• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Betlém

    Další věc na kterou bychom neměli zapomenout je betlém. Betlém je nejtypičtější věc českých vánoc, nikde jinde v takovém počtu jak v historii tak v současnosti betlémy nenajdete.

    Betlém se staví postupně. Nejprve vytáhneme samotné jesličky, které pěkně oprášíme a nachytáme, po té odpoledne na Štědrý den přidáme Josefa s Marií a před odchodem na půlnoční Ježíška. Další dny pak přidáváme příchozí postavy, které se jsou klanět Ježíškovi a až 6. ledna přidáme Tři krále.

    6. ledna na Tři krále se sklízí vánoční výzdoba, jen betlém může zůstat do Hromnic.

    A něco historie

    Betlém má u nás velice dlouhou tradici zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, která byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počali vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

    Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevili počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířili mezi měšťanstvo. A protože se to moc líbilo i lidem na vsích, tak si začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století byli betlémy prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny, pro majetnější zákazníky z porcelánu a jiných materiálů. Tento postup byl pomalejší na Moravě. Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával postavičky a za několik let vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu pytlík mouky a někdo i groš. Stál ve světnici od počátku adventu až do Hromnic a to bylo nějakého času.
    V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné.

    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Třetí adventní neděle - 14. prosince 2014

    Tato neděle se také nazývá stříbrná, pro zajímavost v liturgii má barvu růžovou.

    Večer po východu první hvězdy s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s úctou k nám samým. Pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

    I zvyk který nás provází nedělí a zejména celým následujícím týdnem je zařízen tak, abychom byli sami se sebou - u sebe.

    Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

    Naši předkové tento zvyk pečlivě dodržovali.
    Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
    Také si tento týden vyhlédnou stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

    Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby. Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického i jiného těsta.

    Máme-li děti zapojíme je také a dle věku, mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček.

    Společně tak vytvoříme každý tok trochu jinou vánoční výzdobu stolu i stromečku.



    Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Tradice
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Druhá adventní neděle – 7. prosince 2014

    Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd. U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
    Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se ní dlouho povídat nebo číst.

    Pokud ovšem chceme zůstat sami, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu a cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele, myšlenkami je u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den.
    Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době určitě potěší.

    Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

    Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

    Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zaplujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť ty špatné nás učí.


    Dárky pod stromeček

    Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály jsou vánoce smutné a falešné.

    Dárek by měl vyjadřovat nás, ale hlavně se musí líbit i tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že dárek se nestane zapomenutým pracholapem.
    Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

    Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím že dárek vyrobíme, tak nás zároveň vyjadřuje.



    Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst knihu Naše tradice od L. Sůvové.

    Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od Kamily Skopové, obsahují i staré recepty.


    Zdroj: Ladislava Sůvová - Naše tradice, přednášky a semináře



    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Mikulášská obchůzka 5. prosince a Svatý Mikuláš

    Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince je ve znamení víry v bohatství a chodí Mikuláš, čert a anděl. Všechny tři postavy mají nezastupitelnou funkci.

    Mikuláš představuje štědrost a dobro, anděl pravdu a čert odnáší děti, které zlobí a nemají úctu k dospělým do pekla. Mikuláš se ptá anděla jestli byly děti opravdu hodné a odměňuje sladkostmi a ovocem jen ty, které jsou slušné, mají úctu k rodičům a věří v dobro. Čert naopak zlobí a straší děti, které nemají před ničím respekt a bere je do pekla. Ale když zlobivé děti slíbí, že budou celý rok hodné, tak dostanou uhlí a brambory a odměnou jim je, že je čert neodnese do pekla.

    Během dne při čekání na večer se děti mohou naučit modlitbičku pro anděla.

    Andělíčku můj strážníčku,
    opatruj mi mou dušičku,
    opatruj ji ve dne v noci,
    ochraňuj ji od zlé moci,
    tělo, duši opatruj,
    Andělíčku strážce můj.

    Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
    V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit víře a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perníky. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
    Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů vyrobené ze sušených švestek a špejlí.

    Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl splétaný z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem.

    Mnohem více o podstatě toho svátku a celé České tradici se dozvíte v knize Naše tradice od L. Sůvové.
    Jak to vypadalo v dobách minulých se zase dozvíte v knize od K. Skopové - Vánoční svátky o století zpátky a Rok na vsi a V. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Tradice a přednášky a semináře
    kdyby si někdo chtěl počíst o svatém Mikuláši jako světci, zde je jeho životopis: http://catholica.cz/?id=4836
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatá Barbora – 4. prosince

    Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat.

    Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky. Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede k ještě blíže k očekávání a my sledujíce jestli větvičky vykvetou či nikoliv naplňujeme advent.

    Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

    Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovaly nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

    Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamená to, že se zadá.

    Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

    Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

    Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

    Toť o svaté Barboře a barborkách..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    První adventní neděle – 30. listopadu 2014

    Celý tento den a následující týden se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou vánoční výzdobu.

    Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, jež symbolizuje slunce.

    Na stůl položíme adventní věnec se čtyřmi svícemi.

    I podoba tohoto věnce je nám tradicí dána.
    Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to symbolizuje věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř adventních neděl.

    Barvu svíček volíme pouze z těchto: Fialová, růžová, červená, zelená, bílá, zlatá a stříbrná.

    I barvy stuh volíme v těchto barvách. Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou ale barvy jara, patří k Velikonocům, oranžová zas k podzimu a proto pro Vánoční období nejsou příliš vhodné.

    Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Můžeme použít ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořici, badyán, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky, i skleněné foukané ozdoby, jmelí nebo cokoliv co nás napadne a souvisí s vánocemi. Co si dáme na svůj věnec je na nás.

    Svíce na adventním věnci se zapalují po směru hodinových ručiček a zapalují se po vyjití první hvězdy, tedy večer.

    Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost a zamalujeme ji s úctou k domovu a národu.

    Pro zajímavost křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Můžeme to vyřešit tak, že dáme bílé svíce a dolů na ně se naváži barevné mašličky, nebo se použijí různě barevné svíce.

    Pokud by se někdo chtěl dozvědět více o adventu, věnci a celém vánočním období, pak vřele doporučuji knihu Naše tradice od Ladislavy Sůvové, je to skvělý návod jak na to..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Vánoční svátky – Advent


    Advent je velice důležitá součást Vánoc. Ostatně vánoční období se skládá ze tří částí - Adventu, Vánoc a doby povánoční. Bez dodržení Adventu se Vánoce stávají hektické, nervózní a vůbec si je neužijeme. Necháme se snadněji pohltit shonem a stresem z toho, že nám něco chybí něco nestíháme. Přitom česká tradice nás obdařila čtyřmi týdny, ve kterých najdeme čas na klidné prožití celých vánočních svátků.

    Vánoce tedy včetně adventu a doby povánoční trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat a pokud budeme poctiví a trpěliví, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc.

    Slovo Advent znamená příchod.

    Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také období střídmosti. Adventní období přímo vybízí se naučit práci s časem a k práci na sobě samých.

    Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale střídmostí bychom se měli řídit a kupříkladu se nepřejídat.
    Tento čas patří domovu a rodině.

    Symbolem celého adventu je adventní věnec.
    Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem.
    Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

    K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
    Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Používají se do dnes i adventní svíce - vysoká svíce označená 24 číslicemi a každý večer se svíce zapálí a zhasí. Velice pěkně o tom je pojednáno na www(tečka)ceske-tradice(tečka)cz /tradice/zima/advent/adventni-kalendar

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Proč se v 21. století zabývat velkými úklidy před významnými svátky?

    Uklizený prostor je krásný na pohled, ale má i jinou atmosféru - sváteční, jiskřivou. Při velkém úklidu domova totiž pročistíme prostor a rozhýbeme staré a "zatuchlé". Zároveň při úklidu čistíme i sami sebe, což je pro nás samé blahodárné. Každý z nás na úklid tedy reaguje jinak. Někoho úklid velice zmáhá, někomu naopak dodává novou sílu.

    Proto je úklid vždy blahodárný nejen pro náš krásný a voňavý domov.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    25. listopad - Svatá Kateřina

    Na svatou Kateřinu se konají poslední kateřinské tancovačky a zábavy. Ty měly na starosti ženy a byly to ženy jež si vybíraly s kým budou tancovat.

    Svatou Kateřinou, nám počíná před adventní čas. Tento čas bychom měli věnovat velkému gruntu, aby jsme důkladně vyčistili byt či dům a mohli na první adventní neděli v uklizeném domě zapálit první svíci a celý advent rozjímat a v klidu se věnovat tradičním úkonům a zvykům.

    Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne.

    Umyjeme okna, naleštíme nábytek i zevnitř, vypereme záclony, umyjeme a naleštíme lustry, oprášíme obrazy, vymeteme všechny pavučiny, vydrhneme podlahu. Pokud máme celoplošné koberce necháme je vyčistit, solitérní pěkně venku vyprášíme plácačkou nebo je odneseme do čistírny. Na vlněné koberce výborně funguje kysané zelí - koberec zbaví prachu a oživí barvy. Také se drátkují a voskují parkety. A nesmíme zapomenout vydrhnout od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a přivítat Ježíška.

    To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a v klidu si jej užili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné práce, ke které již velký úklid nepatří..

    O starých zvycích na svatou Kateřinu se dozvíte zde: http://www.ceske-tradice.cz/tradice/podzim/sv.katerina/_zobraz=sv.-katerina---zvyky-a-obyceje .

    Mimochodem na www.ceske-tradice.cz najdete úryvky z historie jednotlivých tradic, jen mě mrzí, že mají na e-shopu mezi tradice kolonku Halloween.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Martin – 11. listopadu

    Posvícení na svatého Martina patří mezi nejznámější v České zemi. Všechna posvícení se začnou slavit v den kdy má světec svátek a o nejbližší následující neděli se udělá posvícenská hostina.

    Martinské posvícení se koná nejen tam kde je kostel nebo kaple zasvěcená sv. Martinu, ale i všude možně po celé naší zemi protože patří mezi poslední posvícení před adventním půstem a žádný z našich předků si nenechal ujít tučnou husičku a martinské veselení.

    K martinskému posvícení neodmyslitelně patří pečená martinská husa a martinské rohlíky, kterým se taktéž říká rohy či podkovy sv. Martina. O „tučnú hus“ žádali žáci již v 15.století.

    Husa je vždy pečená, buď nadívaná nádivkou nebo častěji jablky s hřebíčkem a badyánem.
    Husa se podává k obědu.
    Její porcování u stolu dříve podléhalo tradici. Kupříkladu křídlo dala hospodyně čeledínovi, aby celý rok „lítal“ a nezahálel.

    Proč se peče právě husa má své vysvětlení. Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
    Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči.
    Pečení hus právě na Martina má i praktickou stránku. Husy jsou ideálně tučné a vykrmené a mají před nastávající zimou to nejkvalitnější prachové peří, ze kterého jsou ty nejlepší polštáře, peřiny a duchny. Z dlouhých brk pak mašlovačky.

    Martinské rohlíky se pečou zahnuté a plněné, což má také dle zvyku svůj důvod. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Tak když pekla rohlíky, dala do jednoho jed. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem zahnula. Když je pak upekla, byly všechny zahnuté. Jiné vysvětlení říká, že jsou to proměněné podkovy koně sv. Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

    Českým zvykem je že děvče upeče velký martinský rohlík plněný povidly či mákem a obdaruje jím svého milého, tento zvyk drží i hospodyně a obdarují hospodáře.

    Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla čeleď obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem.

    Také se ale říká: „Radost Martina je hus a džbán vína!“ K tomuto dni patří i Martinské víno. Jedná se o mladé víno, první, které se může ochutnat po vinobraní. Do té doby víno zraje a říkává, se že kdo jej dříve ochutná, tomu se víno nepovede. Na svatého Marina tedy 11. 11. se víno může ochutnat až v 11:11 a pak popíjet jak je libo, nejlépe k huse nebo jiným pochoutkám.

    Na svatého biskupa Martina
    milý hospodář a jeho družina
    husy jedí, víno k tomu pijíce
    štědrého Martina chválíce
    páni, žáci a kněží se radují
    neb se jim koledy přibližují.
    Pacholci a dívky svobodu mívají
    a u jiných pánův se zjednávají.
    (Selská pranostika z roku 1710)

    V místě kde je kostelík zasvěcen svatému Martinu, se ráno koná Martinská pouť, také se tento den dělali první velké jarmarky a dobytčí a výroční trhy. Každopádně ve všech krajích se jde ráno do kostela na Martinskou mši. Ke svatému Martinu také nesměli chybět koledníci, jedna dochovaná koleda je zmíněna níže.

    Dříve se drželo posvícení přesně na svatého Martina a nejbližší následující neděli se pak říkalo hrubé hody.

    A teď něco k těm výše zmiňovaným úředním úkonům:

    Den svatého Martina bylo tradiční datum, kdy čeleď opouštěla sjednanou jednoroční službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu s hospodářem stávajícím. (Měli to naši předci ale zařízené, že? Všichni se museli snažit, aby měli dobrou pověst a byli pilní, neboť jinak by si museli hledat jiné místo, na druhou stranu hospodář si musel pilné čeládky hledět, jinak by mu utekla jinam).

    Toho dne se velmi slavilo. Existují četné záznamy o rozpustilostech i výtržnostech, prováděných „martiníky“. V řádu města Prahy, vydaném císaře Rudolfem II. roku 1598, se píše: „Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali“.

    Ke dni svatého Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, které obec najímala a platila. Zvláště osoba pastýře se pečlivě zvažovala, protože to musel být muž zkušený, vždyť se mu svěřoval všechen obecní dobytek. Zároveň se od něj požadovalo, aby uměl léčit, někdy trochu čarovat, musel se vyznat v počasí a řadě dalších věcí. Za svou službu dostával pastýř obvykle ubytování v obecní chalupě pastoušce. Kromě toho měl sjednánu mzdu, kterou dostával v penězích i naturáliích, náleželo mu několik strychů obilí, pár věrtelů hrachu a později i brambory. Měl povoleno držet si vlastní kravku na mléko, pro niž dostával píci, či do správy obecní louku, stejně jako k vyživování obecního býka a kance na plemenitbu. Od hospodářů dostával předem dohodnutou odměnu, za každý pasený kus, poplatek za připouštění a měl povoleny koledy.

    S přijetím pastýře se spojovala oslava, která se nazývala Bejkova svatba, Martinská sýpka. Bylo obvykle povinností pastýře vystrojit pro hospodáře a radnici hostinu s pečenou husou a pivem. Pokud hospodáři přijali pozvání, bylo to dobré znamení, protože pastýř mohl téměř s jistotou počítat, že s ním smlouvu obnoví i pro další rok. Jinde se hostina připravovala tak, že každý z hospodářů nasypal pastýři dohodnutou míru obilí. Tomu to aktu se neříkalo jinak než Sypání. Protože však byli sedláci furianti, přidal každý něco nad míru, aby sousedům ukázal, že mu na troše nezáleží. Tak se nasypalo mnohem více, než náleželo pastýři. Jeho díl se pečlivě odměřil a ze zbytku se udělala hostina.
    Jinde pastýř zabil vepře, nadělal jitrnic a jelit, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, hajný taktéž. Na hostinu mohl přijít každý, kdo Sypal, akorát si musel přinést vlastní lžíci, vidli a nůž.

    K tomuto dni ale patřila i koleda a koledníci. Již ze 14. století je dochována česky psaná martinská koleda, s níž chodili koledovat nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

    Zde jedna kterou zaznamenal pan Zíbrt ve svých spisech:
    Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku. Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:

    1. Svatého Martina
    všeliká rodina
    dnes ščedrost zpomíná
    beze všeho statku
    vesele s čeládku.
    Tučnú hus, hus, hus,
    tučnú hus, hus, hus,
    tučnú hus jí, vino pie,
    beze všeho smutku.

    2. Ale my školníci,
    podobní pacholíci,
    malí i velicí,
    v škole když sedíme,
    vesele zpieváme,
    nebť nás nutie veselé,
    toho netajíme.

    3. Protož dnes vesele
    v dobré ščedré voli,
    vědúc vaše mysli,
    k vám sme zavítali,
    abychom dar vzali,
    bychom dusnost chudoby
    tudy zapudili.

    4. Račtež darovati,
    majíc na paměti
    svatého štědroty,
    abychom v radosti
    podle vašie cnosti
    tučnú hús upečenu
    mohli s vámi jiesti.

    5. Ale vy bratří milí,
    mějtež na paměti
    svatého ščedrotu
    Martina rytieře
    nynie v této mieře:
    nechcete-li husi dáti,
    dajte dva penieze.

    6. Ač nás darujete,
    odplatu vezmete
    v království nebeském,
    s Bohem tam bydlíce,
    s ním se radujíce
    a na veky s anjeli
    amen zpievajíce.

    Protože každá rodina má svůj osvědčený recept na nejlepší husu, zde pouze recepis na martinské rohlíky. Budeme rádi když se o ně s námi podělíte.

    Recepis na martinské rohlíčky:

    1/2 kg polohrubé bílé mouky
    6 dkg
    sůl
    citrónová kůra
    1/3 l mléka
    2 dkg droždí
    14 dkg vlahého másla
    4 žloutky
    tuk na potření plechu
    1 vejce
    vanilkový cukr

    na nádivku povidla nebo maková nádivka

    Do mísy prosijeme nahřátou mouku s cukrem a solí a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Zaděláme vzešlým kváskem z jedné třetiny mléka, droždí, části cukru a mouky. Přidáme vlahé máslo a žloutky. Vypracujeme hustší těsto a necháme zkynout. Na vále rozválíme těsto na tlustší placku, ze které krájíme trojhránky. Do každého dáme trochu nádivky a pečlivě svineme v rohlíky. Do nádivky je dobré přidat trošku rumu. Klademe na pomaštěný plech ve tvaru podkov. Povrch ovlažíme rozšlehaným vejcem a necháme ještě asi 20 minut kynout. Pak je upečeme v předehřáté troubě do zlatova a horké sypeme vanilkovým cukrem.
    Doporučuji udělat si vlastní vanilkový cukr smícháním vanilkového lusku - vyjmeme semínka - a cukru ve sklenici a i s luskem necháme provonět alespoň dva dny.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka + kuchařka M.D. Rettigová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Posvícení

    V Čechách posvícení, na Moravě hody.

    Posvícení nebo také posvěcení se slaví na počest posvěcení kostela v tom konkrétním místě. Každý kostel je zasvěcen nějakému světci, proto se v každém místě slaví posvícení jindy.

    Zvykem je posvícení slavit buď na svátek světce nebo nejbližší následující neděli.

    Mezi nejznámější posvícení patří Václavské a Martinské. V příštím článku něco o Martinském posvícení a pečení hus.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Po dušičkovém období nám nastává čas posledních posvícení a příprav na Advent

    Všechny hospodyňky nechť si naplánují úklid tak, aby jim nezasahoval do krásného období adventního očekávání. První adventní neděli máme letos 30. listopadu.
    Neboť jak víme na 1. adventní neděli má být již naklizeno, abychom měli čas na adventní náladu, zvyky a úkony a nezdržovali se velkým smýčením a mytím oken.

    Zároveň nás čeká největší a nejoslavovanější posvícení. Budeme péct martinskou husu a rohlíčky. Svatého Martina je 11. listopadu, ale martinské posvícení se většinou odehrává v neděli okolo svatého Martina, aby byl na husičku, rohlíčky a následné trávení klid.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Dušičky (Památka zemřelých) - 2. listopadu

    2. listopadu slavíme Památku zemřelých, lidově dušičky.

    Ráno na dušičky se konají bohoslužby a světí se svíce. Stále se místy konají tiché slavnostní průvody na hřbitov, kde se lidé hromadně pomodlí a pak zdobí rodinné hroby květinami, věnci a svícemi.

    I když nechodíme do kostela, navštívíme hrob našich předků a vzdáme jim úctu.
    Řádně hrob očistíme. Položíme věnec a živou květinu jako vzpomínku na ně a připomínku toho do jakého rodu patříme. Zapálíme svíci, světlo duši na onom světě.
    Tiše zavzpomínáme na zemřelé a připojíme modlitbu..

    Rozžehnout svíčku za zemřelé blízké bychom měli, i když z nějakého důvodu nemůžeme hřbitov navštívit.

    Na dušičky se peče zvláštní pečivo "dušičky", podobně jako na svátek všech svatých se pečou "kosti svatých".
    Je zadělávané mlékem, plněné povidly nebo mákem a má mít kosočtverečný či čtverhranný tvar. Jedná se o těsto kynuté, místní zvyk však může velet i jiné. Tím se dříve obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudáci. Dnes jimi můžeme podarovat příbuzné či sousedy.
    Recepis najdete na konci článku.

    Na večer rozžehneme svíce v okně podobně jako na svátek Všech svatých. Svíce symbolizují zažehnání věčné temnoty.

    Pokud máme hrobů několik a do setmění bychom je nestihli obejít využijeme k tomuto úkonu ještě předchozí den - svátek Všech svatých.

    Na dušičky po setmění nejlépe zůstaneme doma, neboť se propojují dva světy. Doma si pak naši předci u světla svící vyprávěli různé dušičkové povídání. Těch příběhů bylo spousta, zde jeden příběh od Pelhřimova:

    (opsáno z www.ceske-tradice.cz)
    „Věřilo se, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc tu noc svítil tak jasně a milá kmotra si myslela, že je již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle usadila do lavice a sklopila oči. Po chvilce se rozhlédla kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že jsou to sousedé po smrti. V tom jí šťouchla nedávno zemřelá tetička ze sousedství a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, po té co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.“

    „Na dušičky pamatujme,
    z očistce jim pomáhejme,
    budou na nás vzpomínat,
    až my budem umírat..
    V dušičkový večer
    rozžehneme svíčky,
    modlíme se tiše
    při nich za dušičky.
    Poslední již svíce
    zvolna dohořívá,
    za duše, jichž nikdo,
    nikdo nevzpomíná.“

    Protože tohoto dne prožíváme úkony spojené s uctěním předků, měla by se jej účastnit celá rodina. Je to dobrá příležitost na vzpomínání na blízké. Naskýtají se nám vzácné chvíle k vyslechnutí prababiček, pratetiček a jiných nejstarších členů rodiny o tom jako co bylo. Tímto nasloucháním si můžeme ucelit obraz o našich předcích a prohlédnout si stará alba a vědět kdo jaký byl a co si v životě nesl za břímě, či radost. Vězte, že tradice znát šest generací svých předků. Važme si času stráveným s našimi nejstaršími. Nevíme, jestli příští dušičky za ně nebudeme zapalovat svíce.

    Něco z historie:

    Úctu a vděčnost svým předkům projevovali lidé od nejstarších dob. V těch dobách se to činilo v kruhu rodinném, kdy se rodina sešla a vzpomínala a vařila se většinou velká hostina. Výroční vzpomínka spojená s veřejnou slavností se objevila až v roce 998 ve francouzském reformním klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se svátek rozšířil do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zemřelo tolik lidí, mají kněží povoleno tento den sloužit za zemřelé tři mše.

    V českém prostředí však tato vzpomínková slavnost není jedinou. Také v květnu se vzpomínalo na zesnulé při svátku, který se konal okolo 13. května.

    Recepis na Dušičky:

    1/2 kg polohrubé mouky
    špetka soli
    8 dkg cukru
    citrónová kůra
    3 dkg čerstvého droždí
    1/4 l dobrého mléka
    4 žloutky
    10 dkg másla
    asi 10 dkg másla na potření

    Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Mouku zaděláme vzešlým kváskem z části cukru, mouky, droždí a vlahého mléka. Vykynutý kvásek přilijeme k mouce. Zpracujeme vláčné těsto a necháme zkynout. Vykynuté těsto rozdělíme, vyválíme plát, vykrajujeme rádlem či nožem čtverce či kosočtverce do páru. Na jeden z nich dáme povidla či makovou náplň, přiklopíme druhou stranou a znovu vykrojíme podobně jako u koblih. Klademe na pomaštěný plech. Na plechu hojně pomastíme máslem a v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka

    PS: Doporučuji pořídit překrásnou knihu Naše Tradice od paní Sůvové - přináší dnes platnou českou tradici, ne výlet do minulosti, také je kniha poněkud více duchovněji zaměřena než naše povídání.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svátek Všech svatých - 1. listopadu

    Na svátek Všech svatých vzpomeneme na zemřelé jež vstoupili na nebesa jako svatí. Můžeme navštívit místní sochu či pomníček a ozdobit jej květinami a zažehnout svíci.

    Pečeme tradiční pečivo ve tvaru kostí tzv. kosti svatých. Dělají ze sladkého nebo slaného kynutého těsta. Tvarují se do zkřížených hnátů nebo jednotlivých kostiček.

    Po setmění zapálíme svíci za všechny svaté a umístíme ji do okna.

    Recepisů na kosti svatých je mnoho a v každém kraji je trochu jiný. Vybrala jsem dva, ale budu ráda když se podělíte o jiné.

    Recept na sladké kosti:

    1/2 kg polohrubé mouky
    špetka soli
    8 dkg cukru
    citrónová kůra
    3 dkg čerstvého droždí
    1/4 l dobrého mléka
    4 žloutky
    10 dkg másla
    asi 10 dkg másla na potření

    Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Mouku zaděláme vzešlým kváskem z části cukru, mouky, droždí a vlahého mléka. Vykynutý kvásek přilijeme k mouce. Zpracujeme vláčné těsto a necháme zkynout. Z vykynutého těsta tvarujeme kosti a klademe na pomaštěný plech. Na plechu hojně pomastíme máslem a v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

    Recept na slané kosti:

    necelý 1/4 l mléka
    2 dkg čerstvého droždí
    2 kostky cukru
    1/2 kg polohrubé mouky
    sůl
    3 žloutky
    5 dkg cukru
    10 dkg másla
    tuk na potření plechu
    bílky na potření pečiva

    Z poloviny mléka, droždí , cukru a trošky mouky uděláme kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí, přidáme kvásek a v mléce rozmíchané žloutky. Zpracujeme hustší těsto, až se tvoří puchýře. Pak těsto rozválíme na tenkou placku, pokryjeme lístky másla , složíme do tvaru obálky, pak na tři díly do sebe a vyválíme. Toto překládání opakujeme asi třikrát. Necháme chvíli odpočinout a tvarujeme zkřížené hnáty či samostatné kostičky. Klademe na pomaštěný plech, pomažeme bílky a necháme 1/2 hodiny kynout, pak v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

    Druhý recept vyzkoušený nemám, je mi trochu divné ve slaném pečivu 50g cukru navíc ke dvou kostkám, inu vyzkouším a uvidíme.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Nyní nás čeká Svátek všech svatých a Dušičky.

    Dovolím si malou vsuvku o Halloweenu, i když se nejedná o naši tradici. Všimla jsem si, že lidé mají trochu "guláš" mezi Halloweenem a Dušičkami, i když se jedná o úplně jiný svátek. Zřejmě je to také těmi všelijakými halloweenskými ozdobami co k nám proudí do obchodů.

    Halloween se slaví 31. října v předvečer Svátku všech svatých a jedná se o ryze anglosaský svátek, který podléhá jiným pravidlům i bytostem než jsou naše Dušičky 2. listopadu.

    A teď ve zkratce co tedy Halloween je:

    Vznikl z pohanských zvyků severu, kdy se oslavují božstva z „Jiného světa“ – obětní bohové, kteří v tento den umírají a čekají na své znovuzrození. Tento den a zejména tato noc byla vhodná pro věštby a vytyčování nové cesty. Byl to konec keltského roku.
    Halloween je velmi starý svátek, který má svůj původ v Irsku, Skotsku, Walesu. Podle bájí vycházeli duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim lidé ubránili, nosili masky a převleky. Zároveň uhasili všechny ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny, někdy pro posílení ochrany upalovali na hranici ty, které považovali za posedlé zlým duchem. Dnes už se nikdo neupaluje, ale pověry trvají stále. Symbolem Halloweenu je dutá dýně s otvory pro oči a ústa, jež zevnitř osvětluje svíce. Právě ta má zahánět zlé duchy. Říká se jí „Jackova lucerna“. Jack byl velice zhýralý muž. Když si pro něj přišel ďábel, tak ho Jack obelstil. I přesto ale musí do skonání věků obcházet temnotou a svítit si svíčkou ukrytou ve vydlabané dýni.

    Je to svátek vskutku krásný, ale s Českou zemí a jejími bytostmi nerezonuje. My máme dušičky - mimochodem víte že v určitých oblastech se na dušičky nosili masky i u nás? Ty však měli český dušičkový ráz .
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Den vzniku samostatného Československa - 28. října - státní svátek

    Jak jsem se již zmiňovala minule, označení státní svátek nám neříká jen to, že nejdeme do práce a máme volno, ale také, že bychom měli tento den prožít slavnostně a v úctě.

    28. říjen roku 1918 byl pro naši zem velice významným dnem. Vznikl samostatný stát, osvobodili jsme se od Rakouska-Uherska a celá zem oslavovala svoji První republiku. Tento den se významně zapsal do našich dějin, a proto se ustanovil 28. říjen státním svátkem, kdy se nikde nepracuje, aby jsme mohli opět oslavit svobodu své vlasti.


    Nezapomeneme vyvěsit vlajku, pěkně se oblékneme a uspořádáme slavnostní rodinný oběd, abychom uctili naše předky a naši krásnou zem. U oběda či odpoledního kafíčka si povyprávíme co a jak bylo a povíme dětem jak vznikala naše zem a proč je právě tento den pro nás tak významný a plný úcty a proč se tak čančáme. A třeba zalistujeme ve starých knihách a kronikách. Však rodina je základ státu :).

    Dříve se oslavovalo nejen ve svátečním odění, ale také v krojích. Nejednou krojované družiny z celé republiky jeli oslavovat tento den do hlavního města k Pražskému hradu a tancem a zpěvem se radovali a náš první prezident Tomáš G. Masaryk je nadšeně pozoroval. Vyvěšovali se vlajky a trikolory, všude v ulicích bylo veselo.


    O každém státním svátku se vyvěšují české vlajky a zástavy.

    To jak se vyvěšuje česká vlajka a jak se zachází se znaky české státnosti máme přesně dáno zákonem č. 352/2001 Sb.
    Ve stručnosti vlajky se vyvěšují následovně - v 16:00 pracovního dne předcházející státnímu svátku a snímají se v 8:00 následujícího pracovního dne.

    Zde připojuji zajímavý odkaz na článek z Českého rozhlasu, který pojednává o situaci naší země v roce 1918, kdy končila první světová válka a o vzniku První Československé republiky. http://www.radio.cz/cz/static/vznik-ceskoslovenska-28-rijen-1918/index
    Dále si pak dovolím připojit článek z téhož zdroje, který pojednává, proč právě usedli do vlády první Československé republiky ti konkrétní lidé.
    Radio Praha - Jaké byly osudy "mužů 28. října"?
    http://www.radio.cz/cz/rubrika/special/jake-byly-osudy-muzu-28-rijna.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Václav – 28.9. – Den české státnosti

    Svátek svatého Václava byl pro naše předky velice významný a i my bychom jej měli taktéž náležitě ostavit a uctít.

    Tento den je tak význačným svátkem, že se slaví naprosto ve všech krajích po České zemi.
    A není divu, svatý Václav je nejvýznamnější patron a ochránce České země a to minimálně od poloviny 10.století, kdy počali vznikat první zapsané legendy. Ale teď ke zvykům.

    Na svatého Václava se konají slavnostní mše, zasvěcené České zemi a svatému Václavu, konají se i lidové veselice, posvícení a do dnes se udržela i tradiční velká pouť svatého Václava. Největší se koná ve Staré Boleslavi a návštěva hrobu svatého Václava v tento den je i dnes velmi vyhledávaná.

    Míním slovo pouť v původním slova smyslu. Tedy rozjímavé putování na významná místa týkající se světce, kterému byla pouť určena, při němž se zpívají liturgické a povznášející písně a kouká se rozjímat a uctít důležitost onoho dne. Po doputování poutníků ze svatého místa domů je náležitě vítají Ti co doma zůstali a na pouť nemohli a pokračuje se veselím na trzích v hospodách a tancovačkách a dnes také na atrakcích.

    Svatý Václav je světcem, kolem kterého se ve vážných dobách a významných situacích shromažďuje český národ. Proto Josef Václav Myslbek vytvořil sousoší, na němž pracoval přes 30 let a které stojí na Václavském náměstí od roku 1912. Zde po 21. srpnu 1968 setrvávaly skupiny mladých lidí, kteří se zakrvácenými prapory a nápisem na pomníku "Jsme svobodný národ" manifestovali proti okupaci tzv. spojeneckých vojsk. V listopadu 1989 zde byla vítaná opět svoboda. Sem směřovali a směřují poutě pro vzdání úcty svatému Václavu a českému národu.
    Pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí se také každoročně konalo v tento den velké setkání Čechů.

    Svatý Václav je vzorem čestného panovníka, starého původního křesťanství a svatosti. Jeho život i smrt svědčí o tom, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti s živým vztahem k tradicím národa.

    Buďme hrdi na svůj národ, připomeňme si hrdost a lásku k naší půdě, nedejme ji cizincům, připomeňme si krásu vlastní domoviny, vzdejme úctu naší zemi a žijme tradicemi. To je záchrana našeho národa. Nehleďme na okolnosti, začněme každý sám u sebe, jen tak se dá ovlivnit mnohé.

    Zde pro zajímavost počáteční slova známého chorálu, jehož vznik sahá až do 12. století:
    "Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
    Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě. Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison. …“

    Den svatého Václava byl však i důležitým dnem v hospodářském roce. Protože obilí již je pod střechou, seno se slámou ve stodole a téměř sklizené sady, tak v některých krajích tímto dnem končila služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. Ovšem dost často se uzavírání nových smluv odbylo až na svatého Martina. (– měli to ale zařízené, že?)

    V kopcovitých krajích končila obvykle pastva na salaších a stáda se vracela do níže položených chlévů ve vsi, aby byl dobytek na zimu pěkně v teple. Od svatého Václava také bylo povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a dalších místech, kde se přes rok pást nesmělo.

    Na Plzeňsku se toho dne odbýval svátek čeledi. Čeledíni a děvečky volili na návsi chudého krále, chudou královnu a dvořany. Náležitě se vyšňořili a králka s králem dostali koruny z pozlaceného papíru zdobené barevnými pentlemi. Jejich průvod pak došel se zpěvem a hudbou ves a prosil hospodáře ve staveních o výslužku. Hospodyně jim dala většinou vajíčka a chléb a občas i kus pečínky. Čeleď krásně poděkovala, popřála hospodáři s hospodyní hodně štěstí a dobrou úrodu a pracanty v příští rok, a pokračovala k dalšímu stavení. Tak obešli celou ves. Večer se pak z výslužky uspořádala společná hostina v hospodě. Toho dne se také někde sporadicky konala poprava kohouta, která se jinak konala o masopustu.

    Po tomto významném dni čekala lid ještě jedna důležitá věc. Po svatém Václavu se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Ta se platila povětšinou v naturáliích.

    Jak jsem již předeslala svatý Václav je patron České země - Čech i Moravy. Je ale také patronem míru, sládků a vinařů.
    Jeho atributy jsou dva andělé, hrozny a klasy, korouhev či kopí s praporem, orlice, kníže na koni, štít a zbroj.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Podzimní rovnodenností nastává čas sklizně a posvícení, čas přemýšlení, rozjímání a radosti.

    Nastal nám podzim, čas sklízení plodů náročné práce. Sklízí se většina úrody. Hospodáři sklízí sady, vinohrady, úrodu brambor, ale i mnoho dalších plodin. Příroda nám pomalu maluje krajinu překrásnými barvami, nechává za svítání válet krásné mlhy na strništích a loukách, ve večerním slunci se blyští šípky jako červené korálky a pomalu se vše připravuje na spánek.

    Ani naši předci nesměli zaspat a podzim náležitě využít nejen k přípravě na zimu, ale především k radování a hodování neboť podzim je obdobím hojnosti. K tomu všemu se váží i tradice, které si budeme představovat postupně.

    Na okraj snad jen zmíním pouštění draků a pečení brambor v popelu a jablek na ohni, neboť to se odehrávalo tak nějak celým podzimem, dle počasí a krajů.

    Pouštění draků byla a je oblíbenou kratochvílí zejména dětí i dospělých neboť v podzimní čas pěkně fouká ze strnišť.

    Děti si doma vyrobí a nazdobí draky a utíkají je na sklizených polích a loukách pouštět. Doma vyrobený drak je totiž ten nejlepší a děti se dříve předháněly, kdo z nich bude mít draka krásněji vymalovaného a komu vystoupá na nebi nejvýše.

    Je to období honů, houbaření, sběru šípků a posledních bylin, různých svátků a hlavně je to čas posvícení.

    Posvícení se konají po celé republice, ale v každém kraji v jiný čas a protože s posvícením je to složitější, tak k němu nezbývá než sepsat samostatný článek. Ve zkratce k posvícení nesmí chybět dobré jídlo, pití posvícenské koláče a husa.

    Ke konci podzimu krom dušiček a svatého Martina, patří i přípravy na advent a prakticky celé adventní postní období. U nás v rodině se kupříkladu v neděli před první adventní společně zdobí adventní věnce při čemž se povykládá jak se kdo má a co se událo...

    Podzim nám začal při podzimní rovnodennosti, která letos připadla na 23. září..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Z technických důvodů jsme bohužel neměli možnost včas připomenout podzimní rovnodennost, tedy počátek podzimu a oslavu svatého Václava. Tímto se velice omlouváme a přikládáme články aspoň dodatečně. Ti zvídavější je jistě nalezli v historii z loňského roku..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Dožínky - konec Srpna

    Dožínky byly pro naše předky velmi důležitým svátkem. Když přišlo na posečení posledního pole, ženci se ustrojili do krojů a ženy nazdobili sebe i pracovní nářadí. Pak s posledními naloženými obilnými snopy na povoz, vyzdobený i s koněm, dojeli v průvodu k rychtáři, kde mu ženy předávaly věnec uvitý ze všech druhů obilí a kytici lučního kvítí rychtářce. S vinšováním a slovy, že úroda je pod střechou a vše sklizeno, dostala od rychtáře za věnec peníz nebo pivo a od rychtářky za kytici koláče. Věnec hospodář pověsil v hospodářství a nechal jej viset do Vánoc nebo do dalších žní. Pak se veselilo a radovalo, tancovalo a toto radování se pak ze statků přesunulo do hospody, kde zahajoval veselí rychtář s rychtářkou prvním tancem.

    Ač se to nezdá, tak dožínky jsou stále platnou a důležitou tradicí i pro nás, protože úroda a jídlo není ani v naší moderní době samozřejmostí a my bychom za tyto dary měli děkovat, stejně jako tomu bylo za našich předků.

    Dožínky se uskutečňují po posečení obilnin z polí v našem kraji, proto se slaví v každém kraji v trochu jiný čas, dle toho jak kde dozrává obilí. Všeobecně je to však konec srpna.

    I my si můžeme uvít obilný věnec s úctou a poděkováním za úrodu. Upéct žitný chléb jako symbol pokory a koláče pro radost a vděk. Radovat se a tančit s přáteli s vděkem za úrodu nebo se radostně vydat do přírody a děkovat za to, že budeme mít co jíst až do dalších žní. Neboť radostí se nejlépe děkuje za Boží dary.

    Pro zajímavost: Později se slaví dočesná, při posledním česání stromů a jinde vinobraní, ale to jsou oslavy jiné.

    Chcete-li si přečíst něco dalšího o dožínkách našich předků, můžete zde: http://www.ceske-tradice.cz/tradice/leto/sklizne-a-oslavy/dozinky .
    Dožínky v rámci projektu České televize - http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/ .
    Máte-li touhu se dozvědět více o dnešních dožínkách, můžete tak učinit v knize Naše tradice - L. Sůvová k sehnání zde: http://www.udzoudyho.cz/aktuality/aktuality-z-eshopu/ladislava-suvova-nase-tradice.html

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.....
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře..
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam