DEETOMMY: Ja s tim mam trosku jiny problem. V davu se totiz citim dost hrozne a v nejakem mistnim klubu to je jeste horsi, protoze je tam spousta znamych ksichtu a ja musim predstirat, ze je vidim rad a ze se s nema chci bavit. Takze poslednich par let naschval chodim pred samotnou akci sam do hospody, kde si dam dve tri, abych to vubec mezi tema lidma nejak rozdychal. Do klubiku pak jdu jen na kapelku, ktera me zajima. Tim eliminuju cas straveny inside. Ale nastesti vetsina hudby v nasich klubech stoji za hovno, takze tam clovek nemusi ztracet cas a muze se oddavat popijeni na horach, kde je klid.

DEETOMMY: voda byla vzdycky nejvetsi alko-peklo ...pamatuju si ze na jednu vodu jsem mel na kazdej den pullitrovou plastovou flasku od bonaqy se slivovici, plus jednu navic a jeste se stavelo u stanku na pivo...moc sem si z ty vody nepamatoval, treba jen ze jsem usnul kdyz jsem kormidloval pri sjizdeni jezu a odjel cely posadce asi 2km a nebo nekde rozlehl obriho slimaka a jezdil stim na zadech celej den na slunicku a ani mi neprislo ze ten prisernej smrad generuju ja :)

DEETOMMY: Bezne jsem na koncerty na odlehlejsich mistech Prahy (modra vopice, 007, kdyz jeste fungoval, tak Black Pes) jezdil (a dal jezdim) autem na nealko (a kapely, vid.)

Ano, taktez jsem byl schopnej jit na akci a zlejt se tam jak hovado, ale pro me ty akce na chlastu zalozeny zkratka nejsou a nemyslim si, ze by to bylo obecne platne.

SA_KRA_: Nekalici kamosi... kdyz jsem minuly rok cca tri mesice nechlastal (absolutni prekal na festaku a pak asi ctyrdenni psychicka a fyzicka kocovina), zjistil jsem, ze setkavat se dal s lidma, se kteryma me (po pozdejsim zjisteni) spojovalo hlavne to chlastani, proste nejde. Napadlo me prirovnani techhle "drinking buddies" k sekte. Chovaji se k tobe, jako bys hatila jejich nabozenstvi, jejich viru, a oni to bud nedokazou pochopit, nebo se te snazi otocit zpet na "spravnou" cestu, nebo tebou zacnou opovrhovat a odstrkovat te. Neni na tohle prirovnani nejaka studie? :)

Ja uz si zacinam uvedomovat, ze s chlastem se ve mne probouzi uplne jedna zasadni a dost spatna vec - citim se hrozne. Citim se jako zlej a spatnej clovek, troska, co se napila. A co takova troska udela? Zacne do cloveka, kteryho ma nejbliz (a idealne nejradsi) rejt, provokovat, jednodusse delat vsechno proto, aby mi konecne nekdo zarval do ksichtu, ze sem hrozna.

Musim rict ze se mi to stavalo hlavne s bejvalym (ktery chlastal dost) a tohle mel navic spolecny, takze sme na sebe bezne rvali pulku vecera.
Ted se mi to dloooouho nestalo, ale v sobotu na oslave stacily tri coly s rumem a cesta domu byla uz ticha a ja sla o dva metry napred.. (a v nedeli me z toho bylo regulerne spatne, jak se to zase chovam).

Tak ja taky prisadim svoji story

Nikdy jsem nepatril mezi lidi, ktery se oziraji do sracek, patky a soboty vetsinou zakoncujou objimanim hajzlu nebo neskutecnym faux pas.. tyhle situace se mi nikdy nestavaly, ale v poslednich par letech jsem si vypestoval pomerne slusnej navyk na pivo (jinej chlast nepiju takrka vubec). Zacalo to tim, ze jsem si zvykl obcas si doma k veceri otevrit lahvace, potom jsem si zacal kupovat domu pivka a davat si je po praci, coz jsem mel spojeny s jakymsi popracovnim relaxem. Po praci jsem si drepnul ke kompu a dal si par piv. Do toho parkrat tydne hospoda, nebo vecere doma s prateli a po case jsem zjistil, ze uz temer neexistuje vecer kdybych si par kousku nedal. Kdyz jsem jel nekam na vylet (na kole, pesky) vetsinou jsem uz od zacatku premyslel jak by bylo hezky si nekam sednou na pivo a kdyz to tak nebylo, tak jsem vylet nejak nepovazoval za uplnej a zdarilej a to samy zacalo platit o vetsine mych volnocasovych aktivit.

Nejspis to neni nic neobvyklyho a ani tak hroznyho, ale rozhod jsem se s tim neco udelat. Zavislosti se mi hnusej, pred par lety jsem se tezko zbavoval zavislosti na cigaretach a nechci si ted vypestovat dalsi, byt jen psychickou. Piti piva me bavi, ale nechci si na tom ulitnout tak, aby to zasadne ovlivnovalo muj zivot. Brezen jsem vyhlasil mesicem bez piva, abych se otestoval, jak na tom ve skutecnosti jsem a jestli je duvod k panice. Zatim mam za sebou prvni uspesnej vecer, uvidime jak to pude dal :)

HANNA: a jak vnimas okoli kdyz nepijes? myslim tim lidi jak na tebe koukaji kdyz reknes ze si abstinent?

taky se podělím o svou zkušenost. od maturity jsem pila vždycky dost (víc než většina lidí kolem mě), jednu dobu i sama doma, pak se to na dva roky trochu uklidnilo, ale když jsem minulý rok nastoupila do nové práce, dostala jsem se na dosud nepoznaný level. pije se tu téměř denně, v brutálním množství a já se bohužel často nechám snadno strhnout. po sérii prosincových "vánočních večírků" jsem se po novém roce cítila tak oslabeně, že jsem únor bez alkoholu přivítala skoro s otevřenou náručí. největším pozitivním překvapením je, že nemám sebemenší problém to vydržet, a dokonce si to i užívám. začala jsem po čase zase cvičit a plavat, víc hrát tenis. život bez kocovin je krásný. vždycky jsem si říkala, že dokud jsem schopná zvládat své povinnosti a držet slovo, nemám s alkoholem problém. ale jak získávám odstup, začínám to vidět o dost jinak; minimálně náběh na problém mám už jen proto, že často k alkoholu unikám jako k nejjednoduššímu způsobu, jak strávit večer. a to ani nemluvím o morálních kocovinách a oknech. takže pro mě moc fajn a hlavně užitečný měsíc, ráda bych si ho brzy zopakovala ;)