Jo, mezitím jsem to našla :)
Aino si zaklínače kriticky prohlíží. Věk zdůraznil Infolfovu smíšenou krev, tělo už spíš vyzáblé, než štíhlé, světlá pleť, a jemné chlupy, v tříslech ještě tak tmavé, že vypadají jako nakreslené.
„Co je to za kov, co máš v, ehm, nástroji?“ ukáže na inkriminované místo.
Zaklínač se usměje. „Platina, kdyby to bylo stříbro, všimla by sis, ne?“
Aino polkne. „Ano, to bych si všimla. Tohle je elfský zvyk?“
Ingolf si sáhne do klína. „No, je. Propichovat si péro, všívat pod kůži perly… To abyste, holky, věděly, že nám záleží na vaší spokojenosti. Po pravdě, elfky to vyžadují, tenkrát jsem byl mladej a ochotnej a dneska už je to jedno. Baví tě to?“
V ložnici je dusno a vampýrka mlčí. Jsou to léta, ne, jsou to staletí, co na jejím lůžku ležel jiný muž, než Soren a pozvala sem Ingolfa hlavně proto, aby svého muže urazila, aby zostřila jeho trest. Teď si, přeze všechno, najednou připadá jako mladá dívka. Ingolf je jiný než Soren, jiný, než kdokoli, koho kdy objala stehny