Masopustní období 9. ledna - 28. února 2017

Masopust začíná po vánocích, tedy pondělím po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 28. února. Masopust máme letos dlouhý a můžeme si jej užít :).

Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí si zaměňuje pojmy a jarnímu postnímu období říkají masopust. Ovšem tak to není, masopust je čas před jarním půstem. Masopust z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky vůbec nejí. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Je to období zabíjaček a hodování. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata na zimu, aby do konce zimy bylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovává maso delší dobu.

Máme v masopustu tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží na másle či sádle a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na bukvicovém oleji i na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.


Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
Proto v tomto období máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples.

Masopust je obdobím družení.


Takže připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.


Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých masopustních dnech...

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Nový rok - 1. leden


Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože je Nový rok dnem svátečním, tak bychom jej měli prožít svátečně a dle krásné české tradice.


Ráno posnídáme Vánočku, kterou jsme si schovali ze Štědrého dne. Ti co neslaví Silvestra doma, si ji nezapomenou vzít s sebou, aby aspoň symbolicky byli s rodinou.


Na Nový rok celý den vládne krásná čistá jiskřivá nálada a abychom si ji řádně užili, měli bychom míti všude čisto a vyvětráno a na to máme ráno a dopoledne. Hospodyňka nezapomene, že stejně jako na Štědrý den nesmí viset prádlo a nepere se.


Ani tento den neděláme předsevzetí, to uděláme až po Třech králích (6. ledna).


Pěkně se oblékneme, abychom podpořili sváteční náladu.


Tradičně se dělá rodinný oběd.
K obědu se podává čočka s uzeným nebo ovarem, abychom měli hojnost celý rok. Vegetariáni si k čočce dají pouze kyselou okurku. K obědu se nepodává peří - drůbež, aby nám neulétlo štěstí a peníze od rodiny.


Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání, můžeme oblažit tělo a jít na procházku.




Zdroj: přednášky a semináře Laďka Sůvová - mnohem více se dozvíte v knize Naše tradice....

svatý Silvestr - 31. prosince

Na svatého Silvestra bychom měli chytnout radostnou a bláznivou náladu, tak nejlépe oslavíme příchod nového roku.

Tradice praví, že zásadně NEDĚLÁME novoroční předsevzetí! Nesplnění jeho by se obrátilo proti nám.
Předsevzetí učiníme nejdříve na Tři krále, kdy již máme čistou mysl a máme celý týden na to, abychom si předsevzetí dobře rozmysleli.

Silvestr je od toho aby se slavilo, takže slavme, pijme, hodujme, o půlnoci na přípitek nezapomeňme a prskavku či ohňostroj zapalme. Pijme tak, abychom na Nový rok (1.1.) mohli hezky a bez bolehlavu prožít sváteční den..

Zdroj:
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře a kniha Naše tradice

Na Štěpána - 26. prosinec

Den kdy se dávají drobné dárečky a chodí se po návštěvách.
Obdarováváme ty blízké se kterými jsme nemohli být na Štědrý den.
Hospodyně obdarovává rodinu šupinou ze štědrovečerního kapra, jež umisťujeme do peněženky, aby v ní držely penízky.

Je to den obdarovávání.

Dříve to byl čas koledy, což plně souvisí s obdarováváním. Obdarovávalo se mincí nebo sladkostmi.

Je pocta obdarovat. Ten kdo na Štěpána upřímně s radostí obdaruje, má radost celý příští rok.

Nic nešijeme ani nevyšíváme, abychom si nerozpíchali vztahy.

Také se říká na Štěpána není pána. To proto, že vrchnost přijímala všechny kdo je přišel navštívit a i naopak. Byl to den, kdy se smazávaly staré dluhy a zášti.

Tradičně se jí něco z české kuchyně, docela se v posledním století na stolech v tento den zabydlela husa nebo kachna. My letos budeme mít svíčkovou. Nicméně ať již pojíme cokoliv, dbáme na to, abychom se nepřejedli a nepřepili, protože jen tak si dle tradice zajistíme zdraví na příští rok...


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Boží hod Vánoční - 25. prosinec

Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

Ráno můžeme posnídat vánočku.

Až tento den se má jíst dle tradice cukroví, protože na Štědrý den se nemáme přejíst.

Nepřijímáme žádné návštěvy a není vhodné ani na návštěvy chodit. Na to máme následující den.

K obědu si dáme zbylou krmi od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

Můžeme jít na procházku nebo do kostela nebo si číst či koukat na pohádky pěkně zachumlaní v peřině. Je na každém jak bude odpočívat se svojí rodinou.

Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv..


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více se dozvíte v knize Naše tradice)....

Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí kouzlo vánoc.

Na Štědrý den je přesně dáno co má provádět žena a co muž.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme.
Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na Štědrý den, neboť je plněn jablky, ořechy a ty jsou uctěním českého národa a země. Jablka a ořechy proto nezapomeneme dát i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že náš živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdlu nepojí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. Jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice, prozradím jen že jej hledáme venku, přitom nemusíme odcházet z domova.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého Štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese silnou symboliku.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm. Symbolizuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.
Na štědrovečerní stůl ale nepatří maso, je to totiž postní den a také proto se jí ryba a ne maso. Také je důležité se na Štědrý den nepřejíst, dodržujeme střídmost v jídle jako po celý advent. Kdo se na Štědrý den nepřejí, bude se těšit dobrému zdraví celý rok.

Hospodyně také připraví domácí punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce zimní krajinou či městem.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku. Muž je hlavou rodiny, jejím živitelem a proto je mu dovoleno symbol bohatství a hojnosti v podobě vánočního stromku ozdobit. Vyjadřuje tím svoji štědrost a vztah k rodině, proto si svého díla váží a dává si něm záležet. Tím že dá na stromek řetěz, vzdává hold soudržnosti rodiny.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet, ale opravdu vše a ihned jak udeří třetí hodina a jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Šupinu z kapra dle tradice hospodyně rozdává až na Štěpána. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.

Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme před večeří.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam. Mimochodem modlitba není "výmyslem" křesťanství a církve. Modlitba nás jako lidstvo provází od počátku, jak jinak bychom vyjadřovali své tužby a přání?

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.


Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává vždy nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové, kterou vřele doporučuji.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice..

Rybí polévka, kapr a obchůzka Lucií - 23. prosinec

Den před Štědrým dnem zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování. Na konci článku naleznete pár typů.

Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst.

Pokud jsme to již neučinili, přichytáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.

Právě v podvečer Štědrého dne chodívají Lucie po staveních a trestají ty, jež nemají příbytek jako ze škatulky.

"Lucky" chodily 23. prosince na večerní obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.
Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně v předvečer Štědrého dne dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána. Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek.

A jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.

A teď slíbené typy na polévku a kapra:

Mám typ na polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
Kapra vykucháme, já stahuji z kůže, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle a po té vložíme do polévky.

A ještě typ z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Já mám ráda menší. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme. Již nemusíme solit, pokud jsme zvyklí solit spíše méně.

A poslední typ od Blatenské ryby - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: http://www.blatenskaryba.cz/index.php?page=filetovani_kapra (nutno kliknout na jedno z barevných okének s odkazem)
Takto připravený kapr, ale musí mít kůži, neboť ta drží maso pohromadě po prořezání kostí.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
Severské listy - prosinec 2001...

Pečení Vánočky - 22. prosinec

22. prosince se tradičně peče vánočka. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby měla to správné kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.
Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, co je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku či chlebníku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.


Zdroj: Ladislava Sůvová - Naše tradice.

Zimní slunovrat - 21. prosince 2016

Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.

Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet.

Slunovrat letos nastává 21. prosince 2016 v 11:45 hodin.


Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře

Čtvrtá adventní neděle – 18. prosince 2016 - zlatá

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděly a svaté.

Tuto adventní neděli také zveme Zlatou a na Zlatou neděli mají všichni obchodníci otevřeno aspoň dopoledne. Dávají nám příležitost pořídit vše potřebné na Štědrý den a svátky.


Je pravý čas na to, vyslat modlitbu díků.

I koledy vznikly jako oslavné a děkovné písně. A my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru. Koledy, dle tradice, mohou poprvé zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do Tří králů.

Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední - čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.

K poslednímu adventnímu víkendu také patří Betlémské světlo - plamínek, dovezený z Betléma přes Vídeň až do naší země. Viz předchozí článek.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více o 4. adventní neděli se dozvíte v knize Naše tradice)
Betlémské světlo | „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5)
Betlémske světlo – Pokoj ve mně – pokoj s tebou
Betlémske světlo – Pokoj ve mně – pokoj s tebou
http://www.betlemskesvetlo.cz/.

Betlémské světlo - 17. prosince

Pěkným poměrně novým zvykem je Betlémské světlo.

To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíš Kristus a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách.

Na čtvrtou adventní sobotu je Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak na Štědrý den bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… Prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Betlémské světlo | „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5)
Domů - Betlémske světlo
http://www.betlemskesvetlo.cz/app/rozvoz.html

Sv. Lucie - 13. prosinec

V kalendáři máme svatou Lucii - nositelku světla - zapsánu 13. prosince, což moc nedává smysl.

Je to tím, že v 16. století se přešlo z Juliánského kalendáře na Gregoriánský a její svátek se nám posunul.
Za Juliánského kalendáře se totiž sv. Lucie slavila v předvečer štědrého dne - tedy 23. prosince.

Tradiční obchůzky, které již téměř zcela vymizely a které se drží dnes spíš už jen ojediněle a to většinou v horách a na Moravě, se odehrávají právě 23. prosince a to i přes změněný kalendář. Jak takové obchůzky vypadaly a co měly sv. Lucie na starost, si řekneme tedy až před Štědrým dnem, kam obchůzka patří.

Pro zajímavost staročeský ekvivalent ke jménu Lucie je Světlana.

sv. Lucie je patronkou: nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů, švadlen; je považována i za patronku světlušek ve skautských oddílech; je vzývána chudými a může být patronkou i těm, kdo šíří světlo pravdy

Zde najdete její životopis : http://catholica.cz/index.php?id=4874

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Třetí adventní neděle - 11. prosince 2016 - stříbrná

Tato neděle se také nazývá stříbrná, pro zajímavost v liturgii má barvu růžovou (pokud máte liturgické barvy na věnci, zapaluje se růžová svíce).

Večer po východu první hvězdy s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s úctou k nám samým. Pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

I zvyk který nás provází nedělí a zejména celým následujícím týdnem je zařízen tak, abychom byli sami se sebou - u sebe.

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

Naši předkové tento zvyk pečlivě dodržovali.
Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
Také si tento týden vyhlédnou stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby, vyráběly ozdoby ze zbytků látek. Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického i jiného těsta.

Máme-li děti zapojíme je také dle věku. Mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček.

Společně tak vytvoříme každý tok trochu jinou vánoční výzdobu stolu i stromečku.



Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Tradice..

Mikulášská obchůzka 5. prosince a Svatý Mikuláš 6. prosince

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince, je ve znamení víry v bohatství a chodí Mikuláš, čert a anděl. Všechny tři postavy mají nezastupitelnou funkci.

Mikuláš představuje štědrost a dobro, anděl pravdu a čert odnáší děti, které zlobí a nemají úctu k dospělým do pekla. Mikuláš se ptá anděla jestli byly děti opravdu hodné a odměňuje sladkostmi a ovocem jen ty, které jsou slušné, mají úctu k rodičům a věří v dobro. Čert naopak zlobí a straší děti, které nemají před ničím respekt a bere je do pekla (do pytle). Ale když zlobivé děti slíbí, že budou celý rok hodné, tak dostanou uhlí a brambory a odměnou jim je, že je čert neodnese do pekla.

Během dne při čekání na večer se děti mohou naučit modlitbičku pro anděla.

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“.
Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je víře a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perníky. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů vyrobené ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl splétaný z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem.

Mnohem více o podstatě toho svátku a celé České tradici se dozvíte v knize Naše tradice od L. Sůvové.
Jak to vypadalo v dobách minulých se zase dozvíte v knize od K. Skopové - Vánoční svátky o století zpátky a Rok na vsi a V. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Tradice a přednášky a semináře
kdyby si někdo chtěl počíst o svatém Mikuláši jako světci, zde je jeho životopis: http://catholica.cz/?id=4836.

Svatá Barbora – 4. prosince (omlouvám se za pozdní vložení - z technických důvodů nebylo dříve možno :( )

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat.

Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky. Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede k ještě blíže k očekávání a my sledujíce jestli větvičky vykvetou či nikoliv naplňujeme tak advent.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovaly nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamená to, že se zadá.


A jen tak pro zajímavost:
Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře a barborkách..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

DIABOLUS: Děkuju za hezký článek a doporučenou literaturu. Jen co mě přejde angína, skočím pro to do knihovny, alespoň si budeme mít o adventu co číst.
Jinak mě napadlo, vzhledem k tomu, že nejlepší jsou tradice živé, které se stále vyvíjejí, že bysme si tu taky mohli vyprávět, jak kdo z nás který svátek slaví a vzájemně se tak inspirovat. S dovolením začnu.
V druhé polovině listopadu začínám s přípravou čekadla (adventní kalendář) pro děti. Buď ho peču z perníku, nebo vyrobím z papíru apod. Zároveň vyrábíme výzdobu a připravujeme adventní svícen.
S první adventní nedělí vytahujeme sadu vánočních dvd a knížek, které si pouštíme jen v prosinci a nedochází tak k jejich inflaci (díky tomu je náš syn nejspíš poslední občan ČR, který se ještě doopravdy těší, až o Vánocích uvidí Popelku :D) a každou tu neděli si pustíme nějakou tu pohádku a něco si přečteme.
1. 12. přinášíme z půdy podstavec od Betlému a v průběhu adventu ho postupně zalidňujem.
Druhou či třetí adventní neděli jdeme každý rok do Národního na Louskáčka, protože ten je pro nás jedním ze symbolů Vánoc. Se synkem chodíme i na adventní koncerty do kostela, muž je doma, toho to zas tak moc nebere.
Druhou neděli se také věnujeme pečení a zdobení perníčků. Jiné cukroví nevedem, protože nám nejede, ale perníky máme rádi a taky je potřebujeme na stromek, protože máme málo ozdob. Ozdoby jsem měla po prababičce, postupem času vzaly za své a nechceme si kupovat náhradu. Tak alespoň každý rok nějakou vyrobíme a těšíme se, až jich budeme mít tolik, že nám budou stačit na celej stromeček, aniž bysme si museli vypomáhat perníkama a jabkama.
Dvakrát jsme se taky účastnili vánočních trhů, prodávali jsme s klukem pečivo a blbůstky, které vytvořil na keramice a výtěžek jsme pak dali na charitu. Je to divný, ale tohle ho z celého adventu baví asi nejvíc. Letos nám to bohužel nevyšlo, Dobeška byla obsazená už na začátku listopadu.
Poslední adventní neděli mívá syn narozeninovou oslavu, ze které se nejvíce radují rodiče pozvaných dětí, protože se jich na několik hodin zbaví a můžou tak dokončit poslední přípravy.
Stromek zdobíme 23., ačkoliv se to tak nemá, ale tady se nám tradice neosvědčila. Děcka jsou vždycky tak natěšená, že štědrovečerní večeře musí začínat +- v 16.00, zpívání a dárky mezi 17.00 a 19.00 a v 19.30 už oba chrní. Dokud jsme se pokoušeli zdobit stromek ráno 24. (nedej bože ještě na tajno, jakože ho přines' Ježíšek), bylo to o nervy, protože se tím to těšení vystupňovalo už přes míru, mláďata byla na zabití, my jsme nestíhali, celá oslava se posunula až na bůhví kdy a u stromečku to pak končilo pláčem, protože synkové už byli z toho (ačkoliv pozitivního) stresu kolem osmý totálně vyřízený. Takhle ozdobíme už 23., abysme Ježíškovi pomohli, že jo, a štědré dopoledne chodíme trávit do lesa, kde si děti léčí pocuchané nervstvo
S těma dárkama je to pravda. U nás Ježíšek nosí, jenom to, o čem se celý rok nadšeně básní, po čem se skutečně touží, takže děti pak mají opravdovou radost, která podle mě roste úměrně tomu, jak moc nedostupná daná věc byla. Protože dospělé Ježíšek obdarovat nestíhá, starší synek (6) mu už tři roky dělá pomocníka a připravuje dárky pro babičky a dědečka, což se taky osvědčilo. K takovým věcem má pak člověk opravdu hluboký vztah a radují se z nich i ti, kteří jinak mají všechno a nic dalšího si nepřejí .
Na Boží hod pak děláme Vánoce zviřátkům, v lese i na zahradě zdobíme strom bobulema co jsme nasbírali v létě, květníma úborama od slunečnic , lojovýma koulema, jabkama apod. Slepicám vaříme mláto s kopřivama, pes fasuje pytel piškotů a kocouři konzervy sardinek.
Tak doufám, že to není moc OT a že jsem vás všechny neunudila.

Druhá adventní neděle – 4. prosince 2016

Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd.
U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se o ní dlouho povídat nebo číst.

Pokud ovšem chceme zůstat sami, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu je myšlenkami u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den. Cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele a širší rodinu. Pilné hospodyňky mohou upéct 12 druhů a každý druh zasvětit jednomu z měsíců.

Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době určitě potěší.

Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zaplujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť i ty špatné jsou užitečné, protože nás učí.


Zároveň nezapomínáme, že nesmíme předbíhat a ještě celý týden po první adventní neděli je přidělen zdobení příbytku a rozjímání nad naším vztahem k rodině a národu.


Letos nám na druhou adventní neděli vyšla zároveň sv. Barbora a tradice barborek - to Vám "nadělím" v dalším článku :).




Dárky pod stromeček

Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam, kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály, jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale hlavně se musí líbit i tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že dárek se nestane zapomenutým pracholapem.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím, že dárek vyrobíme, tak nás zároveň vyjadřuje.



Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst kapitolu v knize Naše tradice od L. Sůvové.

Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od Kamily Skopové, obsahují i staré recepty.


Zdroj: Ladislava Sůvová - Naše tradice, přednášky a semináře.

První adventní neděle – 27. listopadu 2016

Celý tento den a následující týden se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho o první adventní neděli s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou vánoční výzdobu. Když to v neděli nestačíme, nevadí. Máme na to celý následující týden.

Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, jež symbolizuje slunce a slunovrat. Ten můžeme přizdobit dle svého.

Na stůl položíme adventní věnec se čtyřmi svícemi.

I podoba adventního věnce je nám tradicí dána.
Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to symbolizuje věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř adventních neděl a přicházejícího světla a tradičně se dávají do kříže.

Tradiční barvy českých vánoc a tedy i svící jsou: Fialová, růžová, červená, zelená - tmavá, bílá, zlatá a stříbrná. Každá z barev má svou symboliku, kterou krásně shrnula paní Sůvová ve své knize Naše Tradice.
I barvy stuh volíme v těchto barvách.

Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou barvy jara, patří k Velikonocům, oranžová zas k podzimu a proto pro Vánoční období nejsou příliš vhodné.

Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Můžeme použít ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořici, badyán, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky, i skleněné foukané ozdoby, jmelí nebo cokoliv co nás napadne a souvisí s vánocemi. Co si dáme na svůj věnec je pouze a jen na nás.

Svíce na adventním věnci se zapalují po vyjití první hvězdy, tedy večer.

Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost a zapalujeme ji s úctou k domovu a národu.

Další výzdoba příbytku je opět jen na nás, jak to kdo cítíme, jak se nám to líbí. Někomu stačí střídmé, jiný má rád trochu přeplácané.
Vánoční stromeček se zdobí až na Štědrý den dopoledne a zdobí jej muž - hlava rodiny. Proč? To se dozvíme v článku o Štědrém dnu.
Můžeme už vytáhnout Betlém, ale zatím zcela bez postav. Ty přibývají postupně až do Štědrého dne a až tehdy se dává do Betléma svatá rodina, andělé a nakonec Ježíšek. Betlém se uklízí až koncem doby povánoční tedy neděli po Třech králích. O Betlému bude samostatný článek.

Pro zajímavost:
Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Můžeme to vyřešit tak, že dáme bílé svíce a dolů na ně se naváži barevné mašličky, nebo se použijí různě barevné svíce.

Nenechejme si však týden uplynout, máme celý týden na to, abychom se zamysleli co pro nás znamená domov a národ, jaký k němu máme vztah a tak podobně. Další nedělí a týdnem se nám totiž otevře další téma na rozjímání.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře + kniha Naše Tradice...