ja se tesila i na prvni porod, ale nevedela sem o cem to, takze na druhy porod sem se tesila neskutecne, dyby slo jen o ten porod, mam klidne este treti dite, ja nevim, asi to bolelo (ten druhy byl celkove lepsi nez ten prvni, podarilo s emi spousty veci co sem chtela udelat jinak nez prvne, pracovala sem na tom), ale proste to bylo v pohode, jak to napsat, nebyl s tim problem, ze by se to nedalo vydrzet nebo neco, zpivala sem, usmivala sem, brala to, slo to..me to bavilo a hlavu sem dost vypla, jen sem mela jednou zablesk uzkosti, dyz sem byla ve vane, ale to brzo preslo a pak sem si tak verila, ze sem proste porodila sama a PA prijela pak :)) problem je v tom strachu a co clovek slysi, taky uz se to tu resilo, ja to psala i v mem pribehu, ze sem dycky slysela jen spatne veci, jak to boli a jaka je to hruza a jak se ty zenske boji, slysela sem jediny zdravy pristup od moji babicky co rodila tri syny doma a pak od holky co rodila doma s Ivanou, a to bylo uplne neco jineho