YEETKA: Já jsem osobně zažila, jak do mě rutinně a povinně nacpali oxytocin, protože: byl to konec pánevní, tudíž se apriorně předpokládalo, že porod postupuje pomalu. Ano, postupoval dle očekávání pomalu a personálu se už nechtělo čekat, obávali se, že bych pak byla unavená. OK, sice jsem s tím moc nesouhlasila, ale prosadila jsem si přirozený porod, tak jsem povolila. Okamžitě mi nasadili dávku, po které se kontrakce ze "slabých, po deseti minutách" staly "silné po minutě". To byl neskutečný šok, tělo nemělo vůbec čas se připravit, ten rozdíl v bolestivosti byl neskutečný a okamžitě to všechno nabralo švunk, na který bych se normálně postupně dostávala další dvě hodiny nejmíň.
No dobrá, nejsem žádná máčka, takže jsem to prostě zvládla, ALE: vzhledem k tomu, že se mi velmi rychle nečekaně začalo chtít tlačit a nebyla jsem ještě otevřená (zvláštní, že), tak jsem tlačit nesměla a to bylo docela drsné. Furt mě drželi zpátky, že ještě ne, ještě ne. No dobrá, tak jsem to zvládla. V momentě, kdy už jsem tedy konečně směla tlačit, mně automaticky píchli další oxytocin (!!) a ty kontrakce ne že se zesílily, to by nevadilo, jenže začaly nastupovat strašně rychle. Dřív než jsem se stačila nadechnout, abych zatlačila, už to najednou odeznívalo. Prostě jsem to skoro nemohla stihnout. Tak jsem neskutečně zamakala, tlačila jsem prostě furt, úplně mimo kontrakce, a povedlo se.
Jenže kdybych byla trochu méně drsná povaha, mohlo se mi snadno stát, že bych to prostě nezvládla, rozhodilo by mě to a porod by skončil císařem. A lékaři by měli pak samozřejmě do své tabulky další KP, který si (blbá) rodička chtěla prosadit přirozeně a jen díky jejich zásahu se ji podařilo i s dítětem zachránit. Ale fakt, že to zapříčinili oni svými rutinními postupy, by se už ve statistice neobjevil.
Tož tak.