ALRAUNE: no tak třeba není dobrý řidič nebo má blbý odhad vzdálenosti - tyhle myšky většinou neházejí agresoři vysoko překračující rychlostní limit. Jak píše SMALLRICCIO, většinou člověka dostatečně vycuká to, že najednou má za sebou auto, které nečekal.

Moje filozofie je jezdit tak, abych co možná minimalizovala šanci na vznik nějaké krizové situace. Nikomu nepřekážet, rychle uhnout, když je to potřeba, ale zase naopak zbytečně se nikde neploužit a nezavazet, prostě jezdit s maximální plynulostí a bezpečností. Prostě být na silnici "neviditelná". Být tam hodně rychle není priorita. Vozím v autě dvě malé děti, takže to mám hozený takhle.

Mně se v tomhle fakt líbilo v USA (konkrétně teda mám zkušenosti s Texasem a Středozápadem). Řídí tam úplně každý mezi šestnáckou a smrtí a všichni jsou si vědomi toho, že převážná většina řidičů není nijak extra dobrá. Takovou pohodu na silnici jsem tady v Čechách nezažila. Tam jsem se fakt nemusela bát jezdit, i když jsem byla začátečnice.

Já problikávání v levém pruhu ráda nemám, protože používám levý pruh k předjíždění, nezdržuju se v něm zbytečně, a když do něj lezu, tak vím, kdo za mnou je a jak je daleko. Netřeba mi to půl kilometru dopředu dávat najevo.

nechápu jak si v levém pruhu můžu nevšimnout že překážím .) prostě to nechápu .)

SMALLRICCIO: Mě to navadí, vadí mi najíždění na zadek. Když mě někdo problikne, tak prostě uhnu, může se stát, že se nesoustředím a za prdelí mám audinu s třílitrem. Když je to auto s podobným výkonem, tak na to prostě šlápnu, abych nezdržovala. Někdy si člověk nevšimne, neberu to osobně.

Nikdy nevíte, jaký má ten člověk důvod pro svoje nestandardní chování, jestli je prostě špatný řidič, nebo jenom zmatený cizinec, co bloudí (dneska už se to ani podle SPZ moc nepozná).