ZEGA: jj asi tuším co tím "zvláštním pocitem myslíš" prožívala jsem to dost podobně, ale jak se to blížilo ještě ten nejistý cosi pocit zesiloval..
když to nakonec přišlo moje tělo prostě převzalo kontrolu a na pochyby, nebo "cosi" nebyl prostor, po porodu jsem byla neskutečně vděčná za to, že jsem důvěřovala intuici a svému tělu..
jsem fakt přesvědčená o tom, že si tělo prostě řekne v případě hrozícího problému..

GIMEL: Heh, casem zjistis, ze podobne to je i v auditku o detech ;)

ZEGA: ty historky jsou tak desive ze mi tam vklouzlo tvrdy y!! Bleah

RACHEL: mně tehdy Jandová na rozhodnutí rodit doma řekla "to jsem neslyšela. Asi víte, co si o tom myslím." Ale usmívala se u toho. A když jsem se tam pak ukázala po porodu (císařem), tak neměla žádné blbé poznámky.

RACHEL: v druhe tehotenske prukazce mam napsano v informacích o 1. porodu -- bla bla bla POROD DOMA, bla bla bla
ale nikterak to neřeší, naopak se mě vždy ptá, zda chci vyšetřit. že by to doporučila. jinak že jen rychle mrknem přes UTZ. nikam mne netlačí. a je jí vlastně jedno zda se někam v 36tt přesunu nebo to nechám na kontrolách u PA.

jako lékařku jí mám ráda. její setru zbožňuju. obě mi řeknou svůj názor, který je opravdu tradičně medicínský, ale nikterak mne nehodnotí, nestraší, nenutí


GIMEL: tyjo, u prvního dítěte jsem to neprožívala jako teď. to jsem se prostě na porod připravovala vlastně až někdy od 7 měsíce.. teď se cítím nějak úplně jinak. asi to je hlavně tím, jak je to vlastně celé rodině jasné, že rozhodně neplánuju porodnici. většina mě straší, vyprávý děsný hystorky a jsou naštvaní, když je radikálně posílám do háje, protože, já se o tomto tématu nemůžu bavit s lidma, co vše vidí jen negativně.. a jistě to je také tou negativní mediální kampaní. takovej zvlášní pocit. nejak nevím, jak dobře to popsat..