v NZZ vysel clanek analyzujici data z nemecky Energiewende, treba to tady nekoho bude zajimat:
"Neúspěch energetické transformace: Proč Německo vyrábí méně elektřiny navzdory rekordnímu rozvoji větrné a solární energie
Často se říká, že energetická transformace zemi výrazně posunula vpřed. Analýza deníku NZZ však ukazuje, že o tom nelze ani mluvit.
Morten Freidel, Sophia Kissling, Simon Off
Když němečtí politici hovoří o energetické transformaci, rádi vyprávějí příběh o úspěchu. Pravidelně například poukazují na to, že v současnosti pochází přibližně 60 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, což je rekordní hodnota. Jejich poselství zní: Energetická transformace je vzorem. Německo dosáhlo v rozvoji větrné a solární energie takových úspěchů, že nyní nesmí polevit. Vydrží tento příběh kritické zkoumání?
Tato čísla ukazují jiný obraz. Od přelomu tisíciletí zvýšila země výkon svých elektráren o 143 procent, takže díky výstavbě větrných elektráren, solárních elektráren a dalších elektráren je na papíře schopna vyrobit tolik elektřiny jako nikdy předtím. Ve skutečnosti však množství vyrobené elektřiny ve stejném období pokleslo o 10 procent. Mezi výrobním potenciálem a skutečnou výrobou elektřiny je obrovská propast. Tato nesrovnalost ukazuje, že o úspěchu nemůže být ani řeč.
To by se mohlo zdát jako nic překvapivého. Větrné a solární elektrárny totiž nedodávají energii nepřetržitě, a právě tyto zdroje Německo v posledních letech rozšiřovalo, stejně jako mnoho dalších zemí. Zdá se tedy zcela logické, že výkon elektráren a množství vyrobené elektřiny se od sebe odlišují.
Pohled za hranice země však ukazuje, že tento vývoj není v žádném případě nevyhnutelný. NZZ vyhodnotila četná data za roky 2000 až 2024 z Eurostatu, statistického úřadu EU, a z dalších zdrojů. Své zjištění matematicky ověřila a zohlednila přitom zásadní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Výsledek: Německo v Evropě vyčnívá jako výjimečný případ.
Intenzivní rozšiřování, intenzivní odstavování
Například Španělsko zvýšilo v letech 2000 až 2024 svůj výkon elektráren stejně výrazně jako Německo, a to především díky nesčetným novým solárním elektrárnám. Na rozdíl od Německa tam však vzrostla i výroba elektřiny, a to přibližně o 30 procent. Podobná situace panuje v Nizozemsku, které zvýšilo svou kapacitu ještě výrazněji a vyprodukovalo o 40 procent více elektřiny.
Přitom Spolková republika vlastně udělala hodně pro to, aby vyráběla více energie. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi postavila nejvíce větrných a solárních elektráren. Přibylo jich tolik, že by čistě matematicky mohly dodávat více dodatečné elektřiny než v jakékoli jiné zemi EU.
Vše však dopadlo jinak. Žádný jiný členský stát EU nespojuje tak rozsáhlý nárůst větrných a solárních elektráren s tak výrazným poklesem domácí výroby elektřiny. Německo své kapacity rozšiřuje a zároveň je omezuje. I v relativním měřítku je tato země výjimečná: mezi několika málo zeměmi EU s klesající výrobou elektřiny není nikde větší rozdíl mezi celkovým nárůstem instalovaného výkonu a skutečnou výrobou.
Jak tedy vzniká tato obrovská propast?
Hlavní důvod lze vysvětlit jednoduše: Německo odstavilo obzvláště mnoho konvenčních elektráren, které mohly vyrábět elektřinu nepřetržitě. Zvláště těžce se projevuje odklon od jaderné energie. V roce 2010, krátce před havárií reaktoru ve Fukušimě, jaderná energie přispívala přibližně čtvrtinou německé elektřiny. Byla k dispozici i tehdy, když nefoukal vítr a byla tma.
Elektřina hlavně na papíře
K tomu všemu tato země odstavila více kapacit uhelných elektráren než kterákoli jiná v Evropě. Větrné a solární elektrárny nedokážou v takovém rozsahu nahradit ušlou základní zátěž.
Odstavení těchto konvenčních elektráren má o to větší dopad, že vítr a slunce v Německu poskytují pouze mírný výnos. Větrné elektrárny na pevnině jsou špatně vytížené, Spolková republika se v tomto ohledu nachází v dolní třetině států EU, u solárních elektráren pak v dolní polovině. Výrazně vyšší výnosy poskytují solární elektrárny ve Španělsku a větrné elektrárny v Irsku a Švédsku.
Politické rámcové podmínky tento problém ještě zhoršují, protože upřednostňují neefektivní rozšiřování. Kdo chtěl v Německu postavit větrnou nebo solární elektrárnu, nemusel se dosud starat o to, zda je daná lokalita pro tento účel vhodná či nikoli. Stát nevýhody tak či onak kompenzoval.
Německo je jako vzor jen částečně vhodné
Existují i další důvody poklesu domácí výroby elektřiny, které na první pohled působí jako uklidňující signál.
Německo tak dováželo více elektřiny ze sousedních zemí. Spalování domácího uhlí se v posledních letech v důsledku evropského systému obchodování s emisemi stále prodražovalo. V obdobích, kdy vítr a slunce slábly, dováželo Německo místo toho francouzskou elektřinu z jaderných elektráren nebo skandinávskou elektřinu z vodních elektráren. Proti tomu nelze nic namítat. Jenže Německo potřebuje obzvláště hodně energie právě tehdy, když je jí nedostatek i v sousedních zemích. To žene ceny nahoru a vyvolává politické spory.
Navíc to v zásadě jasně ukazuje, že německá energetická transformace je jako vzor jen omezeně použitelná. Kdyby všechny země dovážely tolik elektřiny z regulovatelných elektráren, evropská propojená soustava by měla problém.
V poslední době navíc Německo spotřebovává méně elektřiny. I to by se na první pohled dalo považovat za dobrou zprávu. Nejedná se však o úspěch v oblasti klimatické politiky, ale o porážku. Podniky, které spotřebovávají obzvláště velké množství energie, se stěhují do zahraničí nebo ukončují činnost. Klesající spotřeba je projevem ekonomické eroze. Energetická transformace totiž elektřinu nezlevnila, ale zdražila.