se mi snížila, i když ve mně občas vyvolá vlnu zlosti například tím, že nepřijde včas a dělá to nepoučitelně furt, i když se pak převelice omlouvá... Je fakt, že se v tom jakémsi skoro pseudoproblému pak bezvýznamně babrám a řeším kraviny a to je v podstatě to, na co tady odkazoval Nikopol, když tady postoval ten jeden z prvních "rozčarovanějších" postů (jak jsem pochopila, něco ve smyslu, že se zabýváme blbostma na úkor důležitostí atp.). jenže tady v těch momentech bývá mysl hodně zaslepená tím problémem a prostě se mně osobně velmi těžko uklidňuje. Posledně mně to úplně rozbrečelo, že jede pozdě, že nedorazil na smluvené místo, že se mi vlastně vůbec nikam nechtělo, že jdu další den do práce a místo toho musím čekat na hnusný palmovce plný feťáků a že mě to město hodně sere a takovýhle kolotoče jsem si rozjela.


YMLADRIS: myslíš do partnerský terapie či do psychoterapie pro mne samotnou?
o druhé variantě uvažuju, ale furt se snažím si vystačit s tím, co mám a jak to je, myslím, že mám kolem sebe spřízněné duše a výborný lidi, co se umí radou trefit, nicméně nevidím průvod proti psychoterapii.
no a s tou vůlí, to jsi mne dostala už na začátku! díky..

NIKOPOL: nevim kde bereš jistotu o míře mojí přímý zkušenosti, natožpak o mým racionálním založení, asi mi vidíš až do žaludku viď:) Ale kdyžtak to se mnou dál (blahosklonně) řeš poštou proimtě, tady už jsme fakt na obtíž s timhle.

_IT_: je mi líto, ale takový nával celkově nesouvisejících dojmů nehodlám zpracovávat :-) ... napíšu k tomu asi tolik:
jednak: pokud chce někdo žonglovat se sofismaty případně poučkami a schématy, která nekriticky přejal, může to dělat do nekonečna bez žádného výsledku.
druhak: jsme tu v situaci, kdy já ti blahoskloně popisuji funkční mechanizmy, které může kdokoliv ověřit sám na sobě a přesvědčit se o výsledcích, a ty zamrzlý v konfliktech racionální mysli mi odporuješ nehledě na to,že se tvoje námitky nezakládají na žádné nebo pramalé osobní zkušenosti .. a ještě se mě snažíš napadat (žel bohu i to pole které sis pro to vybral je tvoje čirá fantazie, že nějaké praktikující slečny znám, totiž vůbec neznamená, že k nim já mluvím nebo je dokonce vedu)
do třetice: ti ještě jednou zopakuji, že šance dospět k nápravě nebo vystříhání se problémů s vlastní přetíženou emotivitou nebo dokonce agresivních reakcí skrze racionální úvahu je pramalá (jak to konec onců plyne i z příspěvků YMLADRIS)

big fuckin' peace man :-)))

YMLADRIS: každopádně to rozlišení je dobrý, určitě

YMLADRIS: jako jasně o tom žádná, mě ale právě připadá že tenhle "nácvik" nefunguje behaviorálně, ale spíš analyticky v tomhle případě. Svxym způsobem může mít smysl nejdřív vyšlapat nový neurodráhy zcela mechanicky, prostě jen proto že se tim naruší ten návyk a vytvoří se třeba prostor pro další sebereflexi, to asi jo. Takže jako obvykle - kombinace obojího. každopádně, osobně mám ozkoušený že tzv. vůle je prostě věcí motivace, bez který se člověku jednak nechce to úsilí vyvíjet nebo nemá "sílu" u něj vytrvat. A současně negativní motivace (racionální imperativ) pomáhá jen dočasně, v momentě akutní krize, ale hned po jejím odeznění se vůle opět vytrácí. To co funguje je pozitivní motivace - naprogramovat si pocit že to o co usiluju skutečně vnitřně chci, protože mi to udělá dobře, nikoliv jen proto že to zažehná krizi.

PIZI: naprosto souhlasim, to je podle mě zrovna něco co sem právě patří

_IT_: Aha, tak to jo. Akorat vidim problem v ruznosti definic toho zasadne hrubym zpusobem ponizi. Vetsina lidi se pravdepodobne shodne, ze nasili muze byt v nekterych pripadech spravne. Akorat se neshodnou, ktere ty pripady to jsou.

NIKOPOL: btw bez přirozený potřeby agrese bys nebyl nejspíš schopnej se ani narodit nebo plodit děti.. ale jinak toho víš o všeobecnejch zákonitostech fungování živejch organizmů nepochybně celej google

_IT_: Z čeho vychází to nebudu šťastnej? Chápu to správně, že tím myslíš nebudu šťastnej proto, že jsem nepovolil? Kdybych povolil byl bych šťastnej?

2 all:
podle mě slabost vůle je středověká manipulativní strategie jak lidi přimět k tomu aby se znásilňovali sami a ještě nám za to byli vděční. Pokud se k něčemu nedokážu přinutit, nebo si to odepřít, zejména na poli emocí, pak je to proto že tu mojí tak zvanou vůli něco soustavně nahlodává, jaksi sabotuje zevnitř, neboli se prostě asi dost neznám.. Samozřejmě trénink realizace volního úsilí je supr věc, už jen pro tu zkušenost sám se sebou že jsem schopnej něco co si uložím taky vykonat, ale na poli vztahů, lidi dobrý.. Myslim že materiální a tak zvaně sociální prostředí skýtá už tak dost příležitostí jak se znásilňovat, tak proč ještě takhle? Podle mě dokud neroozumim dostatečně svejm vnitřním pohnutkám, je to jen otázka času než příště povolim, a i kdybych nepovolil, nebudu šťastnej, budu jen pyšnej na to že jsem nepovolil, což je k ničemu v horizontu let a zejména ve stáru, podle mě.

NIKOPOL: přiznám se že nevim jaký máš možnosti relevantně zkoumat nějaký "všeobecně platný principy fungování živejch organismů", natožpak jejich sebekontrolu - možná netušený, ale podle mě o tom můžeme spíš usuzovat na základě pozorování a nebo mentální interpretací bezprostředních vjemů (abych to neredukoval na uplně materialistickou úroveň žejo) - co víme např. o tom jaký pohnutky skutečně prožívá třeba takovej žralok, a jaký má motivy a nástroje k jejich regulaci, nejedná li zcela pudově? Stejnětak je docela dobře možný že i produkty naší mysli, to čemu věříme že je logický nebo prostě správný, je z větší části jenom alibi pro jinak zcela pudově a hormonálně řízený procesy.. V žádným případě bych si nedovolil podcenit význam vůle, pravidelnosti a disciplíny jako takový, ale srovnávat se na úrovni sebeovládání nejen se zvířatama, ale dokonce s živejma organismama vůbec, to teda smekám:) Víme toho ve skutečnosti pramálo o fungování sebe sama, mozku, nervovýho systému a jaký všechny procesy v něm jsou hormonálně řízený. Shrnovat to podobnejma velkodušnejma žvástama se může člověku vyplatit max. tak do 30ti let věku a jen v případě že se obklopuje podobně zabedněnejma nohsledama který mu to žerou (viz ženský který velkoryse chválíš jaký pod tvým vedením dělaj pokroky - možná jsi zapomněl dodat že ti dělá náramně dobře jak tě za to obdivujou ne??:)
O žádným uvolnění jsi prve nepsal, reagoval jsem na to co mi ve tvým "návodu" připadlo rigidní a příliš úzký. To co teď připojuješ zní asi tak stejně hezký jako to před tim - možná tě baví žonglovat s poučkama který jsi někde pojal za svý, mě ne - já lidma který nedokážou nic říct za sebe a přitom poučujou a zobecňujou, upřímně a ryze opovrhuju.
Sebemrskač snad fakt nejsem, nemám křesťanskou duši (díky bohu) a myslim že za ty leta co si dělám dobře, to bych musel bejt ale fakt uplnej dement abych to dělal skrytě proto abych se trestal, do prkýnka tos mě fakt dostal:)) Ostatně ten výchovnej model kterej tady tlačíš má svoje hluboký kořeny to znám sám docela dobře a přiměřeně hluboce to respektuju, ale nezapomeň že to je systém kterej se historicky a kulturně utvářel v uplně jiným kontextu než v jakým se dneska odbejvaj krize osobního zrání umladejch lidí. Jestli ti chybí autorita, klidně se o mě opři chlape;) Ale dneska je všecko jinak.. Hele bez urážky, rád bych se ti omluvil za to jak jsem na tebe tvrdej, ať to tady uplně nerozpatláváme - mě fakt zajímá téma týhle diskuse, z osobních důvodů, a tak trochu jsem doufal že po přečtení mejch reakcí se budeš radši realizovat někde jinde, když ty sám evidentně nemáš problém - osobně fakt nestojim o blahořečení potrhlýho disciplinárního bojovníka za kterym se vleče houf stejně potrhlejch oblbnutejch bab, ale jestli to sem patří tak si k tématu se zde přítomnejma radši popovídám naživo až se někde potkáme:)
Peace

_IT_:
_IT_: noo .. drahoušku na tom, co tu píšu opravdu není nic teoretického :-) .. snahu o upřímnou pomoc si tam taky dosatzuješ ty. já tu jen sdílím svoje poznání a zkušenosti v tomhle oboru .. sebeovládání a subjektivní emotivity.
funguje to každýmu, protože se ty metody zakládaji na všeobecně platných principech fungování spíš živých organizmů než specificky člověka.

he .. sorry odepisuju postupně ...
_IT_: koukám máš to nějaké pomíchané :-))
možná modrý život vedeš, ale z toho, co píšeš to vyznívá spíš jako sebemrskačství, chybí tomu pokora a záměr se probudit, jinak bys v těch metodách, co jsem se snažil nastínit, musel rozpoznat, že nejde ani tolik o sebekontrolu jako o uvolnění, které po sebekontrole tohodle typu nutně následuje. bolest a tenze se totiž musí uvolnit, stejně jako stres a tenze z toho, žes nebojoval, kdes měl. a to je taky cesta jak se stim naučit pracovat, naučit se přijímat, milovat a ku prospěchu používat svojí emotivitu, naučit se uvolnit. :-)
člověk nemá žádnou přirozenou potřebu agrese, jeho danost spočívá v tom, že si může vybrat ... ale nenech se mílit, ani zvíře nejedná tak, jak popisuješ, takle jedná jen echo nebo zvíře zahnaný do kouta.

MEA: o pdfku bohužel nevím, já si to koupil jako knihu, je to docela zábavné čtení. můj úsudek o vašem počínání pramení především z toho breku nad tím, jak se to či ono má nebo odehrává (resp. jak se to či ono stalo a stává ... je z toho čitelné, že jde o téměř programové opakovaní těch samých negativních schémat). mluví z toho na mě nedostatek trpělivosti, tolik pospícháte (za čertvíčím, za řešením, za citem, za klidem), že úplně míjíte přítomný okamžik, který jako jediný má potenciál vám pomoci se z těch nesmyslností uvolnit.
je třeba pracovat na trpělivosti :-) ať už vědomím dýcháním, meditací, cvičním jógy, taiji, chi kungu, boxu, čehokoliv

taky je něco teorie ... http://www.youtube.com/watch?v=fgiv_qQHpB4
trocha praxe http://www.youtube.com/watch?v=TBloZ4nYH6Q&feature=related
a další nějaké pokračování http://www.youtube.com/watch?v=fgiv_qQHpB4&playnext=1&list=PL01EDD62F17990C41

MEA: mám okolo sebe několik žen které se rozhodli pro tréning bojových umění a nutno říct, že za necelý rok udělali obrovský kus práce, co se osobního duševně/duchovního vývoje týče .. že je to tvrdé vůbec ženy nevylučuje :-) možná právě naopak, ženy jsou v jádru mnohem tvrdší a poctivější než muži (myslím, že stím souvisí právě dnešní doba)
jinak znám další, co se snaží ... většinou praktikují meditace, jógu, tance, šamanizmus .. hlavně něco, většinou je správné to, co tě přitahuje
většinou, když člověk praktikuje to, co ho přitahuje, fascinuje, láká, baví (a má to pozitivní, očistný, léčebný charakter) má možnost zplodit i nějakou radost a vděčnost.
(na malicherné hádky s kýmkoliv se pak rád vykašle, protože ví a cítí, že mu to nic nedává, akorát bere ... a pokud se neda vystříhat konfliktů s určitou osobou, je pak asi namístě zvážit, zda-li se nevystříhat této určité osoby)

[ YMLADRIS @ cviceni vule (Stephen La Berge) ]

strengthening the will (puvodne z knizky o lucidnim sneni)

MEA: tak v zasade muzes do terapie i sama

jinak co se tyka treningu vule, jsou nazorove skoly, ze se to da trenovat prakticky na cemkoliv, zkusim najit text od La Berge s ruznyma cvicenima

MEA: nikdy před ničím neutíkám, když se třeba bojím někam jít just tam jdu, snažím se plnit, co si reknu.kdyz udelam pruser, resim ho,omluvim se.

jo, to jsem taky chtěla napsat, že jsem navrhovala párovou či partnerskou terapii a on nechtěl.. to mu připadá asi moc "pro nemocný"? či jak jinak si to vysvětlit, myslím, že jsem se ho neptala proč to nechce nebo si to nepamatuju, už to je několik měsíců zpět..
snaží se to taky řešit, zájem má, ale musí to být něco, co mu bude vyhovovat a asi něco, kde si nebude připadat blbě nebo se něčeho bát... tak to prozatím řešíme spíš svépomocí, pokusem omylem, odloučeními a tak.
jinak mi připadá, že on ten vztah spíš bere už jako nějakou trosku a tak to pravděpodobně i prezentuje některým svým známým, nicméně pak mně osobně kolikrát říká, že mu na mně záleží, že mě má rád a že s tím taky chce něco dělat, kzdp. ty dvě tvrzení zmíněné v té to větě by byly dost v rozporu... a to se mi nelíbí a nechám se tím krapet rozhodit.

MEA: no a partner ma taky zajem nejak situaci zlepsit? byste mohli jit normalne k terapeutovi...

YMLADRIS: vůli se vhodně dohodnout máme oba, když jsme v klidu, ale jakmile je jeden či druhý něčím rozhozen, tak se to rozjíždí. daří se to někdy zkorigovat a někdy do dopadne hádkou a útoky, to už pak tý vůle máme oba málo...

jj, je to hlavně ve vztahu, ale říkala jsem si, že ta agrese je přítomná už moc, takže bych s ní měla něco udělat. otázku - já a vztah - taky řeším, zatím jsem chtěla vzít to od toho akutního (agresivity) postupně do hloubky...

s kde kým to nemám, tam mívám vcelku náhled, nicméně kdyby asi přišla situace, která by byla neúnosná pro mou osobu, tak bych asi taky agresivní byla, kdybych tu agresivitu vnímala také z druhé strany. odhaduju...