Ode on Intimations of Immortality from Recollections of Early Childhood
William Wordsworth

There was a time when meadow, grove, and stream,
The earth, and every common sight
To me did seem
Apparelled in celestial light,
The glory and the freshness of a dream.
It is not now as it hath been of yore;—
Turn wheresoe’er I may,
By night or day,
The things which I have seen I now can see no more.

The rainbow comes and goes,
And lovely is the rose;
The moon doth with delight
Look round her when the heavens are bare;
Waters on a starry night
Are beautiful and fair;
The sunshine is a glorious birth;
But yet I know, where’er I go,
That there hath past away a glory from the earth.

...A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši.

Sonet 28

Jak najít klid, to věru nevím,
když klidný spánek byl mi odepřen,
od denních útrap noc mi neuleví,
den vraždí noc a noc zas vraždí den.
Dojemně však si padnou do noty,
když na skřipec mne začnou napínat:
za tebou štvu se ve dne - a co ty? -
jsi pořád dál - a pak mám v noci spát!
Podívej, říkám dni, jak krásou září,
ten rozjasní i nejchmurnější nebe,
a noci ptám se, proč se černě tváří,
když místo zlatých hvězd má přece tebe.
Den každý den mě čím dál víc jen kruší,
noc každou noc chce utýrat mou duši.

Olav H. Hauge
You Are The Wind (anglický překlad z norštiny)

I am a boat
Without wind.
You were the wind.
Was that the direction I wanted to go?
Who cares about directions
With a wind like that?

Jiná smuténka
Jan Skácel

V noci jsem uslyšel smuténku.
Přišla a prostředním prstem
ťukala na sudy,
jestli je víno doma.

Všechno chce o nás teď vědět
smuténka za nás smutná.
Klepala na sudy.
Potmě je tolikrát líto.

Lines Written in Early Spring
BY WILLIAM WORDSWORTH

I heard a thousand blended notes,
While in a grove I sate reclined,
In that sweet mood when pleasant thoughts
Bring sad thoughts to the mind.

To her fair works did Nature link
The human soul that through me ran;
And much it grieved my heart to think
What man has made of man.

Through primrose tufts, in that green bower,
The periwinkle trailed its wreaths;
And ’tis my faith that every flower
Enjoys the air it breathes.

The birds around me hopped and played,
Their thoughts I cannot measure:—
But the least motion which they made
It seemed a thrill of pleasure.

The budding twigs spread out their fan,
To catch the breezy air;
And I must think, do all I can,
That there was pleasure there.

If this belief from heaven be sent,
If such be Nature’s holy plan,
Have I not reason to lament
What man has made of man?

Every Night and every Morn
Some to Misery are born.
Every Morn and every Night
Some are born to Sweet Delight,
Some are born to Endless Night.

William Blake

***

Jsou chvíle
Kdy nežijem
Chlebem
Ale vůněmi

Potom zas
Můžem jíst
Co jsme uvařili
V otlučeném hrnci

Polévku
Si kořeníme
Sny

(Eva Válková)