ULRIK: SPOILER!!
Nějak tak. U Jatala mi ještě tolik nevadilo "emaření" (jsem trénovaný z Bakkera, plus jde to snad svést na to, že mu prostě přeskočilo), jako ta předvídatelnost. Tady Esslemont naprosto selhal ve "hře s náznaky", kterou dokonale ovládá Erikson - jakmile vytáhl "Kelvara" a všechny ty popisy Vojevůdce a jeho chování, bylo to prostě jasné někde od poloviny knihy, a čekání "kdy už to vybalí" bylo úmorné. To se mělo psát jinak, tam neměl mít nikdo do poslední chvíle ani TUŠENÍ, co je ten chlap zač.
Co se mi ale třeba líbilo hodně byla ta linie Murka, Soura a Celeste. To bylo pěkně zvládnuté, dobré postavy, a TADY to udržel do konce perfektní. Nebo ten rejpanec do "objevitelských výprav" u Golana, a jak to jde všechno od sta k padesáti. :-)