Report - Czarotéka 2019 (26.4. - 1.5.2019)
Po tom průseru, co předvedla banda vrcholných techno-orgů vlétě za jedním hobbyshopem, zbývaly jen dvě možnosti : buď DIY všechno komplet, anebo se na všechny vyser a uděj malý. To co to odhalilo jasně ukazuje, že nechceš být součástí popkultury, ale ani kontrakultury, jež přijala zaběhlé normy popkultury a přesunula svou duši a srdce do modrobílýho světa fejsbooku; případně vyměnila probouzení vědomí tancem, hudbou a klíčem za sypkej prášek do rypáku a tím zvráceně představuje mladší generaci, jaxe to nemá dělat.
M. se objevuje měsíc před čárama, že má za humny nějakou díru v zemi. Sjedem se podívat a oko slintá slzu dojetí. To je krásný. Vykutaná díra v houští vprostřed polí vedle dálnice hned za Práglem, původní lom na šutr. Všade je tam křak a nějaký dementi si tam vyvážej suť. Cesta dolu je kluzká, úzká a bahnitá, jestli zaprší, ven to nepůjde. Todle bude chtít přípravnou akci. Po dohodě, že mejdlo bude ve složi FTF-STB-KK-DSPRD domlouváme pár dní před akcí nájezd s pilama, křoviňákama, sekerkama a dáváme si celodenní záhul. Pilám se vylamujou zuby, odmrdaj řetězy, sekery se tupí a křoviňák má hvězdici zohýbanou jako Krytonovu hlavu po vyndání z odpadního kontejneru, tak tak, že se točí, ke konci vibrace nevyváženýho elipsoidního patvaru připomínaj v rukou bourací kladivo a ne benzínovou kosu. K večeru se ukazuje, že jsme oholili asi jen 1/5 místa, ale tak třeba příště zase kousek.
Mejdan má trvat 5 dní - kam spěchat, když jedeš domu do svobody a pálení, kůli kterýmu se to dělá, a je to keltskej odkaz, je až v úterý - to přece neutneš po 2 dnech, to bys byl pjeknej toj pojmenovat si to čarodějnice a o čarodějnice sedět doma v pokojíčku. Vyrážíme den před začátkem ráno. H. vyráží dřív s vlekem, na kterej nemá technickou a nesvítí mu světla, je na polskejch značkách a nemá povinný, taženej autem, co mu svítí jen půlka světel. Já vyjíždim poslední funkční Ivetou, jež si to rozmyslí někde mezi Prahou a Litoměřicema, že jako sorry kámo, ale najdi si jinou holku. Tím je éra zarytýho Ivekáře ukončena a musíme půl dne čekat, než H. odpojí vlek s shapitem a otočí se pro nás a náklad. Jojo, takže přeházet naložené (aspoň se ty matracezas trochu oklepou od prachu) a vyrážet ku Praze pro dokládku toho, co chybí.
Na místo přijíždíme s šerem, takže ztráta jednoho celýho dne. Ach jo. Ta vyšší moc prostě nechce darovat čas na přípravu nikdy, ikdyž to chceš vychytat, osude osude, vyliž si prdel. Nic. Druhej den se otáčíme zpátky do Phy, v 5ti lidech se někdy koupila vejtřaska a ta se bude na zmoklejch ornejch půdách hodit. Od dodělání Céčka před půl rokem jsem neseděl za většim autem, nemám žádnou praxi, ale prostě to auto musí jet, navíc poveze sudy. Motat se v Praze není prdel, eště krávou co nemá rejd, v totálním obklíčení zákazů nad 3,5 tuny. Sranda to ale je, lidi kroutěj hlavama jak za mnou jde oblak dýmu a všeohlušujíci řev, nadruhou stranu znalci (většinou postarší chlápci), s úsměvem přikyvují. Docela se řehtám radostí, krom momentů, kdy si jí šlehnu loktem o okno při zatáčení ve vyšší rychlosti (23km/h). Vzkaz jak řadit pochopim nějak zvláštně, a tak zuby převodovky vcelku skřípaj., omluva ostatním majitelům. Nutno ještě přidat příhodu ze startování. Auto nemá baterky, ale prej rozhodně startuje nahned. Vezeme si baterky z náklaďáku, co eště nemá český papíry, ale po vcelku složitý operaci, kdy je nacpem pod sedadlo řidiče zjistíme, že netočej. Teď se přiznám k lumpárně, ale hned vedle stál náklaďák, nikdo koho se zeptat, takže během 10 minut děláme akci "půjčka baterek", jež probíhá veleúspěšně bez odhalení a s návratem všeho kam patří, bez možnosti zjištění. Během akce zkoušíš natočit, jenže ono prd. Dráty pod volantem jsou pavučina, půlka z nich vede od nikud nikam a končí slepě. H. leze pod auto, poklepává startér a startuje šroubovákem. Než se všechno doladí, už zas padá tma a my přijíždíme v pátek k mejdlu, kde sotva stojí shapito. Tohle uplně nesnášim, připravovat ve tmě, bordelu a chaosu, ale opět mi to duch 23 dává sežrat.
Takže naprosto neumě improvizovanej bar, co stavěl někdo, kdo s akcema nemá zkušenost, stavěj se bedny, za osvětlení 5ti čelovkama, protože agro teprv na cestě, staví se djovi oltář a někdy po půlnoci se teprve rozjíždí muzika. Klidu dodává, že tu budem eště 5 dní, takže vlastně nevadí, že se bude budovat postupně; vždycky vnímám tu přidanou hovnotu daný performance, jak lidi během akce viděj párty růst. Jelikož píšu s půlročním zpožděním a retrospektivně, nepamatuju si, jak proběhla první noc a vlastně možná něco nezvpomenu a popletu. Lidí je dost, všechny prvky párty přítomny, dá se. Nazítří se ukazuje jeden nešvar a to, že ikdyž nakoupíme žrádla jak debil, nebyl kdo by ho tvořil. Oproti tomu STB zase pozve toho chuje, co už si dojel přes Comory vydelat na lonskej czarotek, takze opet nam tam dela jidlo člověk z venku, kterej si bude obhajovat svůj čas a práci a jeho cenu v rozporu pochopeni, co je diy a freetechno. Nemam energii to řešit, myslim, že pochopil že muže jít doprdele a snad už ho nikdo nikdy nikam nedotáhne, ať si užívá docenění psytrance kultury.
V sobotu dorazí Aztek s Madforcem, kluci vole, promiň za to. Měl jsem období hodně velkýho útlumu psychadelik, respekt, obavy, zvláštní naladění, ale kde kurva jinde než tady. Vzácní hosté přijímaj a taxe spravedlivě podělíme o třetinku dekla každý. No di dovole prdele. Rozpouštim se na parketě tak mocně a sleduju, jaxe tam kluci pachtěj za gramcema a vůbec jim nezávidim muset lovit desky, pokládat je na talíře a to se o něco snažit, protože já bych tam nedokázal ani stát. Pozvu si takovýhle esa a sám si je odrovnám, B. prej nemůže, taxe aspoň snaží Ma. podávat placky, ty jsou epesní, ale trošku nám to nesedí, nicméně vzhledem k tomu že vim, co se s nima děje snažim se to přesléchat :) V moment kdy nejsem schopnej mluvit mě loví M., že je tady majitelka. WTF ? Řikám: "nemůžu mluvit, tripuju", on odpovídá: "zachraň mě, kouluju a nemůžu muvit". Ta jí má jak z praku a sotva stojí - to je vaše ta hospoda tady? Já: cože? No hospoda . . . . koukám na M., ten na mě čumí stejně a vůbec nepobíráme. Nějakou velice nesmyslnou komunikací se dozvíme, že myslí bar a paxe ptá, jakej je vstup ? Jí řikáme cože? Proč? - my tady nechcem tančit sami, proč by jsme po někom měli něco chtít, my tady lidi chcem, aby jsme tu byli pospolu a šťastni. Vyvázli jsme z toho pozváním na panáka. Ale to jako jo, to si dá. Byla tak na sráč, že u baru spadla do koše :D Následně nastupuje Monťák za gramce, a Kviďák na mě s rumem. Bránim se, že to nepiju a nechci, ale jeho výmluvnost, prozřetelnost a přesvědčovací schopnosti jsou neúprosný a tlačí to do mě jak kachně do krku. Snažim se mu utíkat, ale on si mě vždycky najde a Bulík nepustí, dokud se nenapiju. Nevim jak se mu to podařilo, ale nalil do mě tolik, co jsem vypil asi za celej život. Prosím ho, ať mě nechá už bejt . . . . ale on že ne, že musim. Nakonec se omlouvám, že strašně musím jít spát, že už nemůžu. Je na mě hodnej, spát mě prej nechá. Nevadí mi, že nadávám takovou litvu jako severáci. Myslim, že někdy během této noci, jsem si sednul do LTčka, co bylo zaparkovaný s kopce asi metr od M. tranďáku. Nevim, co jsem potřeboval, ale někdo zapomněl zařazenou rychlost (protože ručka neřadí samozřejmě) a po otočení klíčkem jsem poposkočil a zůstal asi 5 cm od čumáku a dveří řidiče, který jsem moh asi hezky počechrat. Tuhle storku znám jen z vyprávění od S., kterej zrovna tuhnul na sedačce spolujezdce a prý se nepěkně probudil. Zřejmě i tuto noc proběhlo startování Vejtřasky, kdy se nějak neopatrně spojily póly baterky s drátama a to vám byl ohňostroj, jaktěživ jsem neviděl takhle odsvářet olovo. Je super dělat věci v průběhu nočního víru, díky Johny, zas se zvedá výčet škod. Musím vyzvihnout Fuga, jež dovalil s Gazíkem, je to krásná kára a eště hezčejc si to potunil uvnitř.
Neděle ráno se proberu, v hubě vyprahlo a pachuť jak kdyby se mi tam vychcal skunk, otevřu dveře vzadu div nevypadnu z boudy a první, na co mý rozostřený oko dopadne, je zvedlá flaška rumu a ke mě se hrnoucí Kvíďák, hej kámo, dohoda je dohoda, nechal jsem tě vyspat a teď mi musíš pomoct. Los kokotos, dali 6 litrovek za noc, Monte odehrál 8 hodinovku a eště mě takhle znásilňej po ránu. Zbytek dne byl asi dost línej, H. zoral vejtřaskou pole při tahání zapadlýho náklaďáku a většina odjela, přijelo pár kusů z ciziny, co se nedovyřádilo na jiných mejdanech. Veřejná omluva za návrat zabahněný vejdy do dvora. Hodně mě potěšily slečny s karavanem, co si udělaly kolem svýho stanoviště zahrádku z psychadelickejch kytek, tak to má být, ty jsi párty, dělej si jí hezkou, stejně jako pro ostatní. Den utek, už nevim co a jak. Odpoledne blízkým lidem položim nevinnou otázku a vyklube se z toho, že futrujou matro. Dost blízký lidi. Moc nevim co s tim, jsem vcelku perplexed. Asi to jdu radsi zaspat. Ráno moudřejší večera. Během dne při odjezdu přichází pár lidí o noty. Mimochodem nalíže i jedna pani doktorka.
V pondělí dopoledne se budim a rozhodně přichází moudro. Akurát si to rýsujou vedle v autě. Spontánní sounáležitost - buď vás uříznu, nebo vás v tom nenechám. A taxi dám to, co ve svym životě, ve svym okolí a vůbec kdekoli mě nablízku nechci. Je něco mezi 12 a 1 v pondělí a já si řikal, že bych si moh taky zahrát. Kdo by tušil, že se kousnu na 21 hodin. Když už tak už. Mi. mě chodí dokrmovat co 2 hodiny a taxi spolu jedem nekonečnou jízdu. Na mejdlu je něco okolo 30-50 lidí, z čehož je většina zalezlá v autech, spících. . . . . . nevim, zachčije, je zima . . . . . a u mě všechno jedno, jen mi přijde že každou chvílí chodím chcát, asi každých deset minut. Jsem dobře zakouslej. Stolička drtí protilehlou stoličku a já projedu snad 1/3 sbírky, objevim zas spoustu desek, co ani nevim ze je mam, objevim spoustu "bé" stran. Neni to špatný hrani, aspoň prvních 15 hodin. Pak jsem si vymaštěně otočil vlnu signálu na knobu pro sluchátka a dalších 5 hodin jsem řešil, proč kurva každá deska co vmíchávám je přesně do protidoby - všechno se na začátku pokope, než to dohonim . . . . . chvilku trvalo na to přijít. Lidi choděj a řikaj že jsem nesmrtelnej. No eště aby ne. Snažim se usmívat, snad nevypadám jak zakouslo, snad necejtej, jak smrdim. Začne svítat. Zjistim, že jsem retard a proč mi nejde dát jedinej mix. Hraju eště do 9ti, než se konečně probudí někdo na hraní. Hurá, jdu se zmizet a hanbou propadnout. Chci se vyspat, čeká nás poslední noc, kdy asi dojedou hordy na ritual.
No jo, jenže vole, ono to nejde. Ikdyž vnoci chcalo, vyčasilo se, svítí svítíčko, je hezky a nevyspáno, překopnuto - zabrat nejde, ikdyž tělo bolí, svaly maj křeče, software nechce do sleepmodu. Zkusim ho přesvědčit složitě vtlačnou klobásou, že jakože po jídle se přece usne . . . . a tak sleduju, jak se puchejř pomalu šune přes oblohu a já vidim tu marnost, že dneska už si na ACWčka nezatancuju, protože budu na umření než dojde na jeho misi. Ikdyž jsem vysmahlo, pořád se ale musim koukat na tu nádheru. Krásný místo, hezky vydekorovaný, stan tam sedí pěkně na dně jak zarostlej palác v indonéský džungli. Bobo to fešně nazdobil a spousta lidí vypustila duši, aby to bylo nádherňajs. Jo, to je ono. Objevuje se W. se svojí stylovou stihlovkou a krájí přesně ten suchej kmen, na kterej jsem koukal už před tejdnem, že to by moh být on, mého srdce žampión.
Všechno si orgujou sami, nejsem potřeba, sorry holky, nepomůžu, zkoušim usínat, což mi trvá bezúspěšně celý den. Všade se hemžej psi, občas ňákej capart, very nice. Vrací se L. s mašinkama potom, co odvez ženu v neděli domu; objevuje se Koza rohatá, taxem zvědavej na jejich výstup. Myslim, že R. vytváří parádní čarodějnici. Plíží se soumrak, údolí se zaplňuje čím dál více těly, je tu nátřesk. Vzadu na ochozu se osvítí obří monumentální uschlej strom, Dodkovic totem je geniálně nasvícenej RGB ledkama, takže bliká vždy jen jednou z barev a má to neskutečnej efekt. Objevujou se i různí ztracení synové. Světla H. s Bazzym eště přeskládali a vypadá to moc moc mňam. Najednou se objevujou Shaman s Igorem, že improvizovane zablikaj. Nevim, zda-li je to z dojezdu, ale po celejch těch přípravách, odevzdaný práci, čase a energii mi to celý přijde jak flusnutí do xichtu. Ta párty je krásná sama o sobě a ikdyž bych měl asi ocenit jakoukoli snahu, tohle je vlastně uplně zbytečný, nemá to šťávu a je to pod úroveň toho, co by dokázali vytvořit, kdyby měli chuť něco vytvořit.
Kozí Bobek si vybaluje mašinky, ale je to hnus a ouvej, vůbec se jim neposlouchaj, takovej amatérismus. Po půlhodině vypínání, restartů a snaze o synchro kluky posílám domu trénovat. Okolo půlnoci vypojuju hrající Deille agregát a ticho. Hvízdot . . . . . ale to eště účastníci netuší, co jsme vymysleli za srandu. Skfet si nandavá kápi a zapaluje připravenou pochodeň, protíná tmu světlem ohně a míří pařplacem, následován tajemným procesím k čarodějnici, kterou nemilosrdně upálí, do čehož začne bubnování náhodnejch lidí, co se jich chopěj. Nedosahuje to těch kvalit, co bych si představoval, ale tribální efekt to mělo, po 10 minutách se rozjíždí zas techno jaxe patří. Později přichází R. Oh bože, Acid Worker in da mix, to jsou lazaně, jaxe to táhne pěkně od talíře k polknutí, pohádka a mě bolí koleno a už mi nejde skákat. Karbon nejlepší pimp oblek a B. pokukuje jak největší štětka - pojď, já tě snim :) Dostávám schízu, že její týpek na mě kouká nějak divně, chci mu jen vysvětlit, né kámo, my se známe . . . . já nic já muzikant. ACW chce končit, a klasika, nejvíc rozjetej naplňenej kotel a nemá jít kdo soudnej trhat lidem myšlenky a hnát to k extázy. Jsem vycuclej, ale když už prostě dj utíká a nikdo okolo, řikám si, že jsem se rozehrál dost a třeba chvíli odkroutim. Po asi hodině, kdy nedám jedinej mix mizim, je mi studnotrapno a je škoda, že párty zas pojede na volnoběh. Někdy hodně pozdě konečně přichází kýžená smrt posledního dvoudne.
Odjezd ve středu nepřipadá v úvahu. Příjemný slyšet, že Karhart se zapomněl asi o 4 dny dýl, než měl v plánu, stejně jako D., co se vracel poctivě uplně každej den na noc a nevim jak jel do tý práce, když k ránu začlo chcát a on jí měl jak dělo a musel v 5 ráno ve vichřici na kole jet 10km, aby v 7 vyrážel do práce. Na středeční noc se tam už popelí opravdoví VIP starzzz, vařej bublačky na hrnci v ohni co dům dal, pěkně s popílkem a tak je krásný vidět, že ty hory žrádla, co se nakoupily nakonec nepřijdou vniveč, snědlo se snad i listí z celeru. Za odměnu, a že nám dělají společnost, maj volný dopitný zbylejch sudů a otevřenejch chlastů. Kozyčka si tam zase jede oneman show a baví všechny. Dokonce přijedou dvě auta dalších návštěvníku a pouštěj tam drumbác z autorádia.
Ráno se dostavuje průser, najíždí chlapík od vedlejšího pole, že mu tam lidi udělali 200m dlouhou druhou cestu a zavolal na nás fýzly, bonzák jeden. Policajt se ošívá, že jako ty vole to jako vážně? Ale pole s vojtěškou, je pole s vojtěškou, a že prej 8K škoda, co spočítal osivo. Slibujem dohodu a policajt mizí. Nakonec jsme mu dali trojku držhubný, protože prostě místo, kam byses jednou rád vrátil, ikdyž byses naň nejradši vykák. Akce super, 50 lidí organizace, 14 dni makacka, 5 systému si může vydělit čistej zisk 5000, to by si Suburbass mlaskal. Když jedem po mejdlu dát majitelce nájem, za výjezdem z pole mě chytnou benga. Bylo vtipný, že jsem u výjezdu asi 10minut stál a telefonoval, než jsem vyjel, to se jim muselo líbit. Po konci hovoru eště vylezu, sehnu se pod auto, kde dřu vo zem nějakej plast a hákuju ho o jinej plast, abych neškrtal a vyrazim jim v ústrety. "Ale pane řidiči, co jste tam dělal pod tim autem" . . . . sice hezkej rozhovor, ale musej mě prej ověřit. Vaše kolegyně tady už nalízala, tak dneska se nemůžete spolehnout na nikoho, neznáte jí náhodou ? :) Spolužačku jsem samozřejmě zapřel a po 10 minutách stažený prdele zjišťuju rychlost metabolismu tej sračky, případně opět nefungující drugwipe, já si vylosoval dobrý karty pro tenhle den. Poliši pochválej místo na mejdlo, že dobrý.
Akci je konec, dvoudenní úklid, vracení všeho půjčenýho a nevěda, co bude dál . . . . . . zůstává mnoho nevyřčených odpovědí na otázky, který snad já nemusim pokládat.