Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu
aneb proč v 21. století držet tradiční půst

Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nepočítá se jako postní den. I tak se ale o postních nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
Neznamená to ale, že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, to bychom tělu moc radosti neudělali.

Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou méně sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. Takto půst také mnohem rychleji uteče.

Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, pak je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat, střádá je, strádá a my pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů, dává nám prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

Jak to udělat?
Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Vynecháme černý i zelený čaj. Ideálně omezíme nebo vynecháme cukr, omezíme tuk, velké množství soli a umělé potraviny s éčky.

Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba se tradičně nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, zdraví prospěšná, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh, farmářské sýry,...) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují neuvěřitelné množství solí a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.

Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je z husta vyhnaná uměle, obsahuje málo vitamínů a "sluníčka", naopak obsahuje mnoho dusičnanů a je nepřiměřeně drahá. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálné česká, takže převážně kořenová zelenina, zelí. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná "kvašená" zelenina, která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách. Pokud nemáme moznožt skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a obsahuje více vitamínů.

Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží až více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme a dávejme přednost jablíčkům.

Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která zatěžují játra.

Jíme hodně luštěnin, vlákniny a snažíme se vynechat bílou mouku.

Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a chemické látky, měli bychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Krom mouky celozrnné se zaměříme na mouku špaldovou a žitnou. Celožitný (100% žitný) chléb je o půstu dobrá volba. Žito obsahuje minimálně lepku a nezatěžuje tak střeva.

Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci, jednou za čas však nevadí.

Můžeme se o půstu vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže obsahuje bohužel těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme italskou. v Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže. Místo rýže vaříme bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká rýže.

Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo a polévky.

Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

Našemu tělu můžeme také poskytnout ostropestřec - bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť.

Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy by se měly vypít až 4 litry vody.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou, špaldovou a žitnou a pijme vodu a bylinky.

Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.

Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vychání cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu a poděkuje nám.

Je na každém z nás které potraviny vynechá. Pokud tento půst bude váš první, doporučuji vynechat jen maso a alkohol a každý následující jarní půst něco dalšího ubrat.



Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
Když už jsme u modlitby - víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.

Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

Půst trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak se ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, internetu a i četbě knih s příbehěm a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.

Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40 dní odříkání od jejich kil nepomůže, je to však dobrý začátek se dostat do jídelního režimu, který nám od kil opravdu pomůže. O velikonocích pak přidáme do jídelníčku maso a mladou zelninu.

Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budeme mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.


Něco málo historie:
O půstu se nesmějí zpívat světské písně, nesmí se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“ zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

Kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

Jak už jsem se zmínila, aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.

Krásný a příjemný půst.

Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
Barbora Orságová

Pytlový čtvrtek – 15. února 2018

Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Popeleční středa - 14. února 2018

Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu.

Letos je to 14. únor, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol a nápoje s kofeinem, omezuje se cukr. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo rybou. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Popeleční středa, den popelce.

Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se zove popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to stejně naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.
Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
Půst není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho.
Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. Přímo k půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

A ještě pár lidových zvyků:

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...

Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Žitný chléb:

Základem je kvásek. Ač jsem se snažila sebevíce, tak se mi od počátku vlastní kvásek vypěstovat nepodařilo. Vždycky mi umřel. Není to bohužel tak jednoduché jak naznačuje paní Rebeka (myslim) v pořadu od ČT. Nestačí když mouka s vodou začne perlit. Kvas musí být dostatečně vyzrálý, aby měl sílu a nevznikaly místo chleba podivné tvrdé placky. Nestačí totiž že těsto pěkně nakyne v míse, musí ještě dostatečně nakynout v ošatce i v troubě/peci.
I naše babičky si jej chovali jako zvířátko, bděly nad ním jak o oko v hlavě a vážily si jej.

Nejjednodušší cesta jak přijít ke kvasu si kousek od někoho vzít nebo si koupit v pekárně. Kvásek mám silný a zdravý, tak kdyby někdo chtěl kvas z Blatné, není problém. Jen se musí den předem nahlásit, abych kvas namnožila.

Toť úvodem. Pokračování zas příště :)

jinak teda je to něco méně otravné než Hebrář, ale je to neuvěřitelně věřejnoprávně nudné.

Chleba se nemohl povést, protože paní nerozumí základním principům - od vypracování těsta, po zralost kvasu a vhodné nakynutí po tvarování bochníku...

KAREN: podívám se později na pc. Moc mě to zajímá :), vypadá to slibně :).

Jestli chcete nauči péct kváskový 100% žitný pecen chleba, tak už umím a mohu předat. Recept jsem ladila rok a půl aby z toho nebyla placka, nebo naopak kus šutru :)

Svatý Valentýn – 14. únor

Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentýna k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě, než s ní přichází obchody.

V naší krásné české kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od dob vlády Karla IV..

Oslavy měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem v mužnosti a rytířskosti.

Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

Žena by měla v tento den najít svou ženskost, jež jí byla nadělena a kterou díky současnému každoděnímu shonu většina žen zanedbává a mohou ji i ztratit. Bez ženskosti žena není ženou.

Ke zdárnému nalezení, nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Také je pěkné si na hlavě vyrobit nějaký účes.
Mladé dívky dbají toho, aby nevypadaly jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.

Muž se taktéž vymydlí a vhodně ustrojí, aby na ženu dobře působil, a chová se způsobně. Zachází se ženou jako s dámou (a to nejen s tou svou) a chová se dle rytířských pravidel. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako se žena snaží v sobě najít ženskost a lehkost. Neznamená to, že si na schůzku se svou milou obleče brnění, nýbrž to, že se rytířské cnosti bude snažit obsáhnout.

Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny.
Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

Za dob Karla VI. se jistě zamilovaní obdarovávali něčím jiným, čím jsem zatím nezjistila. Nicméně vím, že ve 14. století často muži chtěli vyniknout v trubadúrství a skládali pro své dámy zamilované verše a písně.

Jiné obdarovávání zamilovaných vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk a většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní.

I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.


A já jsem pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna vzkřísil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý. Kdyby ženy byly aspoň jeden den v roce dámami, muži gentlemany a všichni byli jako ze škatulky.


Letos nám vyšel svatý Valentýn na Popeleční středu, první postní den. Proto střídmě pojezme bezmasého jídla a alkohol vynecháme. Vždyť připít se dá i vodou či šťávou z ovoce.



Dnes se spíše setkáváme s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky.
A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo? To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?


S přáním krásného Valentýna Přátelé českých tradic :)

Zdroj: Ladislava Sůvová - přednášky a semináře.

Masopustní úterý – 13. února 2018

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě řečeného fašank nebo také ostatky.
Je to právě ten den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční, nikoli pracovní. V dnešních dnech se pochůzky maškar přesouvají spíše na sobotu nebo neděli.

Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje sama a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto toto typicky české plněné smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem nebo kobyla, jinde šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se ale maškary s muzikanty zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku.
Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Maškary v tento den mohou opravdu téměř cokoliv. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
V tento den se také dříve sehrávalo masopustní divadlo.

Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

Masky s průvodem nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní lidé krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci! Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (ano je pár obcí v naší krásné zemi, kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát a hospodský zavře.

V mnoha krajích se před půlnocí dělá obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojí i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělá se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdyby se nemělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí jde na 40dní do komory. Tento zvyk drží do dnes a je velice krásný.

O půlnoci totiž začíná první postní den – Popeleční středa. Ta nám letos vyšla na sv. Valentýna, ten tedy bude tento rok postní a skromný..



Recepis - masopustní úterý

Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

Domácí koblihy jednoduché

30g másla
30g cukru popřípadě medu
3 žloutky
asi 1/3 mléka
30g droždí
500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
špetka soli
citrónová kůra
2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

Na náplň asi 200g zavařeniny
Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Naši předci používali i bukvicový. Nejlepší jsou ale na sádle.

Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

Šťastné počínání a dobrou chuť.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
Kuchařka - Břízová.

Masopustní pondělí – 12. února 2018

V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

Na mnoha místech se v pondělí odpoledne pořádá tzv. mužovský bál. Je to tancovačka pouze pro ženaté a vdané a svobodní do tance nesmí. Ti se vyřádili v neděli a teď se mohou jen dívat.
Je to velice praktické, krom toho že manželé mají prostor pro tanec, protože o neděli dávají přednost mladým, má to i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši vědí, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.

Masopustní neděle (taneční) – 11. února 2018

Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na zábavu.


Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.


K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

Této neděli se také říká taneční, a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.

Černá hodinka - Chytrá žena
http://www.chytrazena.cz/cerna-hodinka-26440.html

CERNA HODINKA. NEPOVIM O NI NIC, PROTOZE MISTO TOHO JI JDU ZAZIT.

Tučný čtvrtek - 8. února 2018

Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi, za to že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového, co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka.

V některých krajích se dnes přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..

Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

Bramborové knedle z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě horké je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory, můžeme je i propasírovat mačkadlem ale už nemají strukturu brambor. Osolíme, přidáme krupici, mouku a spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvaření zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)
-> Když nakrájíme knedlíky ještě horké po vytažení z hrnce zůstanou hezky kypré

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Sůvová - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
archiv České televize
Rodinná kuchařka

Hromnice - 2. února

Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Jsou dnem pro první přivolání jara.

Tomu naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě do nebe.

Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme přeci všichni.

Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.

Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata.
Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
Pranostik je pro tento den povícero...


Na Hromnice uklidíme Betlém, pokud jsme to již neučinili o Třech králích.


A ještě pár starých zvyků od našich předků:

Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
Nemělo by se tančit - říkalo se, že člověk by pak zemřel bez světla.
Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/"křtil" pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).


V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost Keltská, nicméně se týkal oslavy ohně a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovali malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství přirozeně navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je mimo jiné patronkou Irska.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Masopustní období 8. ledna - 13. února 2018

Masopust začíná po vánocích, tedy pondělím po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 13. února. Na 14. února nám letos vyšla Popeleční středa, první postní den v jarním půstu, kdy se drží zároveň půst tzv. přísný nebo újmy.

Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí si zaměňuje pojmy a jarnímu postnímu období říkají masopust. Ovšem tak to není, masopust je čas před jarním půstem. Masopust z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky vůbec nejí. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Je to období zabíjaček a hodování. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata na zimu, aby do konce zimy bylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovává maso delší dobu a déle se nekazí (což v teď ve věku ledniček a mrazáků nás už tolik nebolí).

Máme v masopustu tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží na másle či sádle a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na bukvicovém oleji i na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.


Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
Proto právě v tomto období veselosti máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples či bál.

Masopust je obdobím družení.


Takže připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.


Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých masopustních dnech a nezapomeňme se bavit a vyrazit za kulturou :)...

Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Tři králové - 6. ledna

Důležitý to den pro hospodyňky - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí a tak musíme poctivě sklidit veškerou vánoční výzdobu, jen betlém si můžeme nechat až do Hromnic. Začíná nám masopustní období.

Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej věnovat do útulku pro zvířátka. Je třeba tam ale zavolat, jestli je chtějí. Pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojený, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček.

Jediné co necháme doma viset je jmelí, bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři když Tříkrálový den vyjde na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu do roka zapomeneme.

Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.

A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před démony. Kadidlo dům vyčistí od zlých sil a svěcená voda, svěcená křída a nápis zajistí ochranu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží vyčistit a ochránit.
Nicméně kadidlo a svěcenou křídu lze koupit ve specializovaném obchodě. Kadidlo a myrhu můžeme sehnat i v některých orientálních obchůdcích, či krámech s esoterickými potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.
Místy však chodí tříkrálová sbírka na charitu a tři králové jsou poženáni v kostele a nosí si svěcené křídy.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
Ráno na Tři krále se dívky omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití se svěcené tříkrálové vody chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře, kniha Naše tradice