OKENA: tak jasný, lola je japonskej ovčák

Aktuálně Baron vypadá tak. S těmito dvěma fotkami jsem obcházel majitele bytů, když jsem se tam jel podívat na kole a nemohl proto Barona vzít sebou. Dokud jsem to na vlastní kůži nezažil, nikdy bych neřekl, že bude tak těžké sehnat podnájem pro mne a pro psa.

PIKKMA: a tak já bych klidně prudila i ty maminky (obzvláště dámy, která si ve 40 vzpomenou, že maj konečně čas na potomka, otěhotní pomocí umělého oplození, rodí císařem a děti maj tolik problémů, až to bolí). To, že většina lidí nezachází zodpovědně s vlastním genomem a nemá ani tolik slušnosti, aby při své touze po dítěti myslela na to, jaké geny tomu dítěti předá (a především v případě známé genetické zátěže v rodině si nechala třeba udělat vyšetření) není omluvou pro bezhlavé množení psů.

zrovna koukám na fb a tak když byla ta řeč o štěňatech kříženců

Turbo Mišpule

LADUSE: Aneb chybama se clovek uci... Alespon ti zdatnejsi tvori:)

BOBULE, PIKKMA: Taky jsem jednou uvěřila okolí a nechala svoji kříženou fenku, aby měla štěňátka a už bych to nikdy neudělala. Nechali jsme jí udělat rentgeny a vyšetření, jestli je zdravá. Domluvili jsme manžela - kámoše z parku, kterého vážně milovala, papírového, zdravého. Sehnali jsme 15 zájemců o štěňata, aby byla rezerva, kdyby někdo odřekl. Když fenka hárala v nejlepším, vzali jsme ji s vyvoleným na procházku a za 2 měsíce se nám narodilo 6 štěňátek. Vše bylo načasované tak, že mi to vyšlo na poslední prázdniny před nástupem do práce, abych se prckům mohla naplno věnovat. Když byl štěňátkům měsíc, začali zájemci postupně couvat, až zůstali jen 4. Ačkoliv oba rodiče byli naprosto zdraví, už teď bylo jasné, že jedno štěně bude mít celkem velký předkus. Jak štěňata dospívala, začaly vyplouvat na povrch další zdravotní problémy - DLK, DKK, spondilóza, pes s předkusem má v dospělosti spodní čelist o 3 cm kratší než horní.
Když jsem spočítala náklady za očkování, odčervení, krmení štěňat, prodávali jsme jedno za 2 000 a nic jsme na tom nevydělali (středně velcí psi, matka 20 kg, otec 30 kg). Nepočítala jsem do toho zvýšené náklady na výživu fenky a už vůbec ne strávený čas - 2 měsíce, kdy jsem nemohla chodit do práce, abych se štěňatům mohla opravdu věnovat, ze začátku každé 2 hodiny ve dne v noci kontrolovat, zda všechna štěňata pijou, v mezičase měnit a prát zadělané povlečení pelechu, když štěňata začla chodit, být jim pořád za zadkem, aby si někde neublížila, naučit je čistotnosti, cca od 6. týdne socializovat ve městě, v krámech, atd...
Jen podotknu, že všichni zájemci viděli oba rodiče, byli se na štěňata několikrát podívat, sepsali jsme kupní smlouvu a smlouvu o tom, že si psy kdykoliv vezmu k sobě zpět bez udání důvodu. Občas tu nějakého hlídám, když páníci jedou na dovolenou, potkáváme se, o všech štěňatech vím, jak se mají.

Co jsem si z toho vzala za poučení:
- i když to ze začátku vypadá, že je to hračka, je fakt dost těžké štěňata udat
- genetika je fakt záludná věc a když neznáš předky do x-tého kolena, nikdy si nemůžeš být jistá zdravím štěňat, i když oba rodiče jsou fit
- pokud se chceš štěňatům opravdu svědomitě věnovat, musíš mít dost velkou finanční rezervu

+ je dost věcí, které jsem před 4 lety nevěděla, ale teď už vím - např. dědičné chování matky (jak se starala o matku štěňat její matka, tak se bude s nejvyšší pravděpodobností i ona starat o svá štěňata, s tím související např. čistotnost - pokud matka vyrostla v nečistotě, pravděpodobně nebude udržovat čistá ani svá štěňata), které se dá u útulkáčů jen těžko odhadnout atd... a další milion věcí, které ještě nevím a proto se do dalších štěňátek jen tak nebudu pouštět...

PIKKMA: pokud chce štěně křížence, najde v útulku i úplný mrňousky. její fena po porodu pravděpodobně nijak netouží, to neni jako ženský, co si prohlížej časopisy pro maminky a achaj nad nima, že už by taky chtěli svoje. navíc pokud se někdo těší na to, že voříšci sou zdravý, tak to taky neni tak docela pravda, je tomu tak většinou u kříženců první generace