Tak pokusím se sepsat stručný report...slohy mi nikdy nešly..tak se omlouvám pokud to nebude dávat hlavu a patu:)
Pro začátek, co mi hodně pomohlo, byl seminář Jemné zrození, který jsme s mužem absolvovali a kde se teda taky hodně o domacím porodu mluví...
Každopadně porodní asistenktky nebo duly...ke kterým bych byla svolná v můj termín nemohly...
První dítko jsem přenášela 17 dní a jelikož v thomayerce na všechno spěchali...Kristellerovou expresí
mi způsobily takové problémy, že jsem tři měsíce se nemohla normálně postavit na nohy....
jo a dcerka měla 4,5kg...Takže porod doma jsem vůbec nezvažovala,aneb jak se řiká, druhé děti bývají větší...
Takže podle creeningu jediného uplně na začatku těhu mi nastavili termín 29.6.
Byla jsem přihlášena do Podolí...
Stále jsem věřila tomu, že podruhé to přijde dříve...
Když jsem ale dovršila 40tt a pořád nic začala jsem být zase lehce nervózní, hlavně po každé návštevě porodnice...kde jsem byla předtím třikrát..jsem se málem rozbrečela...neb prostě tu nemocniční náladu nesnášim...
Díky pozitivním afirmacím právě ze zmíněného semináře, jsem se tak nějak házela do klidu míru a pohody...
Na další monitor jsem měla jít uterý před svátkama....ale sama jsem konstatovala...že na ten už prostě nepůjdu..."
Takže o víkendu jsem se uvolnila...a měla jsem děsnou chut na pivo...:)asi abych si uvolnila i mozek...aby jsme tomu pomohli...proběhly i milostné hrátky s mužem...ale nic se nedělo...
V neděli večer když usnul muž i dítko jsem nemohla spát byla jsem 40+3
Tak jsem sedla k internetu...a hledala akumpunkturní body na kotnících, které mají uvolnit a tělo popřípadě naladiit na porodní proces..."
V nějakých reportech jsem četla...že se to holkám po hodině rozběhlo...vůbec jsem na to nebrala váhu...a tak jsem si řikala..že si to pár večeru budu promasírovávat....
Asi po hodině...co jsem si obě nohy promačkávala...jsem chtěla jít spát...ale najednou mírná bolest...
Aha...že by stahy.."zůstala jsem odpočívající v houpaččce a čekala co se bude dít...
Takže od 1:30 jsem měla půl hodinové stahy...poslouchala jsem indianský melodie...a snažila aspon v mezifázích odpočívat...ve 4:00 ráno...jsem šla probudit muže, aby věděl...že se asi něco chystá...Každopadně se jen zeptal jak často...a pak v klidu spal dál:)))
kolem 6:00 jsem ho už šla opravdu probudit...neb jsem potřebovala psychyckou podporu...
stahy byli cca kolem 20min...přichystali jsme veškeré papíry...tašku...Ale veděli jsme...že je ideální odjet do porodnice až když to bude cca po 10-5min...to každopadně píšou i na brožurce z Podolí...
V 8:00 jsme domluvili babičku, která si přišla vyzvednout dcerku...
stahy stále cca 15-20min., ale nějaká přišla třeba po 10min.
Dala jsem si sprchu a zalezla na chvíli do postele...na chvilku jsem usla...
pak mi přišla kontrakce opravdu velká....v ten moment jsem nádavala kde je můj muž, který telefonoval venku a pracoval...volala jsem...Pracovat budeš celej život!a já rodim vyjímečně...":)))
Takže okamžitě už byl se mnou....bylo něco kolem deváté...
Každopadně...snad by jsme i vyjeli...ale najednou...to začalo být opravdu silné...
Jednotlivé vlny(kontrakce) jsem si pomáhala ustát díky afirmaci...jsem silná...:)
jenže najednou jsem nemohla ani sedět ani stát...takže jsem se svalila na bok na zem...
Nevěděla jsem co dělat...neb.. představa, že tetka někam jedu, byla pro mě vyloučena...hlavně jsem asi cítila..že dojed bych ani nezvladla..a rodili bychom někde v autě...navíc pujčeném od dědy:)
zároven jsem se bála..protože prostě na porod doma jsme nebyli připraveni...ani vybaveni...
Jenže najednou v jednotlivých kontrakcích...které se podle muže zrychlili a byli po dvou minutách, jsem cítila...
jak tělo...začíná tlačit ....Já i nahlas řikala...ne ješte ne...každpadně praskla voda...
V ten moment...já byla na půl jak omámená....nevím..zda samo tělo...nebo že jsem si dala bachovy rescue kapičky...nemohla jsem jakoby ani otevřít oči....a jen jsem se snažila ustát každou vlnu...každopdně už jsem cítila něco tvrdého mezi nohama....ale nechapala jsem..neb mi teda vubec nepřišlo...že bych byla otevřená...
Petr se mě honem snažil dovléct do sprchy...kam už jsem šla teda opravdu křičící...hodil mi ručník do sprcháče a řekl at si tam kleknu...(jedna dula nám ukazovala takový postoj..kdyby náhodou) ale pro mě byl ten sprcháč moc malý...a nedokázala jsem tam ani vlést...takže jsem se rychle otočila k posteli..o kterou jsem se ve stoje jen opřela rukama...a s další vlnou vylezla hlavička...i bylo mimi už slyšet:) Jenže jak nám i na semináři řikali....v tento moment...udajně nastává chvilka...kdy dítě nabírá poslední sílu na to vyjít ven....Takže Petr na mě volala...honem musíš ješte zatlačit...(až v tento moment...začal být nervózní) já jsemřikala..musím počkat na kontrakci...která...cc za 1,5min. přišla...a ani už jsem nemusela nijak vydávat moc síly...a dítko celé samo vyklouzlo:)))
Brečelo, žádná obtočená šnůra:)
Beztak jsme teda volali záchranku...jen pro sychr.aby nás mě a mimo zkontrolovali....takže vše ok...s mužem podvázali a přestřihli šnůru...prej jsem jenom malinko natrhlá...takže taky dobrý..Jo a placenta vyšla taky akorát když tam byli....což jen řešili...aby nebyla nějaká komlikace...pak ješte koukali jak vejři..když jsme si tu placentu šli schovat do mrazáku:))
Takže jsme zůstali doma. Oni se teda divili...že jakto, že nechcem nikam odvést..."ale nakonec ani po nás nechtěli nic podepsat...což jsme se teda hodně divili....
Každopadně..na druhý den...jsme si zavolali PA...která teda zkonstatovala..že sem na šití docela byla...ale dala mi na to nějaký zašivácí byliny..."
Myslím teda, že víc než pro mě, to musel být zažitek pro mého manžela...neb jak řikám...já byla úplně jak omámená...a tak trochu mám z toho jen takové mžitky....ale Petr to celé viděl aprožíval naprosto vědomě.."
Ta atmosféra potom....že na Vás nikdo netuká...nikdo se vás na nic neptá....nikdo vám nic neřiká co musíte nebo cokoliv...to je opravdu rozdíl...než být v porodnici....
Já teda narozdíl od mého prvního porodu...kdy jsem byla na cévkách a dokonce mi museli dávat transfůzi....
Jsem normálně fungovala...sama si dala v klidu sprchu...došla si na toaletu...dokonce bych ani neřekla že jsem dole byla nějak poraněná:)
Jediné co je teda šílený řešit pak to papírování...matriku, pediatra...
Takže jsme museli jít navštívit pediatra...aby vše zkontroloval....takže druhý den stát na nohou a vyjít do ulice....to teda jsem sama koukala...že to dávám:)
Každopadně tak či tak...musím poděkovat vyšším silám a vesmíru...že to celé proběhlo takto a nenastala nějaká komplikace....
tož konec porod.příběhu...a nový život začíná...