Tak maleho jsem porodila pred dvemi tydny, den po terminu. Vse ok.
Ve Francii je termin na 41 tydnech. Nikdo neprenasi vic nez 3 dny. V nemocnici jsem byla v den D na ultrazvuku, zjistili malo plodove vody, coz muze byt znamka spatne cinnosti placenty. Chteli si me tam nechat, ale ja tam (nastesti) byla s dcerou, ktera zatim v zakulisi bavila mistni sestricky. Tak rikam, no ale, mam tu dceru, tak ja ji dovezu domu...a prijdu zitra jo, vzdyt uz je dneska pozde... :) a oni, no...to nejde...ale...tak jo, chcete prijit rano nebo odpoledne? Odpoledne ! Ok, tak prijdte ve dve.
Vecer prijela k nam domu PA a nasadili jsme tezkou artilerii : akupresuru, pupalkovy olej primo k deloznimu hrdlu, sklenicku sampanskeho a hlavne, manualni odlepeni membran (au). Kontrakce zacaly okamzite. Sla jsem spat. Vstala jsem rano v pet se spoustou energie a silnejsimi kontrakcemi. Sla jsem uklizet, vymenit kockolit a na osmou jsem pripravila snidani, u jidla jsem se pak uz trochu zacala sklebit, manzel pak vezl malou do skolky a rikal, ze teda prijede v jednu aby me na druhou odvezl do nemocnice a ja na to, hele, mozna prijed ze skolky domu. Kdyz odjeli, sup do vany, kontrakce byli kazdych pet minut. Muz prijel v devet. To uz jsem si nadavala do hlupaku a rikam, dovez me do octerodnice, ja chci epiduaral. Ale kontrakce byly tak caste (kazde 3 minuty az do porodu) a silne, ze predstava prevozu a cekani v porodnici byla prilis desiva. Muz zavolal PA, ta dorazila v pul jedenacte. Okamzite mi ohromne pomohla : nejenom tim, ze pochopila, jak bych se mela nainstalovat, masazemi a pod, ale uz jen svoji pritomnosti. Muze jsem poslala s omluvou pryc. (Ehm... na muze jsem vriskala at vypadne a at necumi :-) coz hrdinne vykonal a sel si s pivem sednout na kanape).
Syn se narodil o pul druhe, za pritomnosti manzela, byl ve vaku, v pohode, chvili po nem nasledovala placenta, kterou jsme potom odstrihli a zahodili do kose (vubec jsem si ji nechtela nechavat). Za hodinku uz se kojil.
Manzel potom prevlik proseradlo, decentne umazane od krve, PA avolala do nemocnice, ze neprijedeme, rucne napsala na kus papiru deklaraci o narozeni, a bylo.
Musim dodat ze kvuli dobre minenym radam jsem mela z jakehokoli vyvolavani panickou hruzu, a uplne zbytecne. Take jsem panikarila, protoze jsem tu cetla jak vsichni rodili dva tydny po terminu. Ale moje hloupost, kdybych na ten Internet nelezla, usetrila bych si akutni lecebnou psychoseanci Bachovymi kapkami za 120 € (ktera prekvapive zabrala).
No to uz je jedno. Shrnu to jako uplne vyborny zazitek pro vsechny zucastnene. Bomba, radost, hrdost. Osobne jsem dosla k akceptaci pomoci z okoli (coz nebylo snadne po prvnim porodu v porodnici) a vubec akceptaci situaci, ktere se jevily jako problematicke.