Nikdo se Birny ani nedotkl, a Rudy je stále nablízku, ale žena má pocit, jako by ji bili, a co chvíli se úzkostlivě ohlédne po Reayovi a Suntjem.. Možná by byla klidnější, kdyby na ni zas řvali, kdyby jí cloumali, povalili ji na zem… Birna stěží bojuje s touhou běžet za Suntjem, aby mu viděla do tváře, aby se ujistila, že tentokrát není nespokojený, že po ní neskočí při nějakém jejím neopatrném pohybu, že jí neublíží. Kousne se do rtu. Možná, že by bylo nejjistější se s ním vyspat, to měl vždycky lepší náladu a pak…
„Suntje,“ zavolá tiše a layelánec, celou dobu soustředěný na Moire, se k ní roztržitě obrátí.
„No?“
Birna se zajíkne strachy.
„Nevím, co mám trinským říct,“ zakoktá. „Jaké podmínky vlastně máte.“
Layelánec nakrčí nos. „Nemusíš jim říkat, jaké podmínky. Prostě se vzdají, o podmínkách bude vyjednávat Rabe, jasný. A neklepej se tak, ty už to máš za sebou, hm? Mimochodem, jsi nějaká zelená,“ dodá pak kriticky.
„To je tím, že už mi vybledly modřiny,“ dokáže odseknout Birna.