ALESH: pokud pomáháme hromadě Ukrajinců, tak mi přijde úplně ok, si najít čas na psychohygienu formou třeba večírků nebo divadla, čehokoliv. Ono totiž reálně doopravdy pomáhat, je taky dost náročné časově, psychicky, fyzicky a finančně. Když tři dny řešíme pět ukrajinských matek a deset ukrajinských dětí, tak si večer klidně zajdu na divadlo, kde si z toho uděláme legraci...a druhej den zase do práce.
Těžko může někdo pomáhat, když bude z něj vystrašená troska.
Putin fuckoff!

ALESH: Neni, to bych prave sel.

JAMILLOS: takze ti to je jedno?

ALESH: Večírky jsou přece proto, aby tíživost aktuální situace z lidí spadla, nikoliv tu tíživost zhoršila. Takže ať si chlastá kdo chce, jak chce. A pohoršit se nad tím může akorát nějaká ruská mrdka.

ALESH:
Je mi to jedno, pokud to nebude nějak dehonestovat/parodovat/bagatelizovat danou situaci. Či jinak necitelně zasahovat okolí (soused je Ukrajinec s rodinou v Charkově, pozvánka tetičce z Kyjeva, ...).

SALVATOR: „Někdy,“ řekl Švejk, „se zas v gefechtu člověku udělá špatně,člověk si něco zvoškliví. Vypravoval v Praze na Pohořelci naVyhlídce jeden nemocnej rekonvalescent od Přemyslu, že tam někde pod festungem přišlo k útoku na bajonety a proti němu se vobjevil
jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl pořádnou kapičku u nosu.
Jak se mu von podíval na tu kapičku, na ten vozdr, že se mu hned udělalo špatně a musel jít na hilfsplac, kde vho uznali zamořenýho cholerou a odpravili do cholerovejch baráků do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou.“