Svatý týden 7. dubna - 13. dubna 2020

Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má přidělenou nějakou barvu.
Velikonoce začínají Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí.

Nesou se v duchu utrpení a zmrtvýchvstání, zároveň jsou plné ženství, plodnosti a života. Připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, stejně jako Velikonoce.
Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru a to nejen ženy, ale i muži.

Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu. Týden, který je vyhrazen velkému úklidu.
Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se nebo naopak se v některé dny nesmí sázet, seká, hrabe. Připravují se nové šaty.
Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny a tom si povíme později.

V tomto týdnu na sobě nosíme něco bílého jako symbol světla a nového života.

O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.


Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:
Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti.
Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení. Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek.

Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to krvavý rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je.
Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
* Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách. V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou často leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední.
Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová

Květná neděle - 6. neděle postní - 5. dubna 2020

Poslední postní neděle nám otevírá poslední postní týden a nazývá se Květná. V Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

V tento den se světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství. To jej převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná tradice uchovala.
Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a uctíme úrodu a zemi.

Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.

Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou uřízneme větvičky jívy - kočičky.
Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Určitě si ještě uděláme procházku kvetoucí, pomalu se zelenající přírodou a načrpáme sílu přicházejícího období.

Kočičky s úctou zapíchnuté za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu, dáme na něj kočičky a prostřeme jej ještě střídmě.

K obědu se podává zeleninová polévka a zelené fazolky na smetaně s brambory. Jako dezert podáváme domácí vločkové nebo máslové sušenky upečené v sobotu.

Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.

A ještě něco starého lidového moudra:

Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úrody.

Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

Také se tento den tradičně vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh:
Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová

Smrtná neděle - 5. neděle postní - 29. března 2020

Na tuto neděli platí přísný zákaz pít alkohol.

Oběd by měl být střídmý a zároveň sytý, vhodná je bramborová polévka a bosáky s kysaným zelím a opraženou cibulkou na roslinném oleji. Místo dezertu můžeme vyrobit ovocný salát.

V mnoha místech se podává hrachová kaše nebo pučálka místo bosáků.
Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme kaši mastit sádlem, ale rostlinnými oleji, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým a nemastíme moc. Všechny oleje jde sehnat za studena lisované a tepelně je nezpracovávat.



Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru. Bohužel letos se budeme mnuset obejít bez společného setkávání.

Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přináší a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.

Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

Mládenci a děvčata se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu - Moranu. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a pouchami a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Pouchy jsou vyfouklá vejce, na Moranu se používala bílá, méně i hnědá. Vyfouklá vejce symbolizují smrt (proto se na Velikonoce neobdarovává vyfouklými vejci, ale plnými symbolizujícími život). Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky. Oblečení se většinou sundávalo před "usmrcením" Smrtky.

Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je ve většině krajích sladká či slaná pučálka, objevuje se i hrachová kaše a jiné typicky postní střídmé pokrmy.

Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají k tomuto určené písně nebo říkadla. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí. Před vhozením do vody, či pohřbením se smrtka zapálí.

Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to ale pověra.

Vynášení Morany je úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je třeba vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
Je to poražený mladý napučený stromek nebo, když není zeleného stromku, smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami či kraslicemi. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

Celé obřady se neobejdou bez slavnostního odění a krásných slavnostních lidových krojů.

Protože máme v republice poměrně dost vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé vesnice, jež ji souvisle dodržují, doporučuji vřele udělat si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Také můžeme navštívit některý ze skanzenů, kde se tyto oslavy udržují ve starém duchu.
Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

A ještě pár místních zvyklostí:
Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
Barbora Orságová

Osení

Nyní je ten správný čas na zasití osení, pokud si jej chcete vypěstovat sami.

Je poděkováním přírodě.

Trvá mu přibližně 10 dní než vyroste a proto jej sejeme aspoň 10 dní před modrým pondělím, aby nám na modré pondělí zdobilo stůl.

Potřebujeme: ječmen, zem, květináč a misku.

Do květináře dáme zem, asi 5-8cm, mírně ji přitlačíme a pečlivě posypeme semínky. Semínka by neměla být na sobě, aby neplesnivěla, pouze hustě vedle sebe. Zasypeme je vrstvou zeminy asi 1-2cm tlustou. Tu opět jemně přitlačíme.

Celé dílo opatrně, ale pečlivě zalijeme.

Dáme na světlé a teplé místo, tak nám bude osení rychle klíčit.

Zem udržujeme stále vlhkou, aby nepřeschla, ale zároveň nepřelíváme - netvoříme bažinku - aby nám semínka neshnila.

Abychom urychlili klíčení, dáme semena před výsadbou na jeden den do teplé vody - ne vařící! Tak nám osení dříve vyroste.
Nebo můžeme klasicky připravený květináč umístit nad topení pod oknem, tak nám osení rychleji naklíčí a poroste. Bedlivě hlídáme aby nepřeschlo.

Osení přijde na stůl již na Modré pondělí.

Pozor na nekvalitní kupované substráty, obsahují plísně a velice rychle se taková sadba zaplísní.

Přeji Vám úspěch v pěstování a krásné osení na velikonočním stole.

Družebná neděle – 4. neděle postní - 22. března 2020

Na tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas. Bohužel vzhledem k okolnostem, bychom měli letos větší družení vynechat ve jménu našeho zdraví.
Tradici však nachávám popsanou tak jak má být a zařiďte se prosím podle svého uvážení. My budeme jen s nejbližší rodinou, jež s námi žije pod jednou střechou.

Máme již polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou rybu a polévku s drožďovými knedlíčky. Stále nejíme maso.

Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás. Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úctu naší zemi.

Nebo na družebnou neděli můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží.
Vybereme si a upečeme pouze jeden druh sladkého pokrmu, abychom vyjádřili stále trvající půst.

Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína (1-2dcl), či jedno pivo (0,5l).
Pálenec je pečený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se. Tento zvyk je velice pěkný a zaslouží si praktikovat.

Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

Středopostní proto, že tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme :)..

Recept na koláče je stejný jako u černé neděle. Recept na jablečný závin neboli štrůdl je v každé rodině jiný - rodinný, osvědčený. Podělte se s námi o dobré recepty nebo mám napsat ten náš? :)

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová

20. března máme první jarní den - jarní rovnodennost

Tento důležitý den byl také velice oslavován, byl pro naše předky velmi důležitý - přišlo jaro a končila zima. Kolem tohoto data připadá smrtná neděle a vynášení Morany - zimy. Datum smrtné neděle je posuvný jako celé velikonoce a závisí na prvním jarním úplňku, letos ji budeme mit až později. První jarní den závisí na postavení slunce.

Tento den vyrazíme do přírody s přírodní nádobou a mlékem a nakrmíme bytosti. Misku ze dřeva, kůry či jiného do přírody patřícího materiálu naplníme mlékem a položíme ji na nerušené místo, poděkujeme všem bytostem, že tu pro nás jsou. Krmení bytostí zopakujeme ještě na Velký pátek.

Letos připadl první jarní den na 20. března a jaro nám začne ve 4 hodiny a 50 minut ráno.

Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 15. března 2020

Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám. Jak jsem již zmiňovala v článku "Doba postní..." modlitba je stará jako lidstvo samo a církev ji pouze použila. Jak jinak bychom vyjadřovali svá přání?

Za Uzdravení ostatních nemocných se modlíme v jinou neděli.

K obědu se tradičně může uvařit pórková polévka a šlejšky v opražené strouhance - bramborové šišky a celerový salát.

Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že kýchnutí čistí hlavu.
„Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Říká se, že toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Žádný záznam jsem o tom zatím nenašla. Dnes už uslyšíte tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a i díky tomuto sousloví lépe dojdeme k tomu proč jsme kýchli.

Naši předci se za zdraví modlili o kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější a dělali spoustu zvyků, které vznikly z dřívějších rituálů na zdraví.

Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovaly kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale sama nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí :) .

Ještě jedna doplňující poznámka: Mor je krásné české slovo označující epidemii.

Recepis:

Bramborové šlejšky

3/4 kg vařených brambor
10g soli
2 vejce
2 lžíce octa
100g krupice
podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky
na obalení 120g strouhanky
rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

Strouhanku je možno přisladit medem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou - domácí povidla si můžeme udělat na podzim bez cukru.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
J. Břízová - Nová kuchařka
Barbora Orságová

Pražná neděle - druhá neděle postní - 8. března 2020

Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražmo. Pražmo jsou máčená a pražená obilná zrna vetšinou žitná. Z pražma po té připravuje polévka jménem praženka.

Tradičně se k obědu připravuje oukrop nebo praženka a šoulet, tedy česneková polévka a zapékaný hrách a kroupy s česnekem. K tomu jako desert podáváme jablkový kompot.

Můžeme připravit pražmo.

K večeři si můžeme dát rybu, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.

Na pražnou neděli se muži scházeli v hospodě a rokovali o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírali obchod či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti si dali panáka režné, která se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu obilí, úrodě a zemi.

Úctu zemi by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni užíváme plody země.

A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, se sešly v některé chalupě a daly si panáka rosolky nebo likéru. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový.
Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly i trnkové.

Neměli bychom se však opít, neboť je půst a střídmost proto popijeme pouze symbolicky jednoho panáka.

I když se o neděli výjimečně pije střídmě alkohol, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso (obsahuje jiné bílkoviny a lépe stravitelná než maso). K alkoholu můžeme přikusovat méně tučné sýry, či tvarohy nebo jíst rybí pokrmy či luštěniny.

Takže rokujme, ale počněme rokovati včas, ať se dobře vyspíme na pondělní práci...

Na Brtnicku se této neděli říkalo černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla.
Také by měli být do této neděle vymeteny všechny komíny.

Recepisy:

Oukrop (česneková polévka)

1,2l zeleninového vývaru nebo vody
8 stroužků česneku
25-50 g krup
1 lžička majoránky
2 bobkové listy (nemusí být)
1 lžíce oleje
sůl
pepř

2-3 krajíce žitného chleba a 1 lžíce másla nebo oleje na krutony

Na oleji orestujeme kroupy, a po té krátce česnek bud pokrájený na plátky nebo prolisovaný. Zalijeme vývarem nebo vodou, osolíme, opepříme, přidáme koření a vaříme do změknutí krup.

Chléb na krutony pokrájíme na kostičky a osmahneme na tuku do zlatova.

Kroupy můžeme použít vařené z přípravy na šoulet, pak polévku vaříme cca 15minut.

Česnek můžeme přidat až téměř na konec utřený nebo prolisovaný.

Mimo půst použijeme místo oleje sádlo, můžeme přidat i osmahnutou slaninu na kostičky.

Šoulet

250 g hrachu
200 g krup
2 ks cibule
2 stroužky česneku
4 lžíce oleje
majoránka
mletý černý pepř
sůl
tuk na vymazání

Hrách propláchneme a namočíme ho asi na 4 hodiny do studené vody. Vyměníme vodu, uvaříme doměkka a scedíme. Kroupy hodně propláchneme, vsypeme do většího množství osolené vody a také je uvaříme doměkka. Kroupy občas promícháme, protože mají tendenci se chytat na dno hrnce. Uvařené kroupy scedíme, zchladíme studenou vodou a necháme okapat.

Mezitím očistíme cibuli a česnek. Česnek prolisujeme a cibuli nakrájíme nadrobno. Na pánvi rozpálíme olej a cibuli pomaleji osmažíme dozlatova.

Kroupy promícháme s hrachem, přidáme česnek, podle chuti směs osolíme, opepříme, přidáme majoránku a smaženou cibulku. Mimo půst můžeme místo oleje použít sádlo nebo špek.

Pekáček vymažeme máslem nebo olejem, rozetřeme do něj směs a zapečeme v horké troubě. Přibližně 190 °C do zlatova.

Rychlý jablkový kompot z čerstvých jablek

oloupaná a na 1/4 pokrájená jablka
skořice
hřebíček
voda
trocha cukru nebo medu nebo syrupu ke slazení (dobrý je třeba rýžový, čekankový)

Vložíme jablka do hrnce a zalijeme vodou tak akorát.

Vložíme koření v celku a osladíme, vaříme asi 10minut, můžeme dochutit citronovou šťávou.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
Ježek Brtnický - povídání o vsi
Vařeni.cz - upravený recept
Roman Vaněk - upravený recept na česnekačku
Rodinná kuchařka
Barbora Orságová

Černá neděle - 1. března 2020 - první neděle postní

První neděli postní se říká černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později) dle kraje.

Tento den se dospělé ženy obléknou do černého smutečního šatu, čímž vyjádří úctu k tomuto dni a celému půstu. V dnešní době již nemusíme oblékat smuteční šaty, ale zvolíme vlastní způsob projevu vážnosti.

Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v usebrání a rozjímání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Je to pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet předem aspoň dva dny. Voda se pravidelně mění (aspoň 2x za den) a tak pučálka nenadýmá.
Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se často lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej, neboť je půst a živočišnými tuky nemastíme.
Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná zejména dětem.
Pokud někomu nevyhovuje pučálka, udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať už je třeba to polévka, či hrachová kaše. Můžeme použít různé druhy hrachu, i římský (cizrna).

Černá neděle se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky nebo špaldy, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou se buď v sobotu večer, nebo o neděli.
Osvědčený recepis na preclíky ale zatím nemám.

V krajích kde se nepekly preclíky, kupříkladu na Jihlavsku, se pekly koláče mazané černým mazáním a to buď makovým nebo povidlovým. Recept najdete níže.

S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky.
Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek.
Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

A proč samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! :)

Recepis na koláče:

České koláče

asi 1/4 l mléka
30g droždí
80g cukru
500g hladké mouky
špetka soli
3 žloutky
vanilka
citrónová kůra
100g másla
tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
Nádivka: povidlová, maková

Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Kuchařská kniha - J. Břízová
Barbora Orságová

Stručný přehled postních a velikonočních dnů pro rok 2020:

Popeleční středa
26. února - zahájení půstu, tradičně se peče žitný chléb

Pytlový čtvrtek
27. února - ač již půstu dojídají se potraviny zbylé od masopustního úterý

Černá neděle
1. března - první neděle postní, vaří se pučálka či jiný pokrm z hrachu, mohou se péct koláče s černým mazáním nebo slané preclíky

Pražná neděle
8. března - druhá neděle postní, vaří se oukrop (česneková polévka s kroupami) a šoulet (hrách a kroupy zapečený s česnekem), můžeme doplnit o jablkový kompot. Můžeme připravit pražmo nebo praženku, muži mohou jít rokovat s ostatními muži a popít panáka režné či jiné pálenky z obilí, ženy mohou popít panáka rosolky (můžeme však dál držet očistný půst a alkohol opět vynechat)

Kýchavá neděle
15. března - třetí neděle postní, vaří se pórková polévka a bramborové šišky sypané strouhankou k nim celerový salát, provádíme motlibu za uzdravení (nás samých)

21. března - první jarní den - krmíme bytosti mlékem

Družebná neděle
22. března - čtvrtá neděle postní, můžeme si dobřát lehký aperitiv, vaří se tučnější jídlo třeba polévka s drožďovýmim knedlíčky, ryba s bramborem a jablkový závin, družíme se s rodinou či s přáteli u společného oběda a sdílíme s nimi své zkušenosti z půstu a povídáme

Smrtná neděle
29. března - pátá neděle postní, vaříme bramborovou polévku, bosáky s kysaným zelím a cibulkou a ovocný salát, vynáší se Morana (Smrt), poslední termín setí osení (lépe však 10 dní před květnou nedělí)

Květná neděle
5. dubna - šestá a poslední neděle postní, vaříme zeleninovou polévku, fazolky na smetaně s bramborem a vločkové či máslové sušenky (ideálně doma připravené), učiníme vpocházku do přírody, světí se kočičky a vkládají se v kříž, zdobí se s nimi nedělní stůl, z tradice si ženy obléknou něco nového

Svatý týden:
Modré pondělí - 6.4. - zdobíme stůl zvrostlým zeleným osením a ozdobíme jej, dáváme úctu nebi a počasí, děkujeme za život

Šedivé úterý - 7.4. - hospodyňky poklízí a připravují vše potřebné na pečení a barvení vajec, děkujeme za smrt

Škaredá středa - 8.4. - den, kdybychom se neměli mračit, budeme naslouchat a pozorovat

Zelený čtvrtek - 9.4. - vaříme zelené pokrmy, oslavuje život, sílu, jídlo, člověka, odlétají zvony do Říma, myjeme se ráno studenou vodou, pečeme jidáše s medem na pátek, slavnostní večeře - večeříme rybu a chléb, popijeme vodu jako přípitek a na závěr sklenku červeného vína

Velký pátek - 10.4 - přísnější půst, neryjeme a nepřesazujeme květiny, krmíme bytosti mlékem, k obědu pojíme jidáše pečené o zeleném čtvrtku a bramboračku, provádíme modlitbu za uzdravení bližních (i planety Země), pečeme mazance (ale nejí se!), k večeři brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo s tvarohem a cibulkou

Bílá sobota - 11.4. - poslední den půstu - ráno se omyjeme ve studené vodě, vaříme slavnostní oběd, nudle s mákem, nebo flelky s houbami, oblékneme si bílé šaty, pánové bílou košili, u oběda zapálíme bílou svíci, jdeme ven uctít vodu a nabrat si do nádoby živou vodu z pramene/studánky, večer se provádí rituál svěcení ohně

Velikonoční neděle - 12.4. - ráno se snídá svěcený mazanec, pečeme velikonočního beránka, vaříme bohatý oběd - skopové se špenátem a pokrmy s bylinkami, vaječné pokrmy, učiníme jarní výzdobu, muži splétají pomlázky, ženy barví kraslice, pečeme velikonoční nádivku na pondělí

Velikonoční pondělí - 13.4. - červené - den nejslavnější z velikonoc, den radosti, muži i ženy se krásně ustrojí, muži a chlapci jdou na koledu s pomlázkou, ženy a dívky rozdávají vajíčka a pentle, pomlázka končí ve 12:00, k obědu je velikonoční nádivka, nezapomene na boží milosti, velikonoční kynutý věnec a mandlový mazanec

Více v jednotlivých článcích, krásný půst a velikonoce.

Pytlový čtvrtek – 27. února 2020

Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová

Popeleční středa - 26. února 2020

Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu.

Letos je to 26. únor, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol, omezuje se cukr a kofein. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo rybou. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Popeleční středa, den popelce.

Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se nazývá popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to podobně i naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.
Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
Půst není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho.
Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. Přímo k půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

A ještě pár lidových zvyků:

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová

Masopustní úterý – 25. února 2020

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě řečeného fašank nebo také ostatky.
Je to právě ten den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční, nikoli pracovní. V dnešní době se pochůzky maškar přesouvají spíše na sobotu nebo neděli.

Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje sama a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto toto typicky české plněné smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem nebo kobyla, jinde šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se ale maškary s muzikanty zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku.
Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Maškary v tento den mohou opravdu téměř cokoliv. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
V tento den se také sehrávalo masopustní divadlo.

Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

Masky s průvodem nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní lidé krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (je pár obcí v naší krásné zemi, kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát a hospodský zavře.

V mnoha krajích se před půlnocí dělá obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojí i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělá se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdyby se nemělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí jde na 40dní do komory. Tento zvyk drží do dnes a je velice krásný.

O půlnoci totiž začíná první postní den – Popeleční středa.

Recepis - masopustní úterý

Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

Domácí koblihy jednoduché

30g másla
30g cukru popřípadě medu
3 žloutky
asi 1/3 mléka
30g droždí
500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
špetka soli
citrónová kůra
2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

Na náplň asi 200g zavařeniny
Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Naši předci používali i bukvicový. Nejlepší jsou ale na sádle.

Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

Šťastné počínání a dobrou chuť.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
Kuchařka - Břízová
Barbora Orságová

Masopustní pondělí – 24. února 2020

V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

Na mnoha místech se v pondělí odpoledne pořádá tzv. mužovský bál. Je to tancovačka pouze pro ženaté a vdané, svobodní do tance nesmí. Ti se vyřádili v neděli a teď se mohou jen dívat.
Je to velice praktické, krom toho, že manželé mají prostor pro tanec, protože o neděli dávají přednost mladým, má to i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši vědí, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Masopustní neděle (taneční) – 23. února 2020

Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na nedělní a pondělní zábavu.

Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.

K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

Této neděli se také říká taneční, a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová

Tučný čtvrtek - 20. února 2020

Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi, za to že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka.

V některých krajích se přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..

Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

Bramborové knedlíky z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě teplé je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a když vychladnou tak aby se vejce nesrazilo, spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvaření zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Paterko - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu (sbírka zvyků cca před 100 lety)..
Rodinná kuchařka
Barbora Orságová

Svatý Valentýn – 14. únor

Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentýna k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě, než s ní přichází obchody.

V naší krásné české kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od dob vlády Karla IV..

Oslavy měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem v mužnosti a rytířskosti.

Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

Žena by měla v tento den najít svou ženskost, jež jí byla darována a kterou díky současnému každoděnímu shonu většina žen zanedbává. Bez ženskosti žena není ženou.

Ke zdárnému nalezení, nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Také je pěkné si na hlavě vyrobit nějaký účes.
Mladé dívky dbají toho, aby nevypadaly jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.

Muž se taktéž vymydlí a vhodně ustrojí, aby na ženu dobře působil, a chová se způsobně. Zachází se ženou jako s dámou (a to nejen s tou svou) a chová se dle rytířských pravidel. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako se žena snaží v sobě najít ženskost a lehkost. Neznamená to, že si na schůzku se svou milou obleče brnění, nýbrž to, že se rytířské cnosti bude snažit obsáhnout.

Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny.
Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

Za dob Karla VI. se jistě zamilovaní obdarovávali něčím jiným, čím jsem zatím nezjistila. Nicméně vím, že ve 14. století často muži chtěli vyniknout v trubadúrství a skládali pro své dámy zamilované verše a písně.

Jiné obdarovávání zamilovaných vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk a většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní a dávali si perníčky.

I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.


A já jsem pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna vzkřísil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý. Kdyby ženy byly aspoň jeden den v roce dámami, muži gentlemany a všichni byli jako ze škatulky..



Dnes se spíše setkáváme s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky.
A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo? To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již tolik neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?


S přáním krásného Valentýna Přátelé českých tradic :)

Zdroj: Ladislava Paterko - přednášky a semináře
Barbora Orságová

Letos bohužel dodatečně vkládám Hromnice, které byly včera

Hromnice - 2. února

Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Jsou dnem pro první přivolání jara.

Tomu naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě do nebe.

Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme přeci všichni.

Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.

Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata. Také se pomaličku blíží jarní 40ti denní půst.
Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
Pranostik je pro tento den povícero...

Na Hromnice uklidíme Betlém, pokud jsme to již neučinili o Třech králích.

A ještě pár starých zvyků od našich předků:

Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
Nemělo by se tančit - říkalo se, že člověk by pak zemřel bez světla.
Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/"křtil" pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).

V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost Keltská, nicméně týkal se oslavy ohně a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovali malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je mimo jiné patronkou Irska.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
Barbora Orságová