SEBIEN: V diskusi pod tím prvním článkem píše jedna paní vcelku zajímavou věc: "S tou růžovou a modrou u malých dětí (miminek) to bylo trochu jinak. Tradičně se červená a její odstíny přisuzovala mužskému principu, zatímco modrá a její odstíny naopak principu ženskému.

Dále se věřilo, že jsou nějaké "čarodějnice" nebo "zlé síly", které chtějí "ukradnout" (zahubit) miminko, a že některé z nich pasou po chlapečcích, jiné po holčičkách (a na mimino druhého pohlaví "nemohou"). Takže se ty barvy záměrně prohazovaly, aby se "démon" usilující o život dítěte toho kterého pohlaví "napálil"; tj. aby se k holčičce díky růžové barvě přilákal "klučičí démon", který pak uvidí, že je to holka (na niž "nemá kompetenci"), a odtáhne s nepořízenou -- a vice versa.

Takhle jsem to aspoň opakovaně našla v různých knihách o historickém odívání, lidových zvycích a lidské každodennosti v různých historických epochách. "

No čert, aby se v tom vyznal. :-)

SEBIEN: Moje babička vždycky tvrdívala, že červená je klučičí a modrá holčičí.

SEBIEN: asi zbytečné ot, nicméně, pro zajímavost, komu se to nechce číst a studovat, ona "odborná publikace Earnshaw's" je v druhém článku uvedena jako "Obchodní publikace Earnshaw’s Infants’ Department" :-)

JANISKA: někdo by jim to měl říct, že „Obecně akceptovaným pravidlem je, že růžová patří k chlapcům a modrá k dívkám. To proto, že růžová je rozhodnější, silnější barva, takže se lépe hodí k chlapci, zatímco jemnější a delikátnější modrá více sluší holčičkám,“ psalo se v roce 1918 v odborné publikaci Earnshaw’s.
Zdroj: http://ona.idnes.cz/...o-driv-patrily-muzum-db7-/modni-trendy.aspx?c=A170330_123153_modni-trendy_brv"

nebo že „Růžová byla ve dvacátých letech minulého století považována za příbuznou rudé, za válečnickou a maskulinní barvu"
Zdroj: https://xman.idnes.cz/ruzova-barva-muznost-0t3-/xman-styl.aspx?c=A160512_192143_xman-styl_fro

MAR_TINA: To záleží. Já jsem třeba nikdy konkrétní požadavky na to, jak má můj pokoj vypadat (kromě toho, že bych v něm měla být sama), neměla, takže jsem je ani nevyjadřovala. Nemám je dodnes a když jsme si s manželem zařizovali naše společný bydlení, bylo to pokaždý utrpení, protože on je úplně stejnej typ. Ale třeba kamarádka nedávno řešila problém, že syn chtěl ke konci školky chodit pořád v růžový a preferoval taky růžový hračky, což mu bez okolků dopřávala, a jeho vychovatelky ze školky si ji pak pozvaly na kobereček kvůli tomu, že mu údajně ničí tímto způsobem život, a měla by v něm lásku k růžový potlačovat jako kterákoliv jiná slušná matka malého chlapce ;)

COURT: hele, ona ta extrémní preference růžové u holek je dost moderní fenomén, občas někde srovnali katalogy a je to neuvěřitelné, jak z věcí pro holky zmizela ta barevná pestrost. taky bych do toho šla s mírou a spíš vzdorovat tomu trendu...

COURT: nemam v umyslu udelat dceri ani naznakem neco podobneho. Sem tam něco růžového, prosím, ale jinak si myslim, ze vkus se ma pěstovat odmala.

PASTEL: Jo, sešly bychom se pak v jedné cele. :-D

COURT: Asi nejsem úplně typická holčička, ale udělat mi rodiče v dětství podobný pokojíček, tak bych ho asi zapálila.

COURT: Tak jasne, kdyz ma dite ruzovy cukratkovy pokojicek, je to v poradku, patri to k veci, ale dospela zena?

BERUSKA_CA: já jsem pro, aby každá holčička měla v dětství takovýhle růžový květinový princeznovský přeplácaný pokojík. Aby si to prožila, užila, spojila si to s dětstvím a čtením pohádek před spaním, a v dospělosti už si tyhle neukojené potřeby nekompenzovala (ano, je to hnusné, ale v 6 letech bych z toho skákala metr vysoko a tak jsem si na to vzpomněla... jen ne každá má pak v dospělosti koule a tak málo soudnosti, aby to realizovala :D )

MALATI: Mně ne, nemám rád blbý zacházení se zvířaty a stupidní antropomorfizace k němu často vede. Ale psík aspoň zatím není klasicky vydortíkovanej do koule. ;)

BERUSKA_CA: to vše objasňuje:-))

BERUSKA_CA: Musím říct, že se mi ulevilo :)