Druhá půle.
Až na ně dojde
“Podpora sluneční energie nás přijde v následujících dvaceti letech na bilion korun,” oznamovaly loni počátkem léta například Lidové noviny. Média v tu dobu plnily články vyčítající “fotovoltaickým baronům” spekulativní tah na velké zisky v podobě solárních dotací, které zaplatí běžný spotřebitel v ceně elektřiny. “Elektrický proud bude příští rok o 23 procent dražší,” upozorňovala média sycená podobně laděnými informacemi. Stejné hrozby o zdražení cen ohlašoval do médií ČEZ, ERÚ i vláda. Nakonec místo desítek procent zdražení se cena elektřiny nejen nezvedla, ale v průběhu letoška dokonce klesá. Jak známo, prvotní roli sehrála vláda, když po dlouhých sporech energetikům zdanila zadarmo rozdávané emisní povolenky a schválila i mimořádnou šestadvacetiprocentní daň na solární elektřinu. Přidaly se však i další faktory. Samotné emisní povolenky, jež cenu spoluvytvářejí, totiž na světových trzích zlevňují. A do hry začínají podle expertů stále více zasahovat i masivní energetické úspory podniků z poslední doby a s nimi související pokles poptávky po elektřině.
Zní to až neuvěřitelně, přes všechny tyto informace se do Česka právě teď vrací loňský scénář ohlašovaného zdražování. Energetici avizují novoroční zdražení až o 15 procent. (Nejde tu jen o ČEZ, paniku právě šíří i další dodavatelé jako Elimon a United Energy Trading). Příčin prý může být několik – jednou z hlavních má být odstavení německých jaderných elektráren, které údajně potlačí poptávku po elektřině strmě vzhůru. Jak naposledy před pár dny varovaly Lidové noviny, cenu o zatím nespecifikovaná procenta zvednou i přísnější podmínky požadované po obchodnících s elektřinou.
Nechme teď stranou opačné názory odborníků, které naopak hovoří o případném dalším možném zlevnění. Z pohledu energetiků je celá věc vlastně logická – firmám jde zkrátka o zisk. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy lživé prognózy o drahé elektřině nemají ve veřejné scéně nikoho, kdo by jim oponoval a kdy se naopak stávají součástí politických argumentů, jak se k české energetice do budoucna postavit.
Právě v otázce cen elektřiny – už dnes vyšších než v sousedních zemích, ale také ve Francii či Británii – podle všeho leží skutečné hřiště aktuálního “solárního problému”. Rostoucí ceny elektřiny pomáhají projektantům nejdražší ohlášené stavby porevoluční historie – dostavby Temelína – s výpočty, zda se půlbilionová investice vlastně vyplatí, či ne. Pokud by cena nerostla, Temelín bude od počátku ztrátový a nakonec by z jeho stavby mohlo úplně sejít.
To je pochopitelně noční můra všech zainteresovaných. Zcela bezprecedentní půlbilionový balík rozdělovaných peněz se může snadno stát obrovským prostorem pro rozdělování dílčích miliardových i stamilionových zakázek mezi spřátelené firmy či platby “bokem” pro manažery i jejich politiky.
Jak známo, právě v penězotocích mezi energetiky a politikou vidí řada komentátorů už roky příčinu nebývalé podpory, jaké se firmám jako ČEZ či Czech Coal při masivní těžbě uhlí nebo v jaderné energetice dostává. Jak už bylo výše zmíněno, z ČEZ a velkých energetických firem pochází navíc prakticky všichni tuzemští ministři průmyslu posledních let i další klíčoví politici. “Podporovat vlastní zdroje jako uhlí a jádro, to je zkrátka vize, které věřím. Žádné obnovitelné zdroje je nenahradí,” shrnuje takový pohled i Oldřich Vojíř, který mimochodem rovněž dlouhé roky pobíral v součtu statisícové odměny za členství v dozorčí radě ČEZ.
Až jednou doslouží
Scénář vytvoření paniky a následného využití této situace není v Česku novinkou. Obdobný příběh se odehrál už v polovině devadesátých let, kdy Klausova vláda rozhodla o stavbě prvních dvou temelínských bloků. Nakonec se ukázalo, že původní čísla o jejich potřebnosti jsou značně nadsazená a většina produkce se dodnes vyváží. A tento scénář se zjevně opakuje – energetické giganty zabránily nástupu decentralizace slibované obnovitelnými zdroji a aktuálně svádějí druhou rozhodující bitvu – o ceny elektřiny, potažmo Temelín.
Souboj jádra s nově se objevující konkurencí v podobě čím dál levnějších a účinnějších obnovitelných zdrojů může být každopádně stále obtížnější. Univerzita v německém Kasselu například nedávno spočítala, že nejpozději v roce 2015 se fotovoltaické zdroje stanou naprosto soběstačnými a nebudou potřebovat žádné dotace. Samozřejmě, dotace slíbené zákonem v minulých letech bude více či méně nutné vyplatit ve všech zemích, které podporují fotovoltaiku.
Všude je to podstatně méně než v Česku, kde dotační výši způsobila (pravděpodobně záměrná) nečinnost politiků a státních úředníků. Ale řada tuzemských odborníků je přesvědčena, že to bude pořád levnější než fotovoltaiku coby konkurenta zničit a místo ní investovat až pět set miliard korun do výstavby Temelína, nemluvě o dalších zdrojích energie a tepla na uhlí, do nichž investuje ČEZ v současnosti dalších sto miliard.
Úředníci i ministr průmyslu Martin Kocourek přiznávají, že současný výkon solárních elektráren nijak nezatížil rozvodnou síť a kapacita unese ještě aspoň jeden gigawatt tzv. nestabilních zdrojů jako soláry či větrníky navíc. A podle přesvědčení kasselských, ale také mnoha českých odborníků unese síť ještě více, když se předělá na inteligentní přenosovou soustavu, jež bude schopna energii akumulovat, nebo když se prostě dají licence výrobcům, kteří budou tvořit uzavřené energetické ostrovy s vlastní spotřebou.
Přesně to by byl veřejný zájem. Zda se však ve finále naplní, je teď hodně nejisté. Podle Milana Kovaříka, člena představenstva státní společnosti ČEPS, která elektrické vedení spravuje, Česko připravuje svou síť především na připojení nových temelínských bloků. Jak dnes firma otevřeně přiznává, s investicemi do přestavby rozvodné sítě nahrávající obnovitelným zdrojům počítá až někdy po roce 2030. Právě tehdy by měl být dostavěn reaktor v jihočeském Temelíně. “Počítáme, že zásadní rozmach obnovitelných zdrojů nastane až po roce 2050,” říká dokonce ministr průmyslu Martin Kocourek. “To už naše konvenční zdroje budou dosluhovat.”
(TOMÁŠ SACHER, JAROSLAV SPURNÝ)“