• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    GIDDYPOROD DOMA příznivci vítáni
    JANISKA
    JANISKA --- ---
    PROMETHEA: Potvrzuju, že i vyšetření z patičky může být v pohodě. Dokonce i v podolské "továrně" přišli malý to vyšetření udělat po dohodě se mnou v době, kdy byla zrovna čerstvě nakojená, a ani ji to vyšetření neprobudilo :)
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: Německo-patičky i kyčle standard. Tzn všichni to dělají, ale asi se dá i odmítnout. Jak už tady padlo, jsou to obojí vyšetření, kdy relativně jednoduchou metodou odhalíš věci, který by později šly napravovat mnohem hůř.
    Patičky může taky dělat PA doma (s hódně nahřátou nožičkou a při kojení to klaplo krásně.)
    Na kyčle koukali tuším ultravukem.
    AOTEAROA
    AOTEAROA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: Znám spoustu lidí, kterým tato prevence zachránila nohy. Zrovna v manželově rodině to většinou pediatři včas zachytili a díky tomu nemají potíže. Nemyslím si že všechno co doktoři dělají je zbytečné. Ba přímo naopak je jen pár věcí které se dělají zbytečně rutinně, ale většina má statisticky smysl. Návštěva ortopeda kvůli kyčlím nikomu neublíží, nelze to srovnávat s rutinními postupy typu nástřih hráze.
    Taky v mém blízkém okolí bohužel zemřelo jedno dítě na některou nemoc z hexy. A nebylo to žádné sociálně slabé dítě se slabou imunitou, jen chodilo do kolektivu kde pár matek děti neočkovalo.
    ANDELICEK_ANDY
    ANDELICEK_ANDY --- ---
    Nám tenkrát Pedr spíš "nabídl" patičky, než vyžadoval. Pronesl něco ve smyslu - ta vaše PA má ty papírky taky (kam se máčí ta krev), takže si to udělejte s ní, nebo vám pak pomůžeme. Nakonec nám to (4.? den) udělal Pedr. při druhé návštěvě doma. Po tom zážitku mám pocit, že to už nechci vidět a nevidím vlastně důvod tento test v budoucnu dělat. Podobně jako kyčle a očkování...... dělá se to, protože se to dělá a dělaj to všichni a je to někde napsaný, ale když se to neudělá, svět se nezboří....

    Otázka - ví někdo jak je to s patičkama v cizině? Spíš západní Evropa? Co vím tak Východ ani náhodou,.... stejně jako kyčle...taková "hezká česká tradice"...
    SMERIES
    SMERIES --- ---
    SARKALINA: my taky odběry až někdy páty den...na kyčle až ve čtyřech měsících...
    všichni teda kolem jsou histeričtí ale je dobré zůstat v klidu...a uznat sám za sebe co se ti chce podstupovat ...
    BODY_SUIT
    BODY_SUIT --- ---
    SARKALINA: jaky odbery mas na mysli ? Patičky? ty jsme dělali až páty den - je potřeba rozjetá laktace. Dělala je PA. Ona péče Pediatra, pokud máš komunitní PA, která k tobě chodí, je uplně stejná jako po AP tak po DP. Po ambulantním porodu by pediatr měl přijít na kontrolu druhý den (stejně jako když jsi těch 72hod v porodce, prostě druhý den od návratu z porodky).
    Co se týče péče, takU nás to naše pediatra celý smetla ještě tím "vy máte tu porodní asistentku, ta vam urcite vsechno rekla" a nic víc jsem se od ní nedozvedela a přišlo mi, že tím z ní spadl velkej "stres". Donesla nam domu i vahu abychom mohli vazit jako v porodnici (nepouživali jsme :D) a teď už chodíme na kontroly k ní, ktery miteda taky přijdou celkem zbytecny, radsi bych se valela doma..
    PA u nas byla po porodu 5x, pediatra jednou. Vyšetření žádný navíc krom standartní kontroly jako o každýho novorozence nedělala.
    Ale chápu, že nechceš jít do konfliktu. Udělala bych to tak, že bych k ní šla po 72 hodinách, nebo si sehnala jinyho, kterej by tu prvni kontrolu udělal (a jemu třeba neríkala o DP a proste jen zavolala)
    PETPET
    PETPET --- ---
    SARKALINA: a rekla ti, jakou zkusenost mela? Mne prijde, ze z toho delaji hroznou kovbojku a pritom nase pediatra nedelala navic zadny vysetreni... Prisla, vypsala papiry pro matriku, omrkla a poslechla mimco. V podstate totez, co delala pediatra prvnimu synovi na prvni vstupni prohlidce, po navratu z porodky. Po sestinedeli mi teda jeste vypsala zadanku na kycle a ledviny.
    Zodpovedna za dite ses stejne ty, tak tomu moc nerozumim...
    HYSTERIA
    HYSTERIA --- ---
    SARKALINA: dítě bylo první dny v peci PA. k pediatrovi jsme šli az 4.den. odber dělali až 10.den :) Ten dělala pediatra (dodala jsem karticku) ale udělala by ho i PA :)
    SARKALINA
    SARKALINA --- ---
    prosim, nehodil byste mi nekdo do posty kontakt na pediatra (idealne litomericko, ale klidne asi i praha), kterej by byl ochotnej prevzit dite do pece po domporodu? dneska jsem na nasem malomeste natrefila na fakt skvelou doktorku, ktera nenuti ockovani a nema problem s ambulantnim porodem, ale dite po domporodu je ochotna vzit do pece az po 72 hodinach (zminovala jednu velmi spatnou zkusenost, kdy sla k domporodu). zakony znam, lec nechci na ni nijak nalehat, ponevadz jeji sluzby asi v budoucnu vyuziju.

    napada me jeste alternativa:

    1/ odber domluvit s PA a k pediatre az po 72 hodinach
    2/ vykaslat se uplne na odber (je tu nekdo, kdo patickovej test odmitnul?) a k pediatre po 72 hod
    3/ zadnej pediatr, zadnej odber, lecbu deti resit po domacku, pripadne s homeopatem

    unika mi jeste nejaka jina moznost?
    LURA
    LURA --- ---
    TABBY: To je pořád dokola - škrtat peníze ze zdravotnictví, škrtat peníze ze školství, ale na různý bejkárny a některým do kapsy je peněz pořád dost :-(
    TABBY
    TABBY --- ---

    Zanik malých porodnic je špatnou zprávou pro všechny, kdo hledají lidsky přístup. Obávám se, ze k domporodum dotlačí o ženy, které na to nebudou připravený...
    Malým porodnicím hrozí zánik, nový ministr chce seškrtat lůžka - iDNES.cz
    https://zpravy.idnes.cz/...istovny-ministr-adam-vojtech-phg-/domaci.aspx?c=A171205_223221_domaci_ane
    BLONDYNKA
    BLONDYNKA --- ---
    Lejla Abbasová: Z rodící ženy se stala pacientka na přístrojích - iDNES.cz
    https://ona.idnes.cz/...a-abbasova-domaci-porod-dfc-/spolecnost.aspx?c=A171114_152038_spolecnost_jup
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    Porodnické násilí jako legální lékařský postup | A2larm
    https://a2larm.cz/2017/12/porodnicke-nasili-jako-legalni-lekarsky-postup/
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    BODY_SUIT: no, asi nejde jen o informovanost..i kdyz ses pak rozhodovala podle pocitu, dokazala jsi vsechny presvedcit, aby delali to, co jsi chtela ty...aspon tak jsem to z tvyho reportu pochopila...coz je super, a ve vysledku nemas ten pocit, ze tvuj porod nekdo ridil zvenci, nebo ze jsi se dokazala malo prosadit.
    (ja i muj muz jsme chteli bejt falesne ohelduplni, a i kdyz jsem rodila v porodnim dome, nakonec jsem mela pocit, ze jsem v rozhodujicich chvilich nedokazala prosadit svou...kratce po porodu to byla dost depka)
    BODY_SUIT
    BODY_SUIT --- ---
    PROMETHEA: Děkuju. Jsem ráda, že jsme se předem informovali. Jinak by to dopadlo úplně jinak.. :)
    DOUPLE
    DOUPLE --- ---
    Soud přiznal Königsmarkové náhradu za ušlý zisk 721 tisíc - iDNES.cz
    https://zpravy.idnes.cz/...o-spravedlnosti-domaci-porod-ixl-/domaci.aspx?c=A171130_074125_domaci_bja
    PETPET
    PETPET --- ---
    BODY_SUIT: nadhera, gratuluju!
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    BODY_SUIT: super napinavej a hezky napsanej report!
    obdivuju, ze jsi jako prvorodicka mela ve vsem tak jasno a stala si za svym (i tvari v tvar nemocnicnimu molochu)
    BODY_SUIT
    BODY_SUIT --- ---
    Je to dlouhý, krátký asi neumím :)

    Report porodu.
    Tak sepisuji tak jak se událo, co nejdřív, ještě za čerstva, ať si zaznamenám co nejvíc detailů.
    Část nultá:
    Fanaticky uklízím a organizuju byt, nakupuju potraviny. O víkendu vygruntuju uplně všechno a nutkavá potřeba některý věci dodělat mi skoro nenechá spát. Po druhém nákupu v Ikee za tři dny, v pondělí prohlašuju, že už mám i ty brčka na pití a můžu rodit.
    Část první: nezkušená prvorodička
    14.11.2017 cca 5hodin ráno začínám cítit "mírné" křeče v podbřišku, při kterých už nemůžu spát a tak jdu do sprchy je zkusit rozehnat. Máme bojler tak po vyčerpání vody jdu zkusit míč. Nic moc nepomáhá. Kolem půl šestý si prozřetelně stahuju appku na měření kontrakcí a zjišťuju, že jsou cca po 4-6minutach a trvají do jedné minuty, já už při nich nejsem schopná komunikovat a jen hlásím začátek a konec. Nezkušenost prvorodičky odmítá přiznat, že rodím (kontrakce jsou přece spíš ze shora dělohy, haha:D) Jdu tedy rozhánět kontrakce o patro níž, kde má babička koupelnu a hlavně karmu, takže neomezený přísun horké vody. Hážu ještě vtípky o tom, že jestli tohle jsou poslíčky, tak kontrakce budou smrtelný a dneska budu rodit. Dole ve sprše připouštím, že je čas volat PA (6:09) a oznamují jí "že se asi něco děje", tak se mezi rozdejcháváním dohadujeme, že ji zavolám, až budu mít kontrakce po 5 minutách a budou trvat alespoň minutu. Mám zkusit vanu (do tý nejsem schopna ani vlézt, tak zůstává polonapuštěná a já se rochním ve sprše, bolesti mám hlavně do beder a podbřišku. V 6:53, lehce v panice z rychlého nástupu volám, že teda už, a jako bonus cejtím tlak na konečník a občas mám potřebu přitlačovat. PA tedy říká, že dorazí co nejdřív. V tu chvíli už nervozní M. burcuje bráchu, aby přijel pro případný odvoz do Rakovníka, na čež mu ještě říkám, že to není třeba, času dost, kdyžtak nás odveze PA. Mezitím mě všemožně báječně obsluhuje, dává pít vodu (brčkem:) a nosí čokošky, já ho šikanuju pouštěním vody na bedra a pak zas že to moc stříká nahoru na záda a to mě ruší.. Brácha dorazil před sedmou a PA někdy kolem čtvrt na osm. Musím přiznat, že už jsem sama začínala být nervózní. Do toho jsem odesílala M. komunikovat s babičkou a bráchou. Brácha nakonec perfektně posloužil k uklidnění babičky, která bydlí o patro níž, a já jí zrovna tenhle týden chtěla říct, že možná budem rodit doma, no nestihlo se a i přesto, že bez sluchadla neslyší, tak pak musela bejt hodně vyplašená, když jsme byli zamčení v její koupelně a já řvala jak zvíře.
    Část druhá: kde budem rodit
    S příchodem PA nám padá kámen ze srdce, protože jsem byla opravdu zaskočená rychlostí a i na M. bylo vidět, že je hodně ve stresu, i když se snaží nedat to najevo, trochu zesinal. Povzbuzuje mě, že to zvládnem a můžu rodit, kde chci. PA mě po příjezdu kontroluje a vyšetřuje a říká, že miminko musí dorotovat a navádí mě do správných pozic. Jsem otevřená cca na 8 cm. Masíruje mi záda olejíčkem, hlídá ozvy miminka a vše je v pořádku. Nabízí mi bachovky – krizovku.
    Rovnou řešíme, jestli chci jet do Rakáče, nebo rodit doma, připraveny jsme byly na obé varianty. Já ale v rychlosti nejsem schopná rozhodnout a nedokážu si představit, že bych vůbec vylezla ze sprchy, natož někam jela. Takže zatím je odpověď „nevím“, „moc rychlý“ a „nevylejzám ven“. Porod postupuje, kontrakce se stále koncentrují hlavně do beder. Kolem deváté mi praskla voda. PA říká, že jestli chci rodit v Rakovníce, tak musíme vyjet. Na to přichází obligátní odpověď „nevím“, ale že do auta určitě nejdu, takže do Rakovníka se nejede. Od té doby už mám potřebu v některých kontrakcích tlačit hodně. Při kontrakcích mi PA s M. tlačí z boku na pánev, aby se otevírala.
    Začínám být hodně unavená, mezi kontrakcemi poklimbávám, přeci jen nutkání tlačit už mám nějakou chvíli a unavuje mě to. PA navrhuje přesun do postele, ať si odpočinu. M. vyhazuje psy na zahradu a přesouváme se do našeho podkrovního bytu. Nahoře si lehám do postele na bok a opravdu zvládám mezi kontrakcemi odpočívat, ale už si stěžuju na únavu, dostávám hroznový cukr. Zkoušíme další polohy na zádech, miminko furt ne a ne ven. Další polohy v kleku u postele.
    Vnímám, že PA M. odeslala do tašky o patro níž, kde má oxytocyn. Ještě chvíli čekáme a PA kvůli mému vyčerpání a slábnoucím kontrakcím velí odjezd do porodnice. Řešíme kam, v Podolí M. odmítá mega nepříjemná paní, že si máme zavolat sanitku pro spádovej odvoz. Volím tedy Motol, vnitřně vím, že je to nejlepší volba.
    Část třetí: Motol
    Domlouváme strategii pro převoz, protože Motol nemá zrovna vstřícnou pověst. Dohoda tedy zní, že od 9hodin pravidelné kontrakce a v 10:30 odtéká plodová voda. Máme registraci v Rakovníku, ale porod rychlý, bojíme se, že nedojedem, tak volíme nejbližší porodnici od bydliště. M. kompletuje zbytek věcí do porodnice, které naštěstí už dva týdny jsou zabalené a připravené včetně jídla. 10.11. jsme i byli v Rakovníku, takže máme předvyplěnou anamnézu, porodní plán atd. Vyrážíme. Snažím se rozdejchávat kontrakce, což samozřejmě moc nešlo. V každý kontrakci jdu na čtyři a pokouším se netlačit. To spíš nejde než jde. Klekám si pod zadní sedačky, M. sedá dopředu a PA řídí. Vnímám puštěné mé oblíbené R1 :) Cesta naštěstí trvá asi tak 10 minut (na tři kontrakce). U vstupu už mám subjektivně dlouhý kontrakce. Saniťáci ještě pruděj, ať přeparkujem auto. Přesouvám se do kleku na křesílko a vyrážíme směr páté patro. Kličkujem, hledáme cestu, pak nám jedna paní potutelně odjíždí s výtahem :D PA jede s námi až nahoru, nese všechny tašky a s obavami v očích nás předává.
    Část čtvrtá: porod
    Dorazili jsme v 11:40. Zvoníme na zvonek. M. hlásí, že přítelkyně rodí a začíná část kolovrátků a opakování. Oba popisujem naší historku s Rakovníkem. Místní PA si mě přebírá, snažím se i na příjem vzít M. PA odmítá, že je tam další paní a on musí počkat venku. Vede mě do malé místnosti na ošetřovnu s křeslem, že teda koukne „jak jsem na tom“. Tak říkám, že teď teda fakt nekoukne, protože kontrakce a klečím u topení a rozdejchávám/tlačím. PA říká ať netlačím, já říkám, že to samo, že to fakt nejde netlačit. PA říká ať se svlíknu a lezu na křeslo, mezi kontrakcí zvládám jen sundat kalhoty. PA říká že po další mám vylézt na křeslo a na chvíli odchází. Já se plazím po topení a částečně rozdejchávám kontrakci a částečně tlačím, z poza rohu se ozývá „netlačte mi tam“. Tak přichází obligátní odpověď, že to se lehko řekne a tlačit budu. No lezu na křeslo, vyšetření, dozvídám se, že jsem zcela otevřená, no nic co bych nevěděla. PA se mě pokouší přesunout na porodní pokoj. Já, jak jinak, se válím na zemi, protože kontrakce už jsou fakt dlouhý a častý. Nakonec mě chytá za ruku a doslova táhne za sebou, jinak bych ji porodila tam, kde jsem byla.
    Dostávám anděla a opět se intenzivně dožaduju M. Tak pro něj PA tedy jde. Ten mi pak říká, že ho vyzvedla se slovy „Vaše přítelkyně se Vás nějak dožaduje“. Lezu na porodní křeslo a připojujou mi monitory. Slyšet tlukot mimina mě uklidňuje. Křeslo je prostorný, odmítám ležet na zádech a hovím si na boku, řvu a tlačím. Do toho přichází další PA s pokusem o vyplnění anamnézy a informovaného souhlasu. To samozřejmě nestíháme, M. se o to částečně pokouší, já moc nevnímám. PA se ptá, jestli máme nějaké porodní přání, tak ho odevzdáváme i s papíry do Rakovníka a ona za porodní říká, že nic není problém, to nás překvapuje, ohledně dítěte si to máme vyřešit s druhým oddělením. To už přichází doktor, že budem rodit (tohle mi fakt přišlo vtipný, jako bych to nevěděla, že rodím). Mám se otočit na záda, proti čemuž chvíli protestuju, mám obavu dát nohy do praku, že už se pak nebudu moct hejbat. Ujišťuju se, že se budu moct přesunout, nebo při tlačení držet pod kolenama, to mi doma vyhovovalo. Nakonec svolím a doktor mě vyšetřuje. Dost to bolí a já se ostře ohrazuju, M. se přidává. Načež přichází něco ve smyslu, že musíme přeci porodit.
    Doktor říká, že rutinně nenastřihávají, ale bez toho „nemůže chránit hráz“, tak mu s klidem odpovídám, že se radši natrhnu. Vidím jak PA nese nějakou jehlu, jasně se ohrazuji, že nechci žádnou medikaci. Opět přichází líbezným hlasem „Teď už se to začíná trhat, chtělo by to nastřihnout“. Jako kolovrátek opakuji, že dávám přednost natržení.
    Teď přichází fáze „milion lidí v místnosti“. Nahrne se neonatolog, dětská sestra, žákyňka, a ještě někdo, u koho nevím význam. M. se ohrazuje proti množství lidí a tak se žákyňka otáčí a odchází. To už je venku hlavička a klasicky probíhá teď musíte zatlačit, miminku se nemusí dařit, nejsem ve stavu schopna odporu a tak tlačím, buď mám ještě doznívající kontrakci, nebo to zvládám mimo. Každopádně je 12:24 a náš „noname boy“ je venku. Krásně růžovej, apgar 10-10-10. Ani moc nebrečí, jen si tak výskne a šup na břicho. Jasně říkám nestříhat pupečník. A teď začíná další kolovrátkování s dětským. Dětská sestra je největší problém, protože mají přeci nějaký pravidla a vezmou si ho jen na chvíli. Odmítám, že ho můžou vyšetřit na břiše. Pak zkouší, že lehátko s miminkem přirazí přímo k posteli a došáhnu na něj, opět odmítám a ať vyšetří na břiše (ani nevím jak by to na pupečníku chtěli udělat). Nakonec do toho zasahuje vstřícnej a milej mladej neonatolog a najednou to není problém a všechna vyšetření probíhají na mě. To už zas musím řešit stříhání pupečníku, protože jsem se natrhla a krvácím a je třeba šít (ztráta krve půl litru). Před přestřižením si sama kontroluju rukou dotepání a chvíli se ještě čeká (šít se najednou dá i s pupečníkem připojeným k miminu). PA nese nějakou lahvičku a mluví s doktorem o „nečem“, opakuji, že nechci nic na stahování dělohy ani na porod placenty, že když se malej přicucne, sama se odloučí. Pak vyplývá najevo, že šlo asi o lokálku na šití - „Přeci Vám to nebudu šít za živa“. Placenta odchází vzápětí ještě během šití. Dokonce se ptají co s ní a říkám, že si ji chcem odnést. Není problém, jen „jestli máme krabičku/něco nepropustnýho“. To jsme samo zapomněli a personál není nápomocen. Naštěstí nacházíme igelitku. Všechna ostatní přání, jako K v kapičkách, nevyplachovat oči, neměřit nejsou problém. Dokonce nemytí miminek a nesundavání pupečníku před propuštěním jsou standart. Na sále ani není, kde mimino umýt.
    Teď přichází další „problém“. Lékaři musí jít k dalšímu porodu a řeší se, kdo bude hlídat, aby miminko nespadlo a neumřelo :) No, opakuji, že vím jak držet svoje dítě a že mi fakt nespadne a na lehátko nejde. Svoluji s rychlým vážením a nandáním čepičky, monitoru a ponožek, hlavně pro klid personálu. Dítě mi vrací, přinesou deku a hrozně se řeší, kdo s námi tedy bude. Přichází „asi“ nějaká PA a že nás bude hlídat primář dětskýho. VIP péče prostě, po chvíli to pan primář vzdává a kdyby něco je na chodbě. Mimochodem moc milej a vstřícnej pán.
    Nemají volné žádné nadstandarty ani rooming in pokoje. My bychom dokonce dostali poslední místo na klasickém šestinedělí, kde nemůžu být s dítětem.
    Ptáme se tedy opatrně na ambulantní porod, připraveni na komplikace, neb například v Rakáči se snaží pouštět až po 12 hodinách.
    Možná nám hraje do karet plná kapacita, ale ani nechtějí kontakt na pediatru a začíná kolotoč papírování a po bondingu můžem jít. Během bondingu jsme víceméně sami, jen se na nás chodí koukat a ukazovat žákyňkám, jak že ten bonding vypadá a probíhá, to nám přišlo vtipný. Malej se sám odžabičkoval na prso a zkoušel přisát, ale vzhledem k mejm prsům to bylo lehce neohrabaný, tak jsem požádala o pomoc a pak se přicucnul. Reverzy od dětskýho a jejich komunikace při propouštění byla víc profesionální, než od gynekologickýho – tam mi přinesli prázdnej nevyplněnej reverz, tak jsem ho vracela, že prázdnej fakt nepodepíšu a musela jsem si vyžádat kopii.
    V 15:27 si ze sálu, po víc jak dvouhodinovým bondingu a sprše, odnáším v ruce pídě, opouštíme Motol a jedem dom. Bez jakýchkoliv obštrukcí a problémů.

    Poznámky:
    1) Mrzí mě, že je u nás situace s komunitním PA tak vypjatá. Ta má se mi pak omlouvala, že přejezd byl možná trochu zbytečnej, ale naprosto chápu jejich napjatou a stresovou situaci, kdy při sebemenším náznaku radši velí odjezd (u mě to bylo vyčerpání). Potřebu tlačit tak brzo jsem měla proto, že se malej otočil nejdřív na opačnou stranu. Když PA mluvila o dorotování, musel se začít otáčet na opačnou stranu, což jsem sama cítila, jak se odrazil nožkama. Každopádně za naší famílii vlastní PA doporučujeme všem všude kdo se ptá i do porodnice. I ten servis poporodních návštěv byl moc fajn. A loučení s PA bylo emíčko :)
    2) Překvapilo mě, jak dobře se chovali lékaři. Vždy se představili, řekli kdo jsou a co budou dělat. To se nedá říct o místních sestrách a PA, ani jedna se nepředstavila. M. se nepředstavil nikdo a místní motolský PA hodnotí jako nejhorší z celýho personálu.
    3) Některá přání byla sice respektována, ale byla snaha líbezným milým hláskem nahlodávat – nástřih hráze. Jiná přání, hlavně od sester, byla zesměšňována – například bonding (máme nějaká pravidla, vnitřní řád a ty se dodržují), nebo odnesení placenty – chcem jí zakopat a zasadit strom (to jste snad nějaká indiánka?, ještě že jí nebudete jíst). Nebo poznámky o dítěti beze jména. M. mi pak říkal, že například ta „problémová“ dětská sestra házela oči v sloup a podobně.
    4) Personál by ušetřil hodně stresu rodičkám, kdyby je informoval o tom, co jde právě dělat a nebavili se „o mě přede mnou“ - viz. Rozmluva o píchnutí „něčeho“ mezi PA a porodníkem, nebo píchnutí lokálky.
    5) Kolem a kolem porod byl super a vadilo mi na něm jen pár věcí, jsem ráda, že jsem, snad, proklestila lepší cestu k porodům i pro ostatní ženy. Možná jsme měli štěstí, nebo to bylo absencí podepsání informovaných souhlasů, nebo viděli, že vím co chci a nehnou se mnou, či respektovali zmínku o beznátlakovém informovaném přistupu v PP kvůli prožitému znásilnění. Těžko říct, ale celkově vyhověli vlastně ve všem.
    6) Jediná nepříjemná věc bylo první vyšetření porodníkem a pak mi během porodu jakoby jezdil prsty po poševním vchodu, možná tím chránil hráz (?). Nevím.
    7) Škoda, že me nikdo nepobidl ke změně polohy, například na bok. Poloha v pololehu a s držením nohou mi vyhovovala, nic me nebolelo, ale na boku jsem se cítila stejně dobře a hráz by nebyla tak namáhaná a zranění by bylo menší.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam