Ja vim ze je to off-topic ale pro me to bylo peklo.
Kombinaci vlastni blbosti a alkoholu jsem se octl na ulici. Muj bracha mi chtel pomoct s zaplatil mi byt. Na Zelivskeho, super adresa a to ze je to sklepni byt jsem se nebal. Jeste.
Peklo zacalo prvni noc. Byt byl pomerne pekny, obyvaci mistnost s kuchynkou a loznice s obrovskou posteli. A v koupelne rohova velka vana. Ale hned bylo slyset jak mi nad hlavou chodi lidi k vytahu. Po schodech. Lidi co nebydli dole. Bylo to sileny. Ve dve rano, o pulnoci, ve tri rano, v sedm. Porad. Nekdo jde dom. Nekdo jde ven. A podtim vsim ja. S malym okynken do dvorka na urovni vozovky. Deprese, zadny vyhled ani z okna ani do zivota. Zimu jsem prezil jen diky chlastu. Na jare jsem uz nemel prachy ani sily. Ten neustaly ruch, klapot a rev od sousedu mi daly posledni ranu. Nez tam zustat budu radsi bezdomac. Tak jsem se sebral, klice hodil pronajimateli do schranky a sel jsem do prdele.
Je to pres deset let. Odesel jsem pryc. Vystudoval jsem akutni medicinu a jsem spokojeny. Miluju moji praci. Mam rad sve kolegy. Smiril jsem se s rodinou. Ale hlavne ZIJU.
A do sklepniho bytu uz me nikdo nikdy nedostane.