VYHULENY_UFO: Hele opět starý dobrý klišé, že když druhý dělá totéž. Není to totéž. Poznal jsem spousta schopnej lidí s Marií a i obráceně... Ta individualita je kardinální... To, že si někdo dá deset panáků a je roztomilouš a ještě večer doma ženě dá, co potřebuje. Neznamená, že to tak přeci budu mít taky... Já si opravdu myslim, že je směrodatný si uvědomit proč cokoli požívám a být k sobě upřímný... v souvislosti se zkušeností a ohledem na sebe i na druhý...

PALEONTOLOG: To ani nikdo nechce, tohle je dost individuální a hulení imho zvlášt.

tak zase si řekněme, že jsou lidi, co hulit nemůžou snad ani jednou, nebo skupina lidí, co jim to dlouhodobě vypustí makovici jak jihočeskej rybník a vyhnat je od chlastu k trávě nedává smysl.
jako adiktoložka mi taky říkala, že jsem na běžnýho travaře dost ukecanej a že má problém z chronickejch uživatelů páčit nějaký věty. no já bych to moc nezobecňoval.

CLOWNZEPPA: Naprostej souhlas, nemám co dodat.

VILGEFORTZ: Absolutně souhlasim! Při mym zcela prvnim pokusu abstinence mi Marie Juana byla vřelou loučí. Ani ne tak ve smyslu, že by mi zahnala chuť se ožrat, ale sklidnila mi mysl. Ono je dost klíčové ve směs u všeho. Ne co děláš, ale proč to vlastně děláš. Je rozdíl zda li si vezmeš nůž proto abys někoho bodnul či si uříznul chleba. Či jedeš na mejdan kvůli hudbě a lidem. Třeba se i vyndal nebo aby ses hlavně vyndal jako prasopes atp. Je to celkem nezvyk být úplně při smyslech po letech rebélie. Ze začátku mi bylo tak dobře až mi z toho bylo špatně. Pak mě hrozně vysíralo, jak mi každej pochleboval, protože jsem i v abtsinenci od alkoholu dál navštěvoval hospody, kluby a mejdany a vůbec celkově víc ve střízlivosti vnímáš ten press reality. Takže jsem spíš hulil abych z toho neexplodoval. A když už přišla ona chuť se ožrat. Vždy mi ji to spolehlivě zahnalo. Je to určitě lepší volba. Než se znovu napít. Neznám případy, že by někdo zkouřenej dostal po hubě za nejapný řeči. Byl agresivní či se zanedbával v takové míře jako tomu v mnoha případech u alkoholu je.

KEB: si budes muset zvyknout, v usa a kanade legalizace zacala a bude pokracovat. dokonce i osn se muselo podivat na zmeny mezinarodnich dohod o drogach. kanada, coby clen vyspele skupiny g7 ma obchodni zajmy. legalizace uz tedka neni v rukou vlasatejch pomatenejch hipisaku a vyhulenych ufonu, nybrz v rukou bilych limecku a miliard z wallstreetu.

WOTAR: No však jak jsem psal. Je to pro mě schůdná přestupní stanice. Když mám chuť na chlast tak se zhulim a je klid. Navíc dveře od ledničky nemá teď smysl zavírat. Když chlastám tak se do ní podívám jednou za tři dny takže v tomhle směru taky plus.

KEB:
VILGEFORTZ: Závislák je schopnej se ničit čimkoliv, ale tim hulenim to jde poměrně těžko (většinou) a když to funguje, je to udržitelnější, než chlast - svoji daň si to samozřejmě bere. Co jsem mluvil s terapeutkou v léčbě, tak jsou u případy, kdy se jdou lidi léčit s hulenim, ale mnohem běžnější je, že je hulení nakonec zavede zpátky k té původní droze, samo o sobě je většinou zvladatelný. Být úplně čistej je z mýho pohledu už tak trochu seberozvojovej cíl, je to ideální, ale s nějakou zástupnou drogou, která neni pro toho jedince tak ničivá se dá žít. Nejsem si jistej, ale tušim, že tenhle přístup razej i v Červenym dvoře, že prostě když nefunguje absolutní abstinence, tak aspoň že ten člověk nebere herák nebo tu jeho drogu, pracuje a vede jakž takž nějakej život, není přítěží pro společnost.

KEB: Každej dělá co umí a momentálně mě to takhle vyhovuje takže jebat tvůj útočnej koment.

FRDK: zkus se nejakymu konicku venovat stejne usilovne jako chlastani. ono to ve finale prinese docela zajimavy vysledky. po dvaceti letech napriklad vysivani se stanes dobrej a zkusenej, po dvaceti letech chlastani zacinas jit do pice.

Jop, vyšívání děcek je oblíbenou zábavou každého zasloužilého vyhulence.

WOTARe, dobře ty! To tmářství tady mě trochu nadzvedlo, ale už jsi to odoponoval výstižněji, než bych to zvládl já ;)
Prej chuť na alkohol zahánět psychoaktivní látkou, che...

VILGEFORTZ: je dobry k tomu zhulovani pridat nejakou zabavu, i kdyby to melo byt pravidelny uklizeni bytu nebo vysivani decek.

VYHULENY_UFO: Tak dlouhodobě by ten terapeut určitě k empatii vést měl. Nemám osobně zkušenost s takovou terapií za pomocí MDMA nebo jsem o tom extra nečetl, ale předpokládám, že to funguje spíš jako jakési "odzátkování", tzn. člověk, který se prakticky nenávidí, pročež nedokáže cítit nic vřelého ani k ostatním se alespoň na chvíli může "dostat nad hladinu". Někdo si v takovém stavu dokáže něco změnit, u někoho můžou nastat trvalejší změny a někdo se aspoň podívá, že to může být i jinak a to mu může být motivací k další práci. Podobně to asi funguje u PTSD, na chvilku to toho člověka dostane z toho kruhu přehrávání toho trigru. Stále je to v experimentální fázi a chápu, že v případě závislostí je ožehavější téma, ale pokud se ukáže větší efektivita, nevidim důvod, proč tu možnost nedat - a po pravdě, zrovna u MDMA a alkoholiků bych se asi taky ani nebál, že by se dalo o moc víc posrat, pokud má ten klient v pohodě srdce a po užití bude dál nějakou dobu hospitalizován, rizika nejsou velká. U psychedelik to teoreticky může rozjet nějakou schízu.
Taky bych řek, že nemyslim, že by to tady kdy byl u nás nějakej mainstream, spíš to může být možnost pro rezistentnější případy a jako síto bych dal právě nejdřív neúspěšnost konzervativního přístupu. Člověk, co je schopnej abstinovat po léčbě, ale neni schopnej změnit ostatní věci ve svym životě se z pravidla stává smutnym alkoholikem a časem zrecidivuje nebo to kompenzuje jinou závislostí. Takovýmu člověku může zážitek s MDMA změnit pohled na věc - samozřejmě je to jen katalyzátor, většinu práce stejně musí odmakat ten klient.

WOTAR: nejvetsi vyhoda extaze je empatie, ale otazka zni, jestli by spis nemeli terapeuti vest svy klienty k ty empatii bez uziti drog. empatie na extazi je docasna a hodne veci se ti vytrati z hlavy, kdyz dojizdis a vracis se zpet do reality. klient/pacient nemuze zit dlouho v chemicky empatii, idealne vubec.

KONZUM23: Tak o tom, že je třeba řešit problémy a ne od nich utíkat ať formou alkoholu, "dopaminových drog" nebo psychedelických světů je určitě jednim z pilířů ne jenom řešení závislostí. A i to je myslim součástí takových přístupů, kde jsou účastny i ty psychedelika. Pokud vim, tak to určitě není koncipované tak, že těma psychedelikama/MDMA je zaháněna chuť na alkohol, spíš to pomáhá podívat se na motivaci tu chuť překonat nebo se o to snažit. Ty psychoaktivní látky v terapii nejsou cílem terapie, ale pouze nástrojem a samy o sobě se asi nedají vytrhnout z kontextu, bez další terapie, institucionalizace, orámovaného/kontrolovaného užití apod. je to jen další fet a pravděpodobně únik, ale tím vším, co jsem popsal, je to použitelné jako nástroj. Stejně jako se někdy píšou antidepresiva, protože na člověka zasaženého alkoholem často kromě zrasenýho mozku dopadá taky jeho životní situace. Antidepresiva jsou asi bezpěčnější nástroj, ale ve správném nastavení to mohou být i jiné věci. Zároveň taky neřikám, že je to pro každého: pro člověka s drogovou minulostí můžou být psychedelika a MDMA často natolik spojený s předchozím užíváním všeho možnýho, že to prostě použitelný neni, protože to okamžitě vyvolá nějakej flashback/craving.