• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý týden 11. dubna - 18. dubna 2022

    Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
    Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má přidělenou nějakou barvu.
    Velikonoce začínají Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí.

    Nesou se v duchu utrpení a zmrtvýchvstání, zároveň jsou plné ženství, plodnosti a života. Připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, stejně jako Velikonoce.
    Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru a to ženy i muži.

    Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu. Týden, který je vyhrazen velkému úklidu.
    Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se nebo naopak se v některé dny nesmí sázet, seká, hrabe. Připravují se nové šaty.
    Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny a tom si povíme později.

    V tomto týdnu na sobě nosíme něco bílého jako symbol světla a nového života.

    O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

    Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.


    Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:
    Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti.
    Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení. Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek.

    Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to krvavý rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je.
    Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
    * Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách. V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

    Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou často leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední.
    Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Květná neděle - 6. neděle postní - 10. dubna 2022

    Poslední postní neděle nám otevírá poslední postní týden a nazývá se Květná. V Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

    V tento den se světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Předpokládá se, že svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství a to jej převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná tradice uchovala.
    Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

    Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a uctíme úrodu a zemi.

    Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.

    Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou ustřihneme větvičky jívy - kočičky. Nezapomínáme přitom, že jívy jsou první potravou pro včelky.
    Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Určitě si ještě uděláme procházku kvetoucí, pomalu se zelenající přírodou a načrpáme sílu přicházejícího období.

    Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu, dáme na něj kočičky a prostřeme jej ještě střídmě.

    Kočičky s úctou zapíchnuté v kříž za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

    K obědu můžeme podávat zeleninovou polévku a zelené fazolky na smetaně s brambory. Jako dezert podáváme domácí vločkové nebo máslové sušenky upečené v sobotu.

    Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.


    A ještě něco starého lidového moudra:

    Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úrody.

    Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

    Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

    Také se tento den dříve vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

    Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

    Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh:
    Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

    Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Letos jsem nějak vynechala první jarní den, tak aspoň připomenutí.

    20. března máme první jarní den - jarní rovnodennost

    Tento důležitý den byl také velice oslavován, byl pro naše předky velmi důležitý - přišlo jaro a končila zima. Kolem tohoto data připadá smrtná neděle a vynášení Morany - zimy. Datum smrtné neděle je posuvný jako celé velikonoce a závisí na prvním jarním úplňku, loni nám vyšla prakticky přesně, letos až mnohem později. První jarní den závisí na postavení slunce.

    Tento den vyrazíme do přírody s přírodní nádobou a mlékem a nakrmíme bytosti. Misku ze dřeva, kůry či jiného do přírody patřícího materiálu naplníme mlékem a položíme ji na nerušené místo, poděkujeme všem bytostem, že tu pro nás jsou. Krmení bytostí zopakujeme ještě na Velký pátek.

    Letos připadl první jarní den na 20. března a jaro nám začne v 16 hodin a 33 minut.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Osení

    Nyní nastává ten správný čas na zasetí osení, pokud si jej chcete vypěstovat sami.

    Je poděkováním přírodě.

    Trvá mu přibližně 10 dní než vyklíčí a povyroste a proto jej sejeme aspoň 10 dní před modrým pondělím, aby nám na modré pondělí zdobilo stůl.

    Potřebujeme: ječmen, zem, květináč a misku.

    Do květináře dáme zem, asi 5-8cm, mírně ji přitlačíme a pečlivě posypeme semínky. Semínka by neměla být na sobě, aby neplesnivěla, pouze hustě vedle sebe. Zasypeme je vrstvou zeminy asi 1-2cm tlustou. Tu opět jemně přitlačíme.

    Celé dílo opatrně, ale pečlivě zalijeme.

    Dáme na světlé a teplé místo, tak nám bude osení rychle klíčit.

    Zem udržujeme stále vlhkou, aby nepřeschla, ale zároveň nepřelíváme - netvoříme bažinku - aby nám semínka neshnila.

    Abychom urychlili klíčení, dáme semena před výsadbou na jeden den do teplé vody - ne vařící! Tak nám osení dříve vyroste.
    Nebo můžeme klasicky připravený květináč umístit nad topení pod oknem, tak nám osení rychleji naklíčí a poroste. Bedlivě hlídáme aby nepřeschlo.

    Osení přijde na stůl již na Modré pondělí.

    Pozor na nekvalitní kupované substráty, obsahují plísně a velice rychle se taková sadba zaplísní.

    Přeji Vám úspěch v pěstování a krásné osení na velikonočním stole.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Smrtná neděle - 5. neděle postní - 3. dubna 2022

    Na tuto neděli platí přísný zákaz pít alkohol.

    Oběd by měl být střídmý a zároveň sytý, vhodná je bramborová polévka a bosáky s kysaným zelím a opraženou cibulkou. Místo dezertu můžeme vyrobit ovocný salát.

    V mnoha místech se podává hrachová kaše nebo pučálka místo bosáků.
    Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme jídlo mastit sádlem, ale rostlinnými oleji, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým a nemastíme moc.



    Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru.

    Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přináší a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.

    Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

    Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

    Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

    Mládenci a děvčata se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu - Moranu. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a pouchami a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Pouchy jsou vyfouklá vejce, na Moranu se používala bílá, méně i hnědá. Vyfouklá vejce symbolizují smrt (proto se na Velikonoce neobdarovává vyfouklými vejci, ale plnými symbolizujícími život). Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky. Oblečení se většinou sundávalo před "usmrcením" Smrtky.

    Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je v mnoha krajích sladká či slaná pučálka, objevuje se i hrachová kaše a jiné typicky postní střídmé pokrmy.

    Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají k tomuto určené písně nebo říkadla. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí. Před vhozením do vody, či pohřbením se smrtka zapálí.

    Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to ale pověra.

    Vynášení Morany je úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je třeba vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
    Je to poražený mladý napučený stromek nebo, když není zeleného stromku, smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami či kraslicemi. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

    Celé obřady se neobejdou bez slavnostního odění a také krásných slavnostních lidových krojů.

    Protože máme v republice poměrně dost vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé vesnice, jež ji souvisle dodržují, doporučuji vřele udělat si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Také můžeme navštívit některý ze skanzenů, kde se tyto oslavy udržují ve starém duchu.
    Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

    A ještě pár místních zvyklostí:
    Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
    Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Družebná neděle – 4. neděle postní - 27. března 2022

    Na tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas.

    Máme již polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou tučnou rybu a polévku s drožďovými knedlíčky. Stále nejíme maso.

    Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás.

    Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úctu naší zemi.
    Nebo můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží (většinou to byl tvaroh a povidla nebo tvaroh a mák).
    Vybereme si a upečeme pouze jeden druh sladkého pokrmu, abychom vyjádřili stále trvající půst.

    Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína (1-2dcl), či jedno pivo (0,5l).
    Pálenec je pečený máčený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

    Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

    Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se. Tento zvyk je velice pěkný a zaslouží si praktikovat.

    Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

    Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

    Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

    Středopostní proto, že tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

    Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

    Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme :)..

    Recept na koláče je stejný jako u černé neděle. Recept na jablečný závin neboli štrůdl je v každé rodině jiný - rodinný, osvědčený. Podělte se s námi o dobré recepty nebo mám napsat ten náš? :)

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 20. března 2022

    Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám. Jak jsem již zmiňovala v článku "Doba postní..." modlitba je stará jako lidstvo samo a církev ji pouze použila. Jak jinak bychom vyjadřovali svá přání?

    Za uzdravení ostatních nemocných se modlíme v jinou neděli.

    K obědu se tradičně může uvařit pórková polévka a šlejšky v opražené strouhance - bramborové šišky a celerový salát.

    Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že kýchnutí čistí hlavu.
    „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Říká se, že toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Žádný záznam jsem o tom zatím nenašla. Dnes už uslyšíte tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a i díky tomuto sousloví lépe dojdeme k tomu proč jsme kýchli.

    Naši předci se za své zdraví modlili o kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější a dělali spoustu zvyků, které vznikly z dřívějších rituálů na zdraví.

    Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
    Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
    Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
    A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovaly kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale sama nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí :) .

    Víte že mor je české slovo označující epidemii?

    Recepis:

    Bramborové šlejšky

    3/4 kg vařených brambor
    10g soli
    2 vejce
    2 lžíce octa
    100g krupice
    podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky
    na obalení 120g strouhanky
    rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

    Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

    Strouhanku je možno přisladit medem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

    Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou - domácí povidla si můžeme udělat na podzim bez cukru.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    J. Břízová - Nová kuchařka
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pražná neděle - druhá neděle postní - 13. března 2022

    Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražmo. Pražmo jsou máčená a pražená nedozrálá nebo klíčená obilná zrna vetšinou ječná nebo žitná. Z pražma po té připravuje polévka jménem praženka.

    Tradičně se k obědu připravuje praženka nebo oukrop a šoulet, tedy česneková polévka a zapékaný hrách a kroupy s česnekem. K tomu jako desert podáváme jablkový kompot.

    Můžeme připravit pražmo. Namočíme žito přes noc a po té zcedíme, propláchneme je a vylijeme vodu a necháme v lehce pootevřené sklenici naklíčit. Proplachujeme 1-2x denně vodou. Zrna můžeme klíčit i přímo ve studené vodě, ale musíme 2x denně měnit vodu, aby nezahnila. Máčíme či klíčíme 2-3dny i déle. Po té žito necháme okapat a opražíme na pánvi a solíme, můžeme opepřit. Pražíme na sucho nebo na oleji. Je to výborné. Lze takto připtavit i jiná obilná zrna, třeba pšenici.

    K večeři si můžeme dát rybu, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.

    Na pražnou neděli se muži scházeli v hospodě a rokovali o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírali obchod či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti si dali panáka režné, která se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu obilí, úrodě a zemi.

    Úctu zemi by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni užíváme plody země.

    A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, se sešly v některé chalupě a daly si panáka rosolky nebo likéru. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový.
    Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly i trnkové. Rosolka však dostala název od rosnatky, úplně původní rosolka se totiž připravovala právě z rosnatky okrouhlolisté - masožravé rostliny. Tehdy se u nás vyskytovala bežně, dnes je velmi ohrožena.

    Neměli bychom se však opít, neboť je půst a střídmost proto popijeme pouze symbolicky. Opít se v tento den nevyplácí.

    I když si v o neděli můžeme dát panáka alkoholu, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso (obsahuje jiné bílkoviny a lépe stravitelná než maso).

    Takže rokujme, ale počněme rokovati včas, ať se dobře vyspíme na pondělní práci...

    Na Brtnicku se této neděli říkalo černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla.
    Také by měli být do této neděle vymeteny všechny komíny.

    Recepisy:

    Oukrop (česneková polévka)

    1,2l zeleninového vývaru nebo vody
    8 stroužků česneku
    25-50 g krup
    1 lžička majoránky
    2 bobkové listy (nemusí být)
    1 lžíce oleje
    sůl
    pepř

    2-3 krajíce žitného chleba a 1 lžíce másla nebo oleje na krutony

    Na oleji orestujeme kroupy, a po té krátce česnek bud pokrájený na plátky nebo prolisovaný. Zalijeme vývarem nebo vodou, osolíme, opepříme, přidáme koření a vaříme do změknutí krup.

    Chléb na krutony pokrájíme na kostičky a osmahneme na tuku do zlatova.

    Kroupy můžeme použít vařené z přípravy na šoulet, pak polévku vaříme cca 15minut.

    Česnek můžeme přidat až téměř na konec utřený nebo prolisovaný.

    Mimo půst použijeme místo oleje sádlo, můžeme přidat i osmahnutou slaninu na kostičky.


    Šoulet

    250 g hrachu
    200 g krup
    2 ks cibule
    2 stroužky česneku
    4 lžíce oleje
    majoránka
    mletý černý pepř
    sůl
    tuk na vymazání

    Hrách propláchneme a namočíme ho asi na 4 hodiny do studené vody. Vyměníme vodu, uvaříme doměkka a scedíme. Kroupy hodně propláchneme, vsypeme do většího množství osolené vody a také je uvaříme doměkka. Kroupy občas promícháme, protože mají tendenci se chytat na dno hrnce. Uvařené kroupy scedíme, zchladíme studenou vodou a necháme okapat.

    Mezitím očistíme cibuli a česnek. Česnek prolisujeme a cibuli nakrájíme nadrobno. Na pánvi rozpálíme olej a cibuli pomaleji osmažíme dozlatova.

    Kroupy promícháme s hrachem, přidáme česnek, podle chuti směs osolíme, opepříme, přidáme majoránku a smaženou cibulku. Mimo půst můžeme místo oleje použít sádlo nebo špek.

    Pekáček vymažeme máslem nebo olejem, rozetřeme do něj směs a zapečeme v horké troubě. Přibližně 190 °C do zlatova.


    Rychlý jablkový kompot z čerstvých jablek

    oloupaná a na 1/4 pokrájená jablka
    skořice
    hřebíček
    voda
    trocha cukru nebo medu nebo syrupu ke slazení (dobrý je třeba rýžový, čekankový)

    Vložíme jablka do hrnce a zalijeme vodou tak akorát.

    Vložíme koření v celku a osladíme, vaříme asi 10minut do poloměkka, můžeme dochutit citronovou šťávou.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Ježek Brtnický - povídání o vsi
    Vařeni.cz - upravený recept
    Roman Vaněk - upravený recept na česnekačku
    Rodinná kuchařka
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Černá neděle - 6. března 2022 - první neděle postní

    První neděli postní se říká černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později) dle kraje.

    Tento den tradice velela dospělým ženám se obléknout do černého smutečního šatu. Vyjádří se tím úcta k tomuto dni a celému půstu. V dnešní době již nemusíme oblékat smuteční šaty, ale zvolíme vlastní způsob projevu vážnosti.

    Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v usebrání a rozjímání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

    Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Je to pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet předem aspoň dva dny. Voda se pravidelně mění (aspoň 2x za den) a tak by pučálka neměla nadýmat.
    Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se často lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej, neboť je půst a živočišné tuky nepoužíváme.
    Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná zejména dětem.
    Pokud někomu nevyhovuje pučálka, udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať už je to třeba polévka, či hrachová kaše. Můžeme použít různé druhy hrachu, i římský (cizrna).

    Černá neděle se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky nebo špaldy, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou se buď v sobotu večer, nebo o neděli.
    Osvědčený recepis na preclíky ale zatím nemám, zkusím letos z knihy Domácnosti našich babiček I od Aleny A. Gajduškové.

    V krajích kde se nepekly preclíky, kupříkladu na Jihlavsku, se pekly koláče mazané černým mazáním a to buď makovým nebo povidlovým. Recept najdete níže.

    S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky.
    Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek.
    Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

    Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

    A proč samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! :)

    Recepis na koláče:

    České koláče

    asi 1/4 l mléka
    30g droždí
    80g cukru
    500g hladké mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
    Nádivka: povidlová, maková

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.


    Recepis na preclíky:

    350g hladké mouky (špaldy)
    80g oleje
    200ml mléka i méně dle mouky
    2 špetky cukru
    10g droždí
    2 velké špetky soli
    vejce na potření
    mák na posypání

    Rozděláme kvásek z droždí, trochy vlahého mléka, cukru a trochy mouky. Zaděláme těsto a necháme zkynout. Válíme hady a tvoříme preclíčky, mažeme vejcem, posypeme mákem a pečeme do zlatova na 180°C.

    Dobrou chuť :)



    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Kuchařská kniha - J. Břízová
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Stručný přehled postních a velikonočních dnů pro rok 2022:

    Popeleční středa
    2. března - zahájení půstu, tradičně se peče žitný chléb

    Pytlový čtvrtek
    3. března - ač již půstu dojídají se potraviny zbylé od masopustního úterý

    Černá neděle
    6. března - první neděle postní, vaří se pučálka či jiný pokrm z hrachu, mohou se péct koláče s černým mazáním nebo slané preclíky

    Pražná neděle
    13. března - druhá neděle postní, vaří se oukrop (česneková polévka s kroupami) a šoulet (hrách a kroupy zapečený s česnekem), můžeme doplnit o jablkový kompot. Můžeme připravit pražmo nebo praženku, muži mohou jít rokovat s ostatními muži a popít panáka režné či jiné pálenky z obilí, ženy mohou popít panáka rosolky, můžeme však dál držet očistný půst a alkohol opět vynechat.

    Kýchavá neděle
    20. března - třetí neděle postní, vaří se kupříkladu pórková polévka a bramborové šišky sypané strouhankou k nim celerový salát, provádíme motlibu za uzdravení (nás samých)

    20. března - první jarní den - krmíme bytosti mlékem

    Družebná neděle
    27. března - čtvrtá neděle postní, můžeme si dobřát lehký aperitiv, vaří se tučnější jídlo třeba polévka s drožďovýmim knedlíčky, ryba s bramborem a jablkový závin, družíme se s rodinou či s přáteli u společného oběda a sdílíme s nimi své zkušenosti z půstu a povídáme

    Smrtná neděle
    3. dubna - pátá neděle postní, vaříme bramborovou polévku, bosáky s kysaným zelím a cibulkou a ovocný salát, vynáší se Morana (Smrt), poslední termín setí osení (lépe však 10 dní před květnou nedělí)

    Květná neděle
    10. dubna - šestá a poslední neděle postní, vaříme zeleninovou polévku, fazolky na smetaně s bramborem a vločkové či máslové sušenky (ideálně doma připravené), učiníme procházku do přírody, světí se kočičky a vkládají se v kříž, zdobí se s nimi nedělní stůl, z tradice si ženy obléknou něco nového

    Svatý týden:
    Modré pondělí - 11.4. - zdobíme stůl zvrostlým zeleným osením a ozdobíme jej, dáváme úctu nebi a počasí, děkujeme za život

    Šedivé úterý - 12.4. - hospodyňky poklízí a připravují vše potřebné na pečení a barvení vajec, děkujeme za smrt

    Škaredá středa - 13.4. - den, kdybychom se neměli mračit, budeme naslouchat a pozorovat

    Zelený čtvrtek - 14.4. - vaříme zelené pokrmy, oslavuje život, sílu, jídlo, člověka, odlétají zvony do Říma, myjeme se ráno studenou vodou, pečeme jidáše s medem na pátek, slavnostní večeře - večeříme rybu a chléb, popijeme vodu jako přípitek a na závěr sklenku červeného vína

    Velký pátek - 15.4. - přísnější půst, neryjeme a nepřesazujeme květiny, krmíme bytosti mlékem, k obědu pojíme jidáše pečené o zeleném čtvrtku a bramboračku, provádíme modlitbu za uzdravení bližních (i planety Země), pečeme mazance (ale nejí se!), k večeři brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo s tvarohem a cibulkou

    Bílá sobota - 16.4. - poslední den půstu - ráno se omyjeme ve studené vodě, vaříme slavnostní oběd, nudle s mákem, nebo flelky s houbami, oblékneme si bílé šaty, pánové bílou košili, u oběda zapálíme bílou svíci, jdeme ven uctít vodu a nabrat si do nádoby živou vodu z pramene/studánky, večer se provádí rituál svěcení ohně

    Velikonoční neděle - 17.4. - ráno se snídá svěcený mazanec, pečeme velikonočního beránka, vaříme bohatý oběd - skopové se špenátem a pokrmy s bylinkami, vaječné pokrmy, učiníme jarní výzdobu, muži splétají pomlázky, ženy barví kraslice, pečeme velikonoční nádivku na pondělí

    Velikonoční pondělí - 18.4. - červené - den nejslavnější z velikonoc, den radosti, muži i ženy se krásně ustrojí, muži a chlapci jdou na koledu s pomlázkou, ženy a dívky rozdávají vajíčka a pentle, pomlázka končí ve 12:00, k obědu je velikonoční nádivka, nezapomene na boží milosti, velikonoční kynutý věnec a mandlový mazanec

    Toto je pouze stručný výtah, více se dozvíte později v jednotlivých článcích, krásný půst a velikonoce.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu
    aneb proč v 21. století držet tradiční půst

    Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

    Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nepočítá se jako postní den. I tak se ale o postních nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
    Neznamená to ale, že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, to bychom tělu moc radosti neudělali.

    Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou méně sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. Takto půst také mnohem rychleji uteče.

    Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

    Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat, střádá je, strádá a my pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů, dává nám prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

    Jak to udělat?
    Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
    Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Ideálně omezíme nebo vynecháme cukr, omezíme tuk, velké množství soli a umělé potraviny s éčky.

    Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba se v rámci půstu nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, tělo ji jinak zpracovcává, je zdraví prospěšná, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

    Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh, farmářské sýry,...) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují neuvěřitelné množství soli a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.

    Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je z husta vyhnaná uměle, obsahuje málo vitamínů a "sluníčka", naopak obsahuje mnoho dusičnanů a je nepřiměřeně drahá. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálné česká, takže převážně kořenová zelenina, zelí. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná kvašená zelenina (na internetu najdete pod pojmem pickles), která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách. Pokud nemáme moznožt skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a obsahuje více vitamínů.

    Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží už více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme a dávejme přednost jablíčkům.

    Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která naopak zatěžují organismus.

    Jíme hodně luštěnin, vlákniny a snažíme se vynechat bílou mouku.

    Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a chemické látky, můžeme ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Krom mouky celozrnné se zaměříme na mouku špaldovou a žitnou. Celožitný (100% žitný) chléb je o půstu dobrá volba. Žito obsahuje minimálně lepku a nezatěžuje tak střeva. Můžete si jej upéct doma a tím i ušetřit.

    Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, jednou za čas však nevadí.

    Pokud jsme již v půstu zběhlí, můžeme se vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže obsahuje bohužel těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme v půstu italskou, dobře propranou ve vodě. v Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže. Místo rýže vaříme bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká rýže.

    Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo, polévky, žitný chléb a kysané zelí.

    Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

    Našemu tělu můžeme také poskytnout ostropestřec - bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť.

    Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy se mohou vypít až 4 litry vody.
    Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně černého či zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

    Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou, špaldovou a žitnou a pijme vodu a bylinky.

    Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.

    Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

    I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vychání kofeinu, cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu.
    Pro člověka, který drží půst poprvé bude chybět i maso, ale zvyknete si a budete se cítit lehčeji a tělo nabere nové síly.

    Je na každém z nás které potraviny vynechá. Pokud tento půst bude váš první, doporučuji vynechat jen maso a alkohol.


    Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
    Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku nebo kaši a večer vařené zelí s chlebem.
    Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

    A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

    Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
    Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
    Když už jsme u modlitby - víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

    V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.

    Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, ducha, těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

    Půst je čas, ve kterém se můžeme ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

    Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, internetu a i četbě knih s příbehěm a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

    Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Jedno bez druhého prostě nejde.

    Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40 dní odříkání od jejich kil nepomůže, je to však dobrá metoda jak začít, když nasloucháme svému tělu a ne mysli, která v nás honí chutě. O velikonocích pak přidáme do jídelníčku maso a mladou zeleninu.

    Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

    Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

    Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budete mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.

    Půst je obrovská příležitost se něco nového naučit.



    Něco málo historie:
    O půstu se nesměli zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.

    U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.

    V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“ zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

    Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
    Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

    V mnoha rodinách se kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

    Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Jinde se hrnce a rendlíky velice důkladně myli a drbali. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

    Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

    Jak už jsem se zmínila, aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.

    Krásný a příjemný půst.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pytlový čtvrtek – 3. března 2022

    Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

    Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
    Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

    Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

    Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Popeleční středa - 2. března 2022

    Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

    Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu. Letos jej máme obzvláště dlouhý.

    Letos je to 2. březen, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

    V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.

    Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol, omezuje se cukr a kofein. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo rybou. Rybu totiž půst nepovažuje za maso a v půstu se jíst může. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.


    Popeleční středa, den popelce.

    Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se nazývá popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to podobně i naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.

    Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
    Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

    Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.


    Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
    Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
    Půst není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho, nepřejídáme se.
    Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. Přímo k půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

    A ještě pár lidových zvyků:

    Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

    Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

    Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

    Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní úterý –1. úbřezna 2022

    Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě řečeného fašank nebo také ostatky, jinde karneval.
    Je to právě ten den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční, nikoli pracovní. V dnešní době se pochůzky maškar přesouvají spíše na sobotu nebo neděli.

    Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje sama a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
    Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto toto typicky české plněné smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

    Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem nebo kobyla, jinde moučný nebo matka či šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se ale maškary s muzikanty zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku nebo kolečko. Ve městech se zastavení nedělají a většinou se dělá průvod na náměstí nebo k hospodě, kde se pak tančí a veselí.
    Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti často neměl pevné stanovy. Maškary v tento den mohou opravdu téměř cokoliv. Nadruhou stranu každá maškara má přesná pravidla co dělá a jaký má v průvodu úkol a v některých místech má pravidla i průvod a vše je spjato se symbolikou, na níž je každá ves hrda.
    Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
    V tento den se také často sehrávalo masopustní divadlo.

    Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

    Masky s průvodem nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní lidé krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (je pár obcí v naší krásné zemi, kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát a hospodský zavře.

    V mnoha krajích se před půlnocí dělá obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojí i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělá se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdyby se nemělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí jde na 40dní do komory. Tento zvyk se drží do dnes a je velice krásný.

    O půlnoci totiž začíná první postní den – Popeleční středa.


    Recepis - masopustní úterý

    Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

    Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

    Domácí koblihy jednoduché

    30g másla
    30g cukru popřípadě medu
    3 žloutky
    asi 1/3 mléka
    30g droždí
    500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
    špetka soli
    citrónová kůra
    2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

    Na náplň asi 200g zavařeniny
    Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Nejlepší jsou ale na sádle.

    Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
    Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
    Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
    Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 1,5-2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
    Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
    Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
    Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

    Šťastné počínání a dobrou chuť.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    Kuchařka - Břízová
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní pondělí –28. února 2022

    V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

    Na mnoha místech se v pondělí odpoledne pořádá tzv. mužovský bál. Je to tancovačka pouze pro ženaté a vdané, svobodní do tance nesmí. Ti se vyřádili v neděli a teď se mohou jen dívat.
    Je to velice praktické, krom toho, že manželé mají prostor pro tanec, protože o neděli dávají přednost mladým, má to i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši vědí, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní neděle - taneční – 27. února 2022

    Po tučném čtvrtku následuje pátek a sobota plná příprav na slavnou neděli. Nakládá se maso na neděli, škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje na nedělní a pondělní zábavu a připravují se masky a kroje na masopustní úterý - poslední masopustní den. Dříve se od neděle do úterý nechodilo do práce.


    Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.

    K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

    Této neděli se také říká taneční, a to proto, že již po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

    I my dnes bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

    Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
    Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

    Krásný masopust!


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Tučný čtvrtek - 24. února 2022

    Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

    Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
    Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi za to, že jeho život nebyl marný.
    K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

    A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového co snese a pak si dá šlofíka.

    Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

    V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka.

    V některých krajích se přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

    Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..


    Recepis - tučný čtvrtek

    Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

    Bramborové knedlíky z horkých brambor

    3/4 kg vařených brambor
    10g soli
    50g krupice
    250g hrubé mouky
    1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

    Brambory uvaříme a ještě teplé je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a když vychladnou tak aby se vejce nesrazilo, spojíme s vejcem.
    Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
    Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší vaříme asi 13min, pokud větší cca na 15min.
    Jestli je knedlík dobře uvařený, zjistíme rozkrojením v půli.

    -> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
    -> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)

    Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
    Ladislava Paterko - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu (sbírka zvyků cca před 100 lety)..
    Rodinná kuchařka
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    GIOMIKY: moc děkuji
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    DIABOLUS: Ať jsi v pořádku.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: pro příští rok to musím přepsat, letos ležím v horečkách a nedávám to :(
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam