Stručný přehled postních a velikonočních dnů pro rok 2023:

Popeleční středa
22. února - zahájení půstu, tradičně se peče žitný chléb

Pytlový čtvrtek
23. února - ač již půstu dojídají se potraviny zbylé od masopustu

Černá neděle
26. února - první neděle postní, vaří se pučálka či jiný pokrm z hrachu, mohou se péct koláče s černým mazáním nebo slané preclíky

Pražná neděle
5. března - druhá neděle postní, vaří se oukrop (česneková polévka s kroupami) a šoulet (hrách a kroupy zapečený s česnekem), můžeme doplnit o jablkový kompot. Můžeme připravit pražmo nebo praženku, muži mohou jít rokovat s ostatními muži a popít panáka režné či jiné pálenky z obilí, ženy mohou popít panáka rosolky, můžeme však dál držet očistný půst a alkohol opět vynechat

Kýchavá neděle
12. března - třetí neděle postní, vaří se kupříkladu pórková polévka a bramborové šišky sypané strouhankou k nim celerový salát, provádíme motlibu za uzdravení (nás samých)

Družebná neděle
19. března - čtvrtá neděle postní, můžeme si dobřát lehký aperitiv, vaří se tučnější jídlo třeba polévka s drožďovýmim knedlíčky, ryba s bramborem a jablkový závin, družíme se s rodinou či s přáteli u společného oběda a sdílíme s nimi své zkušenosti z půstu a povídáme

První jarní den
20. března - krmíne bytosti mlékem

Smrtná neděle
26. března - pátá neděle postní, vaříme bramborovou polévku, bosáky s kysaným zelím a cibulkou a ovocný salát, vynáší se Morana (Smrt), poslední termín setí osení (lépe však 10 dní před květnou nedělí)

Květná neděle
2. dubna - šestá a poslední neděle postní, vaříme zeleninovou polévku, fazolky na smetaně s bramborem a vločkové či máslové sušenky (ideálně doma připravené), učiníme procházku do přírody, světí se kočičky, zdobí se s nimi nedělní stůl, z tradice si ženy obléknou něco nového

Svatý týden:
Modré pondělí - 3.4. - zdobíme stůl zvrostlým zeleným osením a ozdobíme jej, dáváme úctu nebi a počasí, děkujeme za život

Šedivé úterý - 4.4. - hospodyňky poklízí a připravují vše potřebné na pečení a barvení vajec, děkujeme za smrt

Škaredá středa - 5.4. - den, kdybychom se neměli mračit, budeme naslouchat a pozorovat

Zelený čtvrtek - 6.4. - vaříme zelené pokrmy, oslavuje život, sílu, jídlo, člověka, odlétají zvony do Říma, myjeme se ráno studenou vodou, pečeme jidáše s medem na pátek, uspořádáme slavnostní večeři - večeříme rybu a chléb, popijeme vodu jako přípitek a na závěr sklenku červeného vína

Velký pátek - 7.4. - přísnější půst, neryjeme a nepřesazujeme květiny, krmíme bytosti mlékem, k obědu pojíme jidáše pečené o zeleném čtvrtku a bramboračku, odpoledne provádíme modlitbu za uzdravení bližních (i planety Země), pečeme mazance (ale nejí se!), k večeři připravíme kupříkladu brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo s tvarohem a cibulkou

Bílá sobota - 8.4. - poslední den půstu - ráno se omyjeme ve studené vodě, vaříme slavnostní oběd, nudle s mákem, nebo flelky s houbami, oblékneme si bílé šaty, pánové bílou košili, u oběda zapálíme bílou svíci, jdeme ven uctít vodu a nabrat si do nádoby živou vodu z pramene/studánky, večer se provádí rituál svěcení ohně

Velikonoční neděle - 9.4. - ráno se snídá svěcený mazanec, pečeme velikonočního beránka, vaříme bohatý oběd - skopové se špenátem a pokrmy s bylinkami, vaječné pokrmy, učiníme jarní výzdobu, muži splétají pomlázky, ženy barví kraslice, pečeme velikonoční nádivku na pondělí

Velikonoční pondělí - 10.4. - červené - den nejslavnější z velikonoc, den radosti, muži i ženy se krásně ustrojí, muži a chlapci jdou na koledu s pomlázkou, ženy a dívky rozdávají vajíčka a pentle, pomlázka končí ve 12:00, k obědu je mnohde velikonoční nádivka, mohou se připravovat boží milosti, velikonoční kynutý věnec a mandlový mazanec

Toto je pouze stručný výtah, více se dozvíte později v jednotlivých článcích, krásný půst a velikonoce.

Pytlový čtvrtek – 23. února 2023

Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Popeleční středa - 22. února 2023

Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu.

Letos je to 22. únor, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy - můžeme se najíst do syta jen jednou za den.

Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol, omezuje se cukr a kofein. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo lehkou rybou. Rybu totiž půst nepovažuje za maso a v půstu se jíst může. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.


Popeleční středa, den popelce.

Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se nazývá popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to podobně i naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.

Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.


Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
Postní období není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho, nepřejídáme se.
Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. Přímo k půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

A ještě pár lidových zvyků:

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...


Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Masopustní úterý – 21. února 2023

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě řečeného fašank nebo také ostatky, jinde karneval.
Je to právě ten den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční, nikoli pracovní. V dnešní době se pochůzky maškar přesouvají spíše na sobotu nebo neděli.

Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje sama a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto toto typicky české plněné smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem nebo kobyla, jinde moučný nebo matka či šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se ale maškary s muzikanty zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku nebo kolečko. Ve městech se zastavení nedělají a většinou se dělá průvod na náměstí nebo k hospodě, kde se pak tančí a veselí.
Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti často neměl pevné stanovy. Maškary v tento den mohou opravdu téměř cokoliv. Nadruhou stranu každá maškara má přesná pravidla co dělá a jaký má v průvodu úkol a v některých místech má pravidla i průvod a vše je spjato se symbolikou, na níž je každá ves hrda.
Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
V tento den se také často sehrávalo masopustní divadlo.

Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

Masky s průvodem nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní lidé krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (je pár obcí v naší krásné zemi, kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát a hospodský zavře.

V mnoha krajích se před půlnocí dělá obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojí i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělá se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdyby se nemělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí jde na 40dní do komory. Tento zvyk se drží do dnes a je velice krásný.

O půlnoci totiž začíná první postní den – Popeleční středa.


Recepis - masopustní úterý

Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

Domácí koblihy jednoduché

30g másla
30g cukru popřípadě medu
3 žloutky
asi 1/3 mléka
30g droždí
500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
špetka soli
citrónová kůra
2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

Na náplň asi 200g zavařeniny
Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Nejlepší jsou ale na sádle.

Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 1,5-2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

Šťastné počínání a dobrou chuť.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
Kuchařka - Břízová

sepsala Barbora Orságová

Masopustní pondělí –20. února 2023

V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

Na mnoha místech se v pondělí odpoledne pořádá tzv. mužovský bál. Je to tancovačka pouze pro ženaté a vdané, svobodní do tance nesmí. Ti se vyřádili v neděli a teď se mohou jen dívat.
Je to velice praktické, krom toho, že manželé mají prostor pro tanec, protože o neděli dávají přednost mladým, má to i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši vědí, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Masopustní neděle - taneční – 19. února 2023

Po tučném čtvrtku následuje pátek a sobota plná příprav na slavnou neděli. Nakládá se maso na neděli, škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje na nedělní a pondělní zábavu a připravují se masky a maškary na masopustní úterý - poslední masopustní den. Dříve se od neděle do úterý nechodilo do práce.


Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.

K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

Této neděli se také říká taneční, a to proto, že již po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my dnes bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Krásný masopust!


Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Tučný čtvrtek - 16. února 2023

Tučný či tlustý čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi za to, že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka s knedlíkem.

V některých krajích se přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický. Je třeba tak toto připravovati již v týdnu nebo víkend předešlý.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..


Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.


Bramborové knedlíky z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě teplé je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a když vychladnou tak aby se vejce nesrazilo, spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší vaříme asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvařený, zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)
-> lze je připravit i z brambor předem vařených ve slupce, jen je třeba je najemno ustrouhat

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme. My máme nejraději pomalu pečené na kmíně a česneku.

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Paterko - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu (sbírka zvyků cca před 100 lety)..
Rodinná kuchařka

sepsala Barbora Orságová

Svatý Valentýn – 14. února


Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentina k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě.


Dnešní podobu svatému Valentýnu dal defakto americký papírník, jehož podnik počal upadat za vlivu silné konkurence a on měl geniální nápad - papírové Valentinky, přáníčka zamilovaných. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal a posílání krásných barevných Valentinek se stalo obrovsky populární a rozšířil se tak do celého světa. Postupem času vzniklo to, co vídáme zejména v obchodech dnes. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již tolik neujaly a tak je nemáme v povědomí.


V naší krásné české kotlině jsou zmínky o oslavě svatého Vantýna již za vlády Karla IV., avšak zvyk to byl pouze místní, většinou tam, kde bylo místo spojeno nějakým způsobem se svatým Valentýnem. Mnohem známější a všemi místy v zemi oslavovaný byl totiž svatý Řehoř, jež se slavil 12. února a oslavy jeho dnes prakticky vymyzely.

Oslavy svatého Valentina u nás měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje, kde se slavil ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem ve své mužské podstatě a rytířskosti a všichni k sobě mají být slušní, milí a galatní. Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě slušní.

A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti, vlídnosti i lásky.

Ženy se v teto den čančaly, aby podtrhly svoji ženskost a muži nechtěli být pozadu a taktéž se pěkně strojili. Lidé si brávali nejlepší šaty, chodili na procházky a zamilovaní se obdarovávali zejména hubičkami.
Mnohde, pokud ještě nebyl půst, který je posuvný, se dělaly tancovačky nebo plesy ve jménu zamilovaných a sv. Valentýna.

Neodmyslitelně poslední století i k českému sv. Valentýnu patří květiny.
Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

Za dob Karla VI. se jistě zamilovaní neobdarovávali květinami, pokud nebyly vyrobené z rozličných materiálů. Nicméně vím, že ve 14. století často muži chtěli vyniknout v trubadúrství a skládali pro své dámy zamilované verše a písně.

Vzájemné odarovávání malými dárečky byl u nás v hlubší historii spíše místní zvyk.
Většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní a předávali si často perníčky.

I dnes se pouť pořádá a to třeba v Příboře nebo na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentina.
Letos bude pouť zamilovaných ke svatému Valentinu na Vyšehradě již tuto sobotu 11.2. 2023 a to od 10:00 do 16:30.


S přáním krásného Valentýna Přátelé českých tradic :)


Zdroj: Ladislava Paterko - přednášky a semináře
https://www.kudyznudy.cz/akce/pout-zamilovanych-ke-sv-valentinu-na-vysehrad

sepsala Barbora Orságová

Hromnice - 2. února

Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Jsou dnem pro první přivolání jara.

Přivolávání jara naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě na onen svět.

Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme všichni a všichni využíváme darů země.

Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.

Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata. Také se pomaličku blíží jarní 40ti denní půst.
Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
Pranostik je pro tento den povícero...

Na Hromnice uklidíme Betlém, pokud jsme to již neučinili o Třech králích.

A ještě pár starých zvyků od našich předků:

Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
Nemělo by se tančit - říkalo se, že člověk by pak zemřel bez světla.
Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/křtil nebo spíše světil pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).

V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost než Keltská. Oslavoval se oheň a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovaly malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je mimo jiné patronkou Irska a malé ohníčky před domem se v podobě svící přesunuly do domu.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

sepsala Barbora Orságová

Masopustní období - od Třech králů do 21. února 2023

Masopust začíná po vánocích, tedy po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 21. února, pro zajímavost - loni to bylo až 1. března. Na 22.února 2023 tedy vyšla Popeleční středa, první postní den v jarním 40ti denním půstu.

Masopust nebo postaru Masopusť je čas ještě před jarním půstem. Masopusť z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky nejí vůbec. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Je to období zabíjaček a hodování, plesů, bálů a zábavy. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata, aby do konce zimy zbylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovávalo maso delší dobu a déle se nekazilo.

Máme před koncem masopustu tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.

Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
Proto právě v tomto období veselosti máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples či bál.

Masopust je obdobím družení.

Takže si vyražte na ples či bál, připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.

Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých tradičních masopustních dnech (na úplném konci masopustu) a nezapomeňme se bavit a mít dobrou náladu...

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Zajímavé doplnění Třech králů ze stránek https://www.facebook.com/ceskezvyky

PŘEDVEČER TŘÍ KRÁLŮ, SVĚCENÍ VODY A KŘÍDY (5.1.)
Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, v chrámech se světila voda a křída. K těmto věcem si lidé přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli, dále světili síru, česnek a svíčky. Všechny tyto věci kromě svíček, používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby. Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště.
Po modlení nad svěcenou vodou si vzal sedlák trochu vody do džbánu a zhotovil si ze slámy štětičku. Vykropil celou světnici, půdu, sklep, spižírnu a chlév. Tím se stalo, že celé stavení bylo rázem zbaveno obtížného hmyzu a lidé v něm bydlící byli obrněni proti každému pokušení. Když se vše vykropilo, odešel hospodář na pole, které také pokropil a pomodlil se za hojnou úrodu. Štětičku zanechal na poli. Na Chodsku se žehnali svěcenou vodou každodenně, ráno i večer, když odcházejí z domova, když se dítě narodilo a též když zemřel někdo ve stavení. Také každý nový kus dobytka se pokropoval, podobně jako první fůra sena i obilí. Svěcený bobek byl dobrý na různá bolení.
Někde ostatní vodu svařili a uschovali pro rozličnou potřebu. Svěcenou vodu však nebylo zapotřebí svařovat, poněvadž podle lidové víry vydrží prý celých sedm let, aniž by ztrácela na chuti, nebo snad zahnívala. Kde býval hospodář příliš vzdálen od kostela, mohl si posvětit vodu sám. Tuto vodu musel načerpat přesně o půlnoci před Třemi králi a říkat příslušnou pobožnou průpověď, když ji přinášel do světnice.

Tři králové - 6. ledna

6. ledna se přicházejí poklonit tři králové Ježíškovi - Kašpar, Melichar a Baltazar. S nimi příchází i konec Vánoc.


Je to tedy důžežitý den pro hospodyňky a hosdpodáře - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí a tak by se měla poctivě sklidit veškerá vánoční výzdoba. Jen betlém má vyjjímku a může se nechat déle až do Hromnic. Konec vánoc nám otevírá další tadiční období - Masopust a do něj již vánoční výzdoba nepatří.

Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej odvést do kompostárny nebo věnovat do útulku pro zvířátka. Je třeba tam ale zavolat, jestli je chtějí. Pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojen, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček. U nás se stromek rozřeže a použije se jako chvojí na kytičky a zbytek se spálí.
Pálí se i adventní věnec.

Jediné co necháme z výzdoby až do dalších vánoc je jmelí. Bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři když Tříkrálový den vyjde na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu do roka zapomeneme.

Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.

A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř, také se používala k balzamování těl.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B+ a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B+ a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před zlými silami. Kadidlo a uhlík, svěcená voda, svěcená křída, tedy očista všemi živly a nápis zajistí ochranu a očistu domu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové také chodívali na koledu sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží očistit a ochránit.
Nicméně můžeme si maličko popoci sami. Kadidlo a myrhu i křídu můžeme sehnat v některých orientálních obchůdcích, či krámech s církevními potřebami a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.
Místy však chodí tříkrálová sbírka na charitu a tři králové jsou poženáni v kostele a nosí si svěcené křídy. Jen už je často musíte pozvat, protože v mnoha místech nechodí všude.

V hodně mětech se pořádají tříkrálové průvody.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten prý první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
Ráno na Tři krále se dívky omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití se svěcené tříkrálové vody prý chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B+) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

sepsala Barbora Orságová

Nový rok - 1. leden

Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože je Nový rok dnem svátečním, tak bychom jej měli prožít svátečně a dle krásné české tradice.

Ráno posnídáme Vánočku, kterou jsme si schovali ze Štědrého dne. Ti co neslaví Silvestra doma, si ji nezapomenou vzít s sebou, aby aspoň symbolicky byli s rodinou.

Na Nový rok celý den vládne krásná čistá jiskřivá nálada a abychom si ji řádně užili, měli bychom míti všude čisto a vyvětráno a na to máme ráno a dopoledne. Hospodyňka nezapomene, že stejně jako na Štědrý den nesmí viset prádlo a nepere se.

Ani tento den neděláme předsevzetí, to uděláme až po Třech králích (6. ledna).

Pěkně se oblékneme, abychom podpořili sváteční náladu.

Tradičně se dělá rodinný oběd.
K obědu se podává čočka s uzeným nebo ovarem, abychom měli hojnost celý rok. Čočka symbolizuje bohatství a hojnost, čuník hojnost a štěstí. Vegetariáni si k čočce dají pouze kyselou okurku. Můžeme doplnit o čočkovou polévku nebo jinou kromě drůbeží. Na Nový rok se nepodává peří - drůbež ani vejce, aby nám neulétlo štěstí a peníze od rodiny. Také se nepodávaly ryby, aby štěstí neuplavalo.

Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání s rodinou, můžeme oblažit tělo a jít na procházku.

Šťastný nový rok, plný lásky, tradic a víry v dobro :)

Zdroj: přednášky a semináře Laďka Paterko - kniha Naše tradice
sepsala Barbora Orságová

svatý Silvestr - 31. prosince

Na svatého Silvestra bychom měli chytnout radostnou a bláznivou náladu, tak nejlépe oslavíme příchod nového roku.

Tradice praví, že zásadně NEDĚLÁME novoroční předsevzetí! Nesplnění jeho by se obrátilo proti nám.
Předsevzetí učiníme nejdříve na Tři krále, kdy již máme čistou mysl a máme celý týden na to, abychom si předsevzetí dobře promysleli. Máme na to však čas až témeř do konce ledna.

Silvestr je od toho aby se slavilo, takže slavme, pijme, hodujme, o půlnoci na přípitek nezapomeňme a prskavku si zapalme. Pijme tak, abychom mohli v Nový rok (1.1.) hezky a bez bolehlavu prožít sváteční den. Smyslem Silvestra je si připít, ne se opít.

Zdroj:
Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice

sepsala Barbora Orságová

Na Štěpána - 26. prosinec

Den kdy se dávají drobné dárečky a chodí se po návštěvách.
Obdarováváme ty blízké, se kterými jsme nemohli být na Štědrý den.
Hospodyně obdarovává rodinu šupinou ze štědrovečerního kapra, jež umisťujeme do peněženky, aby v ní držely korunky.

Je to den obdarovávání.

Dříve to byl čas koledy, což plně souvisí s obdarováváním. Obdarovávalo se mincí nebo sladkostmi.

Je pocta obdarovat. Ten kdo na Štěpána upřímně s radostí obdaruje, má radost celý příští rok.

Nic nešijeme ani nevyšíváme, abychom si nerozpíchali vztahy.

Také se říká na Štěpána není pána. To proto, že vrchnost přijímala všechny kdo je přišel navštívit a i naopak. Byl to den, kdy se smazávaly staré dluhy a zášti.

Tradičně se jí něco z české kuchyně, docela se v posledním století na stolech v tento den zabydlela husa nebo kachna. My letos budeme mít svíčkovou. Nicméně ať již pojíme cokoliv, dbáme na to, abychom se nepřejedli a nepřepili, protože jen tak si dle tradice zajistíme zdraví na příští rok...

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

sepsala Barbora Orságová

Boží hod Vánoční - 25. prosinec

Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

Ráno můžeme posnídat vánočku.

Až tento den se má jíst dle tradice cukroví, protože na Štědrý den se nemáme přejíst a platí střídmost půstu.

Nepřijímáme žádné návštěvy a není vhodné ani na návštěvy chodit. Na to máme následující den.

K obědu si dáme zbylé jídlo od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

Můžeme jít na procházku nebo do kostela nebo si číst či v pyžamu koukat na pohádky pěkně zachumlaní v peřině. Je na každém jak bude odpočívat se svojí rodinou.

Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv..

Boží hod vánoční je určen k odpočinku po náročném Štědrém dnu, jakou zvolíme formu odpočinku je na kažném z nás.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha - Naše tradice

sepsala Barbora Orságová

Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici (včetně adventu), pocítí kouzlo vánoc.

Na Štědrý den je tradicí přesně dáno co má provádět žena a co muž. Není-li v rodině otec, zastoupí jej nejbližší muž v rodině.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne se nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme. Tento půst se netýká dětí, ty se později sami rozhodnou zdali chtějí vidět zlaté prasátko.

Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na Štědrý den, neboť je plněn jablky a ořechy a obojím vzdáme úctu českému národu a zemi. Jablka a ořechy proto dáme i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že nás živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdl nejí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. Jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice, prozradím jen že jej hledáme venku, ale přitom nemusíme odcházet z domova.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého Štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

V pravé poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese svou symboliku.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to první předkrm. Symbolizuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později, a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Kapr na černo se vaříval den předem, aby se omáčka z perníku a sušených švestek dobře rozležela. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.
Na štědrovečerní stůl ale nepatří maso, je totiž postní den a také proto se jí ryba a ne maso (ryba není z pohledu půstu považovaná za maso, jinak se tráví). Také je důležité se na Štědrý den nepřejíst, dodržujeme střídmost v jídle jako po celý advent. Kdo se na Štědrý den nepřejí, bude se těšit dobrému zdraví po celý rok.

Hospodyně také připraví domácí punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce zimní krajinou či městem.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku. Muž je hlavou rodiny, jejím živitelem a proto je mu dovoleno symbol bohatství a hojnosti v podobě vánočního stromku ozdobit. Vyjadřuje tím svoji štědrost a vztah k rodině, proto si svého díla váží a dává si na něm záležet. Tím, že dá na stromek řetěz, vzdává hold soudržnosti rodiny.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina znovu sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet, ale opravdu vše a ihned jak udeří třetí hodina se jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Šupinu z kapra dle tradice hospodyně rozdává až na Štěpána. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět, je symbolem čtryř živlů.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví na talířku a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka. Víte, že cukroví se má jíst až 25. prosince?

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.

Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme na toaletu před večeří.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam. Mimochodem modlitba není "výmyslem" křesťanství a církve. Modlitba nás jako lidstvo provází od počátku, jak jinak bychom vyjadřovali své tužby a přání?

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční, případně z procházky nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.

Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a ještě jsme nevěštili budoucnost.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání - vyplní se. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a už nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Paterko, kterou vřele doporučuji. Více z historie vánoc se dozvíte z knihy pana Zíbrta.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

sepsala Barbora Orságová

Měla jsem na fecabooku žádost o recept na naši vánočku, tak jej dávám i sem :)

Vánočka domácí

2dcl mléka
12dkg cukru
4dkg droždí
75dkg polohrubé mouky
18dkg másla
3 žloutky
10dkg hrozinek - spařené a dobře vykapané případně namočené v rumu
10dkg mandí - spařených a oloupaných
5g prášku do pečiva
citrónová kůra
1 rozšlehané vejce na potření

Rozděláme kvásek s 1 lžičkou cukru. Mouku prosejeme se solí do mísy. Máslo s cukrem a žloutky utřeme do pěny. Přidáme kvásek a po částech mouku s citrónovou kůrou a zbylé mléko. Vypracujeme tužší, ale vláčné těsto. Přemístíme je na vál, prohněteme je a necháme 2-3hodiny kynout.
Vykynuté těsto rozválíme, nasypeme mandle a hrozinky, zapracujeme. Rozdělíme si těsto nas pletení a pleteme 4, 3 a 2 prameny. Vánočku necháme 1/2 hodiny kynout, pak potřeme rošlehaným vejcem a posypeme mandlemi. Pečeme ji velmi zvolna v mírně předehřáté troubě asi 1 hodinu. Cca na 160-170°C, zhora můžeme položit pečící papír aby se zvrchu nepřipálila (v mé troubě vždy), na úplné dopočení jej můžeme sundat.

Rybí polévka, kapr a obchůzka Lucií - 23. prosinec

Den před Štědrým dnem, je poslední termín kdy zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování. Na konci článku naleznete pár příkladů. Dříve se tento den kapr i vařil. Dělal se na černo se švetkami a perníkem a musel se s kořením rozležet do druhého dne, tak byl nejlepší.

Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst až do večeře.

Pokud jsme to již neučinili, přichystáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.

V čase před Štědrým dnem chodívaly Lucie po staveních a trestali ty, jež neměli příbytek jako ze škatulky.

"Lucky" chodily mezi slunovrazem a 23. prosincem na večerní obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.
Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně nejpozději v předvečer Štědrého dne dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána (nikde jsem se zatím nedočetla ani mi nikdo nepověděl jak - jestli víte, napište mi a já doplním). Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek.

A jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá Gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.


A teď slíbené příklady na polévku a kapra:

Rybí polévka se tradičně připravuje den před štědrým dnem. Mám typ na rybí polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
Kapra vykucháme, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber - vyfiletujeme. Dříve jsem stahovala z kapra z kůže, teď již nekolik let připravujeme kapra bez kostí, viz níže. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru se zbytky masa uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou kořenovou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle a po té vložíme do polévky.

Tip z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem nebo menší pokličkou. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Mléko můžeme v polovině nakládání slít a dát nové, hlavně když kapr neplaval dlouho v čisté vodě. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme a můžeme obalovat. Již nemusíme solit, pokud jsme zvyklí solit spíše méně.

A poslední příklad - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: https://www.trebonskykapr.cz/kapr-bez-kosti-filetovani
Takto připravený kapr, musí mít kůži, neboť ta drží maso pohromadě po prořezání kostí. Při smažení se nám pak maso zase spojí teplem a je soudržné. Dnes také můžeme filety bez kostí koupit již připravené v obchodech chlazené a vakuované, vyrábí je Třeboňský kapr a Blatenská ryba.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
Severské listy - prosinec 2001
www.trebonskykapr.cz

sepsala Barbora Orságová

Pečení Vánočky - 22. prosinec

I pečení vánočky má svůj určený den a to je 22. prosince. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci. Bude-li někdo chtít, mohu ten náš zveřejnit.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby měla to správné kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.

Měla by být spletená z devíti pramenů: 4 základní, 3 prostřední a 2 na vrcholu.
Vše má svou silnou symboliku.
4 spletené symboluzují 4 živly, 4 roční období a 4 světové strany, 3 prostřední symboluzují svatou trojici, trojjedinost, 2 prameny na vrcholu pak dualitu tohoto světa. Vánočka jako celek má představovat řetěz jež symboluzuje pospolitost a soudržnost rodiny.

Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, kolik je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek své vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Já peču jednu větší na štědrovečerní stůl a několik malých.

Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám ta domácí do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice (ještě více se dozvíte v této knize)
sepsala Barbora Orságová