ADAMBERNAU: A s tvou ztrátou hluboce soucítím. Mě zase přijde, že všechno, co někde vyzkouším, má strašně tvrdej hrot, což zase unavuje ruku mě :) Nevím, jak bych si zvykal.

ADAMBERNAU: Díky, žes to tu odpanil :)

Já jsem na Watermany asi moc velká socka. Parker je pro mě chleba s máslem. Ale máš pravdu v tom, že to s nima není vždycky jednoduchý. Když jsem si před lety pořídil Frontiera, tak jsem si hrot musel postupně doladit, aby mi sedl. Teď už mi to u pera "střední třídy" přijde divný, dělat takový věci ...

Píši rád pery.

Kdysi jsem měl takového pěkného Watermana (moc pěkná kombinace černé a zlaté - na model si přesně nevzpomenu). Na poměry této značky to ale bylo spíš takové "obyčejnější". Bohužel jsem si ho, blbec, položil na desku stolu. Jak na potvoru z metru spadlo přímo na hrot.

Teď píšu obyčejnějším Parkerem a je to jak přesednout z nějakého auta vyšší střední třídy (např. Superb) do nějakého lidovějšího vozítka nižší střední třídy (např. Octavie): horší hrot (tlustší čára), více námahy při psaní, lehčí, hůře vyvážené.

Stále ale lepší než propiska.