Čtvrtá adventní neděle – 22. prosince 2024 - zlatá

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli a zároveň den pečení vánočky, tak budeme dodržovat dva tradiční dny najednou.

Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátele, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, vyšší vedení a všechny jeho pomocníky.

Tuto adventní neděli také zveme Zlatou a na Zlatou neděli mají všichni obchodníci otevřeno aspoň dopoledne. Dávají nám příležitost pořídit vše potřebné na Štědrý den a svátky.

Je pravý čas na to, vyslat modlitbu díků.

I koledy vznikly jako oslavné a děkovné písně. A my si je nacvičíme, pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru.
Koledy, dle tradice, mohou poprvé zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do Tří králů. Vyjímku tvoří adventní koncerty a koledy s texty očekávání Ježíška či vánoční písně. Většina koled však oslavuje narození Ježíška a správně by tedy měly zaznít až na štědrý den a po něm.

Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední - čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.

V liturgii má barvu zlatou a na věnci se zapaluje i poslední zlatá svíce zvaná andělská.


K poslednímu adventnímu víkendu také patří Betlémské světlo - plamínek, dovezený z Betléma přes Vídeň až do naší země. Viz článek o Betlémském světle, letos se Betlémské světlo předává od 21. pronsice.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice, kde se dozvíte ještě více

UNUX: toho si vědoma nejsem :)

DIABOLUS: omlouvám se za chybu - vědomě, ne vědomně

Pečení Vánočky - 22. prosinec

I pečení vánočky má svůj určený den a to je 22. prosince. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby nesla kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.

Měla by být spletená z devíti pramenů: 4 základní, 3 prostřední a 2 na vrcholu.
Vše má svou silnou symboliku.
4 spletené symboluzují 4 živly, 4 roční období a 4 světové strany, 3 prostřední symboluzují svatou trojici, trojjedinost, 2 prameny na vrcholu pak dualitu tohoto světa. Vánočka jako celek má představovat řetěz jež symboluzuje pospolitost a soudržnost rodiny.

Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, kolik je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek své vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Já peču jednu větší na štědrovečerní stůl a několik malých.

Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám ta vlastnopručně upečená do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.

Recepis poměrně starý na vánočku:

Vánočka domácí

2dcl mléka
12dkg cukru
4dkg droždí
75dkg polohrubé mouky
18dkg másla
3 žloutky
10dkg hrozinek - spařené a dobře vykapané případně namočené v rumu
10dkg mandí - spařených a oloupaných
5g prášku do pečiva
citrónová kůra
1 rozšlehané vejce na potření

Rozděláme kvásek s 1 lžičkou cukru. Mouku prosejeme se solí do mísy. Máslo s cukrem a žloutky utřeme do pěny. Přidáme kvásek a po částech mouku s citrónovou kůrou a zbylé mléko. Vypracujeme tužší, ale vláčné těsto. Přemístíme je na vál, prohněteme je a necháme 2-3hodiny kynout.
Vykynuté těsto rozválíme, nasypeme mandle a hrozinky, zapracujeme. Rozdělíme si těsto nas pletení a pleteme 4, 3 a 2 prameny. Vánočku necháme 1/2 hodiny kynout, pak potřeme rošlehaným vejcem a posypeme mandlemi. Pečeme ji velmi zvolna v mírně předehřáté troubě asi 1 hodinu. Cca na 160-170°C, zhora můžeme položit pečící papír aby se zvrchu nepřipálila (v mé troubě vždy), na úplné dopočení jej můžeme sundat.

Loni jsem vyzkoušela vánočku ze slánku a byla moc dobrá.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice (ještě více se dozvíte v této knize)
Rodinná kuchařka
Archiv

sepsala Barbora Orságová

Zimní slunovrat - 21. prosince

Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet velmi dlouho.

Slunovrat nám připomíná slamněný veněc, jež nám visí na vchodových dvěřích již od první adventní neděle, symbol slunce. Slunce, které nabírá na síle a přebírá vládu nad tmou.

Obvykle Zimní slunovrat nastává 21. prosince, někdy však astrologicky vychází až do druhého dne, tedy 22. prosince. Naši předkové jej slavili 21. prosince, my můžeme dodržet tradici a střídmost v jídle oba dva dny, pokud tak vychází. Letos vyšel na 21.12.

Dost pravděpodobně se od slunovratu do Štědrého dne držel půst od masa. Na Štědrý den se maso nejí, je to den postní a smí se z masa pouze ryba a raci. Pokud dodržíme tradici štědrého dne vědomně, budeme jej vnímat jinak a možná se dotkneme kouzla vánoc.

Slunovrat letos nastává v sobotu 21. prosince 2024 v 10:19 hodin.

Zdroj:
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky astrologie

sepsala Barbora Orságová

Koledy

Víte, že koledy by měli zaznít až na Štědrý den?

Většina koled totiž oslavuje narození Ježíška, proto by měly zaznít až v den, kdy oslavujeme Ježíšovo narození a po něm. Advent, který je očekáváním, tak vlastně narušují.
V adventu si můžeme navodit náladu jinými vánočními písněmi, jež neoslavují narození Ježíška, je jich již bezpočet a každý rok přibývají další i v našem rodném jazyce. Je škoda, že se toto moc nedodržuje, zejména v obchodech.

Přeji Vám, ať si chytíte vánoční náladu a prožíváte klid a pohodu.

Barbora Orságová

Betlémské světlo - letos 21. prosince 2024

Pěkným poměrně novým zvykem je Betlémské světlo.

Světlo se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíšek a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách.

Na čtvrtou adventní sobotu a neděli je Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak do Štědrého dne bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… Prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Letos si můžete vyzvednout betlémské světlo v kostele od soboty 21. prosince 2024.

Přehled vlaků a časů:
Seznam vlaků 2024 - Betlémské světlo
https://www.betlemskesvetlo.cz/seznam-vlaku-2024/

Třetí adventní neděle - 15. prosince 2024 - stříbrná

Tato neděle se nazývá stříbrná.

Večer po východu první hvězdy si s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s radostí a úctou k nám samým. Pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

I zvyk který nás provází nedělí a zejména celým následujícím týdnem je zařízen tak, abychom byli sami se sebou - u sebe.

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

Naši předkové tento zvyk pečlivě dodržovali.
Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
Také si tento týden vyhlédnou stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby, vyráběly ozdoby ze zbytků látek. Co kdo uměl.
Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického i jiného těsta.

Máme-li děti zapojíme je také dle věku. Mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček i kolem nohou stolu.

Společně tak vytvoříme každý tok trochu jinou vánoční výzdobu stolu i stromečku.

Pro zajímavost v liturgii má tato neděle barvu růžovou, pokud máte liturgické barvy na věnci, zapaluje se růžová svíce.

Zdroj: Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Sepsala Barbora Orságová

Betlém

Další věc, na kterou bychom neměli zapomenout, je betlém. Betlém je nejtypičtější součást českých vánoc. Nikde jinde v takovém počtu jak v historii, tak v současnosti betlémy nenajdete.

Betlémů je několik druhů a dle toho se i staví.
Betlémy které jsou složeny z jednotlivých částí se staví postupně.
Nejprve vytáhneme samotné jesličky, které pěkně oprášíme a nachytáme, můžeme k nim přidat hospodyni s hospodářem a volka. Na Štědrý den přidáme Josefa s Marií a oslíkem a až večer nebo před odchodem na půlnoční procházku nebo bohoslužbu vložíme Ježíška. Další dny pak přidáváme příchozí postavy, které se jdou klanět Ježíškovi a až 6. ledna přidáme Tři krále.
Pokud máme Betlém celisvý nebo v blocích pak jej stavíme až později podle postav v blocích.

6. ledna na Tři krále nebo nejpozději následující neděli se sklízí vánoční výzdoba, jen betlém může zůstat do až Hromnic 2. února.

A něco historie

Betlém má u nás velice dlouhou tradici. Zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, jež byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počaly vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevily počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířily mezi měšťanstvo. A protože se moc líbily i lidem na vsích, tak si také začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století byly betlémy prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny nebo těsta, pro majetnější zákazníky pak z porcelánu i jiných materiálů. V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné. Rozšiřování betlémů na Moravě bylo poněkud pomalejší než v Čechách.

Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával další a další postavičky. Za několik let tak vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu pytlík mouky a někdo i groš. Stál ve světnici až do Hromnic a to bylo nějakého času. Tyto velké betlémy se začínaly stavět již v adventu.


Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře

sepsala Barbora Orságová

DIABOLUS: tak mi jedna paní psala, že hospodyňku postrestaly tím, že ji doma udělali nepořádek, třeba rozsypaly saze. Zkusím ještě něco dopátrat.

13. prosince - svatá Lucie - dostalo se mi nových informací a tak jsem nucena opět článek přepsat :)

Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá - toto pořekadlo zná snad každý, přitom je to celé takové trochu zmatené, aby dávalo smysl.

Den svaté Lucie se slaví od 15. století 13. prosince díky přechodu z Juliánského kalendáře na Gregoriánský. Před tím se svatá Lucie slavila o 10dní později, tedy 23. prosince. Na první pohled by tedy ani v jenom případě neplatilo ono známé pokeřaklo. 23. prosince by již musela světla přidat, protože se již prodlužuje den. Vysvětlení však tkví ve zdání, že přibývá světla právě od 13. prosince, protože slunce začne zapadat později, ale ještě se neprodlužuje den. Slunovrat je až 21. prosince.
Cituji: "Podíváme-li se ale na doby západu Slunce, tak až téměř do poloviny prosince skutečně Slunce každý den zapadá o něco dříve, než předchozí den. Od 13. prosince se to ale mění a Slunce zapadá od tohoto dne už stále později! Jak je to ale možné, když se až do slunovratu délka dne zkracuje? Je to vykompenzováno pozdějším východem Slunce ráno. Takže můžeme konstatovat, že od svátku svaté Lucie začíná Slunce zapadat později, čímž se vysvětlí ta první část pranostiky: Lucie noci upije." (prirodovedci.cz)

V čase před Štědrým dnem chodívaly Lucie po staveních a trestali ty, jež neměli příbytek jako ze škatulky.

"Lucky" chodily v předvečer svého svátku, tedy 12. prosince, na obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.
Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči, na Moravě pomoučněný obličej. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně před Štědrým dnem dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána (nikde jsem se zatím nedočetla ani mi nikdo nepověděl jak - jestli víte, napište mi a já doplním). Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek či perníček.


Lucie pochází z latinského Lux - světlo, které přináší snad ve všech zemích a všude trochu jinak.


Je patronkou nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů a švadlen. Je považována i za patronku světlušek ve skautských oddílech. Je vzývána chudými a může být patronkou i těm, kdo šíří světlo pravdy.

Více z jejího životopisu zde: http://catholica.cz/?id=4874


A prozajímavost jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá Gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
catholica.cz
Severské listy - prosinec 2001
Gregoriánská reforma kalendáře
https://kalendar.beda.cz/gregorianska-reforma-kalendare
Proč se říká "Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá"? - Zeptejte se přírodovědců | Přírodovědci.cz
https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/4850?

sepsala Barbora Orságová

Druhá adventní neděle – 8. prosince 2024 - zvaná bronzová

Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd.
U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se o ní dlouho povídat nebo číst.

Pokud ovšem chceme zůstat sami a přitom být srdcem se svými blízkými, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu 9 druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu je myšlenkami u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den. Cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele a širší rodinu. Pilné hospodyňky mohou upéct 12 druhů a každý druh zasvětit jednomu z měsíců.

Víte, že cukroví by se mělo jíst až na Boží hod Vánoční? Je to také proto, že v adventu a na Štědrý den bychom se neměli přejíst a držet střídmost.

Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době všechny velice potěší dopis nebo pohled ve schránce.

Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům :) .

Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zapalujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť i ty špatné jsou užitečné, dávají nám zkušenost.

Zároveň nezapomínáme, že nesmíme předbíhat a ještě celý týden po první adventní neděli je přidělen zdobení příbytku a rozjímání nad naším vztahem k rodině a národu.



Dárky pod stromeček

Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam, kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály, jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale především se musí líbit tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že se dárek nestane zapomenutým pracholapem.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím, že dárek vyrobíme či napíšeme, nás zároveň vyjadřuje.

Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst kapitolu v knize Naše tradice od paní Paterko.

Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od paní Kamily Skopové, obsahující i staré recepty.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice, přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Mikulášská obchůzka 5. prosince a Svatý Mikuláš 6. prosince

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince, je ve znamení víry v bohatství a chodí Mikuláš, čert a anděl. Všechny tři postavy mají nezastupitelnou funkci.

Mikuláš představuje štědrost a dobro, anděl pravdu a čert odnáší děti, které zlobí a nemají úctu k dospělým, do pekla. Mikuláš se ptá anděla jestli byly děti opravdu hodné a odměňuje sladkostmi a ovocem pouze ty, které jsou slušné, mají úctu k rodičům a věří v dobro. Čert naopak zlobí a straší děti, které nemají před ničím respekt a hrozí peklem. Když ale zlobivé děti slíbí, že budou celý rok hodné, tak dostanou uhlí a brambory a odměnou jim je, že je čert neodnese a hlavně, že jim je odpuštěno neboť tento den je dnem štědrosti a odpuštění. Za rok si je však čert přijde zkontrolovat, jestli slib dodrželi.

Během dne při čekání na večer se děti mohou naučit modlitbičku pro anděla a Mikuláše.

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

A proč chodí Mikuláš s andělem a čertem v předvečer svého svátku?
Je to zachovaný pozůstatek starého určování času. Ještě před Gregoriánským kalendářem lidé měřili čas od setmění do setmění a den začínal novou nocí, tedy západem slunce. Proto nejen Mikuláš, ale i ostatní postavy, kupříkladu svatá Barbora nebo Lucie, začínají obchůzku v předvečer svátku světce. U Lucií je to ještě trochu zmatené, ale o tom zas v jiném článku.

Z historie:
Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“.
Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je víře a bohabojnosti a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perníky. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů vyrobené ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl splétaný z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem.

Mnohem více o podstatě toho svátku a celé České tradici se dozvíte v knize Naše tradice od L. Paterko.
Jak to vypadalo v dobách minulých se zase dozvíte v knize od K. Skopové - Vánoční svátky o století zpátky a Rok na vsi a V. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje

Kdyby si někdo chtěl počíst o svatém Mikuláši jako světci, zde je jeho životopis: http://catholica.cz/?id=4836.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře

V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy | Radio Prague International
V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy | Radio Prague International
https://cesky.radio.cz/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy-8578105

sepsala Barbora Orságovát

Svatá Barbora – 4. prosince

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat, je krásný a něžný.

Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky, větvičky nelámeme nýbž stříháme či řeženeme.
Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede ještě blíže k očekávání a my sledujeme jestli větvičky vykvetou či nikoliv a tím naplňujeme podstatu adventu.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory (3. prosince) chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měly vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

Tyto obchůzky, které dnes jsou spíš vyjímečné, byly nejoblíbenější v 19.století. Dochovaly se nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamenalo to, že se zadá.

A jen tak pro zajímavost:
Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře a barborkách..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

sepsala Barbora Orságová

Stručný přehled vánočních svátků

Napadlo mne sepsat stručný přehled vánočních tradičních dnů jen s velmi kratkým výtahem. Ke každému dni je samostatný širší článek, které budu je zveřejňovat postupně.


Advent

1. prosince - 1. neděle andventní železná - v neděli a následující týden se zdobí a doklízí se příbytek, svíce se zapaluje za domov a národ

4. prosince - Sv. Barbora - muži jdou pro barborky - větvičky třesně a věnují je ženám, obchůzka Barborek (většinoiu již 3.prosince, tedy v předveřer svátku sv, Barbory)

5. prosince - Mikulášská obchůzka

8. prosince - 2. neděle adventní bronzová - tato neděle se týká rodiny, přátel a vztahů mezi lidmi, proto pozveme někoho na oběd, pustíme se do pečení cukroví, píšeme přání a začneme vybírat dárky pod stromeček. Zapalujeme svíci za rodinu a přátele i všechny mezilidské vztahy.

12. prosince - obchůzka Lucií

15. prosince - 3. neděle adventní stříbrná - jsme sami u sebe, vytváříme ozdoby na štědrovečerní stůl a vánoční stromeček, případně dotváříme vánoční dárky či zdobíme perníčky. Zapalujeme svíci s úctou k nám samým.

21. prosince - Zimní slunovrat - v sobotu 21. prosince 2024 v 10:19

22. prosince - pečeme vánočku (štědrovnici) zároveň nám ma tento den vyšla 4. adventní neděle
- 4. neděle adventní zlatá - oprášíme koledy, pečeme poslední cukroví a děláme poslední přípravy na následnující tradiční dny. Poslední adventní neděle je čas pro modlitby a rozjímání.

23. prosince - vaříme rybí polévku, pokud nemáme porcovaného kapra, tak zabíjíme a porcujeme kapra, můžeme připravit bramborový salát


Doba vánoční

24. prosince - Štědrý den:
- ráno nesnídáme, snídají pouze malé děti
- dopoledne muži s dětmi zdobí stromeček, ženy připravují oběd a některé pokrmy k večeři, připravíme též punč, který v noci jen ohřejeme, poklidíme co je třeba, nemělo by viset prádlo
- k obědu se podává jablečný štrůdl, nebo se drží půst; místy se podává hrachová kaše i jiné pokrmy, nikdy se nepodává maso a to ani u večeře
- ve tři hodiny odpoledne jdeme na procházku nebo odpočíváme
- po procházce prostíráme a smažíme rybu, chystáme večeři - čočku, kubu, rybí polévku a rybu se salátem
- slavnostní večeře může začít po vyjití první hvězdy, tedy po 16h, tehdy můžeme i rozsvítit světýlka, svíce a stromeček, nemáme se přejíst!
- následují dárky a zvyky a zpívání koled, pohádky
- před půlnocí vyrazíme do kostela nebo na noční procházku
- po půlnoční či procházce si dáme punč a poprvé vánočku

25. prosince - Boží hod vánoční - den odpočinku, nic nevaříme (dojídáme co se nesnědlo k večeři), nic neděláme, můžeme klidně zůstat v nedbalkách a koukat na pohádky nebo se obleknout a jít na procházku do přírody, podle tradice máme až teď jíst cukroví, neděláme návštěvy

26. prosince - Štěpána - den návštěv a předávání malých dárků, těm které jsme neviděli na štědrý den, k obědu se podává české slavnostní jídlo, kupříkladu svíčková na smetaně, v posledních letech je oblíbená kachna se zelím

31. prosince - Silvestr - oslava nového roku, přípitek, neděláme předsevzetí


Doba povánoční

1. ledna - Nový rok - posnídáme vánočku uschovanou ze štědrého dne, ke slavnostnímu obědu s rodinou se podává čočka a uzené nebo čočka a ovar případně čočka a kyselá okurka, nemá se jíst nic z ptáků, nemělo by viset prádlo, mělo by být čisto, uklizeno a vyvětráno

6. ledna - Tři králové - tento den nebo 1. neděli po Třech králích ulízíme veškerou vánoční výzdobu, protože začíná Masopust, právě tříkrálový den je nejvhodnější na učinění předsevzetí

Snad jsem na nic nezapomněla :)

První adventní neděle – 1. prosince 2024 - zvaná železná

Celý tento den a následující týden se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme z velké části uklizeno, tak se do toho o první adventní neděli s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou vánoční výzdobu. Když to v neděli nestačíme, nevadí. Máme na zdobení a úklid celý následující týden.

Na domovní dveře zavěsíme věnec ze slámy, jež symbolizuje slunce a slunovrat. Ten můžeme přizdobit dle svého v barvách vánoc - viz níže.

Na stůl položíme adventní věnec se čtyřmi svícemi.

I podoba adventního věnce je nám tradicí dána:
Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí jež symbolizuje věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř adventních nedělí a přicházejícího světla a tradičně se dávají do kříže jako jsou světové strany. Svíce v kříži měly i praktický význam. Dříve svíce nebyly tak tvrdé a mnohem snáze se rozehřívaly teplem, proto byly na věnci co nejdále od sebe.

Tradiční barvy českých vánoc a tedy i svící jsou: červená, tmavě zelená, bílá, tmavší fialová, růžová, zlatá a stříbrná. Každá z barev má svou symboliku, kterou krásně shrnula paní Paterko ve své knize Naše Tradice.
I barvy stuh volíme v těchto barvách.
Modrá, žlutá a ostře zelená (světle zelená) jsou barvy jara, patří k Velikonocům, oranžová a hnědá zas k podzimu a proto pro Vánoční zdobení nejsou příliš vhodné.

Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Můžeme použít ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořici, badyán, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky, i skleněné foukané ozdoby, jmelí nebo cokoliv co nás napadne a souvisí s vánocemi. Přírodniny si můžeme nastříkat zlatou nebo stříbrnnou barvou. Jak si přizdobíme svůj věnec je pouze a jen na nás a naší fantazii.

Svíce na adventním věnci se zapalují po vyjití první hvězdy, tedy večer.
Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost a zapalujeme ji s úctou k domovu a národu.

Další výzdoba příbytku je opět jen na nás, jak to kdo cítíme, jak se nám to líbí. Někomu stačí střídmé, jiný rád přeplácané, jak kdo má rád.

Vánoční stromeček se dle tradice zdobí až na Štědrý den dopoledne a zdobí jej muž - hlava rodiny. Proč? To se dozvíte v článku o Štědrém dnu.

Můžeme už vytáhnout Betlém, ale zatím zcela bez postav. Ty přibývají postupně až do Štědrého dne a až tehdy se dává do Betléma svatá rodina, andělé a o svaté noci Ježíšek. Tři králové pak až 6. ledna. Betlém se uklízí až koncem doby povánoční tedy o neděli po Třech králích. O Betlému bude samostatný článek.

Pro zajímavost:
Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Případně tři fialové a jedna růžová. Můžeme to vyřešit tak, že dáme bílé svíce a dolů na ně navážeme barevné mašličky, nebo se použijí různě barevné svíce.


Nenechejme si však týden jen tak uplynout, máme celý týden na to, abychom se zamysleli co pro nás znamená domov a národ, jaký k němu máme vztah, uvidíte co sami v sobě najdete. Další nedělí a týdnem se nám otevře další téma na rozjímání.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře + kniha Naše Tradice

sepsala Barbora Orságová

Vánoční svátky – Advent

Advent je velice důležitá součást Vánoc. Ostatně vánoční období se skládá ze tří částí - Adventu, Vánoc a doby povánoční.

Bez dodržení Adventu se Vánoce stávají hektické, nervózní a vůbec si je neužijeme. Necháme se snadněji pohltit shonem a stresem z toho, že nám něco chybí, něco nestíháme. Přitom česká tradice nás obdařila třemi až čtyřmi týdny, ve kterých najdeme čas na klidné prožití celých vánočních svátků.

Vánoce, tedy včetně adventu a doby povánoční, trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat. Pokud budeme každý rok poctiví a trpěliví, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc. Z mé zkušenosti je třeba být trpělivý i několikery vánoce, než si vše zažijeme a ne vše se na poprvé povede, ale rozhodně to stojí za to.


Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je časem očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, Ježíška, vítězství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování a v neposlední řadě je to období střídmosti. Právě střídmost v jídle i radovánkách nám pomáhá být sami u sebe a v rozjímání.
Adventní období přímo vybízí učit se práci s časem a k práci na sobě samých.

Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Půst se ani tak netýkal masa, i když maso se jedlo velice málo, jako spíše radovánek. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto nebo právě proto se konaly četné lidové obřady, které se ale nesly ve střídmém duchu. Lidé hlavně trávili čas doma se svou rodinou a chystali se na Vánoce. Proto je také v Adventu tolik obchůzek a tradic k setkávaní ( sv. Ondřej, sv.Mikuláš, sv. Barbora, sv. Lucie).

Nemusíme tedy zcela nejíst maso a dělat očistnou kůru, jak je tomu před Velikonocemi, ale střídmostí a lehkostí bychom se měli řídit a kupříkladu dbát na to, abychom se nepřejedli. Maso se však nejí celý Štědrý den, proto je k večeři ryba (symbol pokory a postní pokrm).

Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem.
Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

V neposlední řadě adventem začíná nový rok tradic. Vánocemi rok tradic nekončí, ale začíná.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní k tomu Štědrému. Každý den se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček. Používají se do dnes i velice stará podoba adventního kalendáře a to adventní svíce - vysoká svíce označená 24 číslicemi a každý večer se svíce zapálí a když číslo odhoří, tak se zhasí (ideálně zhášedlem).
Na téma papírových adventních kalendářu můžete otevřít článek zde: https://cesketradice.cz/adventni-kalendar-je-tu-uz-vice-nez-160-let/ .


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko– přednášky a semináře + kniha Naše tradice
internetové stránky www.ceske-tradice.cz

sepsala Barbora Orságová

25. listopad - Svatá Kateřina - omlouvám se za pozdní přápěvky z technických důvodů nešlo přidat dříve :(

Na svatou Kateřinu nebo neděli po Kateřině, se koná úplně poslední posvícení a poslední tzv. kateřinské tancovačky a zábavy. Ty měly na starosti ženy a byly to ženy jež si vybíraly s kým budou tancovat.

Dnem svaté Kateřinou, nám počíná předadventní čas. Je to poslední chvíle, jež bychom měli věnovat velkému gruntu, abychom důkladně vyčistili byt či dům a mohli na první adventní neděli v uklizeném a vyčištěném domě od všeho špatného zapálit první svíci na adventním věnci. Celý advent rozjímat a v klidu se věnovat tradičním úkonům a zvykům a pořádek a řád již jen udržovat.

Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne.
Umyjeme okna, vypereme záclony a závěsy, naleštíme nábytek i zevnitř, přerovnáme skříně, umyjeme lustry, oprášíme obrazy, vymeteme všechny pavučiny, vydrhneme podlahu. Pokud máme celoplošné koberce necháme je aspon jednou za pár let vyčistit a pokud ty solitérní pěkně je venku vyprášíme plácačkou nebo je odneseme do čistírny. Také se drátkují a voskují parkety. A nesmíme zapomenout vydrhnout od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a přivítat Ježíška.

Tento úklid se nedělá jen proto, aby bylo všechno hezké a čisté, ale také, abychom pročistili i sami sebe a vzduch kolem sebe. Rozhýbeme síly v domě, které ležely a tím rozproudíme dech domova a pocítíme odměnu za dobře vykonanou práci.

To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a v klidu si jej užili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné tradiční práce, ke které již velký úklid nepatří..

Adventní půst letos začíná první adventní nedělí 1. prosince 2024.

Poslední předadventní neděli věnuje naše rodina společné výrobě adventních věnců. Sjedou se k nám téměř všechny ženy z rodiny a společně tvoříme každá ten svůj. Je to krásná příležitost se setkat a pohovořit.

O starých zvycích na svatou Kateřinu se dozvíte zde: https://cesketradice.cz/sv-katerina-zvyky-a-obyceje/

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky cesketradice.cz

Sepsala Barbora Orságová

17. listopad - státní svátek

Spíše vmínáme 17. listopad jako připomenutí Sametové revoluce v roce 1989, přijde mi to ale velmi neúplné. Neboť události v roce 1989 byly původně připomenutím toho, co se stalo roce 1939.

Listopadové dění v roce 1939 začalo již v březnu okupací nacisty a v lidech rostlo nepřátelství vůči okupantům.

Vše vyvrcholilo 28. října v den 21. výročí vzniku Československa, nebož po zniku protektorátu Čechy a Morava byl oficiálně zrušen nejvýznamnější československý státní svátek - 28. říjen.
Proti nemožnosti oslavit výročí vzniku samostatného Československa se v roce 1939 vydali po celé republice protestovat hlavně studenti českých vysokých škol. Demonstrace několika tisíců lidí byla rozehnána střelbou, při které bylo těžce zraněno několik účastníků, mezi nimi byl Jan Opletal a 22 letý dělník Václav Sedláček jež zemřel na místě. 11. listopadu podlehl střelnému zranění v nemocnici i Jan Opletal.

15. listopadu se konal pohřeb Jana Opletala, kdy studentské organizace uspořádaly smuteční průvod Prahou a mnoho lidí šlo uctít jeho památku. Vše přerostlo v další protiokupační demonstrace a opět došlo k tvrdým střetům s pořádkovými silami.
Proto 16. listopadu Adolf Hitler nařizuje uzavření českých vysokých škol na tři roky a chce potlačit jakékoliv následné demonstrace za využití všech dostupných sil.

V noci z 16. na 17. listopadu v Praze, Brně i jiných městech neměčtí vojáci udělali razii do vysokých škol a kolejí a zatkli přes tisíc studentů a pedagogů. Devět studentů a profesorů, kteří podle Němců stáli v čele studentských organizací, bylo ihned zastřeleno.
1200 náhodně vybraných studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen, poblíž města Oranienburg, 25 kilometrů od centra Berlína. Po třech letech byli skoro všichni studenti propuštění, ale asi 40 z nich v koncetračním táboře zemřelo.

Všechny české vysoké školy byly uzavřeny. Tisíce studentů přišly o studium a stovky pedagogů o práci. Uzavření vysokých škol mělo trvat 3 roky, měly být tedy znovu otevřeny v roce 1942, ovšem uzavřeny byly až do konce války.

Je to velice stručný výtah toho, co se událo na podzim roku 1939.

Následně byl 17. listopad celosvětově uznán jako Den studenstva.

Na podzim v roce 1989 se k 50. výročí událostí z roku 1939 byla uspořádána výstava a zcela výjmečně povolen pochod studentů Prahou, který přerostl v Sametovou revoluci.


Zde bych si dovolila malou vsuvku, přípomínku jednoho hrdinského činu:

Před 84 lety, 16. listopadu 1939, den po protinacistických manifestacích doprovázejících pohřeb Jana Opletala, studenta medicíny postřeleného při demonstracích proti německé okupaci dne 28. října 1939, rozhodl Adolf Hitler o uzavření českých vysokých škol a tvrdém potrestání účastníků protestů. V noci z 16. na 17. listopadu 1939 zahájilo gestapo a jednotky SS zatýkání českých studentů v Praze, Brně a Příbrami. Devět studentských představitelů bylo 17. listopadu popraveno, 1200 studentů bylo převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Jedním z pozapomenutých hrdinů, kteří se nacistické zvůli 17. listopadu postavili, byl rektor Univerzity Karlovy, profesor Bedřich Hrozný, jemuž světovou poslulost zajistilo zejména rozluštění jazyka starověkých Chetitů. Více již vzpomínky účastníka událostí 17. listopadu, studenta Miroslava Slacha:
„V pátek 17. listopadu bylo vlhko a mlhavo. Lidé se choulili do zimníků a železničáři na Denisově - tehdy snad Vltavském nádraží - nám radili, abychom z vlaku radši ani nevystupovali a nejezdili do Prahy, že se tam něco chystá, něco moc zlého. Doslechli se od řidičů z pražských garáží, že prý si esesáci vypůjčili v noci několik desítek autobusů. To dá rozum pro koho. V noci bylo velké zatýkání. Nacisté se chtějí pomstít za dvacátý osmý říjen i za patnáctý listopad. Vraťte se domů, kluci.
Šťastni, kdo dali na jejich radu.
Já ne.
Potřeboval jsem si dát potvrdit několik studijních dokladů na kvestuře, která byla v právnické fakultě, poblíž kanceláří děkana fakulty doktora Weniga i nedaleko pracovny rektora Karlovy univerzity profesora Bedřicha Hrozného, který úřadoval v místnostech rektorátu rovněž na právnické fakultě. Fakulta byla otevřená už od šesti hodin ráno, a tak jsem byl rád, že se mohu před mlhou a chladem uchýlit do místností univerzitní kvestury, kde už postávali u ‚okének‘ další studenti se žádostmi o všemožná potvrzení.
Právě když došla řada na mne, zaslechl jsem z haly u vchodu nějaký nečekaný křik a řvaní. Řvalo se německy. Venku před fakultou brzdila těžká nákladní auta, ozývaly se hlasité německé povely, dupot okovaných bot, řinčení zbraní.
Vyběhli jsme s dalšími kolegy na schody a dolů do haly.
Tam stál rektor Karlovy univerzity profesor Bedřich Hrozný a po jeho boku děkan právnické fakulty doktor Wenig a proti nim tlupa mužů v černých a šedozelených uniformách, kteří seskákali z náklaďáků a s napřaženými hlavněmi se hnali do budovy.
Ani jsme se nenadáli a vojáci s napřaženými pažbami nás vystrkali z fakulty ven a nahoru na nákladní auta.
Pootevřenými dveřmi jsme slyšeli, jak Hrozný hlasem rakousko-uherského kaprála (který kdysi slýchal v kasárnách Deutsch-meisterů ve Vídni) křičí na vojáky: ‚Halt! Ven, darebáci! Hinaus! Sofort hinaus!‘ a ti, zvyklí bezmyšlenkovitě poslouchat, se na povel zastavují a - začínají ustupovali. ‚Der Kommandant soll sich bei mir melden,‘ nařizuje rektor. Poddůstojník s olemovaným límcem vysílá poslušně dva muže, aby přivedli velitele, a ani se nezeptá, jakým právem mu to ten ‚civil‘ přikazuje. Muži v ocelových přilbách se rozestupují, přichází velitel. Profesor Hrozný na něho čeká už před vchodem do budovy na schodech, vysoký, v černých šatech, s rukama na prsou, důstojný jako univerzita sama, kterou představuje. Jeho Magnificence...
Stáli jsme na korbě nákladního auta, náhle jsme přestali vnímat vlastní hrozivý osud a jen jsme se dívali.
‚Jsem rektor univerzity,‘ prohlašuje profesor Hrozný úsečně vybranou němčinou. ‚Stojíte na akademické půdě. Podle platných zákonů nesmí sem nikdo vstoupit bez mého svolení. Ani policie, ani vojsko.‘ ‚Aber-‘ namítne důstojník v pozoru. ‚Žádné aber, jste přece vojáci a jako velitel znáte přece zákony!‘
Důstojník v rozpacích polkne. A náhle procedí mezi zuby: ‚Wird geschehen!‘ Stane se. Obrátí se, křikne povel a muži v helmách opouštějí budovu.
Zní to neuvěřitelně. Ale tito lidé se poprvé setkali s odporem. Bylo to pro ně něco tak nového, tak nečekaného, říká Vojtěch Zamarovský, že ve vrcholném zmatku skutečně ustoupili.
Hroznému to však stačilo ještě k tomu, aby se zaručil za skupinu studentů nahnaných do nákladního auta a požádal o jejich propuštění. Hlouček mládenců využil hbitě rozpaků důstojníka, seskočil z auta a po chvíli se ztratil v přilehlých ulicích.
Byl jsem mezi nimi.
Pomalu, abych nevzbudil pozornost, jsem se loudal k Denisovu nádraží. Vší silou vůle jsem potlačoval rozechvění a děs, které mnou cloumaly z přestálých chvil.
Až když jsem nastoupil do osobního vlaku do Všetat, který stál jako obvykle na první koleji, jsem se uklidnil. Nikdy předtím a nikdy potom jsem už pana profesora Hrozného neviděl. Ale jedno vím určitě, že mi dnes 17. listopadu 1939 zachránil život. A nejen mně...


(Jako velký, i když opožděný dík za tuto záchranu jsem napsal příběh o životě a díle profesora Bedřich Hrozného ‘Můj starý dobrý Orient-Expres'. Přál bych si, aby dojel na správnou kolej.)“ [1]
-------
[1] SLACH, Miroslav. Můj starý dobrý Orient-Expres: Vyprávění o životě a díle velkého českého orientalisty a chetitologa univ. prof. Bedřicha Hrozného. Biografický a archeologický román vědce. Třebíč, Akcent, 2000.


Zdroj:
seznamzpravy.cz
Český rozhlas
pořad Gaudeamus Igitur rok 1939 z roku 1991
edu.ceskatelevize.cz
Barbarský řev, bouchání a bití. Studenti na záznamech popisují, jak nacisté zavřeli vysoké školy | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
Barbarský řev, bouchání a bití. Studenti na záznamech popisují, jak nacisté zavřeli vysoké školy | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/17-listopad-1939-co-se-stalo-studenti-jan-opletal_2211141439_ako

Sepsala Barbora Orságová