Josef Kainar

Člověka hořce mám rád

Hlubokým lesům se hluboce obdivuji,
ze slunce vroucně se těším,
oceán chtěl bych za hrob mít,
a strhují mě bouře.

Člověka,
toho mám rád.

A mám ho rád, ne protože je svatý
v svém člověčenství propastném,
ne pro vášeň, jíž kolem sebe mlátí
jak chasník o hodech
svým novým opaskem,
já si nenamlouvám,
že by jeho hlava
byla velebný
a úctyhodný chrám,
kde mu myšlenky
jak tlustí kostelníci
bloumají vážně
sem a zase tam,
já pro klasický profil
mladé Strážničanky
ztratím stokrát rozum,
nikdy ale dech-
a tragično mi není lidská výsada:
mně tragický i zajíc připadá,
když brázdou podzimní se belhá
na pelech.

Mám člověka rád,
že se nepoddává.
Že ubíjený celá tisíciletí
i z hrobečku se vydrapká,
i z ohně vyletí,
ať už jak Fénix,
nebo holoubátko.
On ví, že žít je sladko,
ach tak sladko...

U tebe teplo je... (J. Orten, pozn. maličko upravená)

U tebe teplo je, ach, to by se to spalo,
hluboko do prachu ponořil bych se rád,
z lítosti lijáků, by tiše odkrápalo
vše nahé na těle, ten zubožený akt.

Oslepnout do světla v utuchajícím zpěvu.
Cítím již na patře sám samet samoty,
který mne opíjí a volá na prodlevu,
aby se nebála a vešla do noty.

Být mrtev, nikomu nenáležet,
neslyšet dupání, nemyslet, necítit,
být mrtev, se sebou jen nevýslovně ležet,
být navždy připraven, být dokončen a mít.

Mít aspoň to, aspoň to nejvěrnější,
svou volnou nicotu, snít, že se rozkládá
na krásné kostečky, být sám, být zamlklejší,
být přesně uprostřed, být čas, být zahrada.

Být mrtev pro ženy, být mrtev pro přátele,
být mrtev pro úzkost, být mrtev pro mrtvé,
být, ano, takto být, tak úplně a cele
a neviděti nic.

Ach, tolik tepla máš, u tebe by se spalo,
hluboko do prachu rád bych se ponořil,
z lítosti lijáků by tiše odkrápalo
štěstí, jež trpělo pro neviděný cíl.

Hm... Jiri Orten "U tebe teplo je" - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=aA-XOSLioVM

nase stare hodiny
biji ctyri hodiny
:)