Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici (včetně adventu), pocítí kouzlo vánoc.

Na Štědrý den je tradicí přesně dáno co má provádět žena a co muž. Není-li v rodině otec, zastoupí jej nejbližší muž v rodině.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne se nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme. Tento půst se netýká dětí, ty se později sami rozhodnou zdali chtějí vidět zlaté prasátko.

Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na Štědrý den, neboť je plněn jablky a ořechy a obojím vzdáme úctu českému národu a zemi. Jablka a ořechy proto dáme i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že nás živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdl nejí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. Jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice, prozradím jen že jej hledáme venku, ale přitom nemusíme odcházet z domova.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého Štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese svou symboliku.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to první předkrm. Symbolizuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později, a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.
Na štědrovečerní stůl ale nepatří maso, je totiž postní den a také proto se jí ryba a ne maso (ryba není z pohledu půstu považovaná za maso, jinak se tráví). Také je důležité se na Štědrý den nepřejíst, dodržujeme střídmost v jídle jako po celý advent. Kdo se na Štědrý den nepřejí, bude se těšit dobrému zdraví po celý rok.

Hospodyně také připraví domácí punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce zimní krajinou či městem.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku. Muž je hlavou rodiny, jejím živitelem a proto je mu dovoleno symbol bohatství a hojnosti v podobě vánočního stromku ozdobit. Vyjadřuje tím svoji štědrost a vztah k rodině, proto si svého díla váží a dává si na něm záležet. Tím, že dá na stromek řetěz, vzdává hold soudržnosti rodiny.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet, ale opravdu vše a ihned jak udeří třetí hodina se jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Šupinu z kapra dle tradice hospodyně rozdává až na Štěpána. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví na talířku
a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka. Víte, že cukroví se má jíst až 25. prosince?

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.

Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme před večeří.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam. Mimochodem modlitba není "výmyslem" křesťanství a církve. Modlitba nás jako lidstvo provází od počátku, jak jinak bychom vyjadřovali své tužby a přání?

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční, případně z procházky nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.

Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání - vyplní se. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a už nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Paterko, kterou vřele doporučuji.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
sepsala Barbora Orságová

Měla jsem na fecabooku žádost o recept na naši vánočku, tak jej dávám i sem :)

Vánočka domácí

2dcl mléka
12dkg cukru
4dkg droždí
75dkg polohrubé mouky
18dkg másla
3 žloutky
10dkg hrozinek - spařené a dobře vykapané případně namočené v rumu
10dkg mandí - spařených a oloupaných
5g prášku do pečiva
citrónová kůra
1 rozšlehané vejce na potření

Rozděláme kvásek s 1 lžičkou cukru. Mouku prosejeme se solí do mísy. Máslo s cukrem a žloutky utřeme do pěny. Přidáme kvásek a po částech mouku s citrónovou kůrou a zbylé mléko. Vypracujeme tužší, ale vláčné těsto. Přemístíme je na vál, prohněteme je a necháme 2-3hodiny kynout.
Vykynuté těsto rozválíme, nasypeme mandle a hrozinky, zapracujeme. Rozdělíme si těsto nas pletení a pleteme 4, 3 a 2 prameny. Vánočku necháme 1/2 hodiny kynout, pak potřeme rošlehaným vejcem a posypeme mandlemi. Pečeme ji velmi zvolna v mírně předehřáté troubě asi 1 hodinu. Cca na 160-170°C, zhora můžeme položit pečící papír aby se zvrchu nepřipálila (v mé troubě vždy), na úplné dopočení jej můžeme sundat.

Rybí polévka, kapr a obchůzka Lucií - 23. prosinec

Den před Štědrým dnem, je poslední termín kdy zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování. Na konci článku naleznete pár příkladů.

Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst až do večeře.

Pokud jsme to již neučinili, přichystáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.

Právě v podvečer Štědrého dne chodívají Lucie po staveních a trestají ty, jež nemají příbytek jako ze škatulky.

"Lucky" chodily 23. prosince na večerní obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.
Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně v předvečer Štědrého dne dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána (nikde jsem se zatím nedočetla ani mi nikdo nepověděl jak - jestli víte napište mi a já doplním). Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek.

A jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá Gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.

A teď slíbené příklady na polévku a kapra:

Rybí polévka se tradičně připravuje den před štědrým dnem. Mám typ na polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
Kapra vykucháme, já stahuji z kůže, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou kořenovou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle a po té vložíme do polévky.

A ještě tip z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem nebo menší pokličkou. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Mléko můžeme v polovině nakládání slít a dát nové, hlavně když kapr neplaval dlouho v čisté vodě. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme a můžeme obalovat. Již nemusíme solit, pokud jsme zvyklí solit spíše méně.

A poslední příklad - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: https://www.trebonskykapr.cz/kapr-bez-kosti-filetovani
Takto připravený kapr, ale musí mít kůži, neboť ta drží maso pohromadě po prořezání kostí. Při smažení se nám pak maso zase spojí teplem a je soudržné. Dnes také můžeme filety bez kostí koupit již připravené v krámě (Třeboňský kapr, Blatenská ryba).

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
Severské listy - prosinec 2001
www.trebonskykapr.cz
Barbora Orságová

Pečení Vánočky - 22. prosinec

I pečení vánočky má svůj určený den a to je 22. prosince. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci. Bude-li někdo chtít, mohu ten náš zveřejnit.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby měla to správné kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.

Měla by být spletená z devíti pramenů: 4 základní, 3 prostřední a 2 na vrcholu.
Vše má svou silnou symboliku.
4 spletené symboluzují 4 živly a 4 světové strany, 3 prostřední symboluzují svatou trojici, trojjedinost, 2 prameny na vrcholu pak dualitu tohoto světa. Vánočka jako celek má představovat řetěz jež symboluzuje pospolitost a soudržnost rodiny.

Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, kolik je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek své vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Já peču jednu větší na štědrovečerní stůl a několik malých.

Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám ta domácí do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice (ještě více se dozvíte v této knize)
sepsala Barbora Orságová

Zimní slunovrat - 21. prosince 2021

Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet.

Dost pravděpodobně se od slunovratu do Štědrého dne držel půst od masa, ale to nemám spolehlivě ověřeno. Na Štědrý den se maso nejí, je to den postní a smí se z masa pouze ryba a raci.

Slunovrat letos nastává 21. prosince 2021 v 17:00h.

Zdroj:
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky astrologie
Barbora Orságová

Čtvrtá adventní neděle – 19. prosince 2021 - zlatá

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli.
Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátele, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, vyšší vedení a všechny jeho pomocníky.

Tuto adventní neděli také zveme Zlatou a na Zlatou neděli mají všichni obchodníci otevřeno aspoň dopoledne. Dávají nám příležitost pořídit vše potřebné na Štědrý den a svátky.

Je pravý čas na to, vyslat modlitbu díků.

I koledy vznikly jako oslavné a děkovné písně. A my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru.
Koledy, dle tradice, mohou poprvé zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do Tří králů. Vyjímku tvoří adventní koncerty a koledy s texty očekávání Ježíška. Většina koled však oslavuje narození Ježíška a správně by tedy měly zaznít až na štědrý den a po něm.

Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední - čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.


K poslednímu adventnímu víkendu také patří Betlémské světlo - plamínek, dovezený z Betléma přes Vídeň až do naší země. Viz předchozí článek.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře (více o 4. adventní neděli se dozvíte v knize Naše tradice)
sepsala Barbora Orságová

Betlém

Další věc na kterou bychom neměli zapomenout je betlém. Betlém je nejtypičtější součást českých vánoc. Nikde jinde v takovém počtu jak v historii, tak v současnosti betlémy nenajdete.

Betlém se staví postupně. Nejprve vytáhneme samotné jesličky, které pěkně oprášíme a nachytáme. Až odpoledne na Štědrý den přidáme Josefa s Marií a před odchodem na půlnoční procházku nebo bohoslužbu Ježíška. Další dny pak přidáváme příchozí postavy, které se jdou klanět Ježíškovi a až 6. ledna přidáme Tři krále.

6. ledna na Tři krále nebo nejpozději následující neděli se sklízí vánoční výzdoba, jen betlém může zůstat do až Hromnic 2. února.

A něco historie

Betlém má u nás velice dlouhou tradici. Zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, jež byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počaly vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevily počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířily mezi měšťanstvo. A protože se to moc líbilo i lidem na vsích, tak si také začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století byly betlémy prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny, pro majetnější zákazníky z porcelánu a jiných materiálů. Tento postup byl pomalejší na Moravě. Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával postavičky a za několik let vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu pytlík mouky a někdo i groš. Stál ve světnici až do Hromnic a to bylo nějakého času.
V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné.

Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
sepsala Barbora Orságová

Třetí adventní neděle - 12. prosince 2021 - stříbrná

Tato neděle se také nazývá stříbrná.

Večer po východu první hvězdy s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s úctou k nám samým. Pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

I zvyk který nás provází nedělí a zejména celým následujícím týdnem je zařízen tak, abychom byli sami se sebou - u sebe.

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

Naši předkové tento zvyk pečlivě dodržovali.
Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
Také si tento týden vyhlédnou stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby, vyráběly ozdoby ze zbytků látek. Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického i jiného těsta.

Máme-li děti zapojíme je také dle věku. Mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček i kolem nohou stolu.

Společně tak vytvoříme každý tok trochu jinou vánoční výzdobu stolu i stromečku.

Pro zajímavost v liturgii má tato neděle barvu růžovou, pokud máte liturgické barvy na věnci, zapaluje se růžová svíce.

Zdroj: Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Sepsala Barbora Orságová

Mikulášská obchůzka 5. prosince a Svatý Mikuláš 6. prosince

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince, je ve znamení víry v bohatství a chodí Mikuláš, čert a anděl. Všechny tři postavy mají nezastupitelnou funkci.

Mikuláš představuje štědrost a dobro, anděl pravdu a čert odnáší děti, které zlobí a nemají úctu k dospělým, do pekla. Mikuláš se ptá anděla jestli byly děti opravdu hodné a odměňuje sladkostmi a ovocem pouze ty, které jsou slušné, mají úctu k rodičům a věří v dobro. Čert naopak zlobí a straší děti, které nemají před ničím respekt a bere je do pekla (do pytle). Ale když zlobivé děti slíbí, že budou celý rok hodné, tak dostanou uhlí a brambory a odměnou jim je, že je čert neodnese a hlavně že jim je odpuštěno.

Během dne při čekání na večer se děti mohou naučit modlitbičku pro anděla.

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

Z historie:
Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“.
Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je víře a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perníky. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů vyrobené ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl splétaný z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem.

Mnohem více o podstatě toho svátku a celé České tradici se dozvíte v knize Naše tradice od L. Paterko.
Jak to vypadalo v dobách minulých se zase dozvíte v knize od K. Skopové - Vánoční svátky o století zpátky a Rok na vsi a V. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje

Kdyby si někdo chtěl počíst o svatém Mikuláši jako světci, zde je jeho životopis: http://catholica.cz/?id=4836.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře
sepsala Barbora Orságová

Druhá adventní neděle – 5. prosince 2021 - zvaná bronzová

Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd.
U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se o ní dlouho povídat nebo číst.

Pokud ovšem chceme zůstat sami, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu 9 druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu je myšlenkami u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den. Cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele a širší rodinu. Pilné hospodyňky mohou upéct 12 druhů a každý druh zasvětit jednomu z měsíců.

Víte, že cukroví by se mělo jíst až na Boží hod Vánoční? Je to také proto, že v adventu a na štědrý den bychom se neměli přejíst.

Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době určitě všechny potěší dopis nebo pohled ve schránce.

Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům :) .

Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zapalujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť i ty špatné jsou užitečné, protože nám dávají zkušenost.

Zároveň nezapomínáme, že nesmíme předbíhat a ještě celý týden po první adventní neděli je přidělen zdobení příbytku a rozjímání nad naším vztahem k rodině a národu.



Dárky pod stromeček

Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam, kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály, jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale především se musí líbit tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že dárek se nestane zapomenutým pracholapem.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím, že dárek vyrobíme, nás zároveň vyjadřuje.

Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst kapitolu v knize Naše tradice od paní Paterko.

Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od paní Kamily Skopové, obsahující i staré recepty.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice, přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
sepsala Barbora Orságová

Svatá Barbora – 4. prosince

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat, je krásný a něžný.

Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky.
Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede ještě blíže k očekávání a my sledujeme jestli větvičky vykvetou či nikoliv a tím naplňujeme podstatu adventu.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měly vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

Tyto obchůzky, které dnes jsou spíš vyjímečné, byly nejoblíbenější v 19.století. Dochovaly se nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamenalo to, že se zadá.

A jen tak pro zajímavost:
Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře a barborkách..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica
sepsala Barbora Orságová

Stručný přehled vánočních svátků

Napadlo mne sepsat stručný přehled vánočních tradičních dnů s velmi kratkým obsahem. Tak tady je:


Advent

28. listopadu - 1. neděle andventní železná - v neděli a následující týden se zdobí a doklízí se příbytek, svíce se zapaluje za domov a národ

4. prosince - Sv. Barbora - muži jdou pro barborky - větvičky třesně a věnují je ženám, obchůzka Barborek

5. prosince - Mikulášská obchůzka a 2. neděle adventní bronzová - dělá se rodinný oběd se širší rodinnou, pokud se nemůžeme s rodinnou setkat a udělat oběd, pečeme cukroví. Celý následující týden pak věnujeme pečení cukroví, hospodáři tento týden píší a posílají vánoční přání, také je to dle tradice nejvhodnější čas pro výběr vánočních dárků, právě proto že jsme dobře naladěni na rodinu a blízké. Zapalujeme svíci za rodinnu a přátele.

12. prosince - 3. neděle adventní stříbrná - jsme sami u sebe, vytváříme ozdoby na štědrovečerní stůl a vánoční stromeček, případně dotváříme vánoční dárky či zdobíme perníčky. Zapalujeme svíci s úctou k nám samým.

19. prosince - 4. neděle adventní zlatá - oprášíme koledy, čas pro modlitby a rozjímání, pečeme poslední cukroví a děláme poslední přípravy na následnující tradiční dny

21. prosince - Zimní slunovrat - 2021 v 17:00h - dělá se jídlo střídmé bez masa

22. prosince - pečeme vánočku (štědrovnici)

23. prosice - obchůzka Lucií, vaříme rybí polévku, pokud nemáme porcovaného kapra, tak zabíjíme a porcujeme kapra, můžeme připravit bramborový salát


Doba vánoční

24. prosince - Štědrý den:
- ráno nesnídáme, snídají pouze malé děti.
- dopoledne muži s dětmi zdobí stromeček, ženy připravují oběd a některé pokrmy k večeři, připravíme též punč, který v noci jen ohřejeme, poklidíme co je třeba, nemělo by viset prádlo
- k obědu se podává jablečný štrůdl, nebo se drží půst; místy se podává hrachová kaše i jiné pokrmy, nikdy se nepodává maso a to ani u večeře
- ve tři hodiny odpoledne jdeme na procházku nebo odpočíváme
- po procházce prostíráme a smažíme rybu, chystáme večeři - čočku, kubu, rybí polévku a rybu se salátem
- slavnostní večeře může začít po vyjití první hvězdy, tedy po 16h, tehdy můžeme i rozsvítit světýlka, svíce a stromeček, nemáme se přejíst!
- následují dárky a zvyky a zpívání koled, pohádky
- před půlnocí vyrazíme do kostela nebo na noční procházku
- po půlnoční či procházce si dáme poprvé vánočku a punč

25. prosince - Boží hod vánoční - den odpočinku, nic nevaříme (dojídáme co se nesnědlo k večeři), nic neděláme, můžeme klidně zůstat v nedbalkách a koukat na pohádky nebo jít na procházku do přírody, podle tradice máme až teď jíst cukroví, neděláme návštěvy

26. prosince - Štěpána - den návštěv a předávání malých dárků, těm které jsme neviděli na štědrý den, k obědu se podává české slavnostní jídlo, kupříkladu svíčková na smetaně, v posledních letech je oblíbená kachna se zelím


Doba povánoční

31. prosince - Silvestr - oslava nového roku, neděláme předsevzetí

1. ledna - Nový rok - posnídáme vánočku uschovanou ze štědrého dne, ke slavnostnímu obědu s rodinou se podává čočka a uzené nebo čočka a ovar případně čočka a kyselá okurka, nemělo by viset prádlo, mělo by být čisto a uklizeno

6. ledna - Tři králové - tento den nebo 1. neděli po třech králích ulízíme veškerou vánoční výzdobu, protože začíná Masopust, právě tříkrálový den je nejvhodnější na učinění předsevzetí

Snad jsem na nic nezapomnela :)

První adventní neděle – 28. listopadu 2021 - zvaná železná

Celý tento den a následující týden se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme z velké části uklizeno, tak se do toho o první adventní neděli s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou vánoční výzdobu. Když to v neděli nestačíme, nevadí. Máme na zdobení a úklid celý následující týden.

Na domovní dveře zavěsíme věnec ze slámy, jež symbolizuje slunce a slunovrat. Ten můžeme přizdobit dle svého v barvách vánoc.

Na stůl položíme adventní věnec se čtyřmi svícemi.

I podoba adventního věnce je nám tradicí dána.
Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to symbolizuje věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř adventních nedělí a přicházejícího světla a tradičně se dávají do kříže jako jsou světové strany. Svíce v kříži měly i praktický význam. Dříve svíce nebyly tak tvrdé a mnohem snáze se rozehřívaly teplem, proto byly na věnci co nejdále od sebe.

Tradiční barvy českých vánoc a tedy i svící jsou: červená, tmavě zelená, bílá, fialová, růžová, zlatá a stříbrná. Každá z barev má svou symboliku, kterou krásně shrnula paní Paterko ve své knize Naše Tradice.
I barvy stuh volíme v těchto barvách.
Modrá, žlutá a ostře zelená (světle zelená) jsou barvy jara, patří k Velikonocům, oranžová a hnědá zas k podzimu a proto pro Vánoční zdobení nejsou příliš vhodné.

Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Můžeme použít ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořici, badyán, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky, i skleněné foukané ozdoby, jmelí nebo cokoliv co nás napadne a souvisí s vánocemi. Přírodniny si můžeme nastříkat zlatým nebo stříbrnným sprejem. Jak si ozdobíme svůj věnec je pouze a jen na nás a naší fantazii.

Svíce na adventním věnci se zapalují po vyjití první hvězdy, tedy večer.
Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost a zapalujeme ji s úctou k domovu a národu.

Další výzdoba příbytku je opět jen na nás, jak to kdo cítíme, jak se nám to líbí. Někomu stačí střídmé, jiný rád přeplácané, jak kdo má rád.

Vánoční stromeček se zdobí až na Štědrý den dopoledne a zdobí jej muž - hlava rodiny. Proč? To se dozvíte v článku o Štědrém dnu.

Můžeme už vytáhnout Betlém, ale zatím zcela bez postav. Ty přibývají postupně až do Štědrého dne a až tehdy se dává do Betléma svatá rodina, andělé a nakonec Ježíšek. Betlém se uklízí až koncem doby povánoční tedy o neděli po Třech králích. O Betlému bude samostatný článek.

Pro zajímavost:
Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Případně tři fialové a jedna růžová. Můžeme to vyřešit tak, že dáme bílé svíce a dolů na ně navážeme barevné mašličky, nebo se použijí různě barevné svíce.


Nenechejme si však týden jen tak uplynout, máme celý týden na to, abychom se zamysleli co pro nás znamená domov a národ, jaký k němu máme vztah, uvidíte co sami v sobě najdete. Další nedělí a týdnem se nám otevře další téma na rozjímání.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře + kniha Naše Tradice
sepsala Barbora Orságová

Vánoční svátky – Advent

Advent je velice důležitá součást Vánoc. Ostatně vánoční období se skládá ze tří částí - Adventu, Vánoc a doby povánoční. Bez dodržení Adventu se Vánoce stávají hektické, nervózní a vůbec si je neužijeme.
Necháme se snadněji pohltit shonem a stresem z toho, že nám něco chybí, něco nestíháme. Přitom česká tradice nás obdařila čtyřmi týdny, ve kterých najdeme čas na klidné prožití celých vánočních svátků.

Vánoce, tedy včetně adventu a doby povánoční, trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat a pokud budeme každý rok poctiví a trpěliví, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc. Z mé zkušenosti je třeba být trpělivý i několikery vánoce, než si vše zažijeme a ne vše se na poprvé povede, ale rozhodně to stojí za to.

Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je časem očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, Ježíška, vítězství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování, a období střídmosti. Právě střídmost v jídle i radovánkách nám pomáhá být sami u sebe a v rozjímání.
Adventní období přímo vybízí učit se práci s časem a k práci na sobě samých.

Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Půst se ani tak netýkal masa, i když maso se jedlo velice málo, jako spíše radovánek. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se ale nesly ve střídmém duchu. Jinak lidé trávili čas doma se svou rodinou a chystali se na Vánoce. Proto je také v Adventu tolik obchůzek a tradic k setkávaní (sv. Barbora, sv.Mikuláš, sv. Ondřej, sv. Lucie).

Nemusíme tedy nejíst maso a dělat očistnou kůru, jak je tomu před Velikonocemi, ale střídmostí a lehkostí bychom se měli řídit a kupříkladu se nepřejídat. Maso se však nejí celý Štědrý den, proto je k večeři ryba (symbol pokory a postní pokrm).

Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem.
Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

V neposlední řadě adventem začíná nový rok tradic. Vánocemi rok tradic nekončí, ale začíná.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní k tomu Štědrému. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček. Používají se do dnes i velice staré "adventní kalendáře" a to adventní svíce - vysoká svíce označená 24 číslicemi a každý večer se svíce zapálí a když číslo odhoří, tak se zhasí.
Na téma papírových adventních kalendářu můžete otevřít článek zde: https://cesketradice.cz/adventni-kalendar-je-tu-uz-vice-nez-160-let/ .


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko– přednášky a semináře + kniha Naše tradice
internetové stránky www.ceske-tradice.cz
sepsala Barbora Orságová

25. listopad - Svatá Kateřina

Na svatou Kateřinu se koná úplně poslední posvícení a poslední tzv. kateřinské tancovačky a zábavy. Ty měly na starosti ženy a byly to ženy jež si vybíraly s kým budou tancovat.

Svatou Kateřinou, nám počíná předadventní čas. Je to poslední chvíle, jež bychom měli věnovat velkému gruntu, abychom důkladně vyčistili byt či dům a mohli na první adventní neděli v uklizeném a vyčištěném domě od všeho špatného zapálit první svíci na adventním věnci a celý advent rozjímat a v klidu se věnovat tradičním úkonům a zvykům a pořádek a řád již jen udržovat.

Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne.
Umyjeme okna, vypereme záclony a závěsy, naleštíme nábytek i zevnitř, přerovnáme skříně, umyjeme lustry, oprášíme obrazy, vymeteme všechny pavučiny, vydrhneme podlahu. Pokud máme celoplošné koberce necháme je aspon jednou za pár let vyčistit a pokud ty solitérní pěkně je venku vyprášíme plácačkou nebo je odneseme do čistírny. Také se drátkují a voskují parkety. A nesmíme zapomenout vydrhnout od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a přivítat Ježíška.

Tento úklid se nedělá jen proto, aby bylo všechno hezké a čisté, ale také, abychom pročistili i sami sebe a vzduch kolem sebe. Rozhýbeme síly v domě, které ležely a tím rozproudíme dech domova a pocítíme odměnu za dobře vykonanou práci.

To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a v klidu si jej užili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné tradiční práce, ke kterým již velký úklid nepatří..

Adventní půst letos začíná první adventní nedělí 28. listopadu 2021

Poslední předadventní neděli věnuje naše rodina společné výrobě adventních věnců. Sjedou se k nám téměř všechny ženy z rodiny a společně tvoříme každá ten svůj. Je to krásná příležitost se setkat a pohovořit.

O starých zvycích na svatou Kateřinu se dozvíte zde: https://cesketradice.cz/sv-katerina-zvyky-a-obyceje/

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky cesketradice.cz
sepsala Barbora Orságová

Svatý Martin – 11. listopadu

Posvícení na svatého Martina patří mezi nejznámější v České zemi. Všechna posvícení se začnou slavit v den, kdy má světec svátek a o nejbližší následující neděli se udělá posvícenská hostina. Letos nám svatý Martin vyšel na čtvrtek a slavit budeme tedy až v neděli 14. listopadu.

Martinské posvícení se koná nejen tam kde je kostel nebo kaple zasvěcená sv. Martinu, ale i po celé naší zemi, protože patří mezi poslední posvícení před adventním půstem a žádný z našich předků si nenechal ujít tučnou husičku a martinské veselení.

K martinskému posvícení neodmyslitelně patří pečená martinská husa a martinské rohlíčky, kterým se taktéž říká rohy či podkovy sv. Martina. A pro zajímavost o „tučnú hus“ žádali žáci již v 15.století.

Husa je vždy pečená, buď nadívaná nádivkou nebo jablky. U nás se vycpává jablky s hřebíčkem a badyánem.
Husa se podává k obědu společně se zelím a různými knedlíky. My děláme nejraději bramborové, ovšem podávají se i houskouvé, špekové, bosáky nebo chlupaté kendlíky.

Její porcování u stolu dříve podléhalo zvyklosti - kupříkladu křídlo dala hospodyně čeledínovi, aby celý rok „lítal“ a nezahálel.


Proč se peče právě husa má své opodstatnění.

Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil a v den jeho památky pykají za svoje provinění na pekáči.

Pečení hus právě na Martina má i praktickou stránku. Husy jsou ideálně tučné a vykrmené a mají před nastávající zimou to nejkvalitnější prachové peří, ze kterého jsou ty nejlepší polštáře, peřiny a duchny a nejlépe se škubou. Z dlouhých brk se vyrábí mašlovačky.

Martinské rohlíky se pečou zahnuté a plněné. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Tak když pekla rohlíky, dala do jednoho jed. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem zahnula. Když je pak upekla, byly všechny zahnuté.
Jiná legenda říká, že jsou to proměněné podkovy koně sv. Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

Českým zvykem je, že děvče upeče velký martinský rohlík plněný povidly či mákem a obdaruje jím svého milého, tento zvyk drží i hospodyně a obdarovávají hospodáře.

Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla čeleď obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem.

Také se ale říká: „Radost Martina je hus a džbán vína!“
K tomuto dni patří i Martinské víno. Jedná se o mladé víno, první, které se může ochutnat po vinobraní. Do té doby víno zraje a říkává, se že kdo jej dříve ochutná, tomu se víno nepovede. Na svatého Marina tedy 11. 11. se víno může ochutnat až v 11:11 a pak popíjet jak je libo, nejlépe k huse nebo jiným pochoutkám.

V místě kde je kostelík zasvěcen svatému Martinu, se ráno může konat Martinská pouť, také se tento den dělaly první velké jarmarky a dobytčí a výroční trhy. Každopádně ve všech krajích se chodí ráno do kostela na Martinskou mši. Ke svatému Martinu také nesměli chybět koledníci, jedna dochovaná koleda je zmíněna níže.

Dříve se drželo posvícení přesně na svatého Martina a nejbližší následující neděli se pak říkalo hrubé hody.

Na svatého biskupa Martina
milý hospodář a jeho družina
husy jedí, víno k tomu pijíce
štědrého Martina chválíce
páni, žáci a kněží se radují
neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají
a u jiných pánův se zjednávají.
(Selská pranostika z roku 1710)

A teď něco k těm výše zmiňovaným úředním úkonům:

Den svatého Martina byl tradiční čas, kdy čeleď opouštěla sjednanou jednoroční službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu s hospodářem stávajícím. (Měli to naši předci ale zařízené, že? Všichni se museli snažit, aby měli dobrou pověst a byli pilní, neboť jinak by si museli hledat jiné místo, na druhou stranu hospodář si musel pilné čeládky hledět, jinak by mu utekla jinam).

Toho dne se velmi slavilo. Existují četné záznamy o rozpustilostech i výtržnostech, prováděných „martiníky“. V řádu města Prahy, vydaném císaře Rudolfem II. roku 1598, se píše: „Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali“.

Ke dni svatého Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, které obec najímala a platila. Zvláště osoba pastýře se pečlivě zvažovala, protože to musel být muž zkušený, vždyť se mu svěřoval všechen obecní dobytek. Zároveň se od něj požadovalo, aby uměl léčit, někdy iY| trochu čarovat, musel se vyznat v počasí a řadě dalších věcí. Za svou službu dostával pastýř obvykle ubytování v obecní chalupě - pastoušce. Kromě toho měl sjednánu mzdu, kterou dostával v penězích i naturáliích, náleželo mu několik strychů obilí, pár věrtelů hrachu a později i brambory. Měl povoleno držet si vlastní kravku na mléko, pro niž dostával píci, či do správy obecní louku, stejně jako k vyživování obecního býka a kance na plemenitbu. Od hospodářů dostával předem dohodnutou odměnu, za každý pasený kus, poplatek za připouštění a měl povoleny koledy (obchůzky po vsi).

S přijetím pastýře se spojovala oslava, která se nazývala Bejkova svatba či Martinská sýpka. Bylo obvykle povinností pastýře vystrojit pro hospodáře a radnici hostinu s pečenou husou a pivem. Pokud hospodáři přijali pozvání, bylo to dobré znamení, protože pastýř mohl téměř s jistotou počítat, že s ním smlouvu obnoví i pro další rok. Jinde se hostina připravovala tak, že každý z hospodářů nasypal pastýři dohodnutou míru obilí. Tomu to aktu se neříkalo jinak než Sypání. Protože však byli sedláci furianti, přidal každý něco nad míru, aby sousedům ukázal, že mu na troše nezáleží. Tak se nasypalo mnohem více, než náleželo pastýři. Jeho díl se pečlivě odměřil a ze zbytku se udělala hostina.
Jinde pastýř zabil vepře, nadělal jitrnic a jelit, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, hajný taktéž. Na hostinu mohl přijít každý, kdo Sypal, akorát si musel přinést vlastní lžíci, vidli a nůž.

K tomuto dni patřila i koleda a koledníci. Již ze 14. století je dochována česky psaná martinská koleda, s níž chodili koledovat nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

Zde jedna kterou zaznamenal pan Zíbrt ve svých spisech:
Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku. Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:

1. Svatého Martina
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná
beze všeho statku
vesele s čeládku.
Tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus jí, vino pie,
beze všeho smutku.

2. Ale my školníci,
podobní pacholíci,
malí i velicí,
v škole když sedíme,
vesele zpieváme,
nebť nás nutie veselé,
toho netajíme.

3. Protož dnes vesele
v dobré ščedré voli,
vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali,
abychom dar vzali,
bychom dusnost chudoby
tudy zapudili.

4. Račtež darovati,
majíc na paměti
svatého štědroty,
abychom v radosti
podle vašie cnosti
tučnú hús upečenu
mohli s vámi jiesti.

5. Ale vy bratří milí,
mějtež na paměti
svatého ščedrotu
Martina rytieře
nynie v této mieře:
nechcete-li husi dáti,
dajte dva penieze.

6. Ač nás darujete,
odplatu vezmete
v království nebeském,
s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na veky s anjeli
amen zpievajíce.

Protože každá rodina má svůj osvědčený recept na nejlepší husu, zde pouze recepis na martinské rohlíky. Budeme rádi když se o své recepty s námi podělíte. My připravujeme pomalu pečenou husu nadívanou jablky s hřebíčkem a badyánem, kořeněnou kmínem a solí.

Recepis na martinské rohlíčky:

1/2 kg polohrubé bílé mouky
6 dkg cukru
sůl
citrónová kůra
1/3 l mléka
2 dkg droždí
14 dkg vlahého másla
4 žloutky
tuk na potření plechu
1 vejce
vanilkový cukr

na nádivku povidla nebo mák

Do mísy prosejeme nahřátou mouku s cukrem a solí a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Zaděláme vzešlým kváskem z jedné třetiny mléka, droždí, části cukru a mouky. Přidáme vlahé máslo a žloutky. Vypracujeme hustší těsto a necháme zkynout. Na vále rozválíme těsto na tlustší placku, ze které krájíme trojhránky. Do každého dáme trochu nádivky a pečlivě svineme v rohlíky. Do nádivky je dobré přidat trošku rumu. Klademe na pomaštěný plech ve tvaru podkov. Povrch ovlažíme rozšlehaným vejcem a necháme ještě asi 20 minut kynout. Pak je upečeme v předehřáté troubě do zlatova a horké sypeme vanilkovým cukrem.

Doporučuji udělat si vlastní vanilkový cukr smícháním vanilkového lusku - vyjmeme semínka - a cukru ve sklenici a i s luskem necháme provonět alespoň dva dny, ideálně však týden a déle.

Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky ceske-tradice.cz
Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka + kuchařka M.D. Rettigová
Sepsala Barbora Orságová

Po dušičkovém období nám nastává čas posledních posvícení a příprav na Advent

Vřele doporučuji hodpodyňkám nechť si naplánují velký úklid tak, aby jim nezasahoval do krásného klidného období adventního očekávání.

První adventní neděli máme letos již 28. listopadu 2021.

Neboť jak víme, na 1. adventní neděli má být již naklizeno, abychom měli čas a klid na adventní náladu, zdobení, zvyky a úkony a nezdržovali se velkým smýčením a mytím oken.

Zároveň nás zanedlouho čeká jedno z největších a nejoslavovanějších posvícení v naší zemi. Budeme péct martinskou husu a rohlíčky. Svatého Martina je 11. listopadu, ale martinské posvícení se většinou odehrává v neděli po svatém Martinu, aby byl na husičku, rohlíčky a následné trávení klid....

Dušičky (Památka zemřelých) - 2. listopadu

2. listopadu slavíme Památku zemřelých nebo-li dušičky.

Ráno na dušičky se konají bohoslužby a světí se svíce. Stále se místy konají tiché slavnostní průvody na hřbitov, kde se lidé hromadně pomodlí a pak zdobí rodinné hroby květinami, věnci a svícemi.

I když nechodíme do kostela, navštívíme hrob našich předků a vzdáme jim úctu.
Řádně hrob očistíme. Položíme věnec a živou květinu jako vzpomínku na ně a na připomínku toho do jakého rodu patříme. Zapálíme svíci - světlo duši na onom světě.
Zavzpomínáme na zemřelé a můžeme připojit vlastní modlitbu. Víte, že modlitbu nevymyslela církev, ale je mnohem starší?

Když nemůžeme hřbitov navštívit, rozžehneme svíci za zemřelé blízké a naše předky doma a vzdáme jim tak úctu.
Pokud máme hrobů několik a do setmění bychom je nestihli obejít, využijeme k tomuto úkonu ještě předchozí den - svátek Všech svatých. Stále více se však přesouvá navštěvování hřbitovů na nejbližší předchozí víkend. To si pak 2. listopadu ještě zapálíme svíci doma.

Můžeme připravit veněc na hřbitov, pokud jsme to neudělali na Svátek všech svatých a zapojit děti.

Na dušičky se peče zvláštní pečivo "dušičky", podobně jako se na svátek všech svatých pečou "kosti svatých", děti toto pečení milují.

Je zadělávané mlékem, plněné povidly nebo mákem a mělo by mít kosočtverečný či čtverhranný tvar. Jedná se o těsto kynuté, místní zvyk však může velet i jiné. Recepis najdete na konci článku.
Tímto pečivem se dříve obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudáci. Dnes jimi můžeme podarovat příbuzné či sousedy, potřebné či třeba nějakého bezdomovce. Tradice vždy myslela i na nuzné, kteří neměli co jíst a je tímto zvykem protkán celý rok tradic. Vždy se darovalo pouze různé jídlo. Peníze se dávaly pouze za odměnu a vykonanou práci, zpěv, koledu a tak dále.

Protože tohoto dne prožíváme úkony spojené s uctěním předků, měla by se jej účastnit celá rodina. Je to dobrá příležitost na vzpomínání na blízké. Naskýtají se nám vzácné chvíle k vyslechnutí prababiček, pratetiček a jiných nejstarších členů rodiny o tom jak co bylo. Tímto nasloucháním si můžeme ucelit obraz o našich předcích a prohlédnout si stará alba a vědět, kdo jaký byl a co si v životě nesl za břímě, či radost. Vězte, že je tradicí znát šest generací svých předků nejen jmény. Važme si času stráveným s našimi nejstaršími. Nevíme, jestli příští dušičky za ně nebudeme zapalovat svíce.

Na večer rozžehneme svíce v okně podobně jako na svátek Všech svatých. Svíce symbolizují zažehnání věčné temnoty a ochranu.

Na dušičky po setmění nejlépe zůstaneme doma, neboť se propojují dva světy, svět živých a zemřelých. Neměli bychom chodit na hřbitov, do lesa a na podobná místa.

Doma si pak naši předci u světla svící vyprávěli různé dušičkové povídání. Těch příběhů bylo spousta, zde jeden příběh od Pelhřimova:

„Věřilo se, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc tu noc svítil tak jasně a milá kmotra si myslela, že je již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle usadila do lavice a sklopila oči. Po chvilce se rozhlédla kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že jsou to sousedé po smrti. V tom jí šťouchla nedávno zemřelá tetička ze sousedství a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, po té co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.“(z www.ceske-tradice.cz)

„Na dušičky pamatujme,
z očistce jim pomáhejme,
budou na nás vzpomínat,
až my budem umírat..
V dušičkový večer
rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše
při nich za dušičky.
Poslední již svíce
zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo,
nikdo nevzpomíná.“


I u nás se lidé oblékali na dušičky do kostýmů a obcházeli ves zpívajíce a říkajíce říkadla za koledu. V kostýmech nesměla chybět smrtka, kašpárek s bičem a další typické české postavy. Činilo se tak v horách a podhůří, masky měly svéráznou českou formu a nosili je jen dospělí. Konkrétně se tato obchůzka držela v Podkrkonoší a na Šumavě a již na začátku 20. století témeř vymizela. Do dnes je obchůzka strašidelných masek zachována v Jeseníku a možná i v jiných oblastech o kterých ještě nevím - když tak mi napište :).

A i u nás se dlabala zelenina jako lampy - řepy, tuříny, dýně. Jako dokument tohoto zvyku máme krásné dva obrazy Jožo Úprky z konce 19. století z moravského Slovácka. Zobrazují dýně jako olejové lapmy pouze s otvorem nahoru, a často se o dušičkách se místo oleje používalo máslo. Jeden z obrazů najdete zde ve fotkách.

Máslo naši předkové o dušičkách stloukali, přepustili a po setmení s ním svítili. Věřilo se, že máslo duším v očisti pomáhá proti bolesti a že když duše přijde, může si s ním rány pomazat. Také duším svých zemřelích nechávali na talířku pečivo mléko nebo kus večeře. Tyto zvyky jsou zaznamenány ještě v 19. století.



Něco z historie:

Úctu a vděčnost svým předkům projevovali lidé od nejstarších dob. V těch dobách, za Keltů a Slovanů, se to činilo venku u velkého ohně za přítomnosti všech členů rodiny a konala se slavnostní večeře, kde se prostíralo i pro zemřelé předky. Chceteli se dozvědět více o ketské a slovanské oslavě tohoto času, najdete je v předchozím článku k Halloweenu.

Výroční vzpomínka spojená s velkou veřejnou slavností se objevila v roce 998 ve francouzském reformním klášteře v Cluny, kde ji ustanovila církev. Je to defakto první písemný záznam o křesťanském pojetí Dušiček. Od 11. do 13. století se církevní svátek rozšířil do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v Římě a postupně se dostal i do české země. Každá země si však do tohoto svátku propsala svoje tradice a zvyky, mnohem starší než církevní svátek a tak každá země má svátek všech svatých a dušičky jiné.

Od roku 1915, kdy v první světové válce zemřelo tolik lidí, mají kněží povoleno tento den sloužit za zemřelé i tři mše.

V českém prostředí však tato vzpomínková slavnost není jedinou. Také v květnu se vzpomínalo na zesnulé při svátku, který se konal okolo 13. května.


Recepis na Dušičky:

1/2 kg polohrubé mouky
špetka soli
8 dkg cukru
citrónová kůra
3 dkg čerstvého droždí
1/4 l dobrého mléka
4 žloutky
10 dkg másla
asi 10 dkg másla na potření

Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Mouku zaděláme vzešlým kváskem z části cukru, mouky, droždí a vlahého mléka. Vykynutý kvásek přilijeme k mouce. Zpracujeme vláčné těsto a necháme zkynout. Vykynuté těsto rozdělíme, vyválíme plát, vykrajujeme rádlem či nožem čtverce či kosočtverce do páru. Na jeden z nich dáme povidla či makovou náplň, přiklopíme druhou stranou a znovu vykrojíme podobně jako u koblih. Klademe na pomaštěný plech nebo pečící papír. Na plechu hojně pomastíme máslem a v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
internetové stránky ceske-tradice.cz
Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka
sepsala Barbora Orságová

Svátek Všech svatých - 1. listopadu

Na svátek Všech svatých vzpomeneme na zemřelé jež vstoupili na nebesa jako svatí a blažení nebo chcete-li osvícení. Můžeme navštívit místní sochu či pomníček a ozdobit jej květinami a zažehnout svíci.

Pečeme tradiční pečivo ve tvaru kostí tzv. kosti svatých. Dělají ze sladkého nebo slaného kynutého těsta. Tvarují se do zkřížených hnátů nebo jednotlivých kostiček.

Po setmění již ven nechodíme a zapálíme bílou svíci za svaté, všechny duše jež dosáhli nebes a umístíme ji do okna. Můžeme zapálit i více svící a mohou hořet celý den.

Můžeme si tento den připravit vzpomínkový věnec našim předkům. Zdobení se meze nekladou, většinou se používá stálozelené chvojí a různé přírodní přízdoby a živé květy. Základ lze sehnat v květinářství a chcetele-li i stuhu s nápisem "vzpomínáme", tak ji dostanete tamtéž. Zajímavostí může být, že narozdíl od adventního věnce, kde se používá jako základ chvojí smrkové, borové či jedlové, se na dušičkový věnec často používají větvičky thújí nebo jejich kombinace s chvojím.

Do zdobení venečků můžeme zapojit děti a vysvětlit jim proč, co právě činíme a moc je tato činnost baví a baví je velice i pečení kostí.


Recepisů na kosti svatých je mnoho a v každém kraji je trochu jiný. Vybrala jsem dva, ale budu ráda když se podělíte o jiné z vašeho kraje.

Recept na sladké kosti:

1/2 kg polohrubé mouky
špetka soli
8 dkg cukru
citrónová kůra
3 dkg čerstvého droždí
1/4 l dobrého mléka
4 žloutky
10 dkg másla
asi 10 dkg másla na potření

Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Mouku zaděláme vzešlým kváskem z části cukru, mouky, droždí a vlahého mléka. Vykynutý kvásek přilijeme k mouce. Zpracujeme vláčné těsto a necháme zkynout. Z vykynutého těsta tvarujeme kosti a klademe na pomaštěný plech nebo na pečící papír. Na plechu hojně pomastíme máslem a v předehřáté troubě pečeme do zlatova.


Recept na slané kosti:

necelý 1/4 l mléka
2 dkg čerstvého droždí
2 kostky cukru (2 lžičky)
1/2 kg polohrubé mouky
sůl
3 žloutky
5 dkg cukru
10 dkg másla
tuk na potření plechu
bílky na potření pečiva

Z poloviny mléka, droždí , cukru a trošky mouky uděláme kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí, přidáme kvásek a v mléce rozmíchané žloutky. Zpracujeme hustší těsto, až se tvoří puchýře. Pak těsto rozválíme na tenkou placku, pokryjeme lístky másla , složíme do tvaru obálky, pak na tři díly do sebe a vyválíme. Toto překládání opakujeme asi třikrát. Necháme chvíli odpočinout a tvarujeme zkřížené hnáty či samostatné kostičky. Klademe na pomaštěný plech nebo pečící papír, pomažeme bílky a necháme 1/2 hodiny kynout, pak v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

Tento recept jsem po vyzkoušení trochu upravila: Nedávala jsem do něj cukr krom dvou kostek na kvásek, naopak jsem dala 10g soli. A další poznatek, po zakomponování másla do těsta a dalším rozvalování se začlo trhat. Těsto jsem dala alespoň na hodinu do lednice, nakynulo i v lednici. Pak šlo válet bez problémů i překládat. Výdledek je výtečný.

2. listopadu si upečeme dušičky - kynuté těsto plněné povidly.

Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka
sepsala Barbora Orságová

Po oslavě vzniku První republiky nás čeká Svátek všech svatých a Dušičky.


Již tradičně si dovolím menší vsuvku, tentokrát přepsaný článek o Halloweenu a jeho předchůdcích.


All Hallows' Eve neboli zkráceně Halloween se slaví, jak již sám název napovídá, 31. října v předvečer Svátku všech svatých a jedná se o anglosaský svátek. Vznikl z pohanských - keltských zvyků severu britských ostrovů.

Původní keltský svátek se jmenoval Samhain, slavil se právě 31. října. Byl velice důležitý protože dělil období slunce (úrody, života) od období tmy (zimy, smrti). Jeho oslava byla opravdu veliká a bujará, plná jídla a pití, tance a velkých ohňů a slavila se minimálně několik dní. Oslavovalo se božstvo slunce, které v tento den umíralo a čekalo na své znovuzrození a velmi se oslavovala také plodnost. Tento den a zejména tato noc byla vhodná pro věštby a vytyčování nové cesty. Dělaly se obětiny mrtvým předkům a také úklid. Lidé zhášeli ohně a po té je za soumraku (jinde se uvádí o půlnoci - možná místně to bylo různé) slavnostně zapalovali na důkaz obnovy. Keltové slavili svůj nový rok. Mimochodem začátek roku českých tradic je Advent a ne až Nový rok.
Není to jen nový rok ale také den, kdy se otevíraly brány Sidhe, tedy brány mezi naším světem a světem zemřelých. A tady právě asi nejvíce navázal Halloween a uchoval defakto keltské zvyky dodnes.

Podle bájí vycházeli na Halloween duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim lidé ubránili nebo spíše splynuli s nimi, nosili masky a převleky. Dnes malé děti nosí převleky kladných hrdinů a princezen, a dospívající a dospělí nosí masky duchů, kostlivců a jiných temných postav, ani dříve by lidé neoblékli malé děti jako duchy nebo kostlivce. Zároveň lidé uhasili všechny ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny, někdy pro posílení ochrany upalovali na hranici ty, které považovali za posedlé zlým duchem, což je pozůstatek inkvizic. Dnes už se nikdo neupaluje, ale zvyky trvají stále. Naopak se zapalovaly malé ohně před domem jako znamení pro duše svých zemřelých.

Asi největším symbolem Halloweenu je dutá dýně s otvory pro oči a ústa, jež zevnitř osvětluje svíce. Dýně se prý začaly vydlabávat až v Americe, původně se vydlabávaly lampy z tuřínu. Tato lampa má zahánět zlé duchy. Říká se jí „Jackova lucerna“. Jack byl velice zhýralý muž, a když si pro něj přišel ďábel, tak ho Jack obelstil. I přesto ale musí do skonání věků obcházet temnotou a svítit si svíčkou ukrytou ve vydlabaném tuřínu či dýni.

Halloween je tedy velmi starý svátek, který má svůj keltský původ v Irsku, Skotsku a Walesu, ale také jej hodně ovlivnil křesťanský svátek všech svatých, neboť Irsko je velmi katolická země. Odtud se pak dostal do Ameriky, kde velice zdomácněl a dalo by se říci, že Halloween, jak ho vnímáme a vídáme dnes, je americká verze, nikoli ta úplně původní.

Na našem území se ještě mezi Samhainem a Dušičkami slavil slovanský svátek znám jako den Návy. Slované tento den vnímali také jako dobu, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Slovanským zvykem na den Návy bylo prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavit za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu a aby našly dům svých příbuzných. Den Návy je nejvýznamnějším původním slovanským svátkem předků, nicméně tradicí a povinností živých bylo zvát své zemřelé předky nejen v tento den, nýbrž na každý svátek. Oslavy Návy byly také plné jídla a pití, ohně a bujarého veselí, ale nebyl to konec roku. Koncem slovanského roku byl Kračun - zimní slunovrat, slunce v den Návy zemřelo, aby se na Kračun mohlo zrodit. Oslavy těchto význačných svátků trvaly i několik týdnů a byly pro naše předky příležitostí se dobře najíst i napít a poveselit.

Pak do těchto starých zvyklostí vstoupilo křesťanství, které se snažilo pohanské zvyky a uctívání mnoha bohů vytlačit. U některých svátků byla postupně v čase přijata křesťanská doktrína zcela, u většiny se však praktikovaly i staré zvyklosti. Prakticky všechny svátky v roce dostaly křesťanský ekvivalent. Lidé si nenechali své tradice vzít a proto se vlastně původní tradice s novými sloučily a tím se některé dávné tradice zachovaly dodnes. Dostaly jinou formu, ale podstata zůstala stejná a tak se stejné svátky slaví v různých zemích rozdílně podle naturelu daného národa. V Irsku tak vznikl Halloween ze Samhainu a křeťanského vlivu a u nás tradice spojená se Svátkem všech svatých a Dušičkami, která v sobě stále ukrývá i staré slovanské zvyky.
Prvek propojujících se dvou světů, pojí všechny svátky v těchto dnech 31.října - 2. listopadu, přesto jsou každý jiný. Každá zem a národ má svou rázovitost a formu, která jej vystihuje a dokonale s ním souzní.

Mimochodem víte, že v určitých oblastech se na Dušičky nosily masky i u nás? Činilo se tak v horách, masky měly svéráznou českou formu a určitě mezi maskami nesměla chybět smrtka. Více o Dušičkách v příslušném článku.

Na závěr bych si dovolila ještě jednu poznámku k dětem.
Zejména ve školkách, kam chodí naše nejmenší ratolesti, se v posledních letech s oblibou vyhlašují halloweenské dny i týdny. Děti mají do školky přinést dýni a chodit i týden oblečené za strašidla nebo alespoň v černé barvě. Proti dlabání dýní není co namítat, viz výše, ale oblékat děti jako strašidla, duchy, ježibaby, kostry, čarodějnice a podobně není ani v Americe zvykem. Menší děti tam chodí přestrojené za princezny, superhrdiny a pohádkové postavy.
Pro zajímavost u nás připadá nošení kostýmů, maškar, masek na období bálů, tancovaček a plesů v poměrně dlouhém masopustním období.



Zdroj: Lidové tradice a moudrost
Přednášky a semináře Ladislava Paterko
Slovanský kruh - http://www.slovanskykruh.cz
zkušenosti přátel v různých státech Ameriky
internet
sepsala Barbora Orságová