ahoj, tak já nevim... povim vám příběh... dost možná o nastupujícím traumatu... do porodnice se mi nechce. a už vůbec né do tý co máme takřka před domem. Pro všechny případy mám vybranou jinou asi 45min od domova, což si myslim že neni tak strašný. Pro porod doma nejsem asi uplně 100% rozhodnutá, spíše to beru jako jednu z variant abych nakonec nebyla zklamaná. navíc mě docela trápí ta podpultovost porodních asistentek. Tady na jihu jsem našla jednu z ČB a jako já nevim... představovala jsem si porodní bábu jako porodní bábu a né jako holku co je o pár let starší než já..kolik taková může mít zkušeností? nějak to ve mě nebudí důvěru..máte někdo zkušenost s mladicí? to je teda věc co mě odrazuje od toho být doma a ta co mě odrazuje od porodnice? jednak to co tu bylo už tisíckrát řečeno a ted navíc živý přenos z porodu kamarádky - v osmém měsíci prodělala operaci ledvin, ted je v nemocnici, tři dny po termínu jí dávají "tabletky na přípravu porodních cest" ale nějak se jim holka neotvírá tak přemejšlej jestli jí lupnou další večer nebo až ráno...(od tří vnoci to s ní škube po pěti minutách) tak jako oni napřed na ten porod děsně chvátaj aby ulevili těm ledvinám a pak jí nechaj tři dny v bolestech až nebude uplně vyčerpaná a nekonec jí stejně fiknou? to jí tu sekci mohli udělat rovnou ne?! omlouvám se za průjem, ale fakt mi to tu zvedá mandle, kdybych mohla tak skočim do auta a odvezu jí odtud, navíc kuli nějakýmu kašlíčku zakázali návštěvy a ta holka je tam uplně sama, neví co se děje a bude dít a achjo... asi počkám až se ve mě ta naše prcinka vstřebá a rodit prostě nebudu