• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    GIDDYPOROD DOMA příznivci vítáni
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    ORIKA: treba jeden priklad za vsechny: v dobe sklizne museli na pole vsichni. Zeny, muzi, deti, aby v zime meli co jist. A tak se nechavali kojenci doma, aby zbytecne nerusili od prace. Treba cely den. Kdyz umre doma jedno dite bylo mensi zlo, nez kdyz zemre 8 starsich sourozencu v zime hladem.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    GRANTORINO: autorka si znacne idealizuje a svym potrebam a idealum prizpusobuje dobu minulou...
    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    GRANTORINO: no nevim. O kojeni na verejnosti, postaveni zeny ve spolecnosti a uloze materstvi se urcite da napsat lip: min populisticky (misty az tvrde propagandisticky), min radoby „slunickove“...tohle na me pusobi dojmem levne beletrie, pardon
    GRANTORINO
    GRANTORINO --- ---
    Tak ted opet ta sama autorka, nemuzu si pomoct, ale je to tak dobre, citlive napsane, ze opet sdilim. I kdyz o kojeni tentokrat, citim v tehle diskuzi vezsi pristupnost prirozenemu materstvi vubec, nejen porod i kojeni se to tyka.
    Nechci tim bombardovat. Jen se mi to posledni dobou objevuje od ruznych znamych z Fb a malokdy me to doopravdy tak zaujme zcela...

    Kořeny a křídla
    "Včera začal Světový týden kojení a jako každý rok i letos sociální sítě zaplaví "kojící fotografie" u kterých se strhne vášnivá diskuse, ve které se všichni stihneme vzájemně pourážet ještě než večer zajde slunce.

    Nejvíc se budeme hádat o to, zda kojení patří nebo nepatří na veřejnost a u toho se rozdělíme na dva nesmiřitelné tábory, které nemohou najít společnou řeč.

    Pojďme si připomenout, co vlastně znamená slovo *veřejnost* - Veřejnost je masa rozdílných lidí bez specifických vlastností. V naší diskusi je neméně důležité také slovo *společnost*, což je podle Wikislovníku souhrn lidí se společnými poměry a kulturou.

    Do nedávných let bylo kojení na veřejnosti celospolečensky přijatelným počinem, nad kterým se nikdo nepozastavoval, protože ženy kojily své děti naprosto všude a kdykoliv. Klidně i během nakupování nebo na setkání dělníků demonstrujících za lepší pracovní podmínky v továrnách.

    Přístup ke kojení se začal lámat po druhé světové válce, která lidstvo odtrhla od vlastních kořenů a poslala ho plnou parou vpřed do závratných výšin technologického pokroku a kojení zkrátka najednou nebylo dost pokrokové. A co si budeme povídat, kojení na požádání najednou stálo v cestě stále zrychlujícímu se tempu budování technologicky vyspělé civilizace, kde platí, že "čas jsou peníze" a je třeba využít každou volnou vteřinu.

    Kojení zabere ale čas, spoustu času!

    A ví to každá novopečená maminka, která v rozčarování zjišťuje, že první týdny nedělá nic jiného než jen kojí a nic nestíhá. Tak naučené jsme jet na výkon, že když nás novorozené miminko učí zpomalit, nedokážeme to a trápíme se, protože je toho přeci třeba tolik udělat a stihnout.

    Ženy se během světových válek staly "cennou", i když do dnešních dní nedoceněnou, komoditou a jejich pracovní síla pomáhala pohánět soukolí národních ekonomik. Neprobíhalo to snadno, protože ženy byly zvyklé, že svoje děti měly neustále při sobě a mohly tak reagovat na jejich potřeby. Rodinný život a práce od sebe nebyly ještě tak odděleny jako je tomu dnes, ale vzájemně se prolínaly, protože ženy tradičně pracovaly v domácnosti a nebo v zemědělství, kde mohly mít svoje děti stále u sebe.

    Za začátku tedy zaměstnavatelé vyšli ženám vstříc a v některých továrnách byly děti umístěny v továrních školkách, kam je matky docházely kojit, jak vidíte na obrázku z továrny na sardinky v portugalském Portimao, která je dnes muzeem a kterou jsem měla možnost navštívit.

    Takový přístup byl ale v rozvíjejícím se kapitalismu značně neefektivní. A o efektivitu a výkon šlo tehdy i dnes v první řadě. Všechno ostatní muselo a musí jít stranou. A tak šlo stranou i kojení a postupně s ním i rodinný život.

    Nejdříve se ženy učily kojit své děti podle hodin nikoliv podle jejich potřeb. Lékaři ženám doporučovali, aby své děti kojily co tři hodiny. Přesně to totiž odpovídalo novému životnímu stylu, ve kterém člověk žije "na směny" a má svůj den rozpočítaný do minuty. Všechno v naší společnosti se takovému novému režimu podřizuje. Všichni žijeme podle minutových ručiček.

    Všichni kromě dětí, které samozřejmě proti takovému uspořádání hlasitě protestovaly a do dnešních dnů protestují.

    Tradiční a přirozená výchova předávaná z generace na generaci se proměnila na vědeckou disciplínu, ve které už hlavní slovo nemají přirozené, vrozené lidské instinkty, ale to, co řeknou vědecké kapacity. Rozhodující slovo začínají mít vědci a jejich statistiky a výzkumy.

    A byli to také vědci, kteří přispěchali s řešením neefektivnosti kojení v pracovním procesu a vyvinuli umělé mléko díky kterému se matky "osvobodily od jha kojení" a mohly jít do zaměstnání takřka ihned po šestinedělí, což v některých západních zemích zůstává společensky přijatelnou normou do dnešních dnů, i když sílí hlasy, které upozorňují na to, že časné oddělení dítěte od matky poškozuje jeho rozvíjející se psychiku a vzájemné vztahy. V materialisticky založené kultuře jsou ale takové hlasy rázně umlčeny a jedeme dál!

    V padesátých letech se začal masově prosazovat nový celospolečnský trend a tím bylo krmení z lahvičky, na které bylo pohlíženo jako na moderní. Kojení na požádání bylo zastaralé a nemoderní. Vlastně kojení vůbec bylo nemoderní.

    A tak ženy začínají svoje děti krmit umělým mlékem v přesně stanovených intervalech. Rozvíjí se systémy státní péče o děti, kam rodiče mohou své děti odložit, aby mohli trávit svůj čas v zaměstnání a vydělávat si peníze na čím dál dražší živobytí. Kola globální ekonomiky se začínají roztáčet naplno a učíme se, že pokrok nejde zastavit.

    Když se ho snažíme přibrzdit a v 60. letech minulého století se probouzíme z těžkého snu "budovatelských let" a začínáme se vracet k vlastním kořenům, jde to bolestivě a těžko. Éra hippies má jepičí život a na scénu nastupují japíci, kteří už naplno přijímají nové trendy bez ohledu na to, jak žili ještě do nedávna jejich prarodiče.

    Pospolitost a vzáJemnost, rodinné vazby, které nám pomáhalo budovat i kojení a přirozený porod, byly zpřetrhány a dnes se namáhavě snažíme navázat na něco, o čem už téměr nic nevíme a co je skutečně tak "alternativní" = jiné, že se zdráháme věřit tomu, že by to mohlo být dobré. Celé destíky let žijeme podle společenského diktátu, že už nejsme schopni kriticky a sami za sebe myslet.

    Vyrůstaly generace dětí, pro které bylo tohle nové uspořádání jedinou známou realitou a kojení a čas strávený s rodiči byl nedostižný sen, o který vlastně nemělo ani smysl usilovat, protože rodiče už nebyli k dispozici vlastním dětem, ale režimu, kterému sloužili až do úmoru s tou slepou vírou, že pro sebe i své děti budují nový, lepší svět na troskách světa starého, kde bylo přeci všechno špatné a zastaralé a bylo to třeba nahradit.

    Rodily se a vyrůstaly generace dětí, které věřily, že pokrok nás dovede k lepším a zářným zítřkům, ve kterých budeme všichni svobodně žít pod taktovkou vědců, kteří přeci ví, co je pro nás dobré a denně nás o tom přesvědčují z médií, které nám dál diktují, jak máme žít a co si máme myslet.

    Ukazuje se, že v posledních pár letech ale tuhle slepou víru ztrácíme. Přestáváme být zaslepení a rozhlížíme se kolem sebe a vidíme, jaká je realita doopravdy. Přestáváme věřit klamům reklamy. Učíme se dívat se na svět s otevřenýma očima.

    Začínáme se obracet k tradicím svých předků a hledáme ztracené kořeny i ztracenou víru. Snažíme se uzdravit svá zlámaná křídla a skutečně se osvobodit od úmorných zaměstnání, kde trávíme svůj čas od nevidím do nevidím často za ubohou almužnu a rozlétnout se k vlastním snům. Hledáme se.

    Protože jsme se ve víru toho kvapícího technologického pokroku poztráceli. Ztratili jsme jeden druhého.

    A tak, když se dnes hádáme o kojení na veřejnosti, pokračujeme vlastně v boji našich předků, kteří nedůvěřovali "novotám" a chtěli se držet svých zvyků, obyčejů a tradic a nechtěli přijít o svou víru, za kterou bojovali a umírali.

    Předků, kteří chtěli jen žít svůj obyčejný život tak, jak ho znali.

    Rozdělili jsme se na dva nesmiřitelné tábory, protože jsme byli a stále jsme ve válce.

    Ve válce o tenhle svět, ve kterém to, co je člověku přirozené musí ustoupit vědeckotechnickému pokroku a ve kterém musíme kráčet stále kupředu podle diktátu.
    Kupředu levá. Levá. Levá.

    Můžeme se usmířit. A můžeme se smířit. Smířit se s tím, co se nám stalo, pochopit, že jsme byli vytrženi ze svého přirozeného prostředí a ze svobodných lidí se postupně stala jen levná pracovní síla, komodita, zdroj a to určuje úplně všechno v našich životech.

    Můžeme se rozhodnout, že zpomalíme a najdeme si čas jeden na druhého. Probudíme v sobě omráčenou lidskost a začneme se zase učit naslouchat si místo abychom se hádali.

    Já už se nehádám. Jen vyprávím svůj příběh a příběhy svých předků tak, jak se skutečně staly.

    A z výšin technologického pokroku se vracím nohama zpátky na zem a učím se znát své kořeny. Učím se chápat souvislosti.

    A dneska už se na sebe nezlobím, že jsem svoje děti kojila jen krátce, protože vím, že nebylo v mých silách tak rychle uzdravit rány mojí maminky i babičky, na které dopadla tvrdá ruka nového režimu nejtvrději...

    Dívám se do minulosti, abych pochopila přítomnost.

    Neříkám, že kojit může každá, protože vím, jak těžké je být přirozeným člověkem v nepřirozeném, uměle vybudovaném světě. Vím, jak těžké je najít v sobě vrozené instinkty, když jsme o ně byly celé generace záměrně ochuzovány a okrádány.

    Říkám, že s péčí, láskou a podporou můžeme kojení vrátit do života i na veřejnost jako posilující a nádherné pouto.

    Říkám, že můžeme najít společnou řeč, když se naučíme jeden druhému naslouchat a budeme vyprávět své příběhy pravdivě a tak, jak se skutečně staly.

    Věřím, že dokážeme najít svou ztracenou lidskost a že k sobě zase najdeme cestu, i když to teď vypadá, že pod taktovkou samoúčelného pokroku kráčíme přímo do horoucího pekla, což je v těchto rozpálených dnech skutečně přiléhavé.

    Věřím, že se z levné pracovní síly mohou zase stát svobodní lidé, kteří tíhu své svobody unesou a najdou rovnováhu, zodpovědnost i sílu žít v souladu.

    Možná se hádáme o kojení na veřejnosti, ale ve skutečnosti jde o mnohem víc než jen o ženská prsa...jde o život. O způsob života, který chceme žít. Zda pořád ještě chceme žít podle diktátu režimu a nebo se rozhodneme, že budeme žít ve skutečně demokratické zemi, kde se o sobě rozhodujeme jen my sami. ;-)

    Je to na nás.
    Krásné léto.
    S láskou M.
    ULO
    ULO --- ---
    JGRANTORINO: Jo přesně to “není třeba tak křičet” mi řekla doktorka ve Vrchlabí, po tom co mi na sesterně 4hodiny v kuse (bez možnosti změnit polohu) natáčela monitor a říkala, že nerodim, načež jsem porodila. A pak tak řekla “3kg a vy jste tak jecela!” (To ze to byly 4kg, je vedlejší), mě tak nastvalo. Říkala jsem si, ze jsem ji měla říct ať jde tedy pracovat na patologii, ale člověk má v ten okamžik úplně jiné starosti.
    Když to porovnam se super porodem dcery, kdy PA byly něžné s domácí prostředí intimní, tak nemůžu věřit tomu, že si lékaři v porodnicích mysli, ze to dělají dobre a ze je to jediná správná cesta.
    GRANTORINO
    GRANTORINO --- ---
    Mám trochu delší text je tomoc dlouhé, ale myslím zajímavé, nalezeno na FB

    Kořeny a křídla
    Teď si možná říkáte, co to s vámi sdílím za fotografii.
    A ano, jsou to HLASIVKY.

    Mysleli jste si, že je to jiná část těla? Vagína?

    Tak dobře, pojďme o tom MLUVIT.

    ... vlastně nebyli jste s tou vagínou zas tak daleko od pravdy.

    Hlasivky a vagína jsou si velmi podobné a velice úzce spolu souvisí! Naše tělo je skutečně úžasné a nepřestává ve mně budit úžas. Žasnu nad tím, jak nádherně funguje. Jak je propracované. Skutečně geniální.

    A také genitální. :-)

    Vagínou skrz děložní hrdlo přicházíme na svět.
    Hlas v hrdle nám umožňuje s tímto světem komunikovat.

    A naše hlasivky a vagína jsou vzájemně propojené i na fyzické úrovni celou skupinou vzájemně propletených tkání a svalů.

    Při uvolněném milování bezděčně otevíráme pusu a vydáváme hrdelní zvuky - vokalizujeme. To má přímý vliv na to, jak se otevírá i naše vagína. Pánevní oblast je s naším hrdlem a ústy tak propojená, že toto propojení má dokonce vliv i na řitní svěrač, což je dobré vědět, když trpíte zácpou a nebo je pro vás vyměšování tak trochu boj! Když otevřete při stolici ústa, uvolníte tím i oblast řitního otvoru. Můžete také rozevřít dlaně a zvednout paty. Voilà!

    Lidé, kteří při sexu /a nebo při vyměšování/ mívají sevřené rty a nebo zatnuté zuby, většinou mívají i problémy s komunikací. Bojí se vyjádřit. V jádru sebe samých si nesou mnohá duševní zranění, o kterých se bojí promluvit a vlastně i vydat jakýkoliv zvuk, takže se při milování /a nebo při vyměšování/ víc kontrolují a nedokáží se uvolnit. Mozek je nakonec ten nejdůležitější sexuální orgán!

    Já říkám, že KOMUNIKACE JE NEJLEPŠÍ LUBRIKANT a to nejlepší projímadlo...ostatně v naší řeči velmi rychle zdomácnělo: "Já se z tebe poseru!", proč asi? ;-)

    Otevřené rty a vokalizace během porodu pak pomáhají otevírat děložní čípek. Čím uvolněnější je čelist, tím lépe se děložní čípek otevírá.

    Bohužel k rozšířené praxi v porodnictví patří i potlačování zvuků, které žena vydává při porodu.
    Někdy žena na porodním sále může slyšet věty jako:
    "Co tak křičíte?"
    "Jenom dýcháme, mamino! Potichoučku, ano?"
    "Ták hezky jako pejsek!"
    "Ježiši to je hysterka!"
    "Nechcete entonox?!"
    ... taková prohlášení nepřispívají k psychické pohodě ženy, která přímo ovlivňuje i pohodu fyzickou a hraje při porodu naprosto zásadní roli.

    Porod dítěte je vyvrcholením sexuálního života páru a zvuky, které žena vydává při porodu připomínají zvuky, které žena vydává při smyslném milování s partnerem!

    Platí to v případě, že se žena cítí v bezpečí a necítí se pozorována, hodnocena a nebo směřována někam, kde se necítí dobře. Pak se zvuky velmi promění a připomínají spíš zvuky, které žena vydává při znásilnění, což má velmi hluboký dopad nejenom na samotnou ženu, ale případně i na partnera, který je u porodu přítomný...Přeci jen jsme smyslové /a také smyslné/ bytosti a všechno, co prožíváme svými smysly se do nás otiskuje a zůstává v nás jako nesmazatelná životní zkušenost!

    Je mnoho žen, které při milování vyhledávají úplné soukromí a dokonce i světlo je vyrušuje a nedokáží se v plně osvětlené místnosti uvolnit a prožít orgasmus, jsou velmi tiché a nebo naopak přehrávají, aby udělaly radost partnerovi, který touží po hlasitější partnerce. A teď si představte, že takové ženy mají naplno rozevřít svou vagínu na osvětleném porodním sále, kde přihlíží mnoho lidí a navíc ženě říkají, co všechno má dělat, aby porodila dítě! Lékaři pak říkají, že porod "nepostupuje". Žena se neotevírá. A roztáčí se kolotoč zásahů, které mohou vyvrcholit až císařským řezem. Nemůžeme ženám pak vyčítat, že jsou lékařům vděčné, že jim zachránili život!

    Samozřejmě že kdybychom se ženami citlivě pracovali už v těhotenství, získali jejich důvěru "otevřít se nám", probrali s nimi jejich rodinnou historii, jejich vlastní narození, sexuální život, sociální podmínky atd., pak bychom viděli velkou změnu i v průběhu porodu!

    Vagína je zkrátka pořád vagínou = nejcitlivějším místem na těle ženy! A to se při porodu nikterak nemění. Naopak. Porod vagínu skutečně otevírá a mnoho žen dosvědčuje, že po krásném narození dětí dokonce prožívají lepší a delší orgasmy! Ženy po přirozených porodech bývají i výřečnější, zvýší se jim sebevědomí, už se tolik nebojí říct nahlas, co si myslí, což je pro některé lidi docela šok! ;-)

    Jsou ale i takové ženy, které porod tak hluboce poznamená, že svou vagínu vyloženě "zavřou" na sedm západů a klíč zahodí někam daleko. Zahořknou, uzavřou se v sobě a Adieu!

    Porod může být velmi smyslným zážitkem. A nebo také může být velmi traumatizující.

    Mnohdy si od porodu traumatický zážitek odnáší i samotní muži, kteří jsou u narození svých dětí přítomni. Bývá pro ně velmi složité být v situaci, kdy do vagíny jejich ženy strkají ruce úplně cizí lidé a oni tomu jen bezradně přihlíží a tváří se, že tam nejsou. Zažívají celou škálu emocí a často vůbec neví, co si s nimi počít. Snaží se to všechno racionalizovat, ale ono to na emoce nepomáhá...

    Někdy jim chvíli trvá než se s takovým zážitkem vypořádají a někdy je to i právě takový zážitek, který přispívá k následnému rozpadu vztahu, ve kterém se na sebe kupí jedno nevyřčené a nedořešené trauma za druhým...
    Bohužel o takových prožitcích muži nemluví a ani netuší, že by měli a že mohou a schovávají si je hluboko v sobě a je zaděláno na celou řadu problémů. A samy ženy, kterým pak chybí v partnerství komunikace, odmítají milování a tím se všechno zacyklí v začarovaném kruhu, ze kterého je pak jediným únikem nevěra, rozchod a nebo rozvod. Jedno vede k druhému!

    Zdá se tedy, že vedeme vášnivý dialog o porodech, ale že ve skutečnosti víme velmi, velmi málo o tom, jak naše tělo i duše doopravdy fungují a co skutečně potřebují!

    Není už na čase připomenout si, jak všechno spolu vzáJemně souvisí? Není už čas přestat vytrhávat věci z kontextu, ale naopak vidět všechno v souvislostech?

    Jsme na sobě závislí a přesto se necháme tak snadno rozeštvat a rozdělit jen proto, že když se dva perou, třetí se směje.

    Mluvme o tom! Přemýšlejme nahlas. Sdílejme své prožitky. Poznávejme se.

    Pomůže nám to být si blíž. A právě v jednotě je naše síla! Tak proč se nechat rozdělit, když můžeme být spolu? ;-)

    Krásný večer!
    M."
    ULO
    ULO --- ---
    GRANTORINO: tak to asi nestihame :) TP mám 13.8. Deti vlastně kromě školy a školky nikdo nehlida, nejsou na to tedy zvyklé. A známí, které dobre znají jsou a kteří by je mohli pohlidat tu nebudou do začátku školního roku. No nevadí. V nejhorším půjdou ven s tatínkem.
    GRANTORINO
    GRANTORINO --- ---
    ULO: nestalo by za to tkusit poznat nejaky sousedy a potom je pozadat o pomoc? Pokud je teda dost casu ...
    ADD
    ADD --- ---
    ULO: Zkus overit ty znamy. Obcas nekdo doma je a muze to byt fajn, nemit deti v byte.
    ULO
    ULO --- ---
    Babičky mame 920km daleko. A jak jsou prazdniny, tak jsou všichni známí v trapu. Předpokládám, ze porod bude trvat, stejně jako v předchozích dvou případech, 4hodiny. Zatím je varianta Rio, Rio 2, Peppa Pig a A je to.
    HYSTERIA
    HYSTERIA --- ---
    ULO: starší byla u babičky. Nevěděla jsem, jak dlouho bude porod trvat, jak budu prudná a tak podobně. Přijela pak až bylo hotovo :)
    ULO
    ULO --- ---
    Chci se zeptat, co jste udělaly při porodu s dětmi? Kolik jim bylo a jak to braly? Když jsem rodila dceru, tak klukovi byly jen dva a mám pocit, že takhle malé deti to mají v mozečku nějak odrusene a navíc přišly dvě PA takže si s nim na střídacku s tatínkem hrály. Teď mě čeká porod a dětem je 5 a skoro 3. Tak nevím, co očekávat. PA rikaly, ze nejlepší je poslat deti ven, ale to je nereálné, není s kým, protože partnera bych rada u porodu. Tak nějak doufám, ze se to odehraje v noci, ale na denní variantu musím mít plán taky.
    KAREN
    KAREN --- ---
    JANCAA:

    Podpořte odvolání porodní asistentky proti pokutě za domácí porody! | Darujme.cz
    https://www.darujme.cz/vyzva/1200577
    JANCAA
    JANCAA --- ---
    Ahoj. Nevím, zda už to sem někdo nedával, ale pro jistotu... https://archiv.ihned.cz/c1-66190610-prvni-pokuta-za-domaci-porody-asistentka-ma-platit-120-tisic
    Proti stíhání PA Johanky Kubaňové, za legalizaci přítomnosti PA u fyziologických domácích porodů - Petice24.com
    https://www.petice24.com/...anky_kubaove_za_legalizaci_pitomnosti_pa_u_fyziologickych_domacich_porod
    ULO
    ULO --- ---
    Ve Vrchlabí se mnou partner bydlel. A o utulnost se opravdu snažili. Personal byl taky báječný. Jenom ta paní doktorka stala za starou belu.

    Jak jsem psala, jsem moc rada, že budu rodit tady. Zdá se mi, že to tu funguje dobře. Osobně znám jen pět rodiček (co rodily nedávno, takže si o tom chtějí ještě povídat) a zdá se mi, že se tu najde každý.

    Dvě z těch pěti rodily císařem. Ta zmiňovaná maminka dvojčat měla nějaké předporodni komplikace, asi špatnou polohu, či něco tak, a byl ji císařský rez indikovan. Na plánovanou operaci nechtěla, tak čekali až se porod zahájí spontánně a pak ji teprve operovali. Eve si pochvalovala, jak krasne skolili tatínka v péči o dvojčata. Včetně zavádění žaludeční sondy. Vyhřívaná lůžka měli u sebe na pokoji. Dostali i nabídku, po stabilizaci dvojčat, že jim lůžka půjčí na par dni domu. Tam se jim ale nevešla, tak zůstali v nemocnici o týden dyl.

    Druhy císařský rez byl v podstatě na vyžádání. Češka po dvou sekcích nabízeny přirozený porod (s indikaci pro nemocnici) odmítla.

    Další dva porody byly v nemocnici. Jeden indikovan nadváhou, paní domluvili, že je domácí porod nebezpečný a že porodní asistentka nechce riskovat.

    Druhy byl v porodnici spíš ze zvyku. Emina maminka si neuměla představit rodit za přítomnosti syna. Navíc zvykla z vlasti, ze se rodí v porodnici. Porod byl ambulantní.

    Poslední známá je, podle mě, nejvíc WTF. Rodila doma. Sama. Prý to porodní asistentka nestihla, ale to už “nestihla” u předchozích dvou porodu. Naštěstí bylo všechno v pořádku. Takže ji nikdo nedělal žádné problémy s vystavením rodného listu. Zdejší způsob ji přišel moc zpoutan konvencemi ;))
    KAI
    KAI --- ---
    To je pro nás jak z jiné planety :/
    TABBY
    TABBY --- ---
    ULO: "samozrejme" :-)
    ULO
    ULO --- ---
    Porody jsou většinou ambulantní, ale pokud rodicka chce, může si zaplatit i pobyt. Známí byli v nemocnici dyl, kvuli nízké porodní váze dvojčat, a na pokoji bylo samozřejmě i lůžko pro otce.
    ULO
    ULO --- ---
    Ony ty porodnice jsou spis porodní domy. Pokud není lékařská indikace, tak žena rodí se svoji porodní asistentkou, která ji vedla těhotenství (když PA stihne dorazit včas). Lékařský personal tedy vůbec nemusí vidět. Porodní místnosti (já se tedy byla podívat jen v nejbližší nemocnici) vypadala asi jako hodně prostorný hotelový pokoj s polohovatelnou posteli. Tím chci říct, že tam byl nabytek, křesílka, lampicky a takové ty věci, které dělají útulno. V pokoji byla i porodní vana a nějaké ty žbrlny a podobné legracky. Lékařské vybavení vidět nebylo. Porodní sál pro případ komplikaci byl ve stejném patře.

    PROMETHEA
    PROMETHEA --- ---
    ULO: a kdo by oficialne mohl rodit doma, ale nechtel, ma moznost treba porodniho domu?
    Vim, ze tu nekdo psal, ze kdo chce do porodnice, musi si pobyt/porod tam uhradit sam, ale zajima me, jestli existuje nejaky mezikrok...??
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam