TRAMIN: Já netvrdím, že jediná správná možnost je 20 kamrlíků na košťata, ale v mnou zmíněním případě bytu č. 13 se z postele koukáš do dřezu, případně od dřezu do postele, což už mi přijde maličko moc - než tohle, to fakt radši ložnici, kam se vejde akorát postel a skříň a velkou kuchyň nebo obývák s kuchyňským koutem, jak je libo to nazvat.
Totéž někde níž ta ostravská améba - obrovský nedělený prostor s různými koutky, pokroutky a výklenky.
Já v takovém multiprostoru vyrostla a má to zásadní problém - pokud tam něco dělá jeden, tak tam nemůžou nic dělat další, aniž by ho rušili. Když někdo kouká na tu telku a druhý tříská nádobím, protože si klohní večeři, budou do dvou minut v sobě. Pak se do toho vloží třetí, který by si rád v klidu četl detektivku a oba ho zpucujou, že jeho čtecí lampička jim svítí do očí.... a z důvodů tohoto typu ten velkoprostor nemám ráda. Což je čistě osobní.
Čistě osobní není to, že developeři a stavitelé předstírají velkoprostor, ale de facto je to obývák, do kterého je vražený kuchyňský kout, aby se ušetřil prostor a okno, takže vznikají dost zoufalé dispozice.
Ale samozřejmě platí, že každému dle gusta.