Tak namísto osobních urážek nasraného PSA k faktům:
EU jako celek nikdy neměla jednoznačně pronukleární ani protinukleární pozici. Spíš lavírovala podle toho, kdo zrovna udával tón.
Základ: Euratom (1957)
Jaderná politika EU je v první řadě rámovaná Smlouvou o Euratomu, podepsanou v roce 1957 — tedy jednou ze tří zakládajících smluv EU. Všechny současné členské státy jsou jejími stranami a smlouva zůstala v průběhu let v podstatě nezměněna [Wikipedia](
https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . To je důležité — Euratom byl vytvořen výslovně pro podporu mírového využití jaderné energie. Takže na úrovni zakládajících dokumentů je EU pronukleární.
Ale v praxi: postupný ústup
Jaderná energie tvořila zhruba třetinu elektřiny EU v roce 1990, ale dnes klesla na přibližně 15 % [Impakter](
https://impakter.com/eu-chief-nuclear-phase-out-strategic-mistake/) . Podíl jádra na výrobě elektřiny EU klesal z 32,5 % v roce 2001 na 28,5 % v roce 2011 a na 25,1 % v roce 2021 [European Parliament](
https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/751456/EPRS_BRI(2023)751456_EN.pdf) . To ale nebyla primárně politika EU jako celku — byl to výsledek národních rozhodnutí, zejména Německa po Fukušimě.
EU na institucionální úrovni spíš mlčela, než řídila
Jaderná politika spadá převážně do kompetence členských států. Na úrovni EU je hlavním orgánem DG ENER a Evropský parlament nemá v jaderných otázkách pravomoc kromě práva klást otázky Komisi [Wikipedia](
https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . Jinými slovy — EU neměla páku na to jádro aktivně podporovat ani zastavit. Nechala to na státech.
Klíčové momenty, kde EU zasáhla:
Po Fukušimě (2011) EU nařídila stresové testy všech 132 reaktorů v Evropě — odhadované náklady na bezpečnostní vylepšení se pohybovaly kolem 10–25 miliard eur [Wikipedia](
https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . To nebyl útlum, ale zvýšení regulační zátěže, které v praxi zvyšovalo náklady a snižovalo konkurenceschopnost jádra.
Zásadní průlom přišel v roce 2022 s EU taxonomií pro udržitelné investice. Evropský parlament nevetoval návrh Komise zahrnout vybrané jaderné aktivity do taxonomie — pro veto hlasovalo 278 poslanců, 328 proti a 33 se zdrželo [European Parliament](
https://www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20220701IPR34365/taxonomy-meps-do-not-object-to-inclusion-of-gas-and-nuclear-activities) . Jádro se tak dostalo na seznam „zelených" investic, byť s přísnými podmínkami. Rakousko to napadlo u soudu, ale Generální soud EU žalobu zamítl s tím, že Komise mohla oprávněně dospět k závěru, že jaderné aktivity za určitých podmínek podstatně přispívají ke zmírnění změny klimatu [ESG Today](
https://www.esgtoday.com/european-court-rules-nuclear-fossil-gas-can-be-included-in-eu-classification-system-of-sustainable-activities/) .
Francie mezitím vybudovala koalici členských států kolem myšlenky jaderné energie — takzvanou „jadernou alianci", která vyústila ve společné prohlášení podepsané v květnu 2023 [European Parliament](
https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/751456/EPRS_BRI(2023)751456_EN.pdf) . Proti stáli Německo, Rakousko, Portugalsko, Dánsko a Lucembursko.
Ateď — obrat von der Leyenové
Von der Leyenová na jaderném summitu v Paříži prohlásila, že ústup od jaderné energie byl „strategickou chybou" a představila plán záruky 200 milionů eur na podporu investic do inovativních jaderných technologií včetně malých modulárních reaktorů [The European Conservative](
https://europeanconservative.com/articles/news-corner/eu-signals-return-nuclear-power-european-union-phase-out-a-strategic-mistake/) . Pikantní je, že jako členka Bundestagu a ministryně v kabinetu Merkelové v roce 2011 sama hlasovala pro německý odklon od jádra [Remix News](
https://rmx.news/article/von-der-leyen-voted-for-germany-to-phase-out-nuclear-energy-now-she-says-it-was-a-huge-mistake/) . Tento odklon pak vedl k uzavření posledních německých reaktorů v dubnu 2023 a přispěl k evropské energetické krizi, když Německo muselo dovážet elektřinu ze zahraničí včetně jaderné energie z Francie [Remix News](
https://rmx.news/article/von-der-leyen-voted-for-germany-to-phase-out-nuclear-energy-now-she-says-it-was-a-huge-mistake/) .
Shrnutí
EU jako instituce jádro nikdy aktivně nepotlačovala — ale ani aktivně nepodporovala. Nechala ho v šedé zóně, kde na něj dopadaly regulační náklady, ale chyběla strategická podpora. Výsledkem bylo, že pronukleární státy (Francie, Česko, Finsko) šly svou cestou a protinukleární (Německo, Rakousko) taky. Teprve energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu a teď blízkovýchodní konflikt vytvořily politický prostor pro obrat — ale ten přichází v momentě, kdy velkou část kapacit už Evropa ztratila.
A z perspektivy mé úvahy o životě na dluh — jádro ten dluh neruší, jen ho přesouvá na budoucí generace v podobě odpadu. Německo na tom bude časem nejlépe, protože energetickou krizí už prošlo, ale v JE může začít znovu a lépe se SMR. Což se ale zřejmě prakticky nestane, protože poroste distribuovaná akumulace namísto základního baseloadu JE.