GHOSTDOGG: Co si vzpomínám, tak na přímý styk s potravinami osmo není. Ale jsem to tak dva roky, co jsem to řešil. Nasvědčovalo by tomu, že je suchý druhý den. To si bez sikativ moc neumím představit, přičemž sikativa jsou na bázi těžkých kovů. Mám taky vyzkoušeno, že osmo do druhého dne spolehlivě vytvrdí i surový lněný olej, když se použije jako základní nátěr. Všechno do kuchyně beru čistým lněným olejem nebo sušenou fermeží. Vařená fermež je blbá, jeden chemik mi vysvětloval, že tím vařením tam vzniká cosi ne úplně zdravého. Chemicky sušená fermež je špatná ze zjevných důvodů.
ZATAMOKO: To není zrovna moc chytrý nápad. Dřevo zkrátka pracuje, pro začátek si vystačíš s tím, že se mění jeho šířka, nikoli délka. Děje se to vždycky v % šířky. Tzn. sesychání na špejli je neznatelné, na kmenu znatelné velmi. Když uděláš podlahu ze spárovky, tak bude sesychat po celé šířce, což může v roce v závislosti na topné sezóně dělat centimetrové změny. V závislosti na tom, jak bude chycená k podkladu může dojít k podélnému roztržení desky, utržení od podkladu atd.
Řešením je to, co popisuje
DOKKTOR:, akorát to není spárovka. Navíc ty desky na kuch. linky jsou vesměs ještě ke všemu délkově napojované. Ta krytina se jmenuje kantovka. Prodává se to v takových "dlaždicích", které jsou tvořené nasucho sesazenými špalíky a je to přelepené izolepou. Ty dlaždice se celoplošně lepí k podkladu, pak se to obrousí, čímž zmizí izolepa, a případně přetmelí. Výhoda je, že sesychání/bobtnání se děje jen na úrovni každého jednotlivého špalíku, které mají průřez tak 2*2cm, tzn. objemové změny jsou minimální a spáry zůstávají vlasové. Mám to v ložnici už čtvrtým rokem a ani se to nehne.