svatý Silvestr - 31. prosince

Na svatého Silvestra bychom měli chytnout radostnou a bláznivou náladu, tak nejlépe oslavíme příchod nového roku.

Tradice praví, že zásadně NEDĚLÁME novoroční předsevzetí! Nesplnění jeho by se obrátilo proti nám.
Předsevzetí učiníme nejdříve na Tři krále, kdy již máme čistou mysl a máme celý týden na to, abychom si předsevzetí dobře rozmysleli.

Silvestr je od toho aby se slavilo, takže slavme, pijme, hodujme, o půlnoci na přípitek nezapomeňme a prskavku či ohňostroj zapalme. Pijme tak, abychom na Nový rok (1.1.) mohli hezky a bez bolehlavu prožít sváteční den..

Zdroj:
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře a kniha Naše tradice

Na Štěpána - 26. prosinec

Den kdy se dávají drobné dárečky a chodí se po návštěvách. Obdarováváme ty blízké se kterými jsme nemohli být na Štědrý den.

Je to den obdarovávání.

Dříve to byl čas koledy.
Byla pocta obdarovat. Ten kdo na Štěpána obdaroval, měl radost celý příští rok. Obdarovávalo se mincí nebo sladkostmi.

Nic nešijeme ani nevyšíváme, abychom si nerozpíchali vztahy.

Také se říká na Štěpána není pána. To proto, že vrchnost přijímala všechny kdo je přišel navštívit a i naopak. Byl to den, kdy se smazávaly staré dluhy a zášti.

Tradičně se jí něco z české kuchyně, docela se v posledním století na stolech v tento den zabydlela husa. Nicméně ať již pojíme cokoliv, dbáme na to, abychom se nepřejedli a nepřepili, protože jen tak si dle tradice zajistíme zdraví na příští rok...


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Boží hod Vánoční - 25. prosinec

Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

Ráno můžeme posnídat vánočku.

Až tento den se jí tradičně cukroví.

Nepřijímáme žádné návštěvy.

K obědu si dáme zbylou krmi od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

Můžeme jít na procházku nebo do kostela.

Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv..


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více se dozvíte v knize Naše tradice)..

Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí kouzlo vánoc.

Na štědrý den je přesně dáno co má provádět žena a co muž.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme.
Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na štědrý den, neboť je plněn jablky, ořechy a ty jsou uctěním českého národa a země. Jablka a ořechy proto nezapomeneme dát i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že náš živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdlu nepojí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. (jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice)
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese silnou symboliku.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm. Symbolizuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.

Hospodyně také připraví punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet a jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme před večeří.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam.

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.


Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává vždy nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové, kterou vřele doporučuji.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Rybí polévka a kapr - 23. prosinec

Den před Štědrým dnem zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování.

Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst.

Pokud jsme to již neučinili, přichytáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.

Dříve právě v podvečer Štědrého dne chodívali Lucie po staveních a trestaly ty, jež neměli příbytek jako ze škatulky. (viz článek Zimní slunovrat - 21. prosince 2015 a sv. Lucie).

Mám typ na polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
Kapra vykucháme, já stahuji z kůže, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle a po té vložíme do polévky.

A ještě typ z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Já mám ráda menší. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme. Již nemusíme solit, pokud jsme zvyklí solit spíše méně.

A poslední typ od Blatenské ryby - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: http://www.blatenskaryba.cz/index.php?page=filetovani_kapra (nutno kliknout na jedno z barevných okének s odkazem)
Takto připravený kapr, ale musí mít kůži, neboť pak drží maso po hromadě po prořezání kostí.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice

Pečení Vánočky - 22. prosinec

22. prosince se tradičně peče vánočka. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby měla to správné kouzlo.
Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, co je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku či chlebníku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.


Zdroj: Ladislava Sůvová - Naše tradice

Zimní slunovrat - 21. prosince 2015 a sv. Lucie

Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.

Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet.

Slunovrat letos nastává 22.12. 5:48 hodin ráno.



Se zimním slunovratem souvisí i svátek svaté Lucie.
"Lucky" chodily 23. prosince na večerní obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.

Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně v předvečer Štědrého dne dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána. Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek.

A jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.

Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Severské listy - prosinec 2001.

Čtvrtá adventní neděle – 20. prosince 2015 - zlatá

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděly a svaté.

Tuto adventní neděli také zveme Zlatou a na Zlatou neděli mají všichni obchodníci otevřeno aspoň dopoledne. Dávají nám příležitost pořídit vše potřebné na Štědrý den a svátky.


Je pravý čas na to, vyslat modlitbu díků.

I koledy vznikly jako oslavné a děkovné písně. A my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru. Koledy, dle tradice, mohou zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do Tří králů.

Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední - čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.

K poslednímu adventnímu víkendu také patří Betlémské světlo - plamínek, dovezený z Betléma přes Vídeň až do naší země. Viz předchozí článek.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více o 4. adventní neděli se dozvíte v knize Naše tradice)
Betlémské světlo | „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5)
http://www.betlemskesvetlo.cz/

Betlémské světlo - 19. prosince

Pěkným poměrně novým zvykem je také betlémské světlo.

To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíš Kristus a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách.

Na čtvrtou adventní sobotu je Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak na Štědrý den bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… Prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Betlémské světlo | „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5)
http://www.betlemskesvetlo.cz/app/rozvoz.html

Svatá Barbora – 4. prosince

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat.

Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky. Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede k ještě blíže k očekávání a my sledujíce jestli větvičky vykvetou či nikoliv naplňujeme advent.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovaly nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamená to, že se zadá.


A jen tak pro zajímavost:
Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře a barborkách..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

Druhá adventní neděle – 6. prosince 2015

Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd.
U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se ní dlouho povídat nebo číst.

Pokud ovšem chceme zůstat sami, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu je myšlenkami u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den. Cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele a širší rodinu.

Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době určitě potěší.

Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zaplujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť i ty špatné jsou užitečné, protože nás učí.


Zároveň nezapomínáme, že nesmíme předbíhat a ještě celý týden po první adventní neděli je přidělen zdobení příbytku a rozjímání nad naším vztahem k rodině a národu.




Dárky pod stromeček

Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam, kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály, jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale hlavně se musí líbit i tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že dárek se nestane zapomenutým pracholapem.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím, že dárek vyrobíme, tak nás zároveň vyjadřuje.



Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst kapitolu v knize Naše tradice od L. Sůvové.

Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od Kamily Skopové, obsahují i staré recepty.


Zdroj: Ladislava Sůvová - Naše tradice, přednášky a semináře