Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu

Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Květnou nedělí, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nemůže být postním dnem a to je dobře. Jednak nám půst rychleji uběhne a za druhé je to tak zdravé a tělu prospěšné. I tak se ale o postních nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
Neznamená to, ale že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, tak bychom tělu moc radosti neudělali.

Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. Takto půst také mnohem rychleji uteče.

Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, pak je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat, strádá a celý rok pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů z těla (cukru, tuků, velkého množství soli a o "éčkách" nemluvě) dává nám prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

Jak to udělat?
Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Vynecháme černý i zelený čaj.

Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba se tradičně nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, zdraví prospěšná. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť bsahují neuvěřitelné množství solí a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům se rozhodně vyhneme.

Jíme hodně luštěnin, vlákniny a vynecháme bílou mouku.

Také se snažíme vyhnout dovozové zelenině a ovoci. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, takže kořenová zelenina, zelí. Z ovoce pak zejména jablka. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách.

Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce (takže papáju nebrat) a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží až více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly. I přesto ale dávejme přednost jablíčkům.

Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, na Stream.cz je docela pěkné video A Dost! – kysané zelí, které pojednává o výrobcích na českém trhu.

Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, měli bychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Krom mouky celozrnné se zaměříme na mouku špaldovou a žitnou. Celožitný (100% žitný) chléb je o půstu dobrá volba.

Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.

Můžeme se o půstu vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Místo rýže vaříme bulgur – lámanou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, taková česká rýže.

Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražma a polévky.

Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

Našemu tělu můžeme také poskytnout Ostropestřec - bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť.

Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy by se měly vypít 4 litry vody.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.

Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná.

Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje.


Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu. Když už jsme u modlitby - ,že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmotné statky příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými bychom měli v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.

Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

Půst trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak se ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry, nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu a i četbě knih. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.

Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40dní odříkání od jejich kil nepomůže.

Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budeme mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.


Něco málo historie:
O půstu se nesmějí zpívat světské písně, nesmí se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“, zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

Kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá..

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Popeleční středa - 18. února 2015

Prvním dnem půstu je popeleční středa.
Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí konec masopustu.

Letos je to 18. únor, který připadl na Popeleční středu, zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
Dnes je pro nás důležité že v tento den a celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol a nápoje s kofeinem, omezuje se cukr. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem nebo rybou. Vhodné je také kyselé zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Je to den popelce.
Spalují se svěcené větvičky jívy, kočičky nebo chcete-li ratolesti, z předešlých Velikonoc, popel z nich se zove popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to úplně stejně naši předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob. Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

Jak jsme si řekli popeleční středa je prvním dnem půstu.
Půst je od toho, aby jsme odlehčili tělu i duši, abychom měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl. Půst není hladovění, ale prostor pro to, abychom zjistili které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho. Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama.

A ještě pár lidových zvyků:

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Ten kdo se tento den napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.
Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Masopustní neděle (taneční) – 15. února 2015

Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na zábavu.

Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.


K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíčkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem.

Této neděli se také říká taneční a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se a hlavně tančilo kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.

Svatý Valentýn – 14. únor

I oslava svatého Valentýna k naší zemi i historii patří, ale v poněkud jiné formě, než se na nás valí z obchodů či médií.

Oslavy sv. Valentýna sahají až do Římské říše.
V naší krásné České kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od 14. století a ve velkém od dob vlády Karla IV.

Oslavy tohoto světce měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojoval stejný základ - že žena má být ženou a muž mužem.
Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě slušní.
Český sv. Valentýn by měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

Žena by měla najít svou ženskost, jež jí byla nadělena a kterou díky dnešním trendům většina žen zanedbává, až ji ztrácí. Bez ženskosti žena není ženou.
Ke zdárnému nalezení nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné a vybrané chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Mladé dívky dbají toho, aby nevypadali jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.
I muži dnešní výchovou zapomínají na svou mužnost. Muži se taktéž vymydlí a vhodně svátečně ustrojí a snaží se nalézt rytířské cnosti. Zachází se ženou jako s dámou a chová se gentlemansky. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, podobně jako se žena snaží v sobě najít ženskost, a lehkost.

Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny, neboť každý muž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.
Ženy mohou svého vyvoleného potěšit chutným pokrmem.

Jiné obdarovávání vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk. Většinou kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní. Tradičním darem byl perník ve tvaru srdce s věnováním z cukru. Ve vyšších kruzích čokoláda.

I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.

Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý.

Setkáváme ale spíše s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
Tato forma přišla z Ameriky. A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo?
To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Sůvová - přednášky a semináře

Tučný čtvrtek - 12. února 2015

Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi, za to že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.


A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového, co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou Masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková.

V některých krajích se dnes přesunulo masopustní veselí o jeden den na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..


Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

Bramborové knedle z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě horké je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvaření zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo, a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

Zde ještě připojuji link na zpracování tématu Masopustu Českou televizí: http://www.ceskatelevize.cz/…/212562260400009-masopu…/video/

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Sůvová - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
archiv České televize
Rodinná kuchařka


PS: omlouvám se pozdní vložení z tech. důvodů. V historii vlákna však celý masopust ještě najdete.....

zdovolením vytáhnu zas na oči, neb jsem hledal, co ted budu měsíc a půl krmit a skoro jsem zapomněl DIABOLUS

Masopustní období 12. ledna - 17. února 2015

Masopust začíná po vánocích, tedy pondělí po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 17. února

Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí si zaměňuje pojmy a jarnímu postnímu období říkají masopust. Není tomu tak. Masopust z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky vůbec nejí. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady. Proto v tomto období máme plesovou sezonu. Je to proto, abychom nemysleli na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale abychom zaměstnávali hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Masopust je obdobím družení.

Je to období zabíjaček a hodování. Zabíječky měli dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží na másle či sádle a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou.
Dříve bylo zvykem smažit koblihy na bukvicovém oleji i na přepuštěném másle a často se dávaly i jako výslužka maškarám. Koblihy měli dříve i svoji obřadní úlohu a to když je hospodář vynesl jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.

Koblihy smažíme jako symbol slunce na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.

Takže připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.

Více později ke konkrétním masopustním dnům...

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..

Tři králové - 6. ledna

Důležitý to den pro hospodyňky - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám 6. lednem definitivně končí a tak musíme poctivě sklidit veškerou vánoční výzdobu, jen betlém si můžeme nechat do Hromnic. Odstrojíme stromeček a spálíme jej, pokud nemáme možnost můžeme jej věnovat do útulku či zoologické zahrady pro zvířátka. Ovšem pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojený, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček.

Jediné co necháme viset je jmelí, bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři jako třeba letos, kdy Tři králové vyšli na pracovní den. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit.

Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento v tento den výjimečně nakloněna.

A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před démony. Kadidlo dům vyčistí od zlých sil a svěcená křída a nápis zajistí ochranu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostým lidem pro jejich výpravnost.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí. Nicméně kadidlo a svěcená křída jde koupit ve specializovaném obchodě. Kadidlo a myrhu můžeme sehnat i v některých orientálních obchůdcích, či krámech s esoterickými potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky a podobně.
Ráno ještě na Tři krále se dívky omývali sněhem, aby měli bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití svěcené tříkrálové vody chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více se dozvíte v knize Naše tradice)..