SEVERINE: Mladej chodí poslední rok na osmiletý gympl a závodně hraje fotbal, a to až tak, že na to má částečný individuál, a kromě toho ještě s kamarády s gymplu futsal. Trénuje každý den (někdy dva tréninky za sebou), o víkendu má zápas (jezdí po celé republice - tenhle týden hrají v Ostravě), zápas ve futsale má obvykle v pondělí večer od osmi. A taky se mu tam nějak ty hodiny na PC vejdou (je velká sova - tak do 17 jsem ho pravidelně kolem 11 zaháněla do pelechu, teď už po nějaký pátek neřeším, takže vím akorát, že je vzhůru u PC, když jdu spát já :).

abych tedy uvedla nějaké reálie, tak první počítač nám přišel do rodiny, když bylo klukům tak kolem deseti a první roky měli povolenou hodinu denně a počítač byl zaheslován, takže kontrola byla stoprocentní. starší syn dostal svůj počítač myslím k patnáctinám. mladší dostal noťas ještě později, řekla bych tak v 17 letech. do té doby byli na tom společném rodinném.

a ono je to teda určitě i zčásti o dítěti, sice náctileté nemám, ale starší prahl po počítači neskutečným způsobem od malička, v osmi si bez problémů vyguglil cheaty do hry a podobně. Malej o počítač zájem vůbec nejeví... za stejných podmínek.
A jelikož já bohužel u PC sedím prakticky celý den a to před dětma (pracuju doma), tak příklady táhnou - to je jasné.
Hry se hrát můžou v případě, že opustím pc (to je samo o sobě poměrně krátká doba) a že nejsou násilného charakteru. Ovšem co budu dělat, až bude mít vlastní počítač, to bude otázka... Omezovat PC na základě radši koukej do zdi (jakože on bude, už z principu, abych si to vyžrala) - nebudu. Pokud budou hotové povinnosti, a činnost na pc nebude sledování porna :D tak to asi řešit nebudu...

WERKA: no samozřejmě, navíc já sama to dělám taky tak, mezi prací odpočívám na nyxu, kouknu na facebook, vyřídím pracovní i soukromé maily. Co když jim to vyhovuje stejně? Chápu, že podle nějakého time managere to nebude nejefektivnější, ale já přesně při tomhle modelu efektivní jsem.

A moji kluci ve 4 taky nehráli vůbec, Bart zase chudák ještě nikdy neviděl nic na DVD nebo v TV.

no, ono je hezké prezentovat co nám "přijde nebo nepřijde normální", ale přiznejme si, že puberťáka, tj. 14+ není tak snadné hlídat a kočírovat, jako malé dítě, kterému některé věci prostě zakážeme a vydržíme jeho otrávenost, uraženost nebo jakkoliv bude reagovat.

mám to období se svými syny už za sebou, mladší nikdy příliš nepařil, jen občas pro relax takový ty budovací hry (netuším, jak se tomu říká), starší hrál (a možná ještě hraje) Webgame a šachy. u staršího mi vadilo, když kvůli tomu ponocoval nebo prděl na školní záležitosti, to bylo v období gymplu. nicméně můj striktní zákaz se vždycky dal obejít. navíc ani jeden z nás rodičů není přes den doma, tj. není v domácnosti ani nepracuje z domova, takže kontrola nemožná, vše muselo stát na důvěře. no a jak člověk brzo zjistí, vždycky se dá pařit u kámoše...
no a další postřeh - když "násilím" odvleču dítě od hraní a chci, aby se učilo, dohlížím, že se učí, případně dokonce u toho učení asistuji, co myslíte, že mu do tý hlavy vleze, když stejně bude myslet na hru...? vůbec nic. vyzkoušeno.
takže stejně se musíte s nimi domluvit, přesvědčit je, motivovat a čekat, až k tomu dozrajou. neříkám ale vůbec, že to znamená vzdát to a neprudit. nejsem zastánce liberální výchovy.

TRISSIE: Začínají v 8:30, což je rozumné vzhledem k tomu, z jaké dálky spousta dětí dojíždí. V pondělí mají fakt devět vyučovacích hodin a v těch 17:30 končej fyzikou! Jindy mají třeba sedm hodin v kuse bez pauzy na oběd. Nevím, do jaké míry je to standard a do jaké je to dané tím, že ty Jr. školy patří mezi nejnáročnější.

EDERA: pravda, ta třetí je výjimečná, takhle brzo chodí M jen v úterý a v pátek, K podobně. Třikrát týdně mají dlouhé vyučování. Nejpozději u nás chodí T. který má třikrát do pěti, jednou do půl sedmé a jednou do čtyř. E je ještě a základce, odpoledku má dvakrát týdně.

Já jsem ale, probůh, nikde nepsala, že mi přijde hraní her divné jako takové, ba ani denní hraní her. Pozastavila jsem se ale nad zde zmiňovanými 4mi hodinami coby ideálem.

TERRYNKA: naše děti chodí domů kolem třetí až šesté.
SEVERINE: jeden chodí krom školy na angličtinu, druhý momentálně nikam krom tanečních, nastoupil na státní čtyřletý gympl a je z toho po letech na soukromém trochu vycukaný :-)

Jinak, oběma, můj syn je v kvartě osmiletého gymplu, zabírá dost času škola jako taková.

A ne, taky nejsem z jejich hraní nadšená, ale s alkoholismem bych to nesrovnávala, jejich sociální vazby a schopnost vnímat realitu se mi tím nezdají být narušené.

EDERA: to je teď až tak drsný?
Za mě byla škola 8-14:20 a v pátek do 13:30.
Ony už nejsou nějaké limity na to, kolik hodin týdně, nebo je to prostě tak rozstrkané přes celý den?

TERRYNKA: Jr. je v prváku na gymplu - jednou týdně končí v 17:30 (!!!), jednou v 16:30, jednou v 15:30, jednou ve 14:30 a jednou ve 14:00. Domů dorazí tak 45 minut po té (v pondělí přichází nejpozději z celé rodiny). Je sova, spát chodí tak v jedenáct. Takže toho hraní se tam vejde fůra! Vstává v sedm, osm hodin spánku zaručeno.

SEVERINE: Ono aktuální rozvrhy škol se se zájmovými aktivitami dost vylučují. Jr. chodil do loňska šermovat. Ale trénink začíná v 17:00 v Malešicích, zatímco on sedí do 17:30 ve škole na Pohořelci. Mission imposibble.

PASTEL: Z mého pohledu je problém jakákoliv závislost. Ano, řešila bych, kdyby moje dítě bylo na hraní her závislé, zanedbávalo kvůli tomu školu, jídlo, osobní hygienu a mělo absťák pokaždé, když není v dosahu počítač. Ale tak to není. Jo, gamesí rád, ale dokáže se zabavit i jinak (poměrně hodně a rád čte, třeba) a v pohodě dokáže existovat i tam, kde počítače nejsou.

PASTEL: řádně se ztřískat taky nemusí být problém, pokud to není pravidlem.
Ale trávit 4 hodiny denně hraním počítačových her mi přijde prostě zvláštní. V kolik se teď chodí v patnácti letech ze školy? Já chodila kolem čtvrté. Svačina, hmmm, dvacet minut. Zaokrouhlím na půl hodiny. Domácí povinnosti jako umýt nádobí, někdy vyluxovat, no průměrně také půl hodiny. To máme pět. Něco do školy - zhruba hodina. Šest. (Venčení psa, hodina. Nezapočítávám, pes není standard). Do deseti pařit hry?! Hm.

TRISSIE: Tak pro Vás jsou potom počítačové hry přínosné. Já bych to srovnala s alkoholem, zajít si občas na dvě skleničky je sranda, člověk se pozná s kamarádama, ožrat se do bezvědomí, nebo chlastat každý den je problém.

ANNAWA: "Selhala" jsem úplně stejně. Jr. volný čas prostě tráví hraním her, zpravidla nějakých multiplayerových po internetu, přičem přes sluchátka a mikrofon komunikuje s kamarády. Ovšem věci do školy si plní sám od sebe, nechá se vyrušit, aby odvedl nějakou práci pro společné blaho rodiny (byť teda remcá), dokáže se kompletně postarat o sestru, jedeme-li někam na víkend, ani se nepokusí zmínit, že by třeba zůstal doma... Jako nemůžu říct, že by mě to vyloženě naplňovalo nadšením, ale vidím i pozitiva - vím přesně, kde je (zavřen v dětském pokoji:-), a na jeho schopnosti hovořit plynně jazykem anglickým se hraní her a sledování amerických seriálů podílí rozhodně nejvíc.

TERRYNKA: Horší je podle mě vliv na chování.

PETER_PAN: aha a já to překrucuju ;-)
Ano je to můj názor, svému dítěti nic zakazovat nebudu ale udělám všechno proto, abych mu ukázala jak si užívat život a hraní počítačových her, stejně jako braní drog, do téhle mojí představy nezapadá. Pokud do té jeho bude, tak ho k boudě nepřivážu.