Ano, celá země se točí kolem kolotoče, krouží prudčeji a prudčeji, víří jako turbína; jen kolotoč stojí pevně uprostřed, mírně se kolébaje jako loď, na jejíž palubě se procházejí bílí koně, jeleni a labutě a malé dítě, které ručičkou vede chůvu a hladí zvířata. Ach ano, země se divoce točí a jen kolotoč je líbezným ostrovem klidu a spočinutí. A Jan Binder, vrávoraje, s žaludkem pobouřeným, porážen vířením země, s rukama zdviženýma klopýtá ke kolotoči, chytí se tyče a vyskočí na jeho pokojnou palubu.
Nyní je vidět, jak kolotá země vlníc se jako vzbouřené moře. A hle, z domečků vybíhají vyděšení lidé, mávají rukama, potácejí se a padají, unášeni jako na obrovském rotujícím kotouči. Binder, pevně se drže tyče, naklání se k nim a řve: "Sem, lidičky, sem!"
Karel Čapek, Továrna na absolutno