Dneska mám narozeniny, sedím doma u počítače, dělám něco do práce, je večer. Přijde za mnou moje žena, usmívá se a říká: „Běž ven, je tam hezky. Já se o děti nějak postarám.“ Chvíli váhám, soupeří ve mně lenost s chutí vyrazit ven, pak ještě žena dodá: „Vem si s sebou můj dárek“. Přece nebudu sedět doma, když už mám ty narozeniny, a aspoň vyzkouším jak mi padne její dárek, tak vyrazím. Za dvacet minut jsem na místě, plánuji si dát jedno, dvě a uvidíme jak to půjde. U jednoho nebo dvou nikdy nezůstane, všichni víme jak to chodí. Je dusno, den byl horký a u čtvrtého přichází první menší krize a návštěva toalety. Nedá mi to, pokračuji dál, horko pomalu začíná ustupovat a ochlazení z ustupujícího dne mne trochu probere. U osmého už cítím že se blíží konec, deváté je poslední, už to dál nepůjde. Sotva pletu nohama, dám si na cestu ještě hamburger a vyrazím domu. Vím že jsou mezi vám takoví kteří dávají víc, někdo dokonce i o hodně víc, ale dělám co můžu.

Devět koleček kolem Hamerského rybníka je deset kilometrů, čímž jsem překonal svůj osobák o dva kilometry, jedna z nejlepších oslav narozeni které jsem zažil!
#taktrochujinaoslava