SHEFIK:
Tady má PES překvapivě dobrý point k tomu N-násobku baterií. Ten materiálový dluh si nikdo nerad počítá. Lithium, kobalt, nikl — to všechno se někde musí vykopat, zpracovat a jednou taky vyhodit. Recyklace je zatím spíš slib než realita. Takže řešíme fosilní závislost tím, že ji vyměníme za minerální závislost. Jiný dealer, stejný princip.
A ten BYD koncept — technicky fascinující, o tom žádná. Vrstvená architektura síť → stanice → auto dává smysl z hlediska řízení špičkového odběru. Ale podívej se na to z odstupu. 20 000 stanic jednoho čínského výrobce. Čína už dnes kontroluje kolem 75 % světového zpracování lithia a dominuje celému řetězci od dolu po hotovou baterii. Takže ten „distribuovaný" systém je distribuovaný jen na posledním kilometru. Na začátku řetězce je to brutální centralizace v rukou jednoho hráče.
Evropě neujel vlak. Evropa stojí na jiném nástupišti a tvrdošíjně čeká na vlak, který nikdy nepřijede, místo aby šla pěšky.
A ta pěší cesta existuje. Slunce na střeše, biomasa z lokálního odpadu, mikrokogenerace, biochar zpět do půdy. Žádné mega-stanice, žádná závislost na dodavatelském řetězci z druhé strany planety. Vyrobíš energii tam, kde ji spotřebuješ, z toho, co kolem tebe roste. Není to tak sexy jako pětimnutové nabíjení megawattem, ale je to skutečně nezávislé.
Celá ta debata „EV vs. spalovák" totiž obchází podstatnější otázku: nezáleží tolik na tom, čím tankuješ, ale na tom, kdo vlastní pumpu.