Za necelé dvě hodiny se před 84 lety ozve v libeňské zatáčce ul. V Holešovičkách výbuch, který bude mít za následek smrtelné zranění zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Co bude následovat poté je srovnatelné s krevní mstou na českém národu. Mnoho lidí se mne na atentát třetího muže třetí říše ptá a naprosto i bez jakýchkoli pochyb vyzdvizujeme odvahu a hrdinství všech, kteří do toho jakýmkoli způsobem šli. Ať už během výcviku v Británii, tak i svou činností v Protektorátu. Na Kubiše s Gabčíkem a poté jejich poslední boj v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze spolu s dalšími desanty. Jenže tím to nekončilo, pokračovalo to Lidicemi a téměř úplným zničením sítě tzv. II. odboje. Situace v protektorátu tak byla na několik let bez výraznějších aktivit proti okupantům, než se výsadky koncem války obnovily (což bylo zapřičiněno dalšími okolnostmi jako nedostatek letounů a především nevhodné počasí).
Pro mne důležitá a zásadní postava je Jan Zelenka - Hajský. Ten od roku 1925 pobýval v podkrušnohoří v obci Háj u Duchcova, kde pomáhal stavět místní školu a později se stal jejím ředitelem. Krom vysokého vlasteneckého cítění byl i sokolem a starostou sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy. Jenže Obec Háj u Duchcova je v území zvané Sudety, a tak po jejich zabrání v roce 1938 odchází s rodinou do Prahy. Zde téměř doslova s holým zadkem zprvu žijí na ubytovně, ale pak najdou byt na Žižkově v Biskupcově ulici (majíc byt vedle manž. Moravcových). Po začátku války je aktivní v sokolském odboji a v roce 1941 spoluzakládá protinacistickou organizaci Jindra. Pro přátele a Sokoly používá různá krycí jména jako třeba "Strýček" ale pro lidi, které neznal používá jméno Hajský s odkazem právě na Háj u Duchcova, který miloval. Němci však zjistí jak silný a obávaný může sokolské hnutí být a při akci Sokol (říjen 1941) zatýkají na 1500 příslušníků Sokola a tuto organizaci rozpouští. Zelenka Hajský zatčení unikl. Radikálnější odnož Jindry byl Říjen, který řídí právě Hajský. V ten moment je v kontaktu s Británií a z několika míst po Praze vysílá potřebné údaje SOE. Po výsadku desantu Antropoid do Protektorátu (spolu se Silver A a Silver B) Hajský poskytuje veškerou součinnost Anthropoidu. Zajišťuje jim konspirační byty, potravinové lístky, veškeré informace o denní rutině Heydricha nezbytně potřebné pro splnění úkolu Anthropoidu. Byl to právě Zelenka, který do úkolu zasvětil svého bývalého studenta, Františka Šafaříka, aby sledoval dění a rutinu na pražském hradě, protože Šafařík pracoval u hospodářské správy Hradu. Hajský byl natolik milovaný kantor, že nejsou známy případy, kdy by mu nikdo svou laskavost neoplatil. A byl to právě Hajský, který oslovil kaplana Petřeka a prohlédl si chrám sv. Cyrila a Metoděje i kryptu, protože předvídal, že bude třeba desanty někam ukrýt, jakmile bude půda v Praze horká. Spolu s Petřekem měli údajně i několik únikových plánů.
Krátce po 11 hodině, 27. května 1942 je spáchán atentát a kata českého národa a po převozu Heydricha na Bulovku je vyhlášeno stanné právo. Zelenka Hajský má koule z oceli, přestože byl vysoko na německém zatykači, prokluzuje mezi hlídkami a vodí po Praze výsadkáře. Nikdo jej neudal, tedy až do chvíle, kdy jeden z desantu Out Distance, Karel Čurda, velmi pravděpodobně pod nátlakem své matky (kterou po výsadku proti všem pravidlům kontaktoval), šel udat nejen sebe, ale pod vidinou odměny i ostatní desanty. Nevěděl, kde se přímo skrývají, ale měl kontakty na lidi z odboje a přes ty se gestapo dostalo mj. k manželům Moravcovým a také Zelenkovým. Syn Jana Zelenky byl zrovna ve škole, když u jejich domu zastavilo několik černých aut gestapa a byla u vchodů postavena stráž, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven. Poté, co vtrhlo gestapo do jejich bytu, zadrželi Hajského manželku Františku a spustilo palbu na koupelnu, kde byl Jan Zelenka Hajský. Poslední slova, která z koupelny zazněla byla "Pánové, nestřílejte, vycházím ven, nejsem ozbrojen!" a s otevřením dveří skousl kapsli kyanidu, kterou měli všichni členové rodiny a parašutistů. Františka kapsli skousnout nestihla, ale když s úsměvem na tváři Jan Zelenka Hajský padl mrtev gestapákům k nohám, gestapáci nechápali, jak jim mohla tak "velká ryba" uniknout přímo před očima. Po této scéně Františka upadla do traumatického šoku natolik silného, že z ni nebyli schopni dostat žádné slovo, natož informaci (po sérii výslechů byla 24. října 1942 popravena zastřelením v koncentračním táboře Mathausen spolu s dalšími 293 příbuznými a spolupracovníky parašutistů (včetně dětí ve věku 14-17 let)).
Syn Jan Radovan Milíč Zelenka se ve škole dozvěděl od spolužáků, že v Biskupcově ulici řádí gestapáci, proto neváhal a s povahou svého otce skousl kapsli kyanidu. Některé zdroje uvádějí, že Jan R. Milíč Zelenka kyanid skousl na záchodech v budově školy, jiné uvádějí krčský les, kam měl údajně doběhnout.
Je nepředstavitelné s jakou odvahou hleděli tváří tvář smrti. Nezapomeneme!
